33 C 136/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu újmy ve výši 431 676 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 431 676 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 69 117,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 4 317 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 431 676 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, které byla zúčastněna jako řidička vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], přičemž nehodu zavinil [jméno] [příjmení], řidič vozidla tovární značky Škoda Rapid, [registrační značka], pojištěného u žalované. Při nehodě došlo k vážnému zranění žalobkyně s dlouhodobou hospitalizací a následným léčením, jakož i ke zničení vozidla žalobkyně. Teprve po zlikvidování vozidla žalobkyně se dozvěděla, že je namítáno, že nebyla v době nehody připoutána bezpečnostním pásem. Žalovaná jí na náhradu újem vzniklých při nehodě částečně plnila, avšak výši plnění krátila o 30 % z důvodu nepřipoutání. Takto bylo kráceno bolestné o 91 926 Kč, náhrada za ztížení společenského uplatnění o 265 297 Kč a náhrada ztráty na výdělku, cestovné a náklady léčení o celkem 74 453 Kč, nároky žalobkyně celkem tedy o 431 676 Kč. Žalobkyně zásadně nesouhlasila s tím, že by nebyla připoutána; uvedla, že vždy jezdí připoutána, že vozidlo se při nehodě přetočilo přes střechu, a přesto nakonec žalobkyně byla na místě řidiče, což by při nepřipoutání nebylo možné, že neměla zranění dolních končetin, které by utrpěla při nárazu nepřipoutaného těla do volantu a míst pod volantem, že došlo k aktivaci airbagu, takže při nepřipoutání by utrpěla velmi vážná zranění i z důvodu střetu s airbagem, že svědci na místě nehody potvrdili, že byla připoutána, a konečně že vozidlo nebylo znalci zkoumáno, tudíž znalecké posudky vypracované ve věci se týkají obecného stavu, nikoli konkrétního vozidla. Vozidlo žalobkyně prošlo předepsanou technickou kontrolou devět dnů před nehodou, žádné závady nebyly shledány. Žalovaná dluh odpovídající krácení plnění žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu k úhradě.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala. Za nesporné označila, že došlo k popsané nehodě, že ji zavinil řidič vozidla pojištěného u žalované a že žalobkyni vznikly újmy, na které žalovaná žalobkyni plnila vždy v rozsahu 70 %, a to na bolestné 214 494 Kč, na náhradu za znalecký posudek ohledně bolestného 3 570 Kč, na náhradu za ztrátu na výdělku 154 547 Kč, na náhradu za ztížení společenského uplatnění 619 027 Kč, na náhradu za znalecký posudek ohledně ztížení společenského uplatnění 8 400 Kč, na náhradu cestovného v letech 2018 až 2020 3 261 Kč, na nákladech za podpatěnku 62 Kč, na nákladech na půjčovné za vozík a postel 1 448 Kč, na úhradu lázeňského poplatku 294 Kč, na náklady skupinového cvičení 490 Kč a na náklady na stavební úpravy bytu 1 652 Kč Celkem tedy uhradila 1 007 245 Kč. Naopak neuhradila částky odpovídající vždy 30 % jednotlivých uplatněných újem, v součtu celkem 431 676 Kč. Důvodem krácení bylo, že žalobkyně nebyla připoutána bezpečnostním pásem, což žalovaná dovozovala z protokolu o nehodě o silničním provozu, dle něhož byl bezpečnostní pás navinutý u sloupku, a ze znaleckých posudků Ing. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Žalovaná dále zpochybnila, že by se na místě nehody nacházeli svědci [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále uvedla, že když žalobkyně jako čtvrtý vlastník vozidla staršího 15 let neznala jeho historii, nesplnila svou zákonnou povinnost udržovat vozidlo v řádném technickém stavu, což by mohlo zakládat důvod i pro vyšší krácení pojistného plnění než o 30 %.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran, tedy že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla zaviněna řidičem vozidla pojištěného u žalované, při této nehodě byla žalobkyně zraněna a její vozidlo bylo poškozeno, přičemž pokud jde o průběh této nehody, odpovídal tomu, jak jej popsala žalobkyně. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyni vzniklo právo na odškodnění vytrpěné újmy s tím, že co do základu o ní nebyl spor; pokud šlo o výši, spor byl pouze v rozsahu 30 % celkového nároku, a to z důvodu krácení pro žalovanou tvrzené nepoužití bezpečnostního pásu; jiné otázky, pokud šlo o výši nároků na náhradu vytrpěných újem mezi stranami, sporné nebyly.

4. S ohledem na výše řečené soud zaměřil dokazování na stěžejní spornou otázku, a to zda žalobkyně byla při nehodě připoutána, či nikoli.

5. V záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje označeného„ [anonymizována dvě slova] 250“ (č. l. 39 spisu) bylo v části anamnéza a nález uvedeno„ Havarovala jako řidič OA šla přes střechu a zůstala zaklíněná, byla pripoutána a airbag sepnul / při vědomí, bledá, bolesti v obl. pánve a l. loktu“ (zjištěno z uvedeného záznamu). V záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje označeného„ RZP [anonymizováno] 251“ (č. l. 40 spisu) bylo v části anamnéza a nález uvedeno mj.„ Pac. účastníkem [příjmení] jakořidič os. auta, připoutána BP, airbag aktivován, auto na střeše mimo vozovku“ (zjištěno z uvedeného záznamu). MUDr. [příjmení], který byl v obou záznamech uveden jako předávající, se výjezdu ani administrace protokolu o výjezdu nijak neúčastnil, pouze předal dokumentaci nebo její část (zjištěno ze sdělení Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje ze dne [datum]).

6. Žalobkyně vyslechnutá jako účastník řízení ve své výpovědi uvedla, že na samotný průběh nehody si nepamatuje, že se probrala po nehodě v autě, které bylo na pravém boku, pravým bokem kolmo k zemi, že visela v bezpečnostním pásu a chvílemi se snažila narovnat tím, že se přidržovala držadla nad levými dveřmi a chvílemi jí došly síly. Chvílemi ztrácela vědomí. Bezprostředně po nehodě nevnímala, že krvácí, nebyla si vědoma, jak přesně byla zraněna. Uvedla, že se vždy připoutává zpravidla i předtím, než nastartuje. O tom, že údajně nebyla připoutána, se poprvé dozvěděla pět až šest měsíců po nehodě, a to několik týdnů poté, co již vozidlo bylo zlikvidováno.

7. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalobkyně, ve své výpovědi uvedl, že když se dozvěděl po uplynutí nějaké doby od nehody, že jeho matka údajně nebyla připoutána, volal policistovi s tím, že určitě připoutána být musela a že proto došlo k přeříznutí bezpečnostního pásu. Teprve později při prohlížení fotografií z vozidla zjistil, že k přeříznutí pásu nedošlo, nýbrž že se žalobkyně odpoutala. Dále uvedl, že svědky nehody (myšleno [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – pozn. soudu) zjistil pomocí výzvy na Facebooku, aby se přihlásili případní svědci nehody; na základě toho jej kontaktovala žena bydlící poblíž [obec] (tj. svědkyně [příjmení] – pozn. soudu).

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že v den, kdy došlo k předmětné nehodě, jela automobilem s tchánem, manželem a dcerou z [obec], na předmětné křižovatce viděli čerstvou autonehodu, proto zastavili a s tchánem se začali rozhlížet, zda je potřeba někomu pomoci, zavolat záchranné složky apod. Uviděli celkem tři poškozená vozidla, jedno z nich – bílé barvy (patřící žalobkyni – pozn. soudu) – se nacházelo přetočené na poli. Svědkyně se vydala postupně k jednotlivým vozidlům, ve vozidle uprostřed křižovatky viděla řidiče ve vážném stavu. Poté se vydala k vozidlu žalobkyně, které se nacházelo přetočené na pravém boku. Do vozidla viděla svědkyně přes čelní sklo, viděla žalobkyni, že visí v pásech a nemůže se ve vozidle příliš hýbat. Vozidlo žalobkyně bylo přetočeno zpět na kola dle svědkyně po souhlasu dispečinku záchranné služby. V té době, tj. když bylo vozidlo žalobkyně převraceno zpět na všechna kola, ošetřovala svědkyně muže ve vozidle uprostřed křižovatky, k němuž se vrátila. U samotného převracení vozidla žalobkyně svědkyně nebyla, to učinil tchán svědkyně spolu s partou motorkářů, kteří na místě zastavili. Uvedla, že poté ještě jednou zaběhla k vozidlu žalobkyně, když už bylo přetočené na všechna čtyři kola, při té příležitosti si všimla, že se žalobkyně snažila natáhnout pro telefon, což žalobkyni nešlo. I po přetočení vozidla na všechna kola byla žalobkyně stále připoutána bezpečnostním pásem. Svědkyně uvedla, že si již nepamatuje, která záchranná složka dorazila na místo jako první. Pokud šlo o pokyn či souhlas s převrácením vozidla žalobkyně zpět na kola, svědkyně uvedla, že zaslechla z okruhu lidí, kteří na místě byli, že auto se může přetočit na kola. Podle ní snad někdo z hloučku lidí, kteří na místě byli, řekl, že dispečink záchranné služby dovolil přetočení auta na kola, ona sama to telefonicky s dispečinkem neřešila. Pokud šlo o čestné prohlášení, které podepsala, svědkyně uvedla, že ji o jeho vyhotovení požádal syn žalobkyně, nicméně samotný text psala ona sama.

9. K výpovědi svědkyně [příjmení] soud dodává, že v průběhu řízení strany soudu shodně sdělily jako nesporné, že svědkyně [příjmení] se nacházela na místě předmětné nehody, soud vzal tedy tuto skutečnost za zjištěnou.

10. V čestném prohlášení ze dne [datum] svědkyně [příjmení] mj. uvedla, že zastavili u předmětné dopravní nehody a poskytli první pomoc [jméno] [příjmení] a žalobkyni; k vozidlu žalobkyně v něm uvedla, že když bylo přetočené na boku spolujezdce, žalobkyně visela na pásech, po přetočení vozidla zpět na kola žalobkyně seděla na místě řidiče stále připoutána (zjištěno z uvedeného čestného prohlášení).

11. Svědek [příjmení] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že v předmětný den jeli domů do [obec] se synem, jeho ženou a jejich dcerou. Svědek řídil vozidlo. Přijeli ke křižovatce, kde uviděli, že došlo k nehodě, svědek se rozhodl zastavit a pomoci. Svědek zjistil, že na louce pod mírným svahem se nachází převrácené vozidlo na pravém boku. Na místě se nacházelo několik dalších osob, zřejmě motorkáři, kteří přijeli buď před, nebo po svědkovi a zastavili rovněž na místě. Svědek se vydal k převrácenému vozidlu, kam se vydali i další lidé, zřejmě oni motorkáři, s tím, že měl dojem, že bude potřeba vozidlo převrátit zpět na kola. Informaci, že mohou vozidlo přetočit zpět na kola, svědek neměl od záchranné služby, ale zaslechl ji z hloučku lidí na místě. Před převrácením vozidla zpět na kola svědek ze svého místa do vozidla neviděl, protože se nacházel u pravého zadního kola vozidla. Odhadoval, že při převracení vozidla se u jeho pravé strany mohlo nacházet i 5 nebo 6 osob. Po přetočení vozidla zpět na kola svědek zjistil, že ve vozidle cestovala pouze jedna žena, která v něm byla sama. Svědek uvedl, že po převrácení zpět viděl z pravé strany dovnitř vozidla. Žalobkyně se nacházela na místě řidiče v poloze vsedě, mírně vychýlená na pravou stranu, svědek viděl, že měla přes sebe bezpečnostní pás. [příjmení] na druhé straně, tedy na levé straně vozidla, po převrácení zpět na kola otevřeli dveře u řidiče a zřejmě se snažili řidičce pomoci ven. To se jim nepodařilo. Za krátkou dobu přijela záchranná služba a záchranáři se ujali své činnosti. Poté se svědek od vozidla žalobkyně vzdálil, neboť již nebyl na místě potřeba, a vrátil se ke svému automobilu, ve kterém seděl jeho syn s malou dcerou. Po krátké době se k autu svědka vrátila i jeho snacha; poté k nim přišel někdo ze záchranných složek a dovolil jim odjet. K osobě syna žalobkyně svědek uvedl, že jej nezná a nebyl s ním v kontaktu. K podpisu čestného prohlášení uvedl, že něco podepisoval, ale již neví co a ani neví, kdo o to žádal. Uvedl, že čestné prohlášení by psal vlastní rukou, protože počítač nemá. Po předložení čestného prohlášení provedeného v řízení k důkazu (jehož obsah se podává níže) svědek uvedl, že podpis na něm je jeho a že se v něm špatně vyjádřil, protože není pravdou, že by poskytoval pomoc osobě, která je v prohlášení uvedena v první větě, nýbrž že pouze pomáhal při nehodě automobilů. K obsahu prohlášení dále uvedl, že nemůže uvést, že by jeho snacha byla na místě tak, jak je uvedeno v prohlášení, a setrval na své svědecké výpovědi.

