30 C 33/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobce: Jméno žalobce , Anonymizováno ., narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. jméno FO Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky na určení dědického práva I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaná 2) není dědičkou ze závětí zůstavitelky , jméno FO, , nar. , hodnota, , zemřelé dne , datum, , sepsané dne 2. 8. 2019, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 57 717 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované 2).

1. Žalobce se domáhal určení, že žalovaná 2) není dědičkou ze závěti sepsané zůstavitelkou , jméno FO, , nar. , hodnota, , zemřelou , datum, (dále jen „zůstavitelka“) dne 2. 8. 2019.

2. V návrhu uvedl, že je spolu s žalovanými účastníkem dědického řízení ve věci pozůstalosti po zůstavitelce, které probíhá před Obvodním soudem pro , adresa, - soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. 20 D 1003/2023. V dědickém řízení bylo dne 16. 1. 2024 pod čj. 20 D 100/2023-65 vydáno usnesení, v němž byla žalobci uložena povinnost podat do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu na určení, že žalovaná 2) není zůstavitelčinou dědičkou ze závěti. Účastníci řízení jsou sourozenci a zůstavitelka byla jejich sestrou, účastníci by jako zákonní dědici přicházeli v úvahu jako dědici s nárokem na dědění po zůstavitelce rovným dílem. Zůstavitelka však zanechala pořízení pro případ smrti, a to závěť z 2. 8. 2019 (dále jen „závěť“), sepsanou vlastní rukou ohledně části pozůstalosti a jako dědičku nemovitosti - bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , včetně veškerého vybavení, povolala žalovanou 2), s tím, že o ostatním majetku závěť nepořídila. Závěť předložila žalovaná 2) v dědickém řízení při jednání dne 3. 10. 2023, všichni účastníci řízení se shodli na pravosti závěti, žalobce namítl její neplatnost. Tu odůvodňuje tím, že zůstavitelka v době pořizování závěti byla osobou nesvéprávnou, neboť nebyla v důsledku své duševní choroby způsobilá činit právní jednání spočívající v pořízení pro případ smrti. Zůstavitelka sepsala a podepsala závěť den před tím, než se pokusila o sebevraždu. Tento pokus byl sice neúspěšný, ale kvůli přetrvávající duševní chorobě jej zůstavitelka zopakovala a dne 23. 8. 2023 v jeho důsledku zemřela. Zůstavitelka dlouhodobě trpěla duševní chorobou, se kterou se léčila od 15. roku svého života, kdy jí byla diagnostikována tzv. schizoafektivní porucha, a pro tuto duševní chorobu byla i v plném invalidním důchodu. Mnoho let trpěla poruchami myšlení, bludy, , jméno FO, a poruchami vědomí spojenými s narušením orientace v reálném světě a v rámci hlubokých depresí, do kterých se opakovaně dostávala, se u ní projevovaly suicidální tendence. Ty jsou typickým projevem schizoafektivní poruchy v akutních stavech a průběžně cyklicky se opakují. Tyto klinické projevy akutního stavu byly u zůstavitelky dlouhodobě tlumeny podáváním léků (psychofarmak), které sice projevy duševní choroby v určitých fázích jejího života potlačovaly, avšak zároveň způsobovaly i omezování její svéprávnosti. Akutní stavy její duševní choroby se pak zásadním způsobem prohlubovaly v obdobích, kdy zůstavitelka svévolně vysadila předepsaná léčiva a v těchto obdobích se pak dostávala do stavu zcela mimo reálný svět a život. Tyto stavy pak u zůstavitelky vyvolaly potřebu mnohočetných hospitalizací v psychiatrických léčebnách, a to v , právnická osoba, nemocnici , adresa, a v , právnická osoba, zdraví , adresa, . Dále byla zůstavitelka dlouhodobě ambulantně léčena v , podezřelý výraz, pro , adresa, . Vzhledem k časové souvislosti mezi pořízením závěti a pokusem o první sebevraždu je žalobce přesvědčen, že duševní stav zůstavitelky byl při sepisu závěti natolik vážný, že zcela zásadním způsobem ovlivnil její způsobilost činit jakékoli právní jednání, neboť se dostávala do stavu faktické nesvéprávnosti.

