30 C 61/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení povinného dílu nepominutelného dědice

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 134 106 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 51 556 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se jako vyděděná nepominutelná dědička domáhá zaplacení 134 106 Kč s příslušenstvím jakožto svého povinného dílu. V návrhu uvedla, že je dcerou , jméno FO, , narozeného 9. 12. 1948, zemřelého 20. 2. 2020 (dále jen „zůstavitel“), který dne 10. 11. 2004 pořídil formou notářského zápisu závěť spojenou s listinou o vydědění, v níž vydědil obě své dcery, tedy žalobkyni a její sestru , jméno FO, . Dědické řízení je vedeno u zdejšího soudu pověřenou soudní komisařskou pod sp.zn. 20 D 249/2020. Zůstavitel odůvodnil vydědění žalobkyně tím, že se s ním žalobkyně nestýká již od roku 1992, zůstavitele nenavštěvuje a neprojevuje žádnou snahu o poskytnutí pomoci, s tím, že zůstavitel se bezvýsledně snažil o kontakt, neví, kde žalobkyně bydlí, zda dokončila školu, žalobkyně jej nikdy nepozvala na návštěvu. S těmito důvody vydědění žalobkyně nesouhlasí. O zůstavitele vždy projevovala zájem, udržovali běžný vztah otce s dcerou, navštěvovali se a byli v kontaktu osobně i telefonicky. Zůstavitel se mj. zúčastnil svatebního obřadu žalobkyně dne 30. 7. 2010 a vedl ji k oltáři. Žalobkyně byla se zůstavitelem v kontaktu i poté, co se jí narodil potomek, po narození dcery v roce 2016 zůstavitel žalobkyni navštívil. Zůstavitel s manželkou (žalovanou) zasílali žalobkyni pohledy k Velikonocům a Vánocům.

2. Žalobkyně nesouhlas s důvody vydědění namítla v dědickém řízení, její účast v dědickém řízení byla usnesením ze dne 11. 10. 2021 ukončena. Žalobkyně se jako nepominutelná dědička domáhá zaplacení povinného dílu odpovídající 1/4 zákonného podílu, který činí 1/3 z pozůstalosti, povinný díl tedy činí 1/12 z hodnoty pozůstalosti.

3. Žalovaná nárok žalobkyně a její tvrzení sporovala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že zůstavitel vydědil žalobkyni a její sestru z důvodu jejich přístupu a chování k zůstaviteli, který uvedl, že od roku 1992 se s ním žalobkyně nestýká, nenavštěvuje ho a neprojevuje snahu zůstaviteli pomoci v době, kdy těžce onemocněl, což žalobkyně od žalované věděla. Veškeré snahy zůstavitele o kontakt s žalobkyní zůstaly bez odezvy. Zůstavitel žalobkyni nic špatného neudělal, od bývalé manželky odešel, když ta si našla nový vztah a chovala se vůči zůstaviteli neadekvátně a násilnicky. I po svém odstěhování po roce 1992 se zůstavitel pokoušel žalobkyni kontaktovat, pokoušel se zjistit, zda pokračuje ve studiu na střední škole. Zůstavitel dle svých možností platil žalobkyni výživné. Zůstavitel byl v letech 2002 až 2004 opakovaně hospitalizován s vážnou nemocí, prodělal několik operací srdce a páteře a byl v invalidním důchodu. O tom byla žalobkyně informována, přesto o zůstavitele nejevila zájem, nebyla mu oporou a nijak ho nepodpořila, stejně jako v období cca 5 let před jeho smrtí, kdy trpěl zdravotními problémy v podobě onkologického nálezu na mozku a plicích a výpadků funkce ledvin. Je pravdou, že proběhlo několik symbolických návštěv ze strany zůstavitele a bylo posláno několik symbolických pohledů, ty měly předvyplněný text a byly adresovány manželům , jméno FO, , případně přímo , jméno FO, , tedy manželovi žalobkyně. Nešlo však o projev zájmu ze strany žalobkyně, která žádné pohledy neposílala. Je rovněž pravdou, že na začátku roku 2020 proběhl telefonický kontakt, avšak volala žalovaná z telefonu zůstavitele v době, kdy byl hospitalizován. Žalovaná hovořila s manželem žalobkyně, neboť ta s žalovanou hovořit nechtěla. Manžel žalobkyně žalobkyni říkal, že volá žalovaná a že zůstavitel je v nemocnici ve špatném stavu a bylo by vhodné jej navštívit, na což žalobkyně v průběhu telefonátu reagovala tak, že „nemá čas na to, aby jezdila za tátou“, a její přístup se tedy v tomto směru nijak nezměnil. Krátce na to zůstavitel zemřel. Zůstavitel jako důvody vydědění uvedl chování žalobkyně od roku 1992. K vydědění došlo v roce 2004, zůstavitel tak měl dostatek času, aby chování žalobkyně zvážil, šlo o jeho svobodnou a jasnou vůli, kterou je třeba (i dle soudní judikatury) respektovat a poskytnout jí ochranu.

