30 C 202/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno Anonymizováno obecným zmocněncem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Anonymizováno , Anonymizováno advokátkou Anonymizováno Anonymizováno o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení položky č. , hodnota, – vozidla Škoda Fabia 5J, reg. zn. , SPZ, , z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp.zn. , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud rozhodl o vyloučení vozidla Škoda Fabia 5J, reg.zn. , Anonymizováno, , z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, proti povinné , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. , datum, , dle exekučního příkazu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, přičemž vozidlo bylo sepsáno v protokolu o soupisu věcí č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, pod položkou č. , hodnota, . V návrhu uvedla, že dne , datum, byl tímto soudním exekutorem sepsán shora uvedený protokol, proti němuž podala žalobkyně dne , datum, návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, kterému soudní exekutor dne 12. 5. 2023 nevyhověl. Předmětné vozidlo je však výlučným vlastnictvím žalobkyně a nespadá do výkonu rozhodnutí. Povinná , jméno FO, není žalobkyni známa, od ní žalobkyně vozidlo nekoupila, nikdy se s ní nesetkala. Žalobkyně zakoupila vozidlo v dobré víře dne 28. 2. 2023, byla provedena prohlídka a žalobkyně zaplatila kupní cenu 69 000 Kč hotově při podpisu smlouvy, následně jej pojistila u ČPP. Prodávajícím byl , jméno FO, , k němuž se žalobkyně dostala přes inzerát, měl vozidlo v držení a žalobkyně proto předpokládala, že je vlastník, disponoval plnou mocí od povinné k přepisu vozidla. Povinná , jméno FO, prodala vozidlo , Anonymizováno, . , jméno FO, , ten jej obratem prodal a nestihl se zapsat do registru vozidel a zápis se tak provedl rovnou na žalobkyni. Žalobkyně byla v dobré víře, neboť měla k dispozici technický průkaz, kde viděla, že poslední vlastnicí je povinná , jméno FO, , a zároveň jí , Anonymizováno, . , jméno FO, předložil smlouvu, kterou měl s povinnou , jméno FO, uzavřenou. Žalobkyně se tak mohla domnívat, že ačkoli není zapsaný v registru, je oprávněným vlastníkem. Exekutor nadto jednal liknavě, když vozidlo sepsal do soupisu až rok od koupě vozidla; kdyby jej zajistil ihned, nemohla by jej povinná prodat , jméno FO, . Nebylo v možnostech žalobkyně zjišťovat, jak , jméno FO, vozidlo nabyl a od koho, žalobkyně považovala za podstatné, že vozidlo bylo dne , datum, přepsáno na její osobu v registru vozidel.

2. Žalovaná nárok sporovala a ztotožnila se se závěry soudního exekutora. Uvedla, že v průběhu exekučního řízení bylo soudním exekutorem z evidence vozidel zjištěno, že povinná , jméno FO, je vlastníkem předmětného vozidla. Proto byl dne , datum, vydán exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem vozidla, které tak bylo zahrnuto do soupisu. Dne 29. 3. 2023 soudní exekutor zjistil, že povinná již vlastnicí vozidla není, byla vlastníkem od , datum, do , datum, a nynějším vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně dovozuje své vlastnické právo z kupní smlouvy datované , datum, uzavřené s , jméno FO, , není však prokázáno, že by ten byl v době uzavření této smlouvy vlastníkem vozidla. Vzhledem k tomu, že povinná byla vlastnicí vozidla do , datum, , a týž den je datována kupní smlouva mezi žalobkyní a , Anonymizováno, . , jméno FO, , považuje žalovaná tuto smlouvu za účelově vytvořenou. K převodu vozidla z povinné na nového vlastníka došlo poté, co byl vydán exekuční příkaz, čímž došlo k porušení speciálního inhibitoria, což zakládá absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemohla být při podpisu kupní smlouvy na vozidlo v dobré víře, neboť měla k dispozici pouze technický průkaz, kupní smlouvu mezi povinnou , jméno FO, a , Anonymizováno, ., jméno FO, neměla, a o skutečnost, že je v technickém průkazu zapsána povinná, se nijak nezajímala.

3. Soud zjistil tento skutkový stav:4. , jméno FO, nabyla vozidlo ke dni , datum, od , právnická osoba, ., jako jeho vlastnice byla zapsána v registru vozidel do 28. 2. 2023 (zjištěno z výpisu z registru vozidel a žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne 10. 3. 2022).