3. Žalovaná 1) se vyjádřila tak, že zemřelou neznala, avšak nemá důvod nevěřit platnosti závěti.

4. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že závěť je pravá a platná. Učinila nesporným, že zůstavitelka trpěla od 15. roku života duševní chorobou diagnostikovanou jako schizofrenie, a že z tohoto důvodu pobírala invalidní důchod. Zůstavitelka však nikdy nebyla zbavena či omezena ve svéprávnosti, takový návrh nebyl nikdy podán a nebyl k tomu důvod. Zůstavitelka žila navzdory svému onemocnění v zásadě normálním životem. Úspěšně vystudovala gymnázium a vyšší odbornou školu. Až do své smrti pracovala na zkrácený pracovní úvazek jako recepční. Měla životního partnera a běžně se stýkala se všemi ostatními členy rodiny, především se svými sourozenci a jejich partnery. Nejdůvěrnější vztah však měla k žalované 2). Je pravdou, že zůstavitelka byla opakovaně hospitalizována v psychiatrických léčebnách a že se dvakrát pokusila o sebevraždu, z jejího chování však nebylo patrné, že trpí poruchami myšlení, bludy, , jméno FO, a poruchami vědomí spojenými s narušením orientace v reálném světě. Žalovaná zůstavitelku vnímala jako inteligentní osobu se zcela standardním chováním a uvažováním, bohužel trpící duševním onemocněním, v důsledku kterého se občas nekontrolovaně dostávala do stavů deprese, zoufalství a nechuti žít; takto jí zůstavitelka své pocity opakovaně popisovala. Skutečnost, že zůstavitelka závěť sepsala den před pokusem o sebevraždu, svědčí o jejím racionálním uvažování a snaze před plánovaným ukončením života dát všechny své věci do pořádku a rozhodnout o tom, jakým způsobem bude po smrti naloženo s jejím majetkem. Žalovaná 2) byla zůstavitelce životní oporou, a proto fakt, že zůstavitelka závěť sepsala v její prospěch, považuje za zcela pochopitelný.

5. Soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Se zůstavitelkou se poznali v roce 2015, byli partneři do konce jejího života. Trávili spolu volný čas, víkendy, dovolené, denně si volali. Nežili ve společné domácnosti. Zůstavitelka na svědka působila úplně normálně, žádné depresivní stavy, projevy stihomamu ani výkyvy nálad u ní nezaznamenal, působila na něj jako silná osobnost. Byla klidná, cílevědomá, nedělala věci zbrkle. To, že má nějaké problémy a chodí k lékaři, řekla už na začátku. Před prvním pokusem o sebevraždu byla hospitalizovaná v , adresa, . Pokud jde o pokus o sebevraždu v roce 2019, napsala svědkovi SMS, že je v nemocnici. Svědek tam zůstavitelku navštívil, říkala, že to je projev té nemoci. Stalo se to v metru, kde bylo hodně lidí, s takovým prostředím měla problémy, říkala, že jí to vyděsilo. Jinak v dopravních prostředcích problémy neměla. Po návratu z nemocnice se snažila důsledky zranění zvrátit tak, aby to bylo jako předtím, podstoupila plastickou operaci s okem, snažila se žít naplno a na nemoc zapomněla. Jezdili se svědkem na výlety a vzájemně na návštěvy, plánovali více cestovat. Nikdy neříkala, že by ten pokus chtěla zopakovat. Pracovala jako recepční. Byla přihlášena na vysokou školu. Bydlela sama, byla finančně soběstačná. Po druhém pokusu se také chtěla vrátit znovu do života, těšila se na návrat domů.

7. Z výslechu svědka , Anonymizováno, soud zjistil: Zůstavitelka byla jeho teta, vídal ji třikrát nebo čtyřikrát do roka, dvakrát do roka si volali. Měla schizofrenii, ale působila normálně, neprojevovala se nijak zvláštně. Nikdy nezmínila, že by chtěla spáchat sebevraždu, nepůsobila, že by měla deprese nebo byla nějak výrazně smutná. Dle mínění svědka měla nejbližší vztah k žalované 2).