4. Soud zjistil tento skutkový stav:

5. Žalovaná a zůstavitel zaslali žalobkyni a jejímu manželovi pohlednice k Velikonocům 2011, 2013, 2014, 2015 a Vánocům 2010, 2011, 2012, 2014, 2015, pohlednice k Velikonocům 2014 je adresována pouze manželovi žalobkyně (zjištěno z kopií pohlednic).

6. Z výslechu žalobkyně soud zjistil: Po rozvodu rodičů se s otcem nestýkali, žili s matkou. Jednou byla žalobkyně za zůstavitelem se svým dítětem, které má s bývalým partnerem. V roce 2010 se se současným manželem brali. Žalobkyně chtěla, aby ji zůstavitel dovedl k oltáři, takže mu volala, on řekl, že přijde, ale za podmínky, že tam nebude matka žalobkyně. Žalobkyně říkala, ať se nebojí, že tam nebude. Zůstavitel přijel s žalovanou na svatbu. Pak se normálně vídali, zhruba jednou týdně nebo jednou za dva týdny. Jeli za nimi v týdnu nebo se vídali o víkendech. Byli na oslavě 65tin zůstavitele, byli společně na výletě a na návštěvě u strýce. Dávali si dárky k Vánocům, vzájemně si posílali pohledy. Zůstavitel byl hodně nemocný, zejména měl problémy se zády. Byl často v nemocnici na , adresa, s infekcí. Stávalo se, že tam byl nějakou dobu, třeba týden. Pak ho sanitka odvezla domů a za 14 dní tam jel zase. Žalovaná jim vždycky dala vědět zhruba tři nebo čtyři dny poté, co už tam byl, protože nejdřív to dala vědět svojí rodině. Volali si spíše s manželem žalobkyně, která v tu dobu neměla paušál a nerada telefonuje, ale vždycky seděla vedle a měli hlasitý odposlech. Žalovaná často takto volala, žalobkyně s manželem říkali, že za ním zajedou a žalovaná třeba řekla, ať už nejezdí, že ho budou propouštět, tak řekli, že přijedou k nim domů. To zase říkal zůstavitel, ať nejezdí, ať něco nechytnou. Zůstavitel zemřel 2020, na Vánoce 2019 byl zase v nemocnici. Žalovaná volala, mluvila s manželem, žalobkyně seděla zase vedle, takže říkala, že nemůžou přijet, protože dcera má neštovice, ona je dostala přesně na Štědrý den, takže žalobkyně říkala, že přijedou, až to pomine. Pak ho zase pustili. Od Vánoc už moc v kontaktu nebyli. , právnická osoba, mezi Vánoci a smrtí zůstavitele žalovaná volala, že je táta v nemocnici, ale že už ho budou pouštět, to zase volala zhruba tři nebo čtyři dny poté, co už tam byl. A pak byl znovu na , adresa, . Žalobkyně s manželem jeli do Prahy za žalovanou, zvonili na ní, neotvírala, tak čekali před domem, pak jeli domů. Poté jí volali, ona to nebrala, tak manžel volal , jméno FO, , tedy jejímu zeti, a ten řekl, že otec zemřel, což bylo v neděli a otec zemřel už ve čtvrtek. Žalobkyně ani neví, kde je otec pohřbený. S žalovanou měli dobrý vztah, dokud zůstavitel nezemřel.

