33 C 126/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení věci a odstranění stavby

I. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] oba zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném pro katastrální území [část obce], obec Praha, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna odstranit stavbu pro reklamu nacházející se na pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, přičemž střed půdorysu nosného sloupu je vzdálen 17,3 m východně od budovy na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [část obce] a 4,84 m od společné hranice pozemků parc. [číslo] oba v katastrálním území [část obce] (tedy severně od chodníku komunikace [ulice]), a souřadnice S-JTSK základu této stavby jsou: H5: y=740 209,2 x=1 039 983,1; H6: y=740 205,3 x=1 039 982,2; H7: y=740 204,4 x=1 039 986,3; H8: y=740 208,3 x=1 039 987,2, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna odstranit stavbu pro reklamu nacházející se na pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, přičemž střed půdorysu nosného sloupu je vzdálen 4,70 m západně a 5,45 m jižně od budovy na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [část obce] a 5,38 m od společné hranice pozemků parc. [číslo] oba v katastrálním území [část obce] (tedy severně od chodníku komunikace [ulice]), a souřadnice S-JTSK základu této stavby jsou: H1: y=740 260,5 x=1 040 000,7; H2: y=740 256,6 x= 1 039 999,8; H3: y=740 255,7 x=1 040 003,8; H4: y=740 259,6 x=1 040 004,8, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 23 939,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze na výzvu soudu k odstranění neurčitosti upřesněnou podáním ze dne [datum], domáhala vyklizení pozemků parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, dále odstranění dvou staveb pro reklamu z uvedených dvou pozemků (jak jsou konkrétněji specifikovány ve výrocích II. a III. výše; zjednodušeně řečeno jde v obou případech o sloup na betonovém základu nesoucí rozměrné reklamní tabule) a dále zaplacení částky 1 200 Kč jako náhrady minimálních nákladů spojených s uplatněním práva mezi podnikateli. Svůj návrh odůvodnila tak, že jako městská část má svěřeny do správy mj. pozemky parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, že žalovaná užívala část těchto pozemků na základě smlouvy o nájmu plochy pro velkoplošnou venkovní reklamu č. SM/2007/0681 ze dne 8. 11. 2007, ve znění dodatku [číslo] že tyto části pozemků jí byly žalobkyní pronajaty za účelem umístění reklamních zařízení, že tyto stavby reklamních zařízení byly povoleny na základě souhlasu s provedením ohlášené stavby ze dne [datum], sp. zn. MCP8 [číslo], že stavba reklamních zařízení byla povolena na dobu určitou do konce roku 2019, že žalobkyně žalovanou v lednu 2020 vyzvala k doložení veřejnoprávního titulu k umístění reklamních zařízení na předmětných pozemcích, k čemuž však nedošlo, a že žalobkyně na základě toho od nájemní smlouvy odstoupila v souladu s ujednáními jejích článků VII odst. 1 a 2 a V odst.

10. Žalovaná ani poté pozemky nevyklidila a reklamní zařízení neodstranila, a to i přes předžalobní výzvu. Podle žalobkyně v současnosti neexistuje veřejnoprávní povolení k užívání předmětných reklamních staveb; případné v současnosti probíhající řízení o žádosti o takové povolení je irelevantní a ani případné následné vydání takového povolení by nemohlo mít vliv na již učiněné odstoupení od smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněné nároky ani zčásti neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila uzavření smlouvy tak, jak uvedla žalobkyně; ani ostatní skutková tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnila. Nesouhlasila však s tím, že by odstoupení od nájemní smlouvy bylo žalobkyní učiněno po právu. Žalovaná k tomu namítla, že v době odstoupení od smlouvy probíhalo řízení o změně užívání staveb spočívající v prodloužení jejich dočasnosti. Odstoupení tak bylo podle žalované předčasné. Řízení o žádosti o prodloužení vedené u stavebního úřadu nebylo dle žalované až do současnosti ukončeno, přičemž pokud by v něm bylo žalované vyhověno, mělo by to zpětné účinky a veřejnoprávní povolení staveb by plynule navazovalo na dobu od konce roku 2019.

3. Soud na tomto místě podotýká, že nevyhověl žádosti žalované o odročení ústního jednání a stanovení lhůty k dalšímu doplňování skutkových tvrzení žalovanou, neboť žalovaná měla k formulaci svých tvrzení a procesních stanovisek zcela dostatečný čas (ústní jednání se mělo konat původně již v červenci 2022, odročeno bylo nejprve k žádosti žalované a poté na základě jí podaných námitek věcné a místní nepříslušnosti). Soud proto vycházel z těch skutkových tvrzení a argumentů, které žalovaná uvedla ve svém písemném vyjádření k žalobě a dále prostřednictvím svého právního zástupce při ústním jednání soudu.