8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Zůstavitelku znala zhruba od jejích 14 let, učila ji až do maturity na litoměřickém gymnáziu. Během studia se vídaly pravidelně, a to i mimo vyučování. Po ukončení studia se vídaly jednou za čtvrt nebo za půl roku, většinou v nějaké restauraci. Zůstavitelka kvůli psychické nemoci prodlužovala studium, měla výkyvy nálad a hodně absencí. Někdy jí bylo tak divně, že nemohla přijít do školy, ale snažila se a gymnázium úspěšně dokončila, poté vystudovala VOŠ. Působila unaveně, takovým ospalým dojmem, ale jinak na ní nebylo nic vidět a působila normálně. Pokud nebyla schopná na návštěvu přijít, tak napsala SMS. Mluvila o tom, že má sestru , jméno FO, , která jí pomáhá, o bratrovi nemluvila.

9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Zůstavitelku znala od roku 2002 z gymnázia, bylo to šestileté gymnázium, ale zůstavitelka měla problémy a byla v léčebně, takže přešla na čtyřleté, kde se svědkyní dva roky chodily do třídy a pak spolu studovaly i vyšší odbornou školu – optiku. Na SŠ a VOŠ se vídaly denně, i mimo školu, VOŠ skončily 2007 a poté se vídaly párkrát do měsíce. Zůstavitelka měla duševní nemoc, léčila se v , adresa, a v , adresa, . Po celou dobu byla unavená, asi po medikaci, a měla výkyvy, že jí někdy nebylo dobře a bylo toho na ní moc, tak se třeba omluvila z nějaké akce. Jinak studium zvládala dobře, maturitu zvládla v termínu. VOŠ zvládala bez problémů. Kromě té únavy svědkyně nic nezaznamenala. Před druhým pokusem o sebevraždu se měly sejít a zůstavitelka svědkyni napsala, že jí není dobře, že se na to necítí. Po prvním pokusu svědkyně měla za to, že už ji nepustí ke svým dětem, ale poté zjistila, že se zůstavitelka zase chová normálně, takže s dětmi svědkyně byla zůstavitelka v kontaktu. Po celou dobu pronajímala byt a pečovala o zvíře, takže se zvládala starat o sebe i o někoho jiného. Když hledala práci, tak ji snadno našla a byla schopná tam dlouho vydržet. Pečovala o sebe a snažila se, aby jí bylo lépe, měla období, kdy se snažila nekouřit a lépe se stravovat. Měla hezký vztah s paními, kterým pronajímala byt, s profesorkou , jméno FO, , s třídní učitelkou na vyšší odborné škole a měla určitě další blízké kamarády, např. ze skauta. Byla hodně v kontaktu se sestrou, jezdily spolu i do lázní a společně pečovaly o chalupu.

10. Zůstavitelka sepsala dne 2. 8. 2019 vlastní rukou listinu nadepsanou jako „závěť“, v níž pro případ svého úmrtí odkazuje žalované 2) svůj byt č. , hodnota, na adrese , adresa, , , adresa, (zjištěno z kopie této listiny). Žalobce v rámci pozůstalostního řízení vznesl námitku neplatnosti tohoto pořízení pro případ smrti s odkazem na duševní poruchu zůstavitelky (zjištěno z námitky žalobce ze dne 5. 12. 2023). Žalobce byl vyzván k podání žaloby na určení, že žalovaná 2) není dědičkou z této závěti (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 16. 1. 2024, 20 D 1003/2023-65).

