33 C 10/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vyklizení bytu

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám právní zástupkyně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 42 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 1. 2022 na žalované domáhal vyklizení bytové jednotky č. 1942/10 v budově č. p. 1942, 1943, která je součástí pozemku parc. č. 2805/2, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Svůj návrh odůvodnil tím, že je členem Bytového družstva , adresa, , IČ: , IČO, , na základě nájemní smlouvy uzavřené s uvedeným družstvem je nájemcem uvedené jednotky č. , Anonymizováno, (jejím vlastníkem je uvedené družstvo), žalovaná byt užívala na základě podnájemní smlouvy uzavřené dne , datum, mezi ní a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , podnájem skončil ke dni 9. 1. 2020, žalovaná jej však ani poté nevyklidila. I kdyby mělo dojít na základě zákona k prolongaci podnájmu, skončil nejpozději 9. 1. 2022, neboť žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu výzvami ze dne , datum, a , datum, , dne , datum, pak podal i předmětnou žalobu. K pozdějším námitkám žalované ohledně neplatnosti převodu na společnost , právnická osoba, . uvedl, že žalovaná nebyla v pozici spotřebitele, avšak i kdyby byla, ujednání smluv byla jasná a srozumitelná. K údajné lichvě uvedl, že tvrzení o zneužití tísně, nezkušenosti a rozumové slabosti nejsou ničím podložena, ovšem i kdyby smlouva měla být z tohoto důvodu neplatná, právo namítat její (relativní) neplatnost se již promlčelo. Dále poukázal na to, že ustanovení § 2044 o. z. výslovně předpokládá situaci, kdy hodnota věci převáděné zajišťovacím převodem převyšuje dluh, přičemž žalované nic nebrání domáhat se svých práv vůči společnosti , právnická osoba, . Odmítl též názor žalované o porušení dobrých mravů či nedostatku dobré víry žalobce.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Její argumentace se v průběhu řízení změnila. Zprvu namítala, že v důsledku aplikace § 2230 odst. 1 o. z. došlo k obnovení podnájmu nejméně do , datum, , neboť k vyklizení bytu vyzvána nebyla. Posléze namítla, že žalobce není aktivně věcně legitimován a vlastníkem předmětného družstevního podílu je stále ona. To odůvodnila tak, že od roku 2013 byla členkou výše uvedeného družstva a nájemkyní předmětného bytu. Její syn , jméno FO, měl vůči společnosti , právnická osoba, . dluh na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Dne , datum, uzavřel , jméno FO, , společnost , právnická osoba, . a žalovaná dohodu o narovnání, na jejímž základě žalovaná přistoupila k jeho dluhu ve výši , částka, a dále byl ujednán zajišťovací převod práva k družstevnímu podílu žalované ve prospěch společnosti , právnická osoba, . Bylo ujednáno, že v případě neuhrazení dluhu do jednoho roku zůstane podíl ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., a to za kupní cenu ve výši nesplaceného dluhu. Současně žalovaná se společností , právnická osoba, . uzavřela smlouvu o převodu družstevního podílu, kterou jej převedla uvedené společnosti. Společnost , právnická osoba, . posléze smlouvou ze dne 10. 2. 2021 převedla družstevní podíl, spolu s právem na uzavření nájemní smlouvy, žalobci za 690 000 Kč. Žalovaná označila převod za absolutně neplatný s ohledem na to, že cena srovnatelného bytu v době převodu činila zhruba 5 500 000 Kč, smlouva měla lichevní charakter, společnost , právnická osoba, . jednala v rozporu s dobrými mravy a žalobce nebyl v dobré víře, když předmětný družstevní podíl v roce 2021 nabyl jen za 690 000 Kč. Žalobce tedy podíl nenabyl a nájemcem nemůže být. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ; dovolání proti němu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , byla všechna uvedená rozhodnutí zrušena s tím právním názorem, který je pro zdejší soud závazný, že ustanovení § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vztáhnout i na situaci, kdy předmětem zajištění je podíl v bytovém družstvu., právnická osoba, novém projednání věci žalobce uvedl, že Ústavní soud nerozhodoval o tom, zda se žalobce stal členem družstva, přičemž žalobce mohl členský podíl nabýt od společnosti , právnická osoba, . na základě dobré víry v rámci běžného obchodního styku uvedené společnosti podle § 1109 o. z. Dále uvedl, že v mezidobí členský podíl v družstvu, z něhož vyvozoval své právo na vyklizení předmětného bytu, převedl jiné osobě a že žalovaná byt v současnosti již neužívá, neboť ho vyklidila. Se zřetelem k tomu je namístě, aby soud žalobu zamítl, neboť u žalobce již není důvod, aby na ní trval. Žalovaná v novém projednání věci souhlasila s tím, že byt již neužívá a že účastníci nejsou věcně legitimováni; s dobrou vírou žalobce při nabytí členského podílu však nesouhlasila.