5. Od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023 bylo vozidlo odpovědnostně pojištěno u ČPP, pojistníkem byla , jméno FO, (zjištěno ze zelené karty k pojistné smlouvě č. , hodnota, , z pojistné smlouvy č. , hodnota, a sdělení ČPP ze dne 4. 10. 2023).6. , jméno FO, jako prodávající a , jméno FO, jako kupujícím byla dne 21. 2. 2023 uzavřena kupní smlouva týkající se předmětného vozidla (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2023).7. , jméno FO, udělila dne 27. 2. 2023 plnou moc , jméno FO, k přepisu předmětného vozu (zjištěno z plné moci ze dne 27. 2. 2023).

8. Žalobkyně jako kupující uzavřela dne 28. 2. 2023 s , jméno FO, jako prodávajícím kupní smlouvu na předmětné vozidlo. Ve smlouvě , Anonymizováno, . , jméno FO, prohlašuje, že je předmětné vozidlo v jeho výlučném vlastnictví. Dále prohlašuje, že předává žalobkyni malý a velký technický průkaz a klíče od vozidla (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2023).

9. Dne 28. 2. 2023 byla podána žádost o zápis změny vlastníka vozidla. Jako dosavadní vlastník vozu je na první straně formuláře uvedena , jméno FO, , jako nový vlastník je na následující straně uvedena žalobkyně. Formulář je opatřen podpisem žalobkyně a , jméno FO, , který je na první straně označen jako zmocněnec původní vlastnice (zjištěno z žádosti o zápis změny ze dne 28. 2. 2023).

10. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že od paní , jméno FO, koupil vozidlo, byl v dobré víře, nevěděl, že ona je v exekuci. , jméno FO, mu dala malý a velký technický průkaz, poté mu dala plnou moc na přepis. Něco do auta vložil, a pak ho prodal pánovi, který se ozval na inzerát, vozidlo prodal po cca 14 dnech kvůli špatné finanční situaci. Pán přijel, prohlédl si vozidlo, sepsali kupní smlouvu a jeli spolu na magistrát. Svědek pánovi ukázal malý a velký technický průkaz a svoji občanku, to, že v technickém průkazu byla zapsána paní , jméno FO, , nijak neřešili. Smlouvu, kterou měl svědek uzavřenou s paní , jméno FO, , pánovi neukazoval.

11. Dne 28. 2. 2023 bylo vozidlo podrobeno technické prohlídce se závěrem, že vozidlo z hlediska evidenční kontroly nevyhovuje, ráfky nejsou zapsány v TP – poškozený výrobní štítek (zjištěno z protokolu č. CZ – , Anonymizováno, ).

12. Z technického průkazu č. UD001681 plyne, že jako vlastníci vozidla byli postupně zapsáni , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, . a , jméno FO, .

13. Dne 28. 2. 2023 byl k vozidlu vystaven nový technický průkaz za předchozí popsaný TP č. , Anonymizováno, , jako vlastník vozu je v tomto TP zapsána žalobkyně (zjištěno z technického průkazu č. , Anonymizováno, ).

14. Žalobkyně dne 28. 2. 2023 uzavřela k vozidlu pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti u pojišťovny , Anonymizováno, (zjištěno ze sdělení pojišťovny , Anonymizováno, ze dne 10. 3. 2023).

15. Dne 8. 1. 2019 byl soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, pověřen vedením exekuce proti povinné , Anonymizováno, , jméno FO, . V průběhu exekuce rozhodl o provedení exekuce prodejem věcí movitých na základě exekučního příkazu ze dne 19. 5. 2022, č.j. , Anonymizováno, a pojal do spisu předmětné vozidlo. Žalobkyně podala návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu, který byl usnesením ze dne 12. 5. 2023, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, zamítnut (zjištěno z tohoto usnesení).

16. Právní posouzení:

17. Podle § 47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (e.ř.) majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

18. Podle § 1111 o.z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného , podezřelý výraz, činu.

19. Ustanovení § 1111 o.z. představuje obecnou skutkovou podstatu nabytí movité věci od neoprávněného. Předpokladem takového nabytí vlastnického práva je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. Dobrou víru je tak v uvedeném případě povinen prokázat nabyvatel, čímž dochází k odchylce od zásady stanovené v ustanovení § 7 o.z., podle kterého se dobrá víra presumuje.