12. V čestném prohlášení ze dne [datum] svědek [příjmení] mj. uvedl, že zastavili u předmětné dopravní nehody a poskytli první pomoc [jméno] [příjmení] a žalobkyni; k vozidlu žalobkyně v něm uvedl, že když bylo přetočené na pravém boku, viděl, že žalobkyně visí na pásech; po přetočení vozidla zpět na kola žalobkyně seděla na místě řidiče připoutána (zjištěno z uvedeného čestného prohlášení).

13. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že v době předmětné nehody pracovala pro záchrannou službu, na tuto konkrétní nehodu si nepamatuje. Uvedla, že když působila u záchranné služby, měla úkoly vedoucího lékaře, tedy postarat se o zraněné a rozdělit úkoly jednotlivým záchranářům. K obsahu záznamu o výjezdu (č. l. 39 spisu), který byl v řízení proveden k důkazu, vypověděla, že nezpochybňuje to, co je v něm uvedeno, ale nemá k němu co uvést. Pokud šlo o údaj v záznamu, mj. že řidička automobilu byla připoutána, svědkyně uvedla, že ona rozdělila práci záchranářům, u tohoto vozidla byl konkrétně záchranář [příjmení] a ten jí tyto údaje nahlásil.

14. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že si předmětnou dopravní nehodu ze září 2018 vybavuje, že se jednalo o atypický výjezd z hlediska rozsahu škod a nasazení, byť v oblasti, kde se jinak zasahuje relativně často. V onen den byl přidělen jako záchranář v lékařské záchranné pomoci, a to systémem rendez-vous s dr. [příjmení]. Po výzvě vyjeli z [obec] pouze v tomto jednom vozidle, jiné nebylo k dispozici. Vozidlo RZP bylo vysláno současně ze základny v [obec] ve složení osádky [příjmení] – [příjmení]. Po příjezdu na místo si rozdělili úkoly, svědek zasahoval u vozidla žalobkyně, zatímco dr. [příjmení] zasahovala u jiného vozidla. Žádali o přílet letecké záchranné služby a urgovali příjezd hasičů za účelem vyproštění z vozidel. Na místo z hasičů nejprve dorazila jednotka z [obec], poté z [obec] a poté další posádky záchranné služby a rovněž policie. U žalobkyně byla provedena fixace krční páteře, dále příprava periferního žilního řečiště pro sedaci, poté vyprošťovací práce a fixace v součinnosti s hasiči a příprava na transport vzhledem k podezření na polytrauma. Celý zákrok u žalobkyně trval řádově desítky minut. Předtím, než došlo k transportu žalobkyně z místa, svědek ze svého mobilního telefonu na žádost žalobkyně kontaktoval jejího syna, aby ho o události informoval. Poté byla žalobkyně předána ve stabilizovaném stavu na traumacentrum v [obec]. Konkrétně k poloze a stavu vozidla žalobkyně svědek uvedl, že bylo na kolech, značně poškozené po více stranách včetně střechy, nacházela se v něm jedna žena zaklíněná v sedačce. Byl zdeformován B sloupek vozidla, což v kombinaci s bezpečnostním pásem, kterým byla žalobkyně upoutána, ji tlačilo do sedačky a tvořilo zaklínění, proto museli provést vyproštění. K vyproštění došlo tak, že hasiči pomocí hydraulických kleští zvedli část vozidla s palubní deskou, poté byla podsunuta páteřní deska pod tělo žalované, ta na ni byla umístěna a obojí bylo poté vysunuto ven z vozidla. Svědek uvedl, že odpoutání bezpečnostního pásu žalobkyně provedl on, když ji poprvé na místě ohledal, takže v době, kdy byla z vozidla vyprošťována, už připoutána nebyla. Odpoutání provedl tak, že stiskl příslušné tlačítko u bezpečnostního pásu a tím ho odpoutal, poté zjišťoval, zda má žalobkyně volné dolní končetiny, aby bylo možné vyšetřit páteř, nicméně zjistil, že to není možné, a že tedy bude nutné vyčkat vyproštění za pomoci hasičů. Svědek uvedl, že bezpečnostní pás nepřeřezával a že se nemůže vyjádřit k tomu, zda k tomu došlo v souvislosti s následným rozřezáním vozidla. Svědek uvedl, že si nevybavuje, zda v tomto konkrétním případě se po odpoutání bezpečnostní pás navíjel. Obecně svědek uvedl, že pás se někdy řeže, někdy ne, záleží na tom, jakým konkrétním způsobem je vozidlo deformováno. Uvedl, že z praxe zasahování u nehod má zkušenost, že se někdy stane, že i po aktivaci airbagu se pás navíjí, dokonce to sám osobně zažil.

15. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že podrobnosti předmětné nehody si nepamatuje, že si na ni pamatuje trochu poté, co nahlédla do výjezdového listu. Vybavuje si, že šlo o nehodu na křižovatce mezi [příjmení] a [jméno] pod Bezdězem, že šlo o nehodu několika aut, přičemž na zásahu se podíleli kromě ní též dr. [příjmení] a pan [příjmení] a v osádce svědkyně též pan [příjmení]. Dále si vybavuje, že jeli do traumacentra [obec] a spolupracovali s leteckou záchrannou službou. Uvedla, že si nevybavuje, u koho přesně zasahovala ona. Údaje v záznamu o výjezdu (č. l. 40 spisu), který byl v řízení proveden k důkazu, vyplnila sama svědkyně, a to ve všech jeho částech. Informace v něm uvedené svědkyně obecně vyplňuje buď podle toho, co sama vidí, nebo podle komunikace s pacientem, nebo podle toho, čemu odpovídají zjištěná zranění. Uvedla, že určitě musela vidět, že byl airbag aktivován. Podle svědkyně vyplňování záznamu o výjezdu probíhá tak, že se vyplňuje ručně na místě, jeho originál se předá na zdravotnické pracoviště, kam se předá pacient, kopii si ponechá záchranná služba a poté se z ručně vyplněného dokumentu přepíše doslovně do informačního systému. Listina provedená soudem k důkazu je výstupem z tohoto informačního systému. Ručně vyplněná listina se nachází v archivu záchranné služby.

16. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že tuto nehodu si konkrétně nevybavoval, nicméně po nahlédnutí do záznamu si nehodu vybavil. V té době sloužil v [obec] na výjezdové základně, na výzvu vyrazili k této nehodě s kolegyní [příjmení], po příjezdu na místo uviděli bílé auto vlevo v poli. Po příjezdu na místo šli s kolegyní [příjmení] za dr. [příjmení], která byla na místě jako první. Dr. [příjmení] provedla předtřídění a poslala svědka ošetřit nějaké děti, které se nacházely na místě z pohledu od příjezdu vpravo. Poté na místo přiletěl vrtulník z [obec]. Svědek posléze vezl žalobkyni do [obec] sanitkou, neboť vrtulník vezl jiného pacienta. V této sanitce s ním jela kolegyně [příjmení] a dr. [příjmení]. U vozidla žalobkyně svědek nebyl. K záznamu o výjezdu svědek uvedl, že jej vyplňuje lékař nebo střední zdravotnický personál, v případě jejich posádky to byla Mgr. [příjmení].

17. V protokolu o nehodě v silničním provozu sepsaném prap. [jméno] [příjmení] bylo na třetí straně uvedeno:„ Ohledáním vozidla Škoda Octavia, rz: 4L3 [číslo], bylo zjištěno, že řidička [celé jméno žalobkyně] nebyla za jízdy připoutána bezpečnostním pásem, kdy tento byl navinutý u B sloupku vozidla.“ (zjištěno z uvedeného protokolu)

18. Svědek [příjmení] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že okolnosti předmětné dopravní nehody si vybavuje pouze dílčím způsobem. Nahlédl do protokolu, který o nehodě sepsal. Šlo o nehodu tří aut, kdy do jednoho vozidla narazilo zezadu druhé vozidlo a poté první vozidlo se dostalo do protisměru, kde se střetlo s jiným vozidlem. Svědek na místo dorazil se zpožděním vzhledem k tomu, že v ten den řešili více dopravních nehod, na místě panoval zmatek, přičemž nějakou dobu trvalo se vůbec zorientovat. Ne všichni účastníci nehody byli na svých místech. Vzhledem k tomu, že při nehodě došlo k těžkému zranění, věc postupoval vyšetřovateli služby kriminální policie a vyšetřování. K protokolu o nehodě, který soud v řízení provedl k důkazu, svědek uvedl, že ohledání místa prováděl on a jeho kolega, protokol sepisoval svědek. Pokud šlo o údaj v protokolu, že ohledáním vozidla Škoda Octavia [registrační značka] bylo zjištěno, že řidička [celé jméno žalobkyně] nebyla za jízdy připoutána bezpečnostním pásem, kdy tento byl navinutý u B sloupku vozidla, svědek uvedl, že bezpečnostní pás byl zaseknutý a nešel volně navinout. Dále uvedl, že na okolnosti nehody si již přesně nevzpomíná, nicméně pás nešel tam ani zpět a nebyl přes celou sedačku. K dotazu, jak obvykle vypadá bezpečnostní pás po dopravní nehodě, svědek uvedl, že většinou je zaseknutý tak, že nejde ani vytáhnout ani navinout; pokud dotyčná osoba není připoutaná, je u sloupku a nelze s ním pohnout.

19. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v písemně podaném znaleckém posudku ze dne [datum], [číslo] uvedl, že pokud byl při ohledání zjištěn bezpečnostní pás řidiče zaseknutý v poloze na sloupku, je technicky nepřijatelné, aby řidička byla v době aktivace předpínačů pásů připoutána. Dále uvedl, že ač se nemůže vyjadřovat ke zranění, nelze u připoutaného řidiče vysvětlit vznik rozsáhlých krevních stop v pravé přední části vozidla.

20. V rámci výslechu před soudem tento znalec uvedl, že veškeré pásy v moderních vozidlech, včetně vozidla, které bylo účastno předmětné dopravní nehody, na předních sedadlech jsou vybaveny tzv. pyropatronami, které při aktivaci zablokují pás v aktuální poloze. Teprve po aktivaci pyropatrony dochází k aktivaci airbagu. Předmětné vozidlo znalec neviděl, svůj posudek podal na základě fotodokumentace, kterou měl k dispozici, a obecných principů konstrukce bezpečnostních prvků ve vozidle. Čerpal z protokolu o nehodě, kde bylo uvedeno, že pás byl zablokován v poloze znázorněné na fotografii; znalec na místě nebyl a neví, zda s pásem bylo manipulováno správně, nebo ne. Znalec uvedl, že nelze vyloučit, že by nedošlo k aktivaci pyropatrony, ale došlo k aktivaci airbagu, byť se s tím osobně nesetkal. Uvedl, že se jednalo o 17 let staré vozidlo, výměna pásů se doporučuje po 10 letech, nicméně běžně jezdí i vozidla starší bez výměny pásů. Dále uvedl, že je obecně možné, že by pyropatrona chyběla např. z důvodu, že by byla odstraněna při předchozím poškození vozidla a nebyla by znovu namontována. Dále uvedl, že poté, co dojde k zaseknutí pásu v důsledku aktivace pyropatrony, manipulace ve smyslu vytažení či zatažení pásu zpět je prakticky vyloučena.

21. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., v písemně podaném znaleckém posudku ze dne [datum] uvedl, že žalobkyně při nehodě závažné poranění hlavy neutrpěla, utrpěná poranění hlavy by utrpěla i za připoutání bezpečnostním pásem. Dále uvedl, že při použití pásu by pravděpodobně neutrpěla fakturu ramének stydké kosti obou stran, trhlinu dolního pólu jater a tržné rány kolene, což by celkem představovalo asi 29 % bolestného. V doplňku svého posudku ze dne [datum] znalec uvedl, že fotografie žalobkyně nesvědčí o připoutání pásem. Za zásadní nález znalec označil, byť zároveň uvedl, že přímo nespadá do jeho odborné kompetence, nález zablokovaného nevytaženého pásu u sedadla řidičky. Mj. uvedl, že„ i když zasahující hasiči si nevzpomínají, zda paní [celé jméno žalobkyně] byla na sedadle řidiče připoutána (a museli by ji odpoutávat oni) nález zablokovaného nevyrolovaného pásu u sedadla řidičky je vysvětlitelný jedině nepřipoutáním řidičky [celé jméno žalobkyně] v okamžiku dopravní nehody. Předložené čestné prohlášení paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] budí pochybnosti o jejich pravdivosti, jestliže ani jeden z jmenovaných není uveden jako svědek v Protokolu o dopravní nehodě. (…) Může se jednat o známé paní poškozené [celé jméno žalobkyně], kteří jí svým ‚čestným‘ prohlášením jen ‚pomáhají‘.“ Ve svém dalším písemném posudku ze dne [datum] znalec setrval na svém předešlém stanovisku a uvedl, že připoutání vylučuje nejen stav bezpečnostního pásu, ale zejména nepřítomnost poranění, která by žalobkyně při zachycení setrvačného pohybu těla pásy nutně musela utrpět.

22. V rámci výslechu před soudem tento znalec uvedl, že při nehodě osoba ve vozidle narazí při setrvačném pohybu do struktur před sebou, proto se do vozidel montují pasivní bezpečností prvky. Ve vozidle žalobkyně byly bezpečnostní pásy s dotahováním a airbag, přičemž tento tandem bezpečnostních prvků přidrží člověka v sedadle a zpomalí jeho pohyb, aby k nárazu do vystřeleného airbagu došlo v příhodném okamžiku a tím byla minimalizována poranění. Předmětná dopravní nehoda byla vážná, pokud by pás žalobkyni zadržel, způsobil by jí pruhovitá poranění kůže a podkoží. Dále není neobvyklé, že dochází i ke zlomeninám, konkrétně u řidiče levé klíční kosti, případně hrudní kosti, případně navazujících žeber. U žalobkyně ve zdravotnické dokumentaci nic takového uvedeno nebylo, dle znalce to tedy nesvědčí o tom, že by byla připoutána. Dále uvedl, že fotografii žalobkyně na nemocničním lůžku, kde má na levém rameni podélný pruh, nevyhodnotil jako známku použití pásu. Provedl porovnání s obrázky z internetu obětí dopravních nehod po použití bezpečnostního pásu, přičemž z tohoto srovnání vyplynul markantní rozdíl. K dotazu, od čeho modřina u žalobkyně na fotografii pochází, znalec uvedl, že to netuší, že možností je více. Dále uvedl, že pokud by žalobkyně byla v sedadle fixována bezpečnostním pásem, nebylo by možné, aby v interiéru automobilu vznikly červenohnědé skvrny, místy zasychající, kapkovitě rozmístěné. Tyto skvrny se dle fotodokumentace poskytnuté policií nacházely na stínítku před spolujezdcem na jeho zadním okraji, přičemž skvrna na stínítku byla rozmazána způsobem, který je znalci znám z toho, když vlasy smočené v krvi zanechávají stopu na nějakém povrchu. Dále tyto skvrny byly na pravém předním sloupku a na vnitřní ploše skla spolujezdce. Vozidlo samotné znalec nezkoumal, stejně tak nevyšetřoval ani samotnou žalobkyni, nicméně měl k dispozici kromě fotografie na nemocničním lůžku též její zdravotnickou dokumentaci a dále posudek znalce týkající se bolestného. K dotazu, jaká zranění utrpí při čelním nebo obdobném nárazu nepřipoutaný člověk, znalec uvedl, že to se nedá paušálně říci. U řidiče dochází k nárazu do volantu, při kterém dochází ke zlomeninám hrudníku, žeber, poranění hrudních orgánů; dále často se hlava nachází nad úrovní věnce volantu, dochází k protažení a nadměrnému ohrnutí krční páteře a z toho vyplývajícímu zranění krčních obratlů; dále dochází k nárazu hlavy do skla či palubní desky, přičemž dochází k poranění kůže, zlomeninám lebky, zlomeninám obličejových kostí, případně poranění mozku. K dotazu, zda u žalobkyně z dokumentace vyplývají nějaká tato zranění, znalec uvedl, že podle jeho mínění žalobkyni od poranění krku a hlavy v tomto konkrétním případě uchránil náraz do airbagu. Zároveň uvedl, že airbag u nepřipoutané osoby je nebezpečný a může i utrhnout hlavu. Pokud nepřipoutaný řidič narazí do airbagu, podle znalce do něj narazí dříve a v nevhodné poloze oproti tomu, kdy by připoután byl, neboť nedojde k předklonění a k zanoření hlavy do airbagu. Typickým zraněním jsou zhmoždění přední strany hrudníku, poranění vnitřních orgánů v hrudní dutině a v břišní dutině. K dotazu, zda dle zdravotnické dokumentace se u žalobkyně vyskytovalo poranění, které by odpovídalo poraněním spojeným s nárazem nepřipoutaného těla na airbag, znalec uvedl, že podle dokumentace zjistil pouze poranění v podkoží břišní stěny, přičemž toto poranění není specifické, je možné, že vzniklo nárazem na airbag, ale nelze to s jistotou říci. K dotazu, zda toto zranění mohlo být od příčného ramene bezpečnostního pásu, znalec uvedl, že správně umístěný pás má probíhat mezi trny pánevní kosti, nikoliv přes břicho, a dále že zranění od příčného ramene bezpečnostního pásu často nejsou zřetelná. Typické je zranění od horního ramene bezpečnostního pásu. Znalec uvedl, že podle jeho mínění byla žalobkyně po nehodovém ději zřejmě zaklesnuta dolními končetinami na sedadle řidiče a vysunuta horní polovinou těla na místo spolujezdce. Připustil jako možné, že v této poloze by mohlo dojít gravitací ke kapání krve a tím vytvoření skvrn, které znalec popsal. K dotazu ohledně zranění horní části těla na pravé straně znalec uvedl, že podle dokumentace měla žalobkyně pouze poranění jater. K dotazu ohledně zranění na dolních končetinách znalec uvedl, že byla popsána tržně zhmožděná rána levého kolene v rozsahu asi 7 cm. Svůj závěr o tom, že žalobkyně nebyla připoutána, označil znalec za učiněný s vysokou pravděpodobností, minimálně 90 %.

