33 C 130/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu 19. 3. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 693 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2024 domáhala zaplacení částky celkem ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 28. 6. 223 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, že v souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalovaného úvěr vyplacen, že úvěr měl být žalovaným hrazen v měsíčních splátkách po 3 300 Kč, že žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 9. 2023, že v souladu se smlouvou o úvěru došlo k zesplatnění úvěru a že ke dni podání návrhu elektronického platebního rozkazu neuhradil žalovaný na jistinu pohledávky ničeho. Dále uvedla, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky a že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání soudu se nedostavil žádný z účastníků.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listinách označených jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a předsmluvní informace (které soud provedl k důkazu včetně přílohy č. , hodnota, uvedené smlouvy) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny neobsahují jeho podpis, pouze v záhlaví je uvedeno číslo , hodnota, , ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v záhlaví dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, spolu s výpisem z databáze neplatných dokladů ve vztahu k občanskému průkazu, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru, tím spíše právě v tom znění, které žalobkyně předložila.

6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Z důkazů provedených k tomu (příloha č. , hodnota, úvěrové smlouvy označená jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, mzdové lístky žalovaného za , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , výpis z bankovního účtu žalovaného za březen, duben a květen 2023, informace z insolvenčního rejstříku, informace o lustraci v registru Solus) to nelze vyvodit. Předně, splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Soud provedl k důkazu výše uvedené listiny, které žalobkyně předložila k prokázání, že si opatřila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatečné podklady. Po jejich zhodnocení však dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a že žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalovaného zabývala formálně a povrchně. Náklady žalovaného se mimo pravidelných splátek jiného úvěrů ve výši 3 300 Kč nezabývala prakticky vůbec, neprověřovala nijak jeho náklady na bydlení (údajně v částce 3 000 Kč měsíčně, ovšem ničím nepodložené) a další životní výdaje. Stav účtu žalovaného činil k 1. 3. 2023 částku 0 Kč, k , datum, částku 200 Kč, což o schopnosti splácení úvěru v dlouhodobé perspektivě rovněž nesvědčí. Tvrzený úvěr žalovaného měl být sjednáván na konci , Anonymizováno, , žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady, které by svědčily o nějakém významném zlepšení finanční situace žalovaného v mezidobí. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že žalobkyně nepředložila ani žádné jiné podklady, které by vedly k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit celý dluh, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.

7. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 6. 2023 částku 22 000 Kč, a to bezhotovostně (zjištěno z detailu odchozí platby), přičemž šlo o převod na účet žalovaného (zjištěno z detailu příchozí platby).

8. Žalovaný splatil žalobkyni ve dvou splátkách celkem 6 600 Kč (to vyplývalo přímo z tvrzení žalobkyně, podle níž první neuhrazená splátka byla splátka splatná dne 15. 9. 2023, což byla dle tabulky umoření předložené žalobkyní celkem třetí splátka).

9. Žalobkyně odeslala upomínky k zaplacení na e-mailovou adresu „, e-mail, “ (o níž ovšem nebylo nijak doloženo, zda ji užívá žalovaný) dne 20. 9. 2023 a 5. 10. 2023 (zjištěno z uvedených upomínek včetně průvodních e-mailů). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024 (zjištěno z uvedené výzvy a podacího lístku ze dne 4. 3. 2024).

10. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně společnosti , právnická osoba, ., listina označená jako „Výsledek lustrace“ na č. l. 66) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

11. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

12. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, z nichž žalovaný splatil 6 600 Kč, avšak neprokázala, že právě s ním sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 22 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil v rozsahu převyšujícím částku 6 600 Kč. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 15 400 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 15 400 Kč proto soud žalobu zamítl.

15. Pokud šlo o otázku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru mezi stranami uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejen nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ale navíc ani neprokázala řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nezkoumala úvěruschopnost.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru.

21. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaný poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně tuto otázku výslovně nepředestřela, neboť vycházela z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobkyně, která požadovala plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění bez platného právního titulu), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaný dobrovolně neplnil, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřil a sám neuvedl žádné argumenty, do kdy je schopen poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohl argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

22. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 15 400 Kč ve lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitl se žalovaný dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 400 Kč, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 6 600 Kč, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně dvou třetin a neúspěšná v rozsahu přibližně jedné třetiny původního předmětu řízení.

24. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 2 080 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 880 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony.

25. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni jednu třetinu z výše uvedené částky, tedy 693 Kč.

26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.