4. Na základě shodných tvrzení stran soud vzal za svá skutková zjištění, že byla uzavřena výše specifikovaná nájemní smlouva s dodatkem, jak je popsala žalobkyně, a že žalobkyně učinila vůči žalované úkon spočívající v odstoupení od této nájemní smlouvy.

5. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění. 6. [příjmení] pozemků parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, je hlavní město Praha, přičemž správa těchto nemovitostí ve vlastnictví obce je svěřena žalobkyni (zjištěno z informace z katastru nemovitostí; mezi stranami o tom ani nebylo sporu).

7. Ve smlouvě o nájmu plochy pro velkoplošnou venkovní reklamu č. SM/2007/0681 ze dne 8. 11. 2007 strany sjednaly, že žalobkyně pronajímá žalované mj. části pozemků parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, k umístění a provozování reklamních zařízení; v článku V odst. 10 strany sjednaly, že„ pokud nebyla vydána veškerá povolení příslušných správních úřadů k umístění a provozování reklamního zařízení, není nájemce oprávněn instalovat, ani provozovat uvedené reklamní zařízení na předmětu nájmu“; v článku VII odst. 1 strany sjednaly, že„ za podstatné porušení této smlouvy nebo zvláštních právních předpisů nájemcem se považuje zejména … porušení ustanovení Čl. V. odst. 10. této smlouvy“; v článku VII odst. 2 strany sjednaly, že„ pokud se nájemce svým jednáním dopustí podstatného porušení této smlouvy, je pronajímatel oprávněn odstoupit od této smlouvy“ (vše zjištěno z uvedené smlouvy).

8. V dodatku [číslo] ze dne [datum] k výše uvedené smlouvě strany modifikovaly předmět nájmu, výši nájemného a trvání nájmu, přičemž i podle tohoto dodatku trval nájem mj. částí předmětných pozemků parc. [číslo]; nájem byl nově sjednán do [datum]; ujednání článku V ani VII smlouvy dotčena nebyla (vše zjištěno z uvedeného dodatku).

9. Ohledně reklamních staveb na pozemcích parc. [číslo] byl stavebním úřadem vydán souhlas s provedením ohlášené dočasné stavby označené jako„ ‚dva reklamní stojany pro bigbord‘ [obec a číslo], [část obce], při ul. [ulice]“, přičemž v tomto souhlasu byla podrobně technicky specifikována jejich umístění (ve shodě se žalobním návrhem z této specifikace soud vycházel i pro účely formulace výroků II. a III. tohoto rozsudku); v souhlasu se výslovně uvádělo, že stavba bude dočasná s dobou trvání do konce roku 2019 (zjištěno ze souhlasu s provedením ohlášení stavby vydaného odborem výstavby Úřadu městské části [obec a číslo] jako stavebním úřadem dne [datum] pod sp. zn. MCP8 [číslo]).

10. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně upozornila žalovanou, že reklamní zařízení mj. na pozemcích parc. [číslo] byla povolena na dobu určitou do konce roku 2019, a vyzvala ji k předložení veřejnoprávního titulu opravňujícího k umístění reklamního zařízení na pronajatých pozemcích (zjištěno z uvedeného dopisu).

11. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně od výše uvedené nájemní smlouvy odstoupila s ohledem na nepředložení veřejnoprávního titulu opravňujícího k umístění reklamního zařízení, a tedy porušení článku V odst. 10 smlouvy (zjištěno z uvedeného dopisu; mezi stranami nebylo sporu o tom, že odstoupení bylo fakticky učiněno, nýbrž o jeho oprávněnosti). Učinění odstoupení bylo na straně žalobkyně schváleno usnesením rady městské části (zjištěno z textu usnesení rady městské části ze dne [datum]). Odstoupení bylo žalované zasláno datovou zprávou (zjištěno z tabulky obsahující informaci o vypravené datové zprávě).

12. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobkyni v reakci na shora uvedený dopis ze dne [datum] a usnesení rady městské části ze dne [datum], že podala před uplynutím doby povolení reklamních staveb (vymezených jako stavby dočasné) žádost o prodloužení doby užívání reklamních staveb až do [datum], přičemž o žádosti zatím nebylo rozhodnuto (zjištěno z uvedeného dopisu).

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] k vyklizení předmětných pozemků (zjištěno z uvedeného dopisu a doručenky datové zprávy).

14. Odbor územního rozvoje a výstavby Úřadu městské části [obec a číslo] jako stavební úřad zakázal žalované užívání reklamní stavby na pozemku parc. [číslo] rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. MCP8 [číslo] 2020, č. j. MCP8 041217/2020 (zjištěno z uvedeného rozhodnutí), které bylo k odvolání žalované zrušeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], sp. zn. S-MHMP [číslo] 2020, č. j. MHMP 1247147/2020 (zjištěno z textu odvolání žalované a z uvedeného rozhodnutí).

15. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalované) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

16. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz spisem stavebního úřadu o žádosti o prodloužení doby dočasných staveb, neboť šlo o důkazní návrh nekonkrétní; nadto z dále uvedených důvodů nepokládal za podstatné, zda takové řízení v současnosti probíhá. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem [jméno] [příjmení] (tj. jejího statutárního orgánu), neboť jediné konkrétní skutkové tvrzení, k němuž žalovaná jeho výslech navrhla, tedy že probíhá řízení o prodloužení doby pro užívání předmětných staveb, soud z dále uvedených důvodů nepokládal za podstatné.

17. Další důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

18. Po skutkové stránce soud uzavřel, že mezi stranami byl ujednán nájem části pozemků za účelem umístění reklamních staveb, ty jsou na pozemcích umístěny dosud, z hlediska stavebních předpisů bylo trvání těchto staveb povoleno pouze do [datum] a k prodloužení této doby nedošlo. Žalobkyně s odkazem na příslušná smluvní ujednání od nájemní smlouvy odstoupila a před podáním žaloby vyzvala žalovanou k vyklizení pozemků a odstranění staveb.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle § 2 odst. 3 věta druhá zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ stavební zákon“), dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání.

21. Podle § 126 odst. 2 věta první stavebního zákona změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo změna doby trvání dočasné stavby nebo změna dočasné stavby na stavbu trvalou, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu.

22. Z příslušného rozhodnutí stavebního úřadu (shora uvedeného souhlasu ze dne [datum]) je zcela zřejmé, že předmětné reklamní stavby byly povoleny jako dočasné, s trváním nejdéle do konce roku 2019. Žalovaná ani netvrdila, že by šlo o stavby trvalé, naopak argumentovala tím, že požádala o prodloužení povolené doby trvání. Soud proto dospěl k závěru, že nezbytné veřejnoprávní oprávnění (povolení) k užívání předmětných reklamních staveb žalovaná pozbyla uplynutím [datum]. Je zcela nepodstatné, zda se následně vedlo či v současnosti vede řízení o žádosti o změnu doby trvání dočasné stavby. Podání takové žádosti samo o sobě nemá žádný účinek na uplynutí doby povolení stavby. Stavebník, který má stavbu povolenou pouze jako dočasnou, si musí být od počátku vědom, že po uplynutí takové doby ji nebude moci provozovat a bude povinen ji odstranit, nepodaří-li se mu včas dosáhnout změny povolení. A pokud po uplynutí povolené doby trvání pokračuje v provozování stavby, činí tak zcela na vlastní riziko.

23. Povolení předmětných staveb z hlediska stavebních předpisů je otázkou veřejnoprávní, nicméně mezi stranami ujednaná nájemní smlouva učinila existenci takového veřejnoprávního oprávnění nezbytným nejen pro původní umístění, ale i pro následné provozování reklamního zařízení na předmětných pozemcích. Z článku V odst. 10 nájemní smlouvy vyplývá, že pokud povolení k umístění a provozování nebude vydáno, není nájemce (tj. žalovaná) oprávněn reklamní zařízení na předmětu nájmu instalovat ani provozovat. Podle mínění soudu je nezbytné vykládat toto ujednání tak, že se týká nejenom prvotního vybudování zařízení na počátku nájmu, ale též dalšího provozování v průběhu trvání nájmu. Z tohoto ujednání nutně vyplývá povinnost nájemce, aby si veřejnoprávní povolení opatřil a udržoval. Jestliže byla reklamní stavba povolena jako dočasná, bylo povinností nájemce zajistit si včas příslušné prodloužení.

24. Žalovaná coby nájemce si včas nezajistila, že povolená doba trvání staveb bude prodloužena. Podle mínění soudu tím porušila ujednání článku V odst. 10 nájemní smlouvy, čímž bylo zároveň naplněno ujednání článku VII odst. 1 nájemní smlouvy, dle něhož šlo o podstatné porušení smlouvy. Podle článku VII odst. 2 nájemní smlouvy byla žalobkyně coby pronajímatel v takovém případě oprávněna od smlouvy odstoupit.

25. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

26. Z citovaného zákonného ustanovení nevyplývají pro odstoupení od smlouvy, jehož možnost si strany výslovně ujednaly, žádné další podmínky, které by bylo zapotřebí splnit. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouvou ujednaná možnost odstoupení ze strany žalobkyně dána byla, žalobkyně si počínala zcela po právu, když ji využila.