23. V odborném vyjádření ze dne [datum] se MUDr. [jméno] [příjmení] vyjádřil tak, že žalobkyně při předmětné nehodě utrpěla zranění spočívající ve zlomenině oblouku obratle C2, tříštivé zlomenině křížové kosti, oboustranné zlomenině ramének stydké kosti, odlomení příčného výběžku obratle L5, několika prasklinách sleziny, drobné trhlině a rozdrcení dolního pólu jater a tržné ráně hlavy vlevo; uvedl, že zranění sleziny a jater bylo způsobeno zřejmě bezpečnostním pásem (zjištěno z uvedeného odborného vyjádření).

24. Vozidlo žalobkyně prošlo předepsanou technickou prohlídkou dne [datum], tedy devět dnů před nehodou, při prohlídce byly shledány dvě lehké závady – koroze bez vlivu na spolehlivost, žádné vážné ani nebezpečné závady (zjištěno z technického průkazu, protokolu o technické prohlídce ze dne [datum] a protokolu o měření emisí ze dne [datum]).

25. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Předně je třeba uvést, že otázka, zda žalobkyně byla, nebo nebyla při nehodě připoutána, je otázkou, která sama o sobě nevyžaduje žádné odborné znalosti. K jejímu zodpovězení není obecně vzato znalecké zkoumání ani nutné. Z toho důvodu nelze upřednostňovat závěry znaleckých posudků, které byly v řízení podány, před ostatními důkazy, zejména svědeckými výpověďmi, nýbrž je nutno i závěry znalců v kontextu ostatních důkazů kriticky zvažovat. Je třeba vzít v úvahu, že svědci, kteří se k otázce použití pásů relevantně vyjádřili, byli přímo na místě nehody a mohli stav věcí pozorovat přímo. Naopak oba znalci (Ing. [příjmení] i dr. [příjmení]) prováděli v podstatě zpětný odhad, na základě fotodokumentace nehody, aniž by na místě byli a aniž by zkoumali předmětné vozidlo. Již z povahy věci je takový zpětný odhad nutně zatížený rizikem nesprávného závěru. V rámci výslechu před soudem oba znalci, byť setrvali na svých posudcích, v podstatě připustili možnost jiného než jimi předpokládaného děje.

26. Za stěžejní pro své rozhodnutí soud pokládá výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Svědek [příjmení], profesionální zaměstnanec záchranné služby, výslovně uvedl, že žalobkyně po nehodě byla pásem připoutána, neboť on sám ji odpoutal. Soud neměl žádný důvod pochybovat o výpovědi tohoto svědka, který na věci nebyl nijak zainteresován a uvedl, že si předmětnou nehodu, resp. zásah u ní, pamatuje. Jde o profesionála, u kterého lze předpokládat, že je schopen do značné míry čelit stresu spojenému se zásahem u zraněných po dopravní nehodě, tudíž pravděpodobnost omylu z rozrušení je u něho nepochybně menší než u jiných osob. Navíc jeho výpověď je v plné shodě s oběma záznamy o výjezdu zdravotnické záchranné služby, které připoutání žalobkyně zmiňují. Jak vyplynulo z výpovědí i dalších zasahujících zdravotníků (zejména Mgr. [příjmení] a dr. [příjmení]), obsah záznamů o výjezdu se pořizuje na místě, tudíž k omylu ohledně toho, že žalobkyně byla připoutána, by u zasahujících zdravotníků muselo rovněž dojít již na místě samém, což se soudu jeví nepravděpodobné.

27. Výpověď svědka [příjmení] byla v plném souladu i s tím, co vypověděli svědci [příjmení] a [příjmení] (přičemž soud vycházel v souladu se zásadou bezprostřednosti a přímosti z jejich výpovědí před soudem, nikoli z jejich čestných prohlášení). Z výslechu obou těchto svědků vyplývalo, že s jistotou uváděli, že žalobkyně ve vozidle připoutána byla. Jejich přítomnost na místě nehody žalovaná zpochybňovala v počátku řízení, později však již bylo mezi stranami nesporné, že svědkyně [příjmení] na místě nehody byla. Soud nemá důvodu pochybovat o tom, že na místě nehody byli přítomni oba tito svědci. Žalovaná neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, z níž by vyplývalo, že by se jednalo o svědky zaujaté, či takové, kteří by měli na věci nějaký zájem. Že tyto svědky zřejmě vyhledal prostřednictvím Facebooku syn žalobkyně, není nic, co by samo o sobě zpochybňovalo jejich výpověď.

28. Je vhodné zdůraznit, že věrohodnost svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] je posilována mj. právě tím, že všichni tři vypověděli o relevantní otázce připoutání žalobkyně shodně. Soud nepovažoval pro hodnocení věrohodnosti svědka [příjmení] za podstatné, že jeho výpověď se zčásti lišila od jím dříve podepsaného čestného prohlášení, neboť jednak před soudem vypovídal zcela přesvědčivě, jednak pravdivost jeho výpovědi je potvrzována nejen výpovědí jeho snachy svědkyně [příjmení], ale právě též výpovědí na něm zcela nezávislého svědka [příjmení].

29. Soud neopřel svá skutková zjištění primárně o výpověď samotné žalobkyně, nicméně na tomto místě lze poznamenat, že její výpověď, že připoutána byla, nejen vyzněla přesvědčivě, ale je plně potvrzována shora uvedenými výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení].

