30 C 59/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem právnická osoba Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání bezdůvodného obohacení 1 200 000 Kč

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 000 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované na náhradě nákladů řízení 48 824 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 200 000 Kč spočívající v tom, že měl rekonstrukčními pracemi na družstevním bytě v detenci žalované na základě nájemního vztahu, číslo jednotky 8 v domě , právnická osoba, , adresa, (dále jen „Byt“), zhodnotit tuto nemovitost v rozsahu žalované částky. Uváděl též, že platil ze 100 % i SIPO, jehož součástí byly i splátky hypotéky, kterou si žalovaná vzala za účelem splacení družstevního podílu, čímž se fakticky podílel na pořízení tohoto podílu. Od roku 2004 žil v Bytě společně se žalovanou ve vztahu druh–družka a od tohoto data až do srpna roku 2020 plně hradil i veškeré náklady na provoz včetně dodávek energií a služeb. Vyjma Bytu žalobce dle žalobních tvrzení zhodnotil též přízemní prostory o celkové ploše 6 m2– zástěnek, jako nebytový prostor v domě , právnická osoba, , adresa, , číslo prostoru , Anonymizováno, (dále jen „Nebytový prostor“), který byl žalovanou od družstva pronajat. Poté co byl Byt převeden do osobního vlastnictví žalované, tato se přes četné výzvy žalobce s ním nevyrovnala, byť mu měla přislíbit úhradu 100 000 Kč, posléze již jen 50 000 Kč a následně se již zcela odmlčela. K námitce promlčení uplatněné žalovanou žalobce uváděl jednak, že promlčecí lhůta počala běžet až 12. 1. 2021, kdy za účasti policie žalovaná vnikla do Bytu a znemožnila žalobci jeho další užívání, jednak, že tato lhůta se stavěla podáním žaloby, o níž bylo následně vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 65/2021.

2. K výzvě soudu žalobce jednak specifikoval bytovou jednotku, tak jak je uvedeno výše a dále upřesnil, že žalobní žádání sestává toliko z jednotlivých rekonstrukčních úkonů provedených na Bytě či Nebytovém prostoru. Výpočet s odkazem na jednotlivé žalobcem provedené úkony je přehledně formulován v podání žalobce z 21. 10. 2024 (č. l. 52 spisu) a sestává z 15 položek, kdy prvních 14 z nich se týká Bytu a poslední Nebytového prostoru.