27. Ani v době rozhodování soudu nebylo doloženo, že by došlo k prodloužení doby trvání předmětných staveb. Soud však má za to, že i kdyby takové rozhodnutí bylo v době po odstoupení od smlouvy vydáno, bylo by to nerozhodné. Platnost či oprávněnost právního jednání (zde odstoupení od smlouvy) nelze hodnotit podle toho, co případně mohlo nastat později. V současnosti uplynuly od odstoupení od smlouvy již téměř tři roky. Bylo by absurdní, aby oprávněnost odstoupení zůstávala, nota bene i po takovéto době, stále nejistá a závislá na tom, zda stavební úřad trvání staveb někdy v budoucnu snad prodlouží, či nikoli. Pro účely nynějšího řízení je zcela nepodstatné i to, zda se vede řízení o žádosti o takové prodloužení. Hypotetická dobrá víra žalované v úspěch podané žádosti nemůže mít vliv na posuzování již učiněného právního jednání žalobkyně.

28. Podle § 2004 odst. 3 o. z., zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

29. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva svou povahou zavazuje tak, jak má na mysli citované ustanovení, mělo odstoupení žalobkyně od nájemní smlouvy účinky ex nunc. S ohledem na to byla žalovaná povinna poté, co odstoupení bylo učiněno, pozemky vyklidit a odstranit z nich všechny své věci, tedy i předmětná reklamní zařízení. Jelikož k tomu dosud nedošlo, soud žalobě v rozsahu nároků na vyklizení pozemků a odstranění reklamních staveb jakožto důvodné vyhověl (výroky I. až III.).

30. Žalobkyně uplatnila též nárok na zaplacení částky 1 200 Kč coby náhrady minimálních nákladů spojených s uplatněním práva mezi podnikateli; z kontextu bylo patrno, že tím mínila náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 513 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

31. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni právo na tuto v podstatě paušální náhradu nevzniklo. Jednak proto, že se aplikuje, jen jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli. To však není případ nynější věci. [příjmení] to, uvedená paušální náhrada se týká uplatnění pohledávek, přičemž předmětem nynějšího řízení je vyklizení pozemků. Lze dodat, že obecně není vyloučeno, aby účastníku vznikly náklady spojené s uplatněním práva, nicméně nelze-li aplikovat ustanovení právních předpisů o paušální náhradě, bylo by nutné, aby se nárok na náhradu nákladů opíral o nějaký konkrétní skutkový základ. V projednávané věci žádný nevyplynul. Náklady na vedení soudního řízení jsou přitom řešeny samostatně v rámci práva na jejich náhradu.

32. V uvedeném rozsahu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok IV.).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ji v plné výši žalobkyni, která měla ve věci úspěch ve zcela převážné části (vyklizení pozemků a odstranění staveb) a neúspěch pouze v poměrně nepatrné části (nároku na zaplacení částky 1 200 Kč).

34. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 23 939,20 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 10 000 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 2 580 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. e), § 11 odst. 1, § 12 odst. 3 a. t. za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast při ústním jednání dne [datum]. Tarifní hodnota 36 200 Kč, z níž vyplývá shora uvedená sazba za jeden úkon, byla vypočtena jako součet 35 000 Kč (tarifní hodnota nepeněžitých nároků vyplývajících z nájmu pozemků, přičemž soud s ohledem na úzkou provázanost jednotlivých nepeněžitých nároků žalobkyně založených na stejném skutkovém základu pokládal za tarifní hodnotu uvedenou částku, aniž by se dále násobila kvůli počtu uplatněných nepeněžitých nároků) a 1 200 Kč (tarifní hodnota náhrady nákladů spojených s uplatněním práva, která byla požadována jako samostatný nárok – § 8 odst. 1 věta druhá a. t. a contrario). Pokud šlo o upřesnění žaloby na výzvu soudu podáním ze dne [datum], soud je posoudil jako zahrnuté v žalobě, neboť šlo o upřesnění neurčitostí žaloby, tedy o úkon, který by v případě řádnosti žaloby nemusel být vůbec činěn; c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 419,20 Kč.

35. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení dle a. t. i při vědomí závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 376/12, podle něhož„ u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ Podle mínění soudu šlo v projednávané věci o netypický spor vymykající se z běžné agendy, kterou má městská část řešit vlastními prostředky, a vynaložení nákladů na kvalifikované právní zastoupení advokátem bylo možno v tomto případě pokládat za účelné.

36. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud šlo o nárok na vyklizení pozemků a odstranění staveb, soud stanovil v souladu s návrhem žalobkyně lhůtu delší než zákonnou (a to patnáctidenní jako u vyklizení bytu, byť o ně nešlo) s ohledem na to, že odstranění staveb z pozemku je z povahy věci obtížnější než pouhé zaplacení peněžité částky. Ve vztahu k povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení soud neshledal pro případné prodloužení zákonné třídenní pariční lhůty důvod.