30. Soud vzal v úvahu protichůdně vyznívající důkaz – policejní protokol o nehodě, dle něhož bezpečnostní pás žalobkyně byl navinutý u B sloupku vozidla. Z výpovědi policisty (svědka Horáka) vyplynulo, že policie dorazila na místo až později, tudíž v té době již žalobkyně ve vozidle nebyla. Jeho výpověď, že bezpečnostní pás byl zaseknutý, nešel volně navinout a nebyl přes celou sedačku, vyzněla méně kategoricky než původní strohý záznam v protokolu. Jaký byl přesný stav pásu po nehodě již nelze s ohledem na likvidaci vozidla rekonstruovat, není již ani možno rekonstruovat, jak přesně policista s pásem manipuloval či jak jej zkoumal. Za této situace soud vyšel z přesvědčivých a vzájemně, i s dalšími důkazy, souladných svědeckých výpovědí, jak je uvedeno výše, že žalobkyně připoutána byla. Údaj v policejním protokolu soud nepovažoval za přesvědčivý a má za to, že byl uvedenými důkazy vyvrácen. Výpověď policisty před soudem k protokolu o nehodě nic nového nepřinesla.

31. Co se týče znaleckého posudku Ing. [příjmení], jeho závěr, podle něhož žalobkyně připoutána nebyla, je nutno pokládat za mylný. Soud nezpochybňuje odbornou kompetenci tohoto znalce, nicméně on sám uvedl, že vozidlo nezkoumal a svůj posudek podal na základě fotodokumentace a obecných principů konstrukce bezpečnostních prvků ve vozidle. Při svém výslechu před soudem znalec připustil i jiné možnosti (např. selhání pyropatrony). Znalec uvedl, že čerpal z protokolu o nehodě, kde bylo uvedeno, že pás byl zablokován v poloze znázorněné na fotografii; připustil, že neví, zda s pásem bylo manipulováno správně. Je tedy zřejmé, že závěry znalce byly do značné míry ovlivněny fotografií pořízenou na místě policisty, nikoli výsledkem vlastního zkoumání znalce. Z povahy věci plyne, že takový posudek je pouze odhadem, který může být v rozporu se skutečností, což v tomto případě nastalo. Znovu je zapotřebí zdůraznit, že otázka připoutání není sama o sobě otázkou odbornou, tudíž názor znalce lze vyvrátit např. svědecky, aniž by bylo nutné jeho posudek přezkoumávat jiným znalcem (znalecký posudek nemusel nutně vůbec být zpracováván).

32. Stejně tak pokládá soud za mylný závěr znaleckého posudku dr. Fialky. Platí pro něj v podstatě totéž, co pro posudek Ing. [příjmení]. Nadto je nutno uvést, že výslech tohoto znalce před soudem vyzněl značně nepřesvědčivě. Znalec kategoricky popřel, že by modřina u žalobkyně pocházela od pásu, ale nenabídl jiné konkrétní vysvětlení. Na jednu stranu popsal závažná zranění, k nimž dochází u nepřipoutaných řidičů, na druhou stranu absenci těchto zranění u žalobkyně vysvětlil zachycením airbagem. Přitom znalec popsal zranění, která může utrpět nepřipoutaný řidič při střetu s airbagem, ale u žalobkyně je dle zdravotnické dokumentace v podstatě neshledal. Dr. Fialka se ve svém posudku zjevně nechal zcela neúměrně ovlivnit policejním protokolem o nehodě, když za zásadní označil nález zablokovaného nevytaženého pásu u sedadla řidičky. Tato otázka přitom není nic, co by bylo předmětem odbornosti znalce – ve vztahu k ní je laikem jako kdokoli jiný. Znalec se nadto pustil do úvah, které se naprosto vymykají jeho kompetenci, kdy hodnotil, na co si vzpomínají zasahující hasiči, dovodil, že by žalobkyni museli odpoutat oni (v řízení bylo přitom zjištěno, že tomu tak nebylo), vyslovoval pochybnosti o svědcích [příjmení] a [příjmení] apod. Posudek dr. Fialky tedy soud nepokládá za přesvědčivý. I u tohoto posudku platí, že jelikož otázka připoutání není sama o sobě otázkou odbornou, názor znalce lze vyvrátit jinými důkazy (zde svědecky), aniž by bylo nutné jeho posudek přezkoumávat jiným znalcem.

33. Pokud šlo o výpověď svědka [příjmení], soud ji nepokládal za významnou pro skutkové závěry, neboť na místě přítomen nebyl. Jeho úvaha, že došlo k přeříznutí bezpečnostního pásu, protože žalobkyně se podle něj vždy připoutává, nebyla pro zjištění stavu věci stěžejní.

34. Soud dále zjistil, že žalovaná oznámila žalobkyni poskytnutí plnění kráceného o 30 % z důvodu nepřipoutání (zjištěno z dopisů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nevyplacené části plnění předžalobní výzvou ze dne [datum] (zjištěno z uvedené výzvy); žalovaná na to reagovala odmítavě dopisem ze dne [datum] (zjištěno z uvedeného dopisu).

35. Z dalších provedených důkazů (internetový článek na č. l. 19 spisu, potvrzení o účasti na dopravní nehodě, fotografie na č. l. 45 a 46 spisu, návod k obsluze vozidla Škoda Octavia, propouštěcí zpráva ze dne [datum], sdělení Policie ČR ze dne [datum], usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], úřední záznam Policie ČR ze dne [datum], přípis Policie ČR ze dne [datum]) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

36. Z důkazních návrhů učiněných žalobkyní nebyl proveden důkaz listinami v německém jazyce (č. l. 18 a 20), neboť žalobkyně je ani přes upozornění ze strany soudu nepředložila v překladu do českého jazyka; dále zadáním revizních posudků vůči posudkům MUDr. Fialky a Ing. [příjmení], neboť s ohledem na shora uvedené hodnocení obou posudků by to bylo nadbytečné; dále zvukovým záznamem o telefonátu z místa dopravní nehody, neboť s ohledem na již dostatečně zjištěný skutkový stav věci by to bylo nadbytečné.