3. Žalovaná předmětný nárok neuznala ani z části a navrhovala zamítnutí žaloby. Předně zdůraznila nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně vzhledem ke skutečnosti, že k rekonstrukcím došlo v letech 2005–2006, kdy byla pouhým nájemcem Bytu, nikoliv vlastníkem. Součástí obsahu nájemní smlouvy jak k Bytu, tak k Nebytovému prostoru, přitom bylo ustanovení vylučující náhradu/úhradu nákladů vynaložených nájemcem či třetí osobou na stavební úpravy pronajatých prostor. Žalovaná dále uváděla, že nárok je zcela neoprávněný i tím, že mezi účastníky sporu byla v době jejich vzájemného soužití mezi lety 2004 až 2014, kdy se žalovaná z Bytu odstěhovala, vzájemná dohoda o společném bydlení, na základě níž společně hradili náklady s bydlením spjaté. Poté, co žalovaná otěhotněla se žalobcem v roce 2005, rozhodl se žalobce z vlastní iniciativy Byt za účelem zvýšení komfortu zkvalitnit právě prostřednictvím daných rekonstrukcí. Žalovaná dovozuje, že se jednalo o bezúplatné poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobce, tj. darování ve prospěch společného soužití, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná v roce 2014 byt společně se synem opustila a žalobce Byt následně obýval (bez právního důvodu) až do konce roku 2020. Konečně, žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, k čemuž odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se běhu promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení vzniknuvšího mezi účastníky dohody o společném bydlení, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejích stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Pokud by tedy soud měl dospět k závěru, že se nejednalo ze strany žalobce o bezúplatné jednostranné plnění dluhu (darování) ve prospěch žalované, nárok žalobce se dle příslušné právní úpravy promlčel nejpozději k srpnu 2016, tedy uplynutím subjektivní promlčecí lhůty 2 let, která počala běžet ve smyslu výše uvedené judikatury okamžikem ukončení společného soužití, tj. odchodem žalované z bydlení v srpnu 2014. Závěrem žalovaná zpochybňovala, že žalobcem uplatněná částka 1 200 000 Kč odpovídá pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení, kterým má být v poměrech daného případu zhodnocení věci, nikoliv výše vynaložených investic, k čemuž též namítla, že žalobcem uváděná výše plnění v souvislosti se stavební rekonstrukcí a úpravami je zcela zjevně nadhodnocená a neodpovídá skutečnosti., právnická osoba, rámci závěru o skutkovém stavu věci vzal soud v první řadě ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za své shodné tvrzení účastníků, že ke všem rekonstrukčním úkonům provedeným na Bytu či Nebytovém prostoru tvrzeným žalobcem došlo v letech 2005 nebo 2006 vyjma položky č. , hodnota, – Zasklení lodžie a položení protimrazové dlažby a položky č. , hodnota, – výstavba příčky 20 cm v Nebytovém prostoru, osazení zárubní a protipožárních dveří, elektroinstalace s podružným měřením spotřeby el. Energie. Žalobce k bodu 14 uváděl, že rekonstrukce byla provedena v roce 2010, žalovaná oponovala s tím, že práce na lodžii byly prováděny v roce 2007. K bodu č. , hodnota, žalobce nebyl schopen sdělit, kdy k těmto pracím došlo. Nesporným bylo dále to, že účastníci žili společně v Bytě jako partneři a to od roku 2004 do srpna roku 2014, kdy žalovaná byt opustila (datum opuštění bytu žalovanou vyplývá též z vyrozumění Policie ČR č. j. , adresa, -10/ČJ-2021-001313, ze dne 31. 3. 2021, a také z listiny nazvané Věc: Žádost o prověření ze dne 8. 2. 2021). Beze sporu byla konečně i existence nájemního vztahu žalované k Bytu a Nebytovému prostoru jako nájemkyně z titulu práva nájmu vázajícímu se k družstevnímu podílu žalované v Bytovém družstvu , právnická osoba, v době provedení rekonstrukčních prací.

5. Žalovaná nabyla ke dni 28. 6. 2002 od , jméno FO, , nar. 26. 7. 1966, a , jméno FO, , nar. 9. 2. 1963, členská práva a povinnosti spojené s členstvím v Bytovém družstvu , právnická osoba, , včetně práva nájmu Bytu (zjištěno ze Smlouvy o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu , právnická osoba, se sídlem , právnická osoba, , adresa, , IČ , IČO, ). Byt byl převeden do jejího vlastnictví na základě Smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 9. 10. 2017 (zjištěno z uvedené smlouvy) s právními účinky zápisu předmětné nemovitosti ke dni 29. 12. 2017 (zjištěno z Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V-, č. účtu, -101).

6. Nebytový prostor žalovaná získala do nájmu ke dni 30. 11. 2005 (zjištěno ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 11. 2005), přičemž tentýž prostor byl žalované (opětovně – Nebytový prostor byl přečíslován) přenechán k užívání prostřednictvím nájemního vztahu na základě smlouvy ze dne 1. 3. 2016 (zjištěno ze Smlouvy o nájmu prostor uzavřené podle § 2202 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. ze dne 1. 3. 2016).

7. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy žalobce ze dne 28. 12. 2020 a opakované předžalobní výzvy z 10. 2. 2021 žalobce adresovaných žalované).

