31 C 45/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobce , IČO IČO sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 168 372 Kč s příslušenstvím

I. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 168 372 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 5. 2020 do zaplacení, žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 841 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 168 372 Kč s příslušenstvím (pozn. soudu - na č.l. 194 připuštěna změna žalobního petitu). Uvedla, že dne 25. 9. 2019 v 15:55 hod. řídil , jméno FO, (dále jen „řidič“) motorové vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , v , adresa, , ve směru od , adresa, ve směru k , adresa, , přičemž na přechodu pro chodce na úrovni domu , adresa, vjel na přechod pro chodce, kde se střetl s poškozenou , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „poškozenou“). Žalobkyně uvedla, že řidič nepřizpůsobil způsob jízdy místním poměrům a dalším okolnostem, odkázala na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14. 12. 2020, poř. č. , číslo znaleckého posudku, a na nedostatečnou vzdálenost pouze 20 cm mezi poškozenou a vozidlem řidiče, pokud by poškozená neučinila při přecházení chodníku krok vzad do jízdního pruhu řidiče, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidla s poškozenou. Dle tvrzení žalobkyně řidič porušil ust. § 5 odst. 2 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., a ohrozil chodkyni (poškozenou), přičemž nezachoval potřebnou míru opatrnosti navzdory chování poškozené, která se při přecházení chodníku otočila a šla zpět. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení poškozené částku 336 744 Kč. Žalovaná částka představuje 50 % vynaložené částky na léčebné výlohy dle § 9 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to s ohledem na spoluzavinění poškozené na způsobené dopravní nehodě, kterou žalobkyně vyčíslila na 50 %. Žalobkyně uvedla, že trestněprávní odpovědnost řidiče nebyla shledána, domáhá se však vůči žalované odpovědnosti občanskoprávní dle míry zavinění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však úhradu nákladů léčení odmítla rozporujíc míru spoluzavinění v plném rozsahu.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, a to ani z části. Konstatovala, že mezi stranami je spor pouze o tom, jakou měrou se poškozená spolupodílela na vzniku újmy. Odmítla spoluzavinění pouze ve výši 50 %; spoluzavinění poškozené dosahuje podle žalované 100 %, neboť hlavní příčinou nehody byl náhlý návrat poškozené zpět do jízdního koridoru automobilu , Anonymizováno, , na což nemohl řidič automobilu reagovat tak, aby střetu zabránil. Tento závěr opřel o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, z 8.3.2020, jakož i rozhodnutí soudů v trestní věci č.j. 9 To 412/021, kterými byla vyloučena trestněprávní odpovědnost řidiče vozidla.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Z usnesení Městského soudu v Praze č.j. 9 To 412/2021 z 20.1.2022 (č.l. 44), kterým byla zamítnuta stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 46 T 71/2021 z 26.10.2021 (č.l. 45) bylo zjištěno, že trestní stíhání řidiče bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem, a to s ohledem na skutečnost, že řidič před přechodem pro chodce zpomalil a umožnil poškozené opuštění jízdního koridoru, přičemž její návrat do jízdního koridoru byl natolik náhlý, že řidič na tento její pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Pokud by poškozená pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a nevrátila se o krok zpátky, tak by ke střetu nedošlo a vzdálenost mezi levým bokem automobilu a zády poškozené by byl přibližně 1,25 metrů. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 46 T 71/2021 z 26.10.2021 se dále podává, že bylo zjištěno, že poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí, nebylo zjištěno, že by měla poškozená omezenou schopnost pohybu a orientace. Řidič zachoval potřebnou míru opatrnosti a ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích neporušil.

5. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, z 8.3.2020 (č.l. 25) bylo zjištěno, že nárazová rychlost vozidla, Anonymizováno, , Anonymizováno, při střetu s poškozenou mohla být cca 32,2 km/h, přičemž rychlost automobilu v okamžiku, kdy poškozená opouštěla jízdní koridor, byla cca 37,5 km/h. Řidič mohl vidět chodkyni před vstupem do vozovky a během přecházení vozovky, stejně tak chodkyně mohla vidět přijíždějící automobil. Za hlavní příčinu vzniku nehodového děje byl ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, stanoven návrat poškozené z polohy mimo jízdní koridor automobilu , Anonymizováno, zpět do jízdního koridoru tohoto automobilu, přičemž návrat chodkyně byl náhlý a řidič nemohl na tento pohyb reagovat tak, aby střetu zabránil.