7. Z výslechu žalované soud zjistil: Žila se zůstavitelem zhruba 30 let před jeho smrtí. Když se poznali, tak nebydlel s rodinou, ale bydlel různě po příbuzných, po kamarádech, přespával v autě, protože v bytě, který měl, bydlela jeho první žena s dětmi a s přítelem, kterého si našla v době, kdy byl zůstavitel v nemocnici. Měl pracovní úraz, měl přelomenou páteř, tři operace, byl v nemocnici v Příbrami víc než rok a za celou dobu za ním rodina, tj. tehdejší manželka ani děti nejezdili, nenavštěvovali ho, bývalá manželka řekla dcerám, že zůstavitel zemřel. Pokud jde o kontakty s původní rodinou, on na , adresa, jezdil za dětmi, tam měl podnikový byt, který byl jeho, ale s holkami se nikdy nepotkal. Ony ani nevyšly ven, když zvonil. Občas je potkal, třeba když šly do školy, ale to se k němu prý nehlásily. Na těch návštěvách se dopředu nedomlouval, prostě to zkusil, většinou v týdnu, když holky šly do školy. Zkoušel to tak dvakrát až třikrát do měsíce. Původní manželka ho žalovala o peníze, aby platil víc na holky, takže byli i u soudu. Tam původní manželka přivedla holky a ty se k němu vůbec nehlásily, ani ho nepozdravily. Zůstavitele to trápilo. Žalobkyně ani nedala zůstaviteli vědět, že skončila školu. Bývalou manželku viděla žalovaná jednou, když jeli do bytu na , adresa, pro nějaké věci, ona vyběhla ven, sprostě křičela a začala ho mlátit do zad. Starší dcera , jméno FO, , když byla ve druháku na učilišti, tak napsala zůstaviteli dopis, že si chce vzít život a že v tom bytě být nechce a že chce k tátovi. Žalovaná řekla, že se nějak poskládají, dcera zůstavitele přijela v podstatě bez ničeho. Museli jí dát i oblečení a zhruba rok u nich bydlela. Museli jí koupit i postel, protože to si původní manželka žalobce vzala s sebou. Poté se zůstavitel vzdal služebního bytu na , adresa, ve prospěch dcer a starší dcera se tam odstěhovala, byt prodala a druhé dceři nic nedala, to zůstavitele naštvalo. Žalovaná starší dceři říkala, že kdykoliv může za tátou přijet. Toho nikdy nevyužila. Žalobkyni (mladší dceru) žalovaná viděla, když jim přišla říct, že je těhotná. Otce tohoto dítěte si nevzala, ale vdala se, zhruba před 10 lety, to napsala zůstaviteli esemesku, že si přeje, aby ji dovedl k oltáři. Jemu se nechtělo, ale žalovaná říkala, ať tam jde, že by ho to jednou mohlo mrzet, takže ho v podstatě donutila, aby tam šel. Zůstavitel zaplatil žalobkyni svatbu, a když se narodila žalobkyni dcera, tak koupili kočárek, výbavu, řetízek a zlaté náušnice. Poté žalobkyně s manželem stavěli dům a chtěli, aby jim s tím zůstavitel pomáhal, on tam párkrát šel, ale byl nemocný, takže to nezvládal, takže řekli žalobkyni, že zůstavitel pomoct nemůže a od té doby k nim přestali jezdit. Předtím návštěvy probíhaly, oni bydleli ve Klech, žalovaná se jezdila potěšit s malou vnučkou. Setkání zůstavitele s dcerou probíhala divně, neměli si moc co říct, zůstavitel byl nemluva, špatně si hledal přátele. Když byl ke konci života v nemocnici, žalovaná, když za ním byla na návštěvě, což bylo skoro denně, volala žalobkyni, jak to vypadá. Když už to bylo opravdu špatné, tak jí volala, mluvila s jejím manželem a říkala mu, že už je to opravdu špatné, ať se zajde za tátou podívat. V telefonu jí slyšela, jak hrubě řve přes půl baráku „nemám čas“. Poté žalovaná jela do nemocnice a doktorka řekla, že zůstavitel zemřel. Žalovaná volala do Kel, zvedl to manžel žalobkyně, žalovaná mu říkala, ať vyřídí, že tatínek zemřel, spustil se povyk, proč jim to žalovaná nedala vědět. Žalovaná říkala: „Vždyť jsem vám to vědět dala, že je to špatné a Ivana řekla, že nemá čas“. Všechny záležitosti s kremací řešila žalovaná, žalobkyně jí nenabídla pomoc. Pokud jde o korespondenci, žalovaná vždycky na Vánoce posílala pohled, oni někdy taky poslali, někdy ne. Když měla žalobkyně svátek nebo narozeniny, tak zůstavitel volal, i jejímu manželovi, oni na jeho narozeniny nevolali. Zůstavitel mluvil o tom, že sepíše závěť a listinu o vydědění, to bylo ještě před tím, než se žalobkyně vdala a porodila dceru. Potom nikdy neříkal nic o tom, že by se z jeho pohledu situace nějak změnila. Poté, co se narodila žalobkyni dcera Kristýna, tak byli navštívit žalovanou a jejího manžela. Žalovaná jezdila za nimi, protože se jezdila mazlit s malou. Když jezdili za malou Kristýnkou, tedy za dcerou žalobkyně, tak tam jezdil i druhý manžel bývalé manželky zůstavitele. Zůstavitel to špatně snášel a ke Kristýnce si asi nikdy úplně cestu nenašel. Zůstavitel byl v nemocnici i v roce 2002, o tom holky věděly, to jim dali vědět, ale nepřišly za ním. V roce 2015 byl zůstavitel v nemocnici s onkologickým onemocněním. O tom jeho dcery taky věděly, ale nikdy za ním nepřišly. Když to žalovaná dávala žalobkyni a její sestře vědět, tak zpravidla telefonem, na to řekly „hm, no“ a nic dalšího.