20. K otázce dobré víry nabyvatele při koupi vozidla se opakovaně vyjádřila judikatura. Ta dospěla k závěru, že v případě, kdy z jiných okolností vyvstanou pochybnosti o vlastnickém právu převodce (o správnosti zapsaného údaje o vlastnictví), nemůže se nabyvatel spokojit pouze s údajem o vlastnictví převodce uvedeným v technickém průkazu vozidla, tj. s tím že je v něm převodce zapsán jako vlastník vozidla. Pokud soud nezjistí jiné okolnosti, které jsou objektivně způsobilé vyvolat v nabyvateli pochybnost o správnosti údaje obsaženého v technickém průkazu vozidla, má však údaj o vlastnictví převodce pro existenci dobré víry nabyvatele význam. Tím spíše pak má pro (ne)existenci dobré víry nabyvatele o oprávnění prodávajícího převést vlastnické právo význam vědomost nabyvatele v době uzavření kupní smlouvy o tom, že převodce (prodávající) není uveden jako vlastník v technickém průkazu (v registru vozidel). Taková okolnost je objektivně způsobilá zpochybnit dobrou víru nabyvatele o oprávnění prodávajícího vlastnické právo převést. Kupující se v takovém případě nemůže spokojit s pouhým prohlášením prodávajícího, že je vlastníkem tohoto vozidla (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1837/2022, ze dne 26. 7. 2022) – v této věci byla jako vlastník vozu zapsána v technickém průkazu osoba odlišná od prodávajícího, který kupující sdělil, že je vlastníkem a pouze nestihl provést přepis na svou osobu. Nejvyšší soud dovodil absenci dobré víry nabyvatele. Nejvyšší soud uvádí, že pokud kupující věděla v době uzavření kupní smlouvy s prodávajícím, že ten není evidován jako vlastník vozidla v registru vozidel, musela objektivně tato skutečnost vyvolat její pochybnost o vlastnickém právu prodávající. Měla-li si kupující počínat s běžnou péčí a opatrností, její dobrá víra o oprávnění prodávající převést vlastnické právo k vozidlu se za této situace nemohla opírat pouze o prohlášení prodávající v kupní smlouvě, že je vlastníkem vozidla a o to, že prodávající měla vozidlo ve svém držení.

21. V rozsudku ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 32 Odo 1411/2005 Nejvyšší soud uvedl, že technický průkaz pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., a nelze jej tedy považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl skutečně v dobré víře.

22. Ve věci skutkově obdobné jako je nyní posuzovaná věd pak Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. 22 Cdo 240/2019 dospěl k závěru o existenci dobré víry nabyvatele vozidla, který vycházel z údajů v technickém průkaze, kde byla jako vlastník převedeného vozidla uvedena osoba, s níž nabyvatel uzavřel kupní smlouvu. Nejvyšší soud uvedl, že pokud nejsou dány okolnosti, které by byly objektivně s to vyvolat v kupujícím pochybnost o správnosti údaje obsaženého v technickém průkazu, pak je třeba vycházet z toho, že byl v dobré víře.

23. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo prokázáno, že v exekučním řízení vedeném proti povinné , Anonymizováno, , jméno FO, byl dne 19. 5. 2022 vydán exekuční příkaz, jímž bylo do spisu movitých věcí sepsáno předmětné vozidlo, které povinná nabyla 10. 3. 2022. Soupisem vozidla nastaly vůči němu účinky tzv. speciálního inhibitoria, čímž je dána neplatnost jakéhokoli právního jednání, kterým by povinná vozidlo zatížila nebo převedla. Tato neplatnost je dle soudu absolutní, tedy není třeba, aby se jí kdokoli dovolával (na rozdíl od tzv. generálního inhibitoria podle § 44a odst. 1 e.ř.). Povinná , jméno FO, za trvání speciálního inhibitoria sepsala dne 21. 2. 2023 se svědkem , jméno FO, kupní smlouvu, která je z uvedených důvodů neplatná, a na jejímž základě se svědek , jméno FO, nestal vlastníkem vozidla. Pokud následně uzavřel dne 28. 2. 2023 kupní smlouvu s žalobkyní, je třeba toto právní jednání posoudit v intencích § 1111 o.z. jako (případné) nabytí vlastnického práva od neoprávněného („nevlastníka“). Uzavřela-li žalobkyně kupní smlouvu s nevlastníkem (svědkem , jméno FO, ), pak je třeba zkoumat, zda byla v dobré víře v jeho oprávnění vozidlo převést. Bylo prokázáno, že žalobkyně podepsala kupní smlouvu s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Žalobkyně tvrdila, že neměla důvod pochybovat o jeho vlastnickém právu, neboť svědek , jméno FO, měl vozidlo v držení, tvrdil, že je vlastník a ukázal žalobkyni plnou moc od, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, ; později žalobkyně uvedla, že jí , Anonymizováno, . , jméno FO, ukázal kupní smlouvu, kterou měl uzavřenu s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Z výpovědi svědka , jméno FO, však vyplynulo, že při přepisu vozidla ukázal žalobkyni pouze malý a velký technický průkaz, z nichž však žalobkyně jasně musela vidět, že dosavadním zapsaným vlastníkem vozidla je , jméno FO, , tedy jiná osoba, než se kterou má žalobkyně uzavřenou kupní smlouvu. Pokud žalobkyně tvrdila, že byla v dobré víře, neboť jí svědek , jméno FO, ukázal plnou moc od B. , jméno FO, , to na uvedeném závěru ničeho nemění, neboť dle této plné moci je svědek , jméno FO, pouze zmocněn k zajištění přepisu (čemuž odpovídá, že za , jméno FO, podepsal dne 28. 2. 2023 formulář žádosti o přepis), plná moc však není žádným dokladem o (případném) vlastnickém právu , Anonymizováno, . , jméno FO, , a stále tak platí, že žalobkyni muselo být zřejmé, že má podepsanou smlouvu s osobou odlišnou od dosavadního vlastníka vozu. Ostatně skutečnost, že jako dosavadní vlastník vozu je v registru vozidel zapsána , Anonymizováno, . , jméno FO, , plyne i z formuláře žádosti o přepis, kterou žalobkyně podepsala, a kde je jako původní vlastník uvedena , jméno FO, a , jméno FO, je pouze jejím zmocněncem pro přepis vozu. Žalobkyně posléze tvrdila, že jí svědek , jméno FO, při přepisu předložil i kupní smlouvu, kterou měl on uzavřenu s , Anonymizováno, . , jméno FO, , z čehož žalobkyně dovodila, že , Anonymizováno, . , jméno FO, je skutečným vlastníkem. Toto tvrzení však bylo vyvráceno výpovědí svědka , jméno FO, , který uvedl, že žalobkyni ukázal pouze malý a velký TP a na dotaz soudu výslovně uvedl, že jeho kupní smlouvu s B. , jméno FO, žalobkyni nepředkládal a skutečnost, že je v technickém průkazu (který naopak poskytnut byl) zapsán nikdo jiný, se nijak neřešila.

24. Shora citovaná judikatura je ustálena na závěru, že vychází-li kupující z údajů v technickém průkazu a předpokládá, že v něm zapsaná osoba je skutečným vlastníkem, zakládá to zpravidla jeho dobrou víru v oprávnění této osoby vozidlo převést. To však neplatí, jsou-li o osobě vlastníka dány důvodné pochybnosti. Jinými slovy ověření osoby vlastníka v technickém průkazu je pro kupujícího nezbytné minimum, a ani to vždy s jistotou nezakládá jeho dobrou víru. V posuzované věci však žalobkyně buď do technického průkazu vůbec nenahlédla, tedy neučinila ani tento minimální krok k ověření vlastníka vozu. Případně do něj nahlédla, a pak musela vědět, že má uzavřenu smlouvu s osobou odlišnou od osoby zapsané v technickém průkazu, a spolehla se pouze na prohlášení , Anonymizováno, . , jméno FO, , že je vlastníkem, když bylo prokázáno, že jeho kupní smlouvu s , Anonymizováno, . , jméno FO, nikdy neviděla. Při obou variantách je dle soudu její dobrá víra vyloučena.

25. Soud proto uzavřel, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu na předmětné vozidlo s osobou, která nebyla jeho vlastníkem, a při podpisu smlouvy nebyla v dobré víře v oprávnění této osoby vozidlo převést. Sama se tak nestala vlastnicí vozu a její žalobu na vyloučení vozidla ze soupisu proto soud zamítnul.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 7 bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) po 1 500 Kč za úkon za 5 úkonů (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. účast na jednání dne 8. 11. 2023, 4. účast na jednání dne 22. 1. 2024, 5. účast na jednání dne 5. 2. 2024), tedy 7 500 Kč. Žalované dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 o.s.ř. za 5 úkonů po 300 Kč, tedy 1 500 Kč, a z náhrady DPH ve výši 1 890 Kč. Celkové náklady činí 10 890 Kč. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.