6. Z doplňku znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, z 11.8.2020 (č.l. 71) soud zjistil, v případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu , Anonymizováno, a zad chodkyně cca 1,25 m (platí pro rychlost chůze chodkyně 4,5 km/h).

7. Z doplňku znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, z 24.11.2023 (č.l. 100) soud zjistil, že v případě, kdy by poškozená při přecházení vozovky upadla či zastavila, by vozidlo bezpečně zastavilo ještě před přechodem pro chodce, a to při použití intenzity brždění 50 % z maximální hodnoty. V případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu Avia a zad chodkyně cca 1,25 m (platí pro rychlost chůze 4,5 km/h).

8. Ze znaleckého posudku poř. č. , číslo znaleckého posudku, , tituly před jménem, , jméno FO, z 14.12.2020 (č.l. 166) se podává, že chodkyně byla v čase, kdy zahájila úkrok zpět, cca 0,4 m od místa kontaktu s vozidlem , Anonymizováno, a 0,2 m od levého předního rohu vozidla Avia. V době, kdy chodkyně prováděla úkrok zpět, byla u levého okraje komunikace, v jízdním pruhu vozila , Anonymizováno, 0,6 m od levého okraje vozovky. Postavení vozidla v čase jeho reakce bržděním na chodkyni byla cca 4,4 m. Kdyby chodkyně neučinila zpětný krok dozadu, tak by kolem ní vozidlo , Anonymizováno, projelo ve vzdálenosti cca 0,2 m.

9. Z doplňku ke znaleckému posudku č. , číslo znaleckého posudku, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce ad-hoc při vyhotovování tohoto doplňku ke znaleckému posudku (č.l. 149), bylo zjištěno, že střetová rychlost vozidla , Anonymizováno, byla cca 31,4 km/h, počáteční rychlost v čase, kdy řidič spatřil chodkyni a pozvolna přibržďoval, mohla být cca 40 km/h., přičemž řidič by mohl v každém jednotlivém okamžiku zastavit při polovičním brzdném zpomalení v případě, že by chodkyně upadla či se zastavila na přechodu.

10. Z konfrontace znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a znalce ad-hoc , tituly před jménem, , jméno FO, provedené při jednání dne 25. července 2024 (č.l. 194an.) bylo zjištěno, že důvodem, pro který došli oba výše uvedení znalci k rozdílnému výpočtu vzdálenosti mezi levým bokem vozidla a chodkyní, kdy , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl 1,25 m, zatímco , tituly před jménem, , jméno FO, pouze 0,2 m, bylo to, že , tituly před jménem, , jméno FO, vycházel z rychlosti chodkyně 4,5 km/h, a to s poukazem na statisticky obvyklou chůzi dle Ústavu soudního inženýrství v Žilině, což je metodika přibližně z let 2000 až 2005. Znalec ad-hoc , tituly před jménem, , jméno FO, naproti tomu vycházel z literatury starší, přibližně ze 78., 80. let, kdy vycházel z rychlosti chodkyně 2,9 km/hod., což je rychlost odpovídající případu, že má osoba například hůl nebo nějakou jinou indispozici co se týče chůze. Znalec ad-hoc , tituly před jménem, , jméno FO, připustil, že se v průběhu času vše vyvíjí a upřesňuje, ale že jím užitá analytika je stále platná, byť je staršího data. Dále , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedl, že úkrok zpátky poškozené trval 0,5 vteřin, přičemž v této době byla vzdálenost vozidla od poškozené (tj. 0,5 vteřin před nehodou) 4,23 m, a současně, že řidič v této vzdálenosti nebyl schopen nic udělat a nemohl zareagovat, protože 1 sekundu trvá reakce řidiče.

11. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla z 17.4.2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Z rozpisu plateb k náhradě na léčení poškozené (č.l. 179 an.) bylo zjištěno vyčíslení nákladů na léčení ve výši 336 743,72 Kč.

13. Soud provedl i jiné než shora uvedené důkazy, avšak neučinil z nich žádná pro věc podstatná zjištění, proto je blíže neuvádí.

14. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů, výslechů znalců a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně, a to ve znění rozhodném:

16. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou zřízenou zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.

17. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

18. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

19. Podle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“) má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

20. Podle § 9 odst. 1 ZPOPV poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.

21. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že možnost poměrného snížení náhrady škody se neváže na porušení právní povinnosti poškozeného nebo jeho zavinění, ale váže se na vznik, či zvětšení škody následkem okolností, které se přičítají poškozenému (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2810/2019).