5. Se zřetelem k řečenému je patrno, že žaloba musí být zamítnuta, neboť účastníci se shodují na tom, že v době nového rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) již nejsou věcně legitimováni. Soud přesto uvádí skutková zjištění, k nimž dospěl, a některé právní závěry, které z nich vyplývají, neboť to má význam pro posouzení otázky náhrady nákladů řízení, která zůstala fakticky jediným předmětem sporu.

6. Soud učinil ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti následující skutková zjištění.

7. Žalovaná byla členkou výše uvedeného bytového družstva (nadto jeho první předsedkyní) od jeho vzniku a nájemkyní předmětného bytu (zjištěno z notářského zápisu , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, a nájemní smlouvy ze dne , datum, ). Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná členství v družstvu či postavení nájemce pozbyla před uzavřením dále uvedených smluv z ledna 2019.

8. Společnost , právnická osoba, ., , jméno FO, a žalovaná podepsali dne , datum, dohodu o narovnání, v níž bylo ujednáno, že , jméno FO, jako dlužník uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ; žalovaná k dluhu přistupuje a stává se dlužníkem vedle něho; , jméno FO, a žalovaná se zavazují dluh splnit do jednoho roku; za účelem zajištění splnění dluhu bude družstevní podíl žalované převeden na základě současně uzavřené smlouvy na společnost , právnická osoba, .; ta ponechá žalované na dobu jednoho roku byt v užívání s tím, že žalovaná bude hradit veškeré platby související s členstvím v družstvu; bude-li dluh řádně a včas splněn, převede společnost , právnická osoba, . družstevní podíl bezplatně zpět žalované; nebude-li dluh do jednoho roku uhrazen, zůstane družstevní podíl ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . za cenu rovnou nesplacené výši dluhu a cena se započte s dluhem; podpis žalované na dohodě byl úředně ověřen (zjištěno z uvedené dohody). Žalovaná uvedla, že tuto dohodu podepsala (zjištěno z výpovědi žalované). Pokud jde o výši dluhu, soud dodává, že v dohodě je vyjádřena dvakrát částkou a dvakrát slovy, přičemž údaj částkou je jednou „, částka, “, jednou „, částka, “, údaj slovy v obou případech „čtyři sta osmdesát devět tisíc osm set osmdesát pět tisíc korun českých“. Jde o údaje, které jsou vzájemně rozporné, soud však má za to, že jde o zřejmé chyby v psaní a vůlí stran bylo vyjádřit částku , částka, . Důvodem pro tento závěr je, že takto je částka vyjádřena v obou případech slovně, byť v obou případech obsahuje slovní údaj zjevně nadbytečné slovo „tisíc“, přičemž se shoduje i s prvním číselným vyjádřením („489., Anonymizováno, , Kč“). Soud má za to, že v případě druhého číselného vyjádření došlo k písařské chybě, kterou byla číslovka 8 zaměněna za 6.

9. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, v níž bylo ujednáno, že žalovaná převádí svůj podíl ve výše uvedeném družstvu společnosti , právnická osoba, . za cenu, která je předmětem samostatné dohody; podpis žalované na smlouvě byl úředně ověřen; smlouva byla družstvu doručena dne 14. 1. 2019 (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaná uvedla, že tuto smlouvu podepsala (zjištěno z výpovědi žalované).

10. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná podepsaly dne , datum, podnájemní smlouvu, v níž společnost , právnická osoba, . vystupovala jako pronajímatel, žalovaná jako podnájemce, ujednán byl podnájem předmětné bytové jednotky na dobu jednoho roku, ve smlouvě nebyla uvedena výše nájemného ani úhrad za tzv. služby; podpis žalované na smlouvě byl úředně ověřen (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaná připustila, že tuto smlouvu podepsala (zjištěno z výpovědi žalované).

11. Okolnosti, za nichž žalovaná uvedené smlouvy podepsala, popsala tak, že ji syn , jméno FO, požádal o to, aby její podíl v družstvu mohl použít, aby si vzal úvěr; jelikož chtěla synovi pomoci, podrobnostmi se nezabývala, syna se na nic nedotazovala, osobu jednající za společnost , právnická osoba, . neznala, ale u podpisu byl její syn; ověření svých podpisů na úřadě uskutečnila sama; věc poté nijak neřešila; společnosti , právnická osoba, . nic neplatila, i po podpisu smluv i nadále platila družstvu splátky úvěru a zálohy na služby, tedy , částka, měsíčně. V souvislosti s podpisem smluv na ni nebyl činěn žádný nátlak, nic jí ani nebylo vysvětlováno. Žádné kroky k obnovení svého členství v družstvu s výjimkou angažování advokátní kanceláře neučinila (vše zjištěno z výpovědi žalované).

12. Předmětem podnikání společnosti , právnická osoba, . byla v roce 2019 mimo jiné realitní činnost, správa a údržba nemovitostí (zjištěno z výpisu ze živnostenského rejstříku). Žalobce sdělil soudu, že neví, zda společnost , právnická osoba, . převáděla nějaké další podíly v bytovém družstvu jiným osobám a že to je pouze předpoklad s ohledem na předmět podnikání uvedené společnosti; zda tomu tak bylo, by bylo nutno případně zjišťovat výslechem osob ze společnosti , právnická osoba, .

13. Společnost , právnická osoba, . převedla předmětný družstevní podíl žalobci smlouvou o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 10. 2. 2021 (zjištěno z uvedené smlouvy); byla v ní nesprávně označena jako „Gorstello, s.r.o.“, nicméně s ohledem na uvedení sídla, identifikačního čísla, údaje o zápisu v obchodním rejstříku a údaje o zastoupení členem představenstva nemá soud pochyb o tom, že šlo o zjevnou chybu v psaní, která nevzbuzuje pochybnosti o správném znění. Smlouva byla doručena výše uvedenému družstvu dne 15. 2. 2021 (zjištěno z potvrzení vystaveného družstvem).14. , právnická osoba, a žalobce podepsali dne 15. 2. 2021 nájemní smlouvu, kterou družstvo pronajalo předmětný byt, jehož vlastníkem bylo družstvo (zjištěno z informace z katastru nemovitostí) žalobci (zjištěno z uvedené nájemní smlouvy). , právnická osoba, považovalo žalobce v červnu 2021 za svého člena (zjištěno ze zápisu z členské schůze ze dne 23. 6. 2021).

15. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu nejpozději výzvou ze dne , datum, , která byla zaslána na současnou adresu žalované a dostala se tak do její dispoziční sféry (zjištěno z výzvy ze dne , datum, , kopie obálky, dodejky a podacího lístku). Nebylo prokázáno, že by žalovaná obdržela dřívější listinu označenou jako výpověď z nájmu bytu a datovanou 21. 4. 2021 (kterou soud též provedl k důkazu), nicméně s ohledem na pozdější výzvu k vyklizení nebylo skutkově významné se touto otázkou dále zabývat.

