33 C 114/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 47 969,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 100 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 28 869,16 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 324,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 102,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 651,69 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 26 651,69 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 47 969,16 Kč s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení, zčásti kapitalizovanými, jak je specifikováno ve výroku II.). Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 28. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly smluvní podmínky, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované a jejich ověření doklady jí předloženými, že na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, že v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku označenou žalobkyní jako poplatek ve výši 30 250 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 432 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 318 Kč, a že celkovou částku odpovídající součtu zápůjčky a uvedeného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 870 Kč, poslední z nich do 28. 3. 2024. Dále uvedla, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila a od data uzavření smlouvy až do doby, kdy došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, uhradila pouze 10 900 Kč. Dále uvedla, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena její uvedenou právní předchůdkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dále uvedla, že její právní zástupce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná podepsaly dne 28. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jistinu ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 69 % ročně a RPSN ve výši 103,18 %, jejíž součástí byly též smluvní podmínky; v textu smlouvy bylo uvedeno, že zákazník podpisem potvrzuje, že poskytl Providentu údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku, a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil (zjištěno z uvedené smlouvy).

5. V řízení nebylo prokázáno, a to ani přes poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z prohlášení žalované ve shora uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru.

6. Opatření dostatečných podkladů k posouzení úvěruschopnosti žalované nelze vyvodit ani ze zákaznické karty, kterou soud k důkazu provedl. V ní bylo uvedeno, že žalovaná pracuje jako „skladový operátor“ na plný úvazek, její čistý příjem činí 33 711 Kč a její měsíční výdaje činí 2 000 Kč na splátky a 12 000 Kč na další výdaje. Dále v ní bylo uvedeno, že to bylo ověřeno z dokumentů: „Pracovní smlouva“ a „Výplatní pásky 4, 5“. Z této zákaznické karty, k níž nebylo žalobkyní doloženo nic dalšího, nelze usoudit na to, jaký byl obsah žalovanou údajně předložených dokumentů a zda korespondoval s údaji vyplněnými v zákaznické kartě (a to bez ohledu na to, zda žalovaná zákaznickou kartu podepsala). Pokud šlo o výdaje, ty podle všeho nebyly prověřovány nijak. Z ničeho neplyne, že byla zjišťována a ověřována výše nákladů na uspokojování životních potřeb žalované ve výši 12 000 Kč uvedená v kartě, která se jeví jako spíše nízká. Nad rámec řečeného soud podotýká, že z úřední činnosti je mu známo, že ohledně žalované je u zdejšího soudu evidováno 20 exekučních řízení, z toho převážná většina započatá před rokem 2022, kdy byla uzavřena uvedená smlouva.

7. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 28. 6. 2022 částku 30 000 Kč, a to zčásti v hotovosti, zčásti úhradou jiného dluhu (zjištěno ze shora uvedené smlouvy). Žalovaná uhradila žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem 10 900 Kč (což uvedla sama žalobkyně, nadto to bylo zjištěno též z tabulky umoření).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 28. 4. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek (prokázáno touto smlouvou), jejíž příloha obsahovala specifikaci postoupených pohledávek a zahrnovala pohledávku za žalovanou (prokázáno přílohou č. , hodnota, k uvedené smlouvě o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne 22. 5. 2025). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou ze dne 29. 7. 2025 a podacím lístkem ze dne 30. 7. 2025).

9. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť po skutkové stránce se nijak netýkal projednávané věci a byl pro ni zjevně irelevantní. Soud má za to, že žalobkyně ho předkládala pouze na podporu své argumentace, že podpis žalované na zákaznické kartě potvrzoval doložení tam uvedených listin právní předchůdkyni žalobkyně při sjednávání smlouvy. S tím se soud již vypořádal výše.

10. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

11. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž splatila 10 900 Kč, avšak neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit.

12. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

13. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů ani výdajů žalované, neměla přiměřené objektivní podklady, které by si adekvátně ověřila a na jejichž základě by mohla provést profesionální posouzení úvěruschopnosti žalované a oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku 30 000 Kč, z níž splatila pouze 10 900 Kč, rozdíl obou částek, tedy 19 100 Kč, je proto povinna (po postoupení pohledávky) žalobkyni vrátit (zaplatit).

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru.

20. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně tuto otázku výslovně nepředestřela, neboť vycházela z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobkyně, která požadovala plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění podle neplatné smlouvy), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaná dobrovolně neplnila, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřila a sama neuvedla žádné argumenty, do kdy je schopna poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

21. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 19 100 Kč ve lhůtě určené podle výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení.

22. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli odměny nebo poplatky v souvislosti s poskytnutím spotřebitelského úvěru, neboť se k tomu platně nezavázala. Žalovaná se rovněž neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu v rozsahu všech těchto nároků (na odměny či poplatky související s poskytnutím spotřebitelského úvěru, úrok i úrok z prodlení, včetně kapitalizovaných částek) zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění celého předmětu řízení byla žalovaná procesně úspěšnější než žalobkyně, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.