8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Žalobkyni viděla dvakrát., jednou, když se vdávala, jednou, když se jí narodila dcera. Žalovanou zná od roku 1984, navštěvují se denně. Manžela žalované také znala. On měl byt 3+1 na , adresa, , který dal holkám, když se rozešel s původní ženou. Sám bydlel po kamarádech, než se seznámil s žalovanou, která měla byt od ČKD 1+1. Manžela žalované mrzelo, že se s holkami nevídá, že za ním dcery nechodí, naopak chodily za nimi dcery žalované. Když manžel žalované umíral, žalovaná volala Ivaně a ta odsekla, že nemá čas, u toho telefonátu svědkyně byla. Žalobkyně chtěla, aby jí zůstavitel šel na svatbu. Pak po něm chtěli, aby jim pomohl s nějakou stavbou domu. On tam párkrát byl, ale pak to nezvládal. Když byli spolu, tak to působilo normálně, ale zůstavitele poté mrzelo, že se žalobkyně zase neozvala. Když se žalobkyni narodila dcera, tak koupili kočárek, zlatý řetízek, zaplatili i svatbu. Vztah zůstavitele s jeho předchozí manželkou a dcerami v devadesátých letech nebyl nic moc, zůstavitel měl úraz, ležel v nemocnici, došlo k nějakému závalu, a jeho bývalá manželka řekla dcerám, že zemřel. On poté odešel z bytu a ten byt jim nechal. Pokud jde o hospitalizaci zůstavitele, žalobkyně za ním nechodila. Byl v nemocnici několikrát a když se vrátil, tak o tom mluvil, že za ním nikdo nepřišel. Žalovaná dcerám zůstavitele volala, že on je v nemocnici.

9. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Žalobkyni zná 25 let. Se zůstavitelem do roku 2010 vůbec nebyli v kontaktu, sestra žalobkyně říkala, že otec je ani vidět nechce. Možná lhala. Svědek s žalobkyní by i chtěli, ale nebyl na to čas, stavěli barák, byli od rána do večera v práci. Na svatbě zůstavitel byl, i žalovaná, a od té doby se stýkali, zhruba každý měsíc. Telefonovali si a posílali si pohledy na , adresa, rok a k narozeninám. Zůstavitel byl několikrát nemocný, byl na infekčním v nemocnici na , adresa, , to mohlo být tak pět let po svatbě. Byli tam za ním dvakrát, víc to nestíhali. Když ho pustili domů, tak ho navštěvovali. Během těch návštěv v nemocnici se s nikým nepotkali, pouze s ním. Zůstavitel měl infekce opakovaně. Jednou jeli k žalované domů a pak společně do nemocnice jeli s ní, dvakrát tam byli sami. Pak byl žalovaný na léčení v lázních, tam byli jednou s dcerou, to jí mohly být tak tři nebo čtyři roky, narodila se v roce 2016. Ke konci života byl zůstavitel v nemocnici, o tom žalovaná nedala vědět a nebrala telefon, svědek potom volal jejímu zeti, ten řekl, že zůstavitel zemřel. Vůbec to nevěděli, nepozvali je ani na pohřeb. Zůstavitel byl na , adresa, zase na infekčním. Řešili to s žalovanou, ta řekla, že je tam nepustí, protože je infekční. Když byl zůstavitel v nemocnici, tak mu i volali, jednou za ním chtěli jet, ale to volal, že ho budou propouštět, tak jeli za ním domů. Pokud žalovaná uvedla, že měla volat, aby jim řekla, že stav otce je vážný, a žalobkyně měla říci, že nemá čas, tak to není pravda. Je pravdou, že volala ke konci života zůstavitele, asi dvakrát, asi po třech nebo čtyřech dnech, co byl zůstavitel v nemocnici. Svědek s žalobkyní se to vždycky dozvěděli jako poslední. Žalovaná jim řekla, že je v nemocnici, má nějakou infekci a je na tom špatně. Svědek s žalobkyní pak jeli k ní, zvonili na zvonek, nikdo nebyl doma, tak asi tři čtvrtě hodiny čekali před domem. Ona potom volala, že byla v autobuse. Na , adresa, nejeli, protože jim žalovaná řekla, že je tam nepustí. Do nemocnice nevolali, byli v šoku, že je zůstavitel v nemocnici.

10. Dne 10. 11. 2004 sepsal zůstavitel formou notářského zápisu závěť a listinu o vydědění, v níž povolal univerzální dědičkou veškerého majetku žalovanou, náhradní dědičkou povolal její dceru, paní , jméno FO, . Současně vydědil své dvě dcery, žalobkyni a , jméno FO, , roz. , jméno FO, , z důvodu, že o zůstavitele neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly. Na důkaz toho zůstavitel prohlašuje, že žalobkyně se s ním od roku 1992 nestýká, nenavštěvuje jej a neprojevila sebemenší snahu o poskytnutí pomoci, když se zůstavitel ocitl v obtížné životní situaci v době, kdy těžce onemocněl a potřeboval fyzickou a psychickou podporu, což žalobkyně věděla od manželky zůstavitele. Veškeré snahy zůstavitele o navázání kontaktu s ní zůstaly bez odezvy, nikdy zůstaviteli nesdělila, kde bydlí, jestli dokončila školu, nikdy jej nepozvala na návštěvu, i když měl zůstavitel o kontakt s ní zájem (zjištěno z notářského zápisu ze dne 10. 11. 2004, N 640/2004, NZ 548/2004).

11. Zůstavitel byl v době úmrtí ženatý a měl dvě dcery, pozůstalá manželka a dvě dcery připadají v úvahu jako dědicové ze zákona první dědické třídy (zjištěno z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 7. 12. 2021).

12. Usnesením soudní komisařky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 11. 10. 2021, č.j. 20 D 249/2020-112, byla ukončena účast žalobkyně a , jméno FO, v řízení o pozůstalosti zůstavitele (zjištěno z tohoto usnesení).

13. Obvyklá hodnota majetku, který měl zůstavitel s manželkou v SJM, byla určena na částku 3 248 930,17 Kč, čistá hodnota pozůstalosti činí 1 609 272,09 Kč. Pozůstalost tvoří bytová jednotka č. 753/26 v k.ú. , adresa, v hodnotě 2 867 000 Kč, osobní automobil DAEWOO reg.zn. , SPZ, v hodnotě 5 000 Kč, práva a povinnosti související s bankovním účtem u , Anonymizováno, se zůstatkem 322 255,95 Kč a podílové listy podílového fondu , Anonymizováno, , Anonymizováno, v hodnotě 54 674,22 Kč (zjištěno z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 7. 12. 2021 a usnesení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7. 12. 2021, č.j. 20 D 249/2020-124). Bytová jednotka č. 753/26 v k.ú. , adresa, byla pro účely pozůstalostního řízení oceněna na částku 2 867 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku zpracovaného , právnická osoba, , právnická osoba, . ze dne 4. 3. 2020, č.j. 10757-535/2020). Z výslechu zástupce znaleckého ústavu , právnická osoba, – , jméno FO, soud zjistil, že srovnávací nemovitosti byly nalezeny na realitním trhu a v realitních kancelářích a byly pro srovnání nejvhodnější, jsou obdobné provedením, lokalitou a rozměry. Nemovitosti, které by odpovídaly přesně, znalci nenašli, proto použili tyto a zohlednili rozdíly příslušnými koeficienty. U vzorků 1 a 3 k jejich prodeji nedošlo, takže konečnou nabízenou cenu pokrátili koeficientem 0,9, neboť se jednalo o nabídkové ceny, které zpravidla bývají o 10 % vyšší. U vzorku 2 byla k dispozici prodejní cena.

14. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o.z.), a to podle § 3069 o.z., dle něhož při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 3072 o.z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

15. Podle § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život.

16. Podle § 1654 odst. 1 o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

17. Podle § 1643 odst. 2 o.z. je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

18. Žalobkyně se jako nepominutelná dědička zůstavitele může ve smyslu § 1654 odst. 1 o.z. domáhat žalobou vůči dědičce zůstavitele (žalované) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu. Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou jako předběžnou otázkou zabývá tím, zda byla žalobkyně vyděděna po právu či nikoli (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2018, sp.zn. 21 Cdo 4392/2017). V tomto řízení je soud povinen zabývat se i okolnostmi směřujícími k naplnění důvodů vydědění, které nastaly až po sepsání listiny o vydědění do smrti zůstavitele (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2021, sp.zn. 24 Cdo 1820/2020). Platnost listiny o vydědění se sice posoudí podle právní úpravy účinné ke dni jejího pořízení (tj. podle obč. zák.), nicméně, jak vyplývá z ustanovení § 3069 o.z., při dědění se vždy použije právo platné v den smrti zůstavitele. Oproti právní úpravě vydědění v obč. zák. je tak podle o.z., platného a účinného v den smrti zůstavitele, k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2019, sp.zn. 24 Cdo 1777/2019).