11. Znalecký ústav , podezřelý výraz, , adresa, na podkladě podrobné zdravotnické dokumentace dospěl k závěru, že zůstavitelka od dětství trpěla trvalou duševní poruchou - schizoafektivní poruchou, pro kterou se léčila. Tato porucha se vyznačovala v době relapsů bludnými paranoidními přesvědčeními (lidé ji sledují, sleduje ji tajná policie, lidé jí čtou myšlenky), ale nikdy nebyla zaměřena proti rodinným příslušníkům. Opakovaně hodnotí vztahy s bratrem jako minimální a sestru hodnotí jako podpůrnou, přátelskou, stýkaly se často, chodila za ní na návštěvy. Opakovaně vysvětluje svou motivaci k sepisu závěti tak, že chtěla sestře odkázat byt, než spáchá sebevraždu skokem pod metro. Nikdy nikdo nenavrhoval omezení její svéprávnosti. Schizoafektivní porucha probíhá v relapsech (období vzplanutí choroby) a remisích (bezpříznakové období) a většinu zbytku života prožila zůstavitelka v remisi. Závěť byla pořízena dne 2. 8. 2019 a následující 4 roky života zůstavitelka o tomto svém právním jednání věděla a hovořila o něm a nezměnila jej ani v období remise. O zdravotním stavu zůstavitelky dne 2. 8. 2019 je ve zdravotnické dokumentaci dostatek informací, takže lze jistotou konstatovat, že duševní porucha jí v době pořízení závěti nijak nebránila posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout. Při pořizování závěti tedy netrpěla takovou duševní poruchou, která by ji činila k tomuto právnímu jednání neschopnou. Motivace její závěti nebyla chorobná (zjištěno ze znaleckého posudku , právnická osoba, nemocnice , adresa, ).

12. Z výslechu zástupce znaleckého ústavu soud zjistil: Znalecký ústav měl k dispozici neobvykle bohatou zdravotnickou dokumentaci, je k dispozici zpráva těsně před pokusem o sebevraždu i po něm. Z ní lze usoudit, jakými konkrétními bludy posuzovaná trpěla, jakou měla v daný čas náladu a i myšlenky. Z její výpovědi nevyplývá, že by trpěla dalšími přidruženými bludy, uvědomovala si následky svého jednání, které spočívalo v odkazu bytu sestře. Vychází se z presumpce neexistence duševní poruchy. Zároveň existuje presumpce, že člověk dokáže v duševní poruše jednat právně, ledaže se jedná o poruchy intelektuální, a dále v případě, kdy je člověk odtržen od reality do té míry, že není schopen posoudit, co činí. Zůstavitelka sice trpěla bludnou představou, avšak ke konkrétnímu datu tyto bludy nijak neovlivnily její právní jednání. Znalecký ústav měl dostatek informací, aby uzavřel, že duševní porucha zůstavitelce nebránila v tom, aby 2. 8. 2019 mohla své právní jednání ovládnout a posoudit jej. Žádný vnitřní hlas jí nediktoval, co má činit, žádná bludná myšlenka jí v tom nebránila. Na přelomu července a srpna byla v závažném relapsu duševní poruchy, došlo ke zhoršení bludů, pravděpodobně i , jméno FO, a nálady, což vedlo k beznaději a suicidálnímu pokusu. Několik let po neúspěšném pokusu o sebevraždu byla v remisi. O svém právním jednání věděla, mluvila o něm v podstatě přímo po daném pokusu o sebevraždu a nikdy jej nezměnila, což potvrzuje závěr o tom, že její jednání nemělo chorobný charakter. Zjištění, jestli si vzala nebo nevzala medikaci v daný den, nic nemění na jejím okamžitém zdravotním stavu v daný den. Pokud jde o zprávu , jméno FO, z 29. 7. 2019, ze které vyplývá, že posuzovaná trpěla bludy týkající se toho, že o ní lidi mluví v MHD či na ní mluví rádio, v tomto směru zůstavitelka nebyla v kontaktu s realitou, ovšem nijak v daný čas nezasahovala proti domnělým nepřátelům, nečinila nějaké jednání vůči těmto lidem, nepsala do rádia. Právní jednání bylo učiněno v kontextu, kdy ze zdravotní dokumentace vyplývá, že sestra zůstavitelky je její nejbližší osobou a že má bratra, ale není s ním příliš v kontaktu. Zůstavitelka po neúspěšném pokusu o sebevraždu se k tomuto svému konání vyjadřovala dodatečně a odůvodňovala jej nechorobnými argumenty. V daném období tedy trpěla bludy, ale nikoliv ve vztahu k rodinným příslušníkům, na sepis závěti se chorobné příznaky nevztahovaly. , právnická osoba, mají tendenci navrhovat omezování svéprávnosti u pacientů, kteří nejsou schopni samostatně právně jednat, popřípadě toto navrhují rodinní příslušníci. Toto však nebyl případ zůstavitelky. Poruchou inteligence netrpěla. Tyto závěry jednomyslně odsouhlasilo pětičlenné kolegium znaleckého ústavu.