22. Podle § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. je účastník provozu na pozemních komunikacích povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

23. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

24. Ze shora provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

25. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne , datum, 9. 2019 v , Anonymizováno, hod. řídil , jméno FO, (dále jen „řidič“) motorové vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , v , adresa, , ve směru od , adresa, ve směru k , adresa, , přičemž na přechodu pro chodce na úrovni domu , adresa, vjel na přechod pro chodce, kde se střetl s poškozenou , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „poškozenou“), která se při přecházení chodníku udělala pohyb vzad, čímž se vrátila do jízdního profilu vozidla, čímž došlo ke střetu vozidla a chodkyně, v důsledku kterého utrpěla poškozená zranění, přičemž na následky těchto zranění poškozená dne 8. 10. 2019 v nemocnici zemřela. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že žalovaná byla v rozhodné době odpovědnostním pojistitelem nákladního vozidla.

26. Žalovaný nárok však žalovaná sporovala co se týče právní otázky zavinění dopravní nehody, resp. míry zavinění řidiče pojištěného vozidla u žalované a poškozené.

27. Přestože míra spoluzavinění je otázka právní, soud si v rámci podkladů pro své rozhodnutí a pro posouzení projednávaného případu ve vztahu k možnosti reakci řidiče na náhlé a nepředvídatelné jednání poškozené, která při přecházení chodníku učinila úkrok zpět do jízdního pruhu řidiče, nechal zpracovat dodatky od znalců k jejich znaleckým posudkům, tj. od , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož znalecký posudek byl proveden v rámci trestního řízení, a od , tituly před jménem, , jméno FO, , který si nechala zpracovat žalobkyně. Z obou dodatků ke znaleckým posudkům , tituly před jménem, , jméno FO, (znalce ad hoc ke dni zpracování tohoto dodatku) a , tituly před jménem, , jméno FO, (znalce) vyplývá shodný znalecký závěr, tedy, že kdyby poškozená upadla či zastavila, mohl řidič v každém jednotlivém okamžiku zastavit, a to při použití pouze 50 % brzdné síly. Z tohoto vyplývá, že řidič by byl schopen včas zastavit a zareagovat tak na stav, který by byl sice náhlý, ale bylo by možno jej alespoň předvídat, tedy, pokud by poškozená upadla či se na přechodu pro chodce zastavila. Co však dle názoru soudu předvídatelné řidičem nebylo, byla náhlá změna směru chodkyně, která se při přecházení komunikace zastavila a vrátila se zpět do jízdního pruhu řidiče, přičemž i z výslechu znalce ad-hoc , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že řidič v tomto okamžiku již neměl šanci zareagovat, neboť úkrok poškozené trval 0,5 vteřiny a člověku trvá 1 sekundu, než může vůbec jakýmkoli způsobem zareagovat.

28. Pokud jde o rozdílné znalecké závěry co se týče vzdálenosti vozidla od poškozené, pokud by se poškozená nevrátila zpět do jízdního pruhu řidiče, ale pokračovala dál přes přechod, tedy 1,25 m, které uváděl , tituly před jménem, , jméno FO, , a naproti tomu 0,2 m, které uváděl , tituly před jménem, , jméno FO, , soud v rámci konfrontace obou znalců zjistil, že důvodem tohoto rozporu je odlišná metodika a z toho vyplývající odlišná rychlost chůze, kterou oba znalci použili pro své výpočty. Jak vyplynulo z konfrontace obou znalců, , tituly před jménem, , jméno FO, použil značně starou metodiku (až z 80. let minulého století), navíc tato jím uvažovaná rychlost chůze by měla odpovídat osobě s omezenou možností pohybu (o holi apod.), což je však v rozporu s provedeným dokazováním a závěry Obvodního soudu pro Prahu 4, který ve svém usnesení č.j. 46 T 71/2021 z 26.10.2021 uvádí, že bylo zjištěno, že poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí, a naopak nebylo zjištěno, že by měla poškozená omezenou schopnost pohybu a orientace, tedy již z tohoto je zřejmé, že uvažovaná rychlost chůze poškozené , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho závěry z tohoto vyplývající nejsou správné, a to včetně jeho závěru týkajícího se vzdálenosti vozidla od poškozené (0,2m). Naopak , tituly před jménem, , jméno FO, soudu přesvědčivě zdůvodnil a obhájil své znalecké závěry, i co se týče jím zjištěné vzdálenosti 1,25 m mezi vozidlem a poškozenou, když při výpočtu vycházel z odborné metodiky a statistických údajů značně mladšího data (mezi lety 2000-2005). Současně není bez významu, že znalec ad hoc , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci svého výslechu při konfrontaci uvedl, že úkrok zpátky poškozené trval 0,5 vteřin, přičemž v této době byla vzdálenost vozidla od poškozené (tj. 0,5 vteřin před nehodou) 4,23 m, a tedy, že řidič v tomto okamžiku nebyl schopen nic udělat a nijak zareagovat.