8. Z dalších provedených důkazů (žádost o informace – zpráva z 5. 2. 2021 Policie ČR, doplněk k evidenčnímu listu při převodu bytu ze dne 11. 7. 2002, výzva k vyklizení bytu ze dne 1. 12. 2020, předžalobní výzva žalobce k vydání bezdůvodného obohacení adresovaná Bytovému družstvu , právnická osoba, ze dne 9. 1. 2025 a listina nesoucí název Věc: Nebytový prostor v č.p. 1250 ze dne 16. 12. 2024), soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro níže uvedené právní posouzení věci.

9. Soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy fotodokumentací vztahující se k tvrzení o zhodnocení Bytu či Nebytového prostoru, jakož ani stanoviskem k věci Bytového družstva , právnická osoba, a telefonickou a též mailovou komunikací se žalovanou dle níž měla žalovaná přislíbit žalobci dluh (částečně) uhradit, neboť tyto důkazy jsou vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci nadbytečné. K tomu soud pro úplnost uvádí, že důkazní návrhy telefonické a mailové (elektronické) komunikace se žalovanou se vztahovaly k tvrzení žalobce nezpůsobilému zvrátit výsledek níže uvedeného právního posouzení soudu, když jimi nebylo lze prokázat uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), či ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s. o. z.“). Z onoho tvrzení žalobce, že mu žalovaná nabídla částku 100 000 Kč, posléze 50 000 Kč a následně z této komunikace sešlo, když žalovaná neměla mít peníze, a výše uvedených důkazů k tomu navržených, by ani při prokázání této skutečnosti nemohlo být dovozeno uznání dluhu ve smyslu ustanovení výše uvedených. Soud neprovedl ani žalovanou navrhovanou nájemní smlouvu ze dne 11. 7. 2002 k tvrzení žalované o existenci nájemního vztahu, jelikož tato skutečnost již vyplynula z nesporných tvrzení účastníků (vyjma okamžiku nabytí Bytu do vlastnictví žalované, tj. k ukončení nájmu).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Posuzuje-li soud v první řadě námitku žalované o nedostatku pasivní věcné legitimace v její sféře, je nucen ve smyslu výše citovaného ustanovení postupovat dle s. o. z. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení mělo dle této argumentační roviny vzniknout Bytovému družstvu , právnická osoba, , datuje se vznik tohoto nároku (plnění bez právního důvodu) přímo ke dni provedené jednotlivých rekonstrukčních úkonů, tj. převážně k rokům 2005 a 2006, kdy byl účinný posledně uvedený zákon.

13. Podle § 451 s. o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

14. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srov. z recentní judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023). Konkrétněji k posuzovanému případu pak bylo v judikatuře dovolacího soudu konkludováno, že vynaložením investic do cizí nemovitosti bez právního důvodu vzniká vlastníku bezdůvodné obohacení (v rozsahu zhodnocení nemovitosti) k okamžiku, kdy ke zhodnocení došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci. Prospěch z plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 a 2 obč. zák.) vzniká přijetím tohoto plnění a již v tomto okamžiku také vzniká příjemci tohoto plnění (bez ohledu na zavinění) peněžitý dluh, který nepřechází na nového majitele nemovitosti. Z toho vyplývá, že nárok na náhradu za zhodnocení nemovitosti nelze uplatňovat vůči tomu, kdo později nabyl nemovitost, ale vůči tomu, kdo ji vlastnil v době, kdy k tomuto zhodnocení došlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 355/2001, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 23, č. C 1672/2003, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007).