13. Při hospitalizaci v , právnická osoba, zdraví zůstavitelka dne 11. 8. 2019 mj. sdělila, že v minulosti měla suicidní myšlenky, ale nikdy to neplánovala udělat, pokus 2. 8. 2019 byl impulzivní, už nevěděla, jak dál. Sepsala rychle na papír závěť, uvědomovala si, že by se sestře hodil její byt, že zrovna shání bydlení, a nechala ten papír na místě, kde by ho asi sestra hledala (zjištěno z propouštěcí zprávy ze dne 16. 10. 2019, jako součásti znaleckého posudku na č.l. 100).

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Soud v první řadě konstatuje, že v dané věci se jedná o řízení iniciované ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.“), odkazem soudního komisaře k podání žaloby na (negativní) určení. Návrh na zahájení řízení je tedy standardní žalobou na určení dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro niž je rozhodná existence naléhavého právního zájmu. Z judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že tento naléhavý právní zájem se v daném případě podává přímo ze zákona a žalobce jej nemusí nikterak tvrdit a prokazovat (usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 3543/2022). Vzhledem pak k tomu, že žalobní žádání odpovídá v posuzovaném případě řečenému odkazu soudního komisaře (dle usnesení Obvodního soudu pro , adresa, z 16. 1. 2024, č. j. 20 D 1003/2023-65), soud dovozuje naléhavý právní zájem žalobce na určení, že žalovaná 2) není dědičkou ze závěti. Žaloba byla podána 8. 2. 2024, tj. před uplynutím 2měsíční lhůty, tedy včas (§ 170 odst. 2 z. ř. s.).

16. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Esenciálním důkazním podkladem v řízení, v němž je posuzováno, zda předmětné právní jednání (již zemřelé) fyzické osoby bylo učiněno v duševní poruše či nikoliv, je znalecký posudek z příslušného oboru (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011). Jeho případná absence zpravidla způsobuje deficit ve skutkových zjištěních, ledaže soudem zjištěný skutkový stav nezakládá (zakládat nemůže) žádné pochybnosti o popsaném skutkovém deficitu (usnesení Nejvyššího soudu z 15. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2016). Má-li být učiněn právní závěr, že právní jednání je neplatné, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou. Nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní jednání, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. Neplatnost právního jednání se vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník v době, kdy jej učinil, nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. V řízení je tedy zapotřebí zjistit existenci duševní poruchy, a zda tato duševní porucha měla vliv na schopnost jednající osoby posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. Zjišťování těchto právně významných skutečností si (z povahy věci) vyžaduje znalecké posouzení (usnesení Nejvyššího soudu 30 Cdo 2224/2017). K otázce důkazního standardu, pokud jde o posouzení duševního stavu jednající (a již zemřelé) osoby, se dále vyjádřil Ústavní soud v nálezu I. ÚS 173/13 ze dne 20. 8. 2014. Uvedl, že spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy (na ochranu majetku duševně postižené osoby a ochranu práv druhé smluvní strany dotčené daným právním jednáním) bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé o. z., musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. , adresa, požadovaná úroveň pravděpodobnosti je podle názoru Ústavního soudu v souladu i s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Ta akcentuje spíše zdrženlivost než paternalistický přístup ve vztahu k těmto osobám.

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, spornou zůstala otázka, zda jí tato porucha bránila posoudit následky právního jednání spočívajícího v sepisu předmětné závěti. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že nikoli. Jak plyne ze shora citované judikatury, stěžejním důkazem je za těchto okolností zpravidla znalecký posudek. Ten byl vypracován i v posuzované věci, a to znaleckým ústavem, který měl k dispozici velké množství podkladů, mj. z doby bezprostředně předcházející i následující po sepisu závěti. Znalecký ústav pak dospěl ke kategorickému závěru, že duševní porucha (diagnostikovaná jako schizoafektivní porucha) zůstavitelce nebránila v tom, aby porozuměla významu právního jednání a jeho důsledkům. Ačkoli se zůstavitelka na přelomu července a srpna 2019 nacházela v relapsu choroby a došlo mj. ke zvýšení bludné produkce, tyto bludy neměly na vliv na ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky.