16. Žalobce v současnosti již není členem uvedeného bytového družstva a žalovaná předmětný byt – bytovou jednotku v současnosti neužívá, neboť ji sice v době původního rozhodování zdejším soudem užívala, ale posléze ji vyklidila (mezi stranami o těchto skutkových okolnostech nebylo sporu).

17. Soud se nezabýval přesným oceněním obvyklé ceny družstevního podílu spjatého s nájmem bytu dané lokality a dispozice v roce 2019, nicméně považoval za obecně známou skutečnost, že taková obvyklá cena činila částku v řádu nejméně jednotek milionů korun, tedy několikanásobně převyšující výši dluhu vyjádřenou ve shora uvedené dohodě o narovnání. S touto obecně známou skutečností byly v souladu i listiny obsahující informace o cenách bytů v lokalitě, které soud provedl k důkazu.

18. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný výslech statutárního orgánu společnosti , právnická osoba, . a osoby , jméno FO, , kteří se měli v souvislosti se zpochybněnou dobrou vírou žalobce obecně vyjádřit k tomu, co společnost , právnická osoba, . dělala, četnosti převodů, které uskutečňovala, a případně k okolnostem nynější věci. Jak bude uvedeno dále, dobrou víru žalobce je třeba posuzovat k okamžiku uzavření smlouvy, a jestliže dle vlastního vyjádření nevěděl v té době, zda společnost , právnická osoba, . realizovala nějaké jiné obdobné transakce (na podporu svého argumentu, že mohlo jít o nabytí od neoprávněného podle § 1109 o. z. v rámci běžného obchodního styku společnosti , právnická osoba, .), je nepodstatné zkoumat, zda tomu tak objektivně bylo, nebo ne, když o to žalobce v té době nemohl svou dobrou víru opírat.

19. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný výslech žalobce a osob , jméno FO, a , jméno FO, , neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně i bez nich. Soud původně hodlal vyslechnout , jméno FO, , nicméně po provedení dalších důkazů od toho upustil, neboť jeho výpověď by již nic nezměnila na zjištěních založených na listinných důkazech i výpovědi samotné žalované, v podstatě shodně vyznívajících. Žalovaná navrhovala jeho výslech k objasnění okolností uzavírání smluv v tom smyslu, že jako primární dlužník měl informace o dluhu. Stejně tak k uvedenému dluhu chtěla, aby byl vyslechnut , jméno FO, . Pro účely právního posouzení věci však nebyla přesná výše dluhu, který byl zajištěn, stěžejní, zejména vzhledem k tomu, že soud jako skutkově zjištěné akceptoval tvrzení žalované, že hodnota družstevního podílu výši dluhu výrazně přesahovala. Výslech těchto osob by tak byl nadbytečný.

20. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz vyžádáním potvrzení od družstva, jak dlouho byla jeho členem, neboť to vyplynulo v potřebné míře z ostatních důkazů (k tomu viz výše v odst. 7), žalobcem to nebylo zpochybňováno a tento důkaz by byl nadbytečný.

21. Jiné relevantní důkazy navrhovány nebyly a nevyplynuly ani z obsahu spisu.

22. Zjištěný skutkový stav věci lze stručně shrnout tak, že žalovaná se společností , právnická osoba, . ujednala v roce 2019 zajišťovací převod družstevního podílu spjatého s právem nájmu předmětného bytu, společnost , právnická osoba, . následně v roce 2021 ujednala převod podílu se žalobcem jako nabyvatelem, žalobce byl družstvem považován za člena a družstvo s ním uzavřelo nájemní smlouvu. Žalobce však v současnosti již členem družstva není a žalovaná již byt neužívá, neboť jej vyklidila.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Vzhledem k tomu, že v novém projednání věci vychází soud ze změněného skutkového stavu, podle něhož žalobce již členem družstva není a žalovaná již byt neužívá, neboť jej vyklidila, je zřejmé, že žaloba je nyní bez dalšího nedůvodná a musí být zamítnuta. Účastníci již jen na základě řečeného nejsou věcně legitimováni.