19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se ve světle shora uvedené judikatury zabýval otázkou, zda byly naplněny důvody vydědění, a to jak ke dni pořízení pro případ smrti, tak i kdykoli poté, až do smrti zůstavitele. Zůstavitel sepsal listinu o vydědění v listopadu 2004, tedy v době, kdy bylo žalobkyni 28 let. Bylo prokázáno výslechy žalované a výslechy svědků, že do té doby kontakty mezi žalobkyní a zůstavitelem neprobíhaly. Lze však mít za to, že k tomu značně přispěla matka žalobkyně; žalovaná i svědkyně , jméno FO, shodně uvedly, že v době, kdy byl zůstavitel déle než rok v nemocnici, matka žalobkyně měla jí a její sestře říci, že zůstavitel zemřel. Následné vztahy mezi zůstavitelem a jeho první ženou (matkou žalobkyně) byly velmi napjaté, bývalá manželka již v době hospitalizace zůstavitele navázala nový partnerský vztah a zůstavitele při následném setkání verbálně a fyzicky napadla. Lze se tak domnívat, že postoj žalobkyně a její sestry k jejich otci (zůstaviteli) byl přístupem jejich matky významně negativně ovlivněn, což však nelze žalobkyni zcela klást k tíži. Žalovaná pak naopak uvedla, že žalobkyně následně po porodu prvního dítěte (jehož otcem je muž, kterého si žalobkyně nevzala) zůstavitele navštívila. Následně v roce 2010 uzavřela sňatek se současným manželem (svědkem , jméno FO, ) a v této souvislosti sama zůstavitele kontaktovala s tím, že by byla ráda, aby ji jakožto její otec odvedl k oltáři. Žalobkyně tedy sama vyvinula snahu k tomu, aby se její vztah s otcem napravil a projevila zájem o to, aby byl u této její životní události přítomen. Žalovaná a svědci pak shodně uvedli, že zůstavitel (i s žalovanou) na svatbě žalobkyně skutečně byl, byť zpočátku nechtěl, svolil až pod příslibem žalobkyně, že na svatbě nebude přítomna její matka (což opět dokresluje jejich vzájemné vztahy) a byla to žalovaná, kdo ho k tomu v podstatě „donutil“. Poté se vzájemné vztahy obnovily a žalobkyně se s žalovanou a zůstavitelem stýkala, a to i po narození dcery , Anonymizováno, v roce 2016; žalovaná sama uvedla, že návštěvy probíhaly (byť si zůstavitel s žalobkyní neměli moc co říci), žalovaná se jezdívala potěšit s malou vnučkou, žalobkyně se svědkem , jméno FO, dále popisovali návštěvy u zůstavitele doma, často v souvislosti s jeho návratem z nemocnice, což celkově nekoresponduje s tvrzením žalované, že se jednalo toliko o „symbolické návštěvy“. Pokud jde o závěr života zůstavitele a jeho poslední pobyt v nemocnici, žalovaná uvedla, že volala žalobkyni, mluvila s jejím manželem o tom, že je to se zůstavitelem špatné a měli by jej navštívit, žalobkyně měla odseknout, že nemá čas. Žalobkyně tuto událost popsala tak, že se jednalo o telefonát po Vánocích 2019, kdy byl zůstavitel rovněž v nemocnici, a žalobkyně žalované řekla, že za ním nepřijdou, neboť dcera na Štědrý den dostala neštovice. Pokud jde o poslední hospitalizaci zůstavitele v únoru 2020, zde se verze účastnic a svědků zcela rozchází, kdy žalovaná této poslední hospitalizaci připisuje zmiňovaný telefonát s manželem žalobkyně s tím, že o smrti zůstavitele informovala žalobkyni (resp. jejího manžela) rovněž žalovaná, žalobkyně a svědek , jméno FO, naopak uvedli, že jim žalovaná dala o hospitalizaci zůstavitele vědět až s odstupem několika dní, jeli za ní, ale nezastihli ji a o smrti zůstavitele se dozvěděli rovněž s až s odstupem několika dní, od zetě žalované. Věrohodnost žádné účastnic a svědků nebyla ničím zpochybněna a z jiných důkazů nelze dovodit, která z těchto verzí je pravdivá. Soud proto dospěl k závěru, že nelze mít za prokázané tvrzení žalované, že žalobkyně ke konci života, při poslední hospitalizaci zůstavitele, jej odmítla v nemocnici navštívit. Jiný důvod pro vydědění žalobkyně nebyl v zásadě tvrzen ani nevyplynul z provedeného dokazování a soud tak dospěl k závěru, že je na místě uzavřít, že žalobkyně nebyla vyděděna po právu.

20. Žalobkyni tak dle shora uvedených ustanovení náleží peněžitá částka odpovídající jejímu povinnému dílu. Žalobkyně je spolu se svou sestrou a žalovanou dědičkou v první dědické třídě. Čistá hodnota pozůstalosti byla stanovena na částku 1 609 272,09 Kč, na žalobkyni by tedy připadala (pokud by dědila jako zákonný dědic) třetina této částky, tedy částka 536 424 Kč. Žalobkyně jako zletilé dítě zůstavitele má právo na povinný díl odpovídající jedné čtvrtině zákonného podílu. To odpovídá žalované částce 134 106 Kč, kterou proto soud žalobkyni jako důvodnou přiznal.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu úspěšné žalobkyni. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 6 706 Kč, odměnou advokáta vypočtenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) po 6 500 Kč za úkon, za těchto 6 úkonů: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby včetně jejího doplnění, 3. účast na jednání dne 5. 2. 2024, 4. účast na jednání dne 10. 4. 2024, 5. účast na jednání dne 3. 6. 2024, 6. účast na jednání dne 17. 6. 2024. Odměna činí 39 000 Kč, náleží k ní dále paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a.t., tedy 1 800 Kč. Cestovní náklady za cestu ke čtyřem jednáním (5. 2. 2024, 10. 4. 2024, 3. 6. 2024 a 17. 6. 2024) na trase , adresa, , , adresa, a zpět činí dle vyhlášky 398/2023 Sb., 792 Kč za spotřebu pohonných hmot (8 x 37 km x 7/100 x 38,20 Kč) a 1 658 Kč jako náhradu za používání vozidla (8 x 37 km x 5,6 Kč). Zástupci žalovaného dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. odpovídající celkem , hodnota, započatým půlhodinám (jedna cesta tam odpovídá dvěma započatým půlhodinám, měřeno na www.mapy.cz), tedy celkem 1 600 Kč. Celkové náklady činí 51 556 Kč.