18. Zůstavitelka o sepisu závěti po neúspěšném pokusu o sebevraždu několikrát hovořila, vysvětlila důvody, které jí k sepisu vedly (její byt by se mohl hodit sestře, přičemž vztah s touto sestrou zůstavitelka opakovaně popisovala jako bližší a vřelejší než s bratrem) a ničeho na závěti nezměnila po dobu dalších čtyř let, které prožila v remisi své nemoci. Jeví se tak logický závěr znaleckého ústavu, že za těchto okolností zůstavitelka sepsala závěť zcela záměrně s jasně zamýšleným cílem a byla si vědoma následků tohoto jednání. Zjištění znaleckého ústavu dokreslují i výpovědi svědků, kteří se shodli na tom, že zůstavitelka po většinu života byla schopna běžného fungování, chodila do zaměstnání, měla dlouhodobý partnerský vztah, pečovala o domácí zvíře a věnovala se koníčkům, např. cestování. Schizoafektivní poruchou trpěla již od 15 let, a přesto úspěšně dokončila střední a vyšší odbornou školu. Svědci se shodli na tom, že zůstavitelka pouze měla stavy, kdy toho na ni „bylo moc“, a kdy se např. omluvila z domluvené schůzky. První sebevražedný pokus realizovaný den po sepisu závěti ostatně zůstavitelka sama vysvětlovala stejným způsobem s tím, že už nevěděla, jak dál a jednalo se o zkrat, kterého následně litovala. Soud tedy hodnotí předmětnou závěť jako platné právní jednání, a proto nezbylo než žalobu zamítnout.

19. Toliko pro úplnost soud podotýká, že samostatným důvodem, pro který nebylo možno vyhovět žalobě vůči žalované 1) je nedostatek její věcné pasivní legitimace. Sporovaná závěť se týkala přenechání části majetku zůstavitelky žalované 2). Žalované 1) však zůstavitelka (v rámci předmětné závěti) ničeho pro případ smrti nepřenechala. Žalobce se přitom domáhal určení, že žalovaná 2) není dědičkou z předmětné závěti. Vyhovění žalobě vůči žalované 1) by žalobci tedy ničeho nepřineslo. Naopak si lze představit, že žalovaná 1) v případě sporování závěti by mohla stát společně se žalobcem na straně žalující. Ta však výslovně v řízení uvedla, že posuzovanou závěť nesporuje, pročež ostatně soudním komisařem k podání žaloby společně se žalobcem ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nebyla.

20. O nákladech řízení ve vztahu k žalované 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady činí 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 17. 4. 2024 (§ 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky).

21. O nákladech řízení ve vztahu k žalované 2) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná 2) měla ve věci plný úspěch a náleží jí proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Ty jsou tvořeny spotřebovanou částí zálohy na náklady důkazu ve výši 34 122 Kč [s tím, že nespotřebovaná částka 18 378 Kč bude žalované 2) vrácena] a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a.t.). Za úkony spočívající v 1. převzetí a přípravě zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. účasti na jednání dne 17. 6. 2024 a 4. účasti na jednání dne 12. 8. 2024, náleží odměna dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a.t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz Čl. II – Přechodné ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) po 2 500 Kč při tarifní hodnotě 35 000 Kč, tedy 10 000 Kč. K odměně náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč, tedy 1 200 Kč. Za úkony spočívající v 1. účasti na jednání dne 29. 10. 2025 a 2. účasti na jednání dne 22. 12. 2025, náleží odměna dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 po 3 700 Kč při tarifní hodnotě 65 000 Kč, tedy 7 400 Kč. K odměně náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 450 Kč, tedy 900 Kč. Odměna advokáta včetně DPH činí 23 595 Kč, celkové náklady činí 57 717 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalované 2) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.