24. Pro úvahy soudu týkající se náhrady nákladů řízení nicméně soud pokládá za vhodné dodat, byť se o to neopírá rozhodnutí ve věci samé, že podle mínění soudu se žalobce na základě skutkového stavu, jak jej soud zjistil, nestal vlastníkem členského podílu ve shora uvedeném družstvu.

25. Pokud šlo o shora uvedenou dohodu o narovnání, soud vycházel z toho, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.), není rozhodující, jak je strany pojmenovaly. Dohoda se zřetelem ke svému obsahu k narovnání ve skutečnosti nemířila, neboť neupravovala, co by mezi stranami bylo sporné nebo pochybné (§ 1903 odst. 1 o. z.). Šlo spíše o zahrnutí několika jiných právních jednání do jedné listiny, a to zejména dohody o kumulativní novaci (§ 1902 o. z.), neboť byla ujednána splatnost dluhu ze smlouvy o zápůjčce, dále uznání dluhu , jméno FO, (§ 2053 o. z.), přistoupení k dluhu ze strany žalované (§ 1892 odst. 1 o. z.) a ujednání o smlouvě o zajišťovacím převodu práva (§ 2040 a násl. o. z.). Samotný zajišťovací převod družstevního podílu byl, za podmínek upravených v dohodě označené jako dohoda o narovnání, realizován smlouvou o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu uzavřenou současně.

26. Není pochyb o tom, že společnost , právnická osoba, . byla podnikatelem (§ 421 odst. 1 o. z.), přičemž žalovaná s ní jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání; vzhledem k tomu, že naplnění těchto podmínek v zásadě stačí k tomu, aby člověk byl v daném poměru pokládán za spotřebitele (§ 419 o. z.), lze ve shodě s argumentací žalované dovodit, že v poměru mezi ní a společností , právnická osoba, . vystupovala jako spotřebitel, společnost , právnická osoba, . jako podnikatel.

27. Soud je vázán právním názorem vysloveným ve shora uvedeném zrušovacím nálezu Ústavního soudu, podle něhož na uvedenou smlouvu o zajišťovacím převodu, kterou měl být družstevní podíl převeden na společnost , právnická osoba, ., je nutno aplikovat § 113 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož, je-li k zajištění spotřebitelského úvěru užita nemovitá věc nebo věcné právo k nemovité věci, může mít toto zajištění pouze formu zástavního práva; k jiným ujednáním, jejichž účelem je zajištění spotřebitelského úvěru, se nepřihlíží.

28. Jelikož uvedená smlouva neměla povahu smlouvy o zřízení zástavního práva, nýbrž zajišťovacího převodu, odporuje uvedenému ustanovení. Soud v tomto směru nemá žádnou úvahu; jakmile je vázán tím, že se uvedené ustanovení aplikuje i na převod členského podílu v bytovém družstvu, nemůže dospět k jinému závěru, než že se ke smlouvě nepřihlíží, tudíž převod nemohl mít žádné právní účinky. Společnost , právnická osoba, . tedy předmětný členský podíl nenabyla a nebyla ani oprávněna jej převádět dále (nikdo nemůže převést víc práv, než sám má).

29. Žalobce tvrdil, že členský podíl v družstvu mohl nabýt i od společnosti , právnická osoba, . coby neoprávněného, podle § 1109 o. z., neboť šlo o nabytí v dobré víře od podnikatele v rámci běžného obchodního styku. Podle uvedeného ustanovení vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo (…) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku.

30. Soud má za to, že tento argument žalobce zásadně zpochybňují přinejmenším dvě okolnosti. Jednak žalobce při nabývání členského podílu v bytovém družstvu, coby statku významné hodnoty, se nepochybně mohl zabývat tím, jak podíl nabyla společnost , právnická osoba, . Žalobce tedy měl vzít v úvahu, že ta ho platně nabýt nemohla z důvodu aplikace citovaného ustanovení § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze jistě chápat, že žalobce v té době nevěděl, že Ústavní soud toto ustanovení vyloží tak, že se bude na převod vztahovat. Nicméně obecně platí, že následný výklad určitého zákonného ustanovení judikaturou je stále jen deklarací toho, co platilo celou dobu, tedy jde k tíži toho, kdo si ustanovení vykládal nesprávně, že tak činil.