15. Soud na základě výše uvedeného uzavírá, že žalobce žádá vydání bezdůvodného obohacení v podobě zhodnocení bytové jednotky (a nebytového prostoru) po osobě, která není osobou obohacenou. V řízení vůbec ani nebylo sporu o tom, že v momentě každého jednotlivého rekonstrukčního úkonu provedeného žalobcem žalovaná nebyla vlastnicí předmětné nemovitosti, nýbrž toliko uživatelem nemovitosti prostřednictvím nájemního práva. Byt nabyla až v roce 2017, přičemž všechny rekonstrukční práce dle tvrzení účastníků probíhaly v roce 2005 a 2006 vyjma bodu č. , hodnota, , u nějž bylo sporné, zda daná rekonstrukce proběhla v roce 2007 či 2010. S ohledem na výše uvedené datum nabytí vlastnického práva Bytu žalovanou je však nepodstatné, který z uvedených letopočtů rekonstrukční práce na lodžii skutečně proběhla, když ani v jednom z nich žalovaná vlastnicí nebyla. Nebytový prostor, k němuž se váží rekonstrukční práce tvrzené žalobcem pod bodem č. , hodnota, jeho výčtu, žalovaná nenabyla nikdy, resp. tato skutečnost (vlastnictví Nebytového prostoru) nebyla v řízení ani tvrzena ani prokazována. Žaloba je proto s ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované nedůvodná.

16. Nad rámec výše uvedeného důvodu samostatně osvědčujícím nutnost zamítnutí žaloby soud též vypořádal námitku promlčení žalované. Postupoval přitom však dle o. z., a to s odkazem na skutečnost, že ke vzniku bezdůvodného obohacení mohlo dojít až na základě právního důvodu, který odpadl – zrušení společného soužití a společného užívání Bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008) žalobcem a žalovanou. Odchod žalované, a tedy zrušení eventuální dohody o společném soužití, je datován do roku 2014, tedy za účinnosti o. z.

17. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Podle § 610 odst. 1 o. z. věty první k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

19. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

20. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

21. Podle 629 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

22. V rámci hodnocení námitky promlčení předmětného nároku nelze spustit ze zřetele, že žalovaná opustila společnou domácnost v srpnu roku 2014. Existovala-li proto mezi účastníky od roku 2004 dohoda o společném soužití, po niž bezdůvodné obohacení neexistovalo a existovat nemohlo, tato ve smyslu judikatury výše uvedené trvala nejdéle do opuštění společné domácnosti žalovanou. V tentýž okamžik odpadl právní důvod, pro nějž nebylo lze plnění žalobce považovat za bezdůvodné obohacení a zároveň se jednalo o okamžik, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé u soudu. Žalobce k tomuto datu zároveň musel o bezdůvodném obohacení vědět, když byl sám tvůrcem jednotlivých rekonstrukčních úkonů, a též o osobě povinné k jeho vydání (resp. v daném případě o osobě, o níž si žalobce myslel, že je povinna k vydání). Jediné, co se změnilo odchodem žalované ze společné domácnosti ve vztahu k plnění poskytnutého žalobcem, je skutečnost, že se nadále jednalo o bezdůvodné obohacení, na základě právního důvodu, který odpadl. Nezměnila se však osoba beneficienta plnění ani znalost žalobce o existenci tohoto plnění. Soud tak činí závěr, že k promlčení nároku vůči žalované došlo nejpozději v srpnu roku 2017. Žaloba byla podána až dne 28. 2. 2024, tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

23. Pro úplnost soud k námitce žalobce, že promlčecí lhůta dle jeho názoru začala běžet až 12. 1. 2021, dodává, že i kdyby byla promlčecí lhůta počítána od tohoto data, uplynula by ke dni 12. 1. 2024, tj. stále před podáním žaloby. Běhu promlčecí lhůty nezbraňuje v tomto případě ani skutečnost, že žalobce se vůči žalované domáhal v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 10 C 65/2021 „vydání bezdůvodného obohacení ve výši stanovené znalcem“, jelikož v předmětném řízení byla žaloba ve smyslu § 43 o. s. ř. odmítnuta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1717/2006).

24. S ohledem na oba výše uvedené samostatně stojící důvody soud žalobu v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství zamítnul, přičemž se z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval dalšími námitkami žalovanou proti žalobnímu žádání uplatněnými.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji procesně plně úspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 48 824 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 13 100 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při ústním jednání dne 20. 1. 2025;b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 za v předchozím bodě první dva uvedené úkony a 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za úkon v předchozím bodě posledně uvedený;c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 8 474 Kč.

26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.