29. Shodně s judikaturou soud I. stupně uvádí, že ačkoliv pachatelem trestných činů v dopravě bývá řidič motorového vozidla, může jím být i jiný účastník provozu na pozemních komunikacích. Hranice okolností, které může či nemůže řidič předvídat, nelze dovozovat pouze hypoteticky, ale je třeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů. Z hlediska zavinění z nedbalosti to pak znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, jež spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit. O zavinění z nedbalosti může jít pouze tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 11 pod č. T 279).

30. V posuzované věci řidič nákladního vozidla neporušil žádné povinnosti, jež mu ukládají dopravní předpisy, proto bylo také trestní stíhání řidiče zastaveno, neboť skutek není trestným činem. Řidič zachoval potřebnou míru opatrnosti a ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích neporušil. Soud poukazuje rovněž na judikaturu citovanou shora, kdy je při posuzování možnosti řidiče předvídat okolnosti provozu na pozemních komunikacích potřeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že řidič neměl šanci zareagovat na náhlou a nepředvídatelnou situaci, kdy se poškozená při přecházení komunikace náhle vrátila zpět do jízdního pruhu řidiče, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidla s poškozenou.

31. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně jako zdravotní pojišťovna uplatnila nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění u žalované, u níž měl řidič sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 6 odst. 4 ve spojení s § 9 odst. 1 ZPOPV). Žalovaná odmítla nárok žalobkyně s ohledem na spoluzavinění poškozené, které stanovila na 100 % (§ 2918 o. z.). Soud se po provedeném dokazování, jak uvedeno shora, ztotožnil s hodnocením rozsahu spoluzavinění poškozené žalovanou ve výši 100 %, kdy na náhlé a nepředvídatelné jednání poškozené při přecházení pozemní komunikace již řidič vozidla nemohl zareagovat ani zabránit střetu vozidla s poškozenou, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 500 Kč (5 x 300 Kč) za 1x přípravu, 2x písemné podání (č.l. 22 z 4.1.2023, č.l. 216 z 22.8.2024 – závěrečný návrh), a 2x účast na jednání (č.l. 55 dne 2.5.2023, č.l. 194 – 25.7.2024) v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon v případech neuvedených v odst. 1 a 2.

33. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci bylo usnesením ze dne 7.12.2023, č.j. 31 C 45/2022-122, v právní moci dne 29.12.2023, rozhodnuto o přiznání znalečného ve výši 10 200 Kč znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , usnesením ze dne 20.3.2024, č.j. 31 C 45/2022-152, v právní moci dne 19.4.2024, rozhodnuto o přiznání znalečného ve výši 7 000 Kč znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , usnesením na jednání konaném dne 25.7.2024 rozhodnuto o přiznání znalečného ve výši 3 000 Kč znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , v právní moci dne 25.7.2024, a usnesením ze dne 12.8.2024 č.j.: 31 C 45/2022-207 přiznáno znalečné ve výši 6 641 Kč znalci ad hoc , tituly před jménem, , jméno FO, , v právní moci dne 29.8.2024. Náklady státu v dané věci tak činí celkem 26 841 Kč. Žalobkyně uhradila zálohu na znalecké posudky ve výši celkem 17 000 Kč (záloha na č.l. 77 a záloha na č.l. 130). Soud rozhodl o povinnosti hradit náhradu nákladů řízení státu dle úspěchu ve věci, když ve věci byla žalovaná zcela úspěšná, proto uložil povinnost k náhradě nákladů státu žalobkyni, a to ve výši 9 841 Kč (26 841 – 17 000 = 9 841 Kč). Soud pro úplnost konstatuje, že v době vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnutí o znalečném , tituly před jménem, , jméno FO, v právní moci, soud proto nemohl vyčíslit částku, kterou jsou účastníci povinni státu uhradit na náhradě nákladů řízení. Ke dni písemného vyhotovení rozsudku však je již o nákladech státu pravomocně rozhodnuto, soud proto vyčíslil v písemném vyhotovení rozsudku tyto náklady a nerozhodoval o nich samostatným usnesením. Žalobkyně je proto povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 9 841 Kč.

34. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.