31. Druhou podstatnou okolností je, že žalobce v době nabývání podílu nevěděl, zda společnost , právnická osoba, . realizuje nějaké další obdobné převody. Neměl tedy žádný objektivní důvod spoléhat, že společnost , právnická osoba, . podíl převádí v rámci běžného obchodního styku. Smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku jsou takové, které v rámci předmětu podnikání konkrétního podnikatele nevybočují při srovnání s dalšími smlouvami uzavíranými podnikatelem v rozhodném období a nejsou jedinečné. Nestačí, že se smlouvy o převodu podílu v družstvu v poměrech České republiky běžně uzavírají. Bylo by nutno, aby šlo o smlouvu v podstatě rutinní v rámci běžného obchodního styku konkrétního podnikatele, na což by žalobce musel na základě nějakých objektivních, v té době mu známých skutečností opodstatněně spoléhat. Takový stav zde z ničeho neplyne.

32. S ohledem na výše řečené soud shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Z vyložených důvodů zároveň nešlo, jak plyne ze zrušovacího nálezu Ústavního soudu, o případ, kdy by byla žaloba původně podána důvodně, a ani o důvod pro případnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř a nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované.

34. K tarifní hodnotě sporu soud předesílá, že nepostupoval podle požadavku žalované, aby ji vypočítával z údajné hodnoty bytu v době převodu ve výši 5 500 000 Kč. Soud připomíná, že žaloba byla podávána s tím, že žalobce jako nájemce družstevního bytu žaloval žalovanou, že byt nevyklidila po skončení podnájmu. Ostatně i původní obrana žalované směřovala k tomu, že došlo k prolongaci podnájmu, byť ji pak v průběhu řízení v podstatě opustila. Svou věcnou podstatou šlo tedy o spor zcela obdobný tomu, kdy pronajímatel žaluje nájemce o vyklizení bytu po skončení nájmu. V takovém typu sporu se v soudní praxi také nevychází z hodnoty vyklizovaného bytu, a to i když v řízení dojde ke zpochybnění aktivní věcně legitimace pronajímatele námitkou absence jeho vlastnického práva. Podle mínění soudu jde tedy o případ svou podstatou odlišný od sporů, na něž poukazovala žalovaná ve svém vyčíslení požadované náhrady nákladů řízení. Soud proto vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“). Lze dodat, že zcela stejně postupoval i v původním (Ústavním soudem zrušeném) rozsudku, kterým žalobě vyhověl, a nezaznamenal, že by žalovaná s tímto principem nějak polemizovala v době, kdy povinnost k náhradě nákladů byla uložena jí.

35. Výše náhrady nákladů řízení žalované podle toho činí celkem 42 958 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatky ve výši celkem 19 000 Kč (za odvolání a dovolání);b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 11 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 22. 2. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 4. 2022, účast při ústním jednání dne 11. 4. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 11. 5. 2022, účast při ústním jednání dne 18. 5. 2022, účast při ústním jednání dne 6. 6. 2022, odvolání proti rozsudku, účast při odvolacím jednání dne 16. 11. 2022, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, účast při ústním jednání dne 21. 10. 2024;c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 11 úkonů;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 4 158 Kč.

36. Pokud šlo o žalovanou požadovanou náhradu nákladů za cestovné a cestou promeškaný čas advokátky, která ji zastupovala, soud ji nepřiznal, neboť žalovaná má bydliště v Praze, předmětný byt se nachází v Praze, jednání soudu probíhalo rovněž v Praze a není pochyb o tom, že v Praze působí řada advokátů, kteří by žalovanou mohli zastupovat. Bylo samozřejmě plným právem žalované zvolit si právní pomoc advokátky sídlící mimo Prahu, nicméně v takovém případě nejsou náklady spojené s cestami z , adresa, , kde má advokátka sídlo, do Prahy a zpět potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení.

37. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.