37. Z důkazních návrhů učiněných žalovanou nebyl proveden důkaz zadáním znaleckého posudku z oboru a odvětví kriminalistiky, specializace forenzní biomechaniky, jehož účelem by bylo popsat pohyb žalobkyně od nárazu při dopravní nehodě do konečné polohy vozidla, dále porovnat pohyb jejího těla v případě, že byla, anebo nebyla připoutána, a dále provést analýzu mechanického působení sil na tělo žalobkyně s přihlédnutím k funkci bezpečnostního pásu a zraněním žalobkyně. Takové posouzení by bylo nadbytečné vzhledem k dostatečným skutkovým poznatkům z výpovědí přímých svědků. Navrhovaný znalecký posudek by nadto představoval pouze další pokus o zpětnou rekonstrukci děje na základě omezených vstupních informací (kdy předmětné vozidlo již bylo zlikvidováno a nelze je zkoumat, průběh nehody nelze přesně zopakovat, neboť není zachycen např. videozáznamem, apod.) a jako takový by byl nutně zatížen minimálně stejným rizikem nesprávnosti závěru jako posudky již podané.

38. Jiné důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

39. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla zaviněna řidičem vozidla pojištěného u žalované, při této nehodě byla žalobkyně zraněna a její vozidlo bylo poškozeno, dále utrpěla ztrátu na výdělku a vynaložila náklady v souvislosti s léčením, jejichž charakter a výše byly nesporné. Žalobkyně byla při předmětné nehodě připoutána. Ohledně stavu jejího vozidla před nehodou nebyly zjištěny žádné technické závady, stav vozidla po nehodě nebylo možno zkoumat. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.

40. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni [datum], má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

41. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

42. Podle § 2918 věta první o. z., vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

43. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

44. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

45. Z nesporných skutkových okolností po právní stránce vyplynul nárok žalobkyně, aby jí žalovaná nahradila škodu i nemajetkovou újmu vzniklou při předmětné nehodě. Žalovaná tvrdila, že žalobkyně nebyla připoutána, čímž porušila svou povinnost a přispěla k rozsahu utrpěných zranění. Tento argument je podřaditelný pod citované ustanovení § 2918 o. z. Jelikož však ze skutkových závěrů soudu plyne, že žalobkyně připoutána byla, není důvodu povinnost k náhradě jakkoli snižovat.

46. Dále žalovaná argumentovala, že když žalobkyně věděla, že její vozidlo je starší 15 let, byla jeho čtvrtou majitelkou a neznala historii, pak porušila svou zákonnou povinnost dle § 36 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Soud poznamenává, že žalovaná zde zřejmě měla na mysli ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož provozovatel silničního vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném technickém stavu podle pokynů pro obsluhu a údržbu stanovených výrobcem. Ze skutkových zjištění soudu však neplyne, že by žalobkyně tuto povinnost porušila. Vozidlo prošlo jen devět dnů před nehodou technickou kontrolou bez významných závad, žalobkyně tedy neměla důvodu se domnívat, že vozidlo není v řádném technickém stavu. Navíc těžiště argumentace žalované spočívalo v tom, že žalobkyně nebyla připoutána, ne v tom, že by špatný technický stav vozidla vedl k nehodě nebo ke zvýšení rozsahu jejích následků. Mezi údajným porušením citovaného předpisu neznalostí historie vozidla a zraněními žalobkyně tak zjevně chybí i jakákoli příčinná souvislost.

47. Soud proto neshledal důvodu, pro který by bylo namístě náhradu újmy snížit.

48. Pokud šlo o rozsah újem utrpěných žalobkyní, ten byl v rovině majetkové i nemajetkové újmy nesporný, neboť jedinou spornou otázkou byla oprávněnost krácení plnění o 30 % z důvodu tvrzeného porušení povinnosti žalobkyní. Soud proto, pokud jde o výši náhrady škody, vycházel ze shodných stanovisek stran, jak vyplynuly ze žaloby a vyjádření žalované k žalobě. Shodně soud postupoval i ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, neboť strany byly ve shodě, pokud jde o bolestné i náhradu za ztížení společenského uplatnění přiměřené újmám vytrpěným žalobkyní. Částky peněžité náhrady nemajetkové újmy považoval soud za nijak se nevymykající okolnostem věci a rozsahu zranění žalobkyně. S ohledem na to soud stanovil výši náhrady škody i přiměřeného zadostiučinění shodně, jak to učinily již strany. Jestliže žalovaná žalobkyni s ohledem na krácení každé položky škody i nemajetkové újmy o 30 % nevyplatila celkem 431 676 Kč, pak s ohledem na nedůvodnost krácení přiznal soud náhradu škody a nemajetkové újmy celkem v této částce.

49. S ohledem na vyložené důvody shledal soud žalobu opodstatněnou a v plném rozsahu jí vyhověl.

50. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Počátek prodlení soud odvodil z předžalobní výzvy ze dne [datum], o níž nebylo sporné, že žalované došla (ostatně na ni reagovala), nicméně nebylo zjištěno, kdy přesně. S ohledem na ustanovení § 573 o. z. měl soud za to, že výzva došla v úterý dne [datum], přičemž ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení s plněním. Jelikož se však žalobkyně domáhala úroku z prodlení až za dobu od [datum], soud její návrh nepřekročil.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.

52. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 69 117,62 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 6 100 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1, § 12 odst. 3 a. t. za 8 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum] (počítáno jako 2 úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny), účast při ústním jednání dne [datum], sepis závěrečného návrhu. Pokud jde o výši tarifní hodnoty, ve vztahu k nárokům mimo bolestného a náhradu za ztížení společenského uplatnění soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 1 a. t. – tarifní hodnota 74 453 Kč; ve vztahu k bolestnému a náhradě za ztížení společenského uplatnění (v žalobou požadované výši celkem 357 223 Kč) soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) a. t. – tarifní hodnota ve výši 50 000 Kč (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Tarifní hodnota tak činí dle § 12 odst. 3 a. t. celkem 124 453 Kč, z čeho plyne sazba za jeden úkon ve výši 6 100 Kč; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 8 úkonů; c) náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a. t. za tři cesty [obec] [obec] a zpět k ústnímu jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum] (při průměrné spotřebě 5,4 l nafty [číslo] km, vzdálenosti [obec] [obec] a zpět celkem 200 km, základní sazbě 4,40 Kč/km a ceně pohonné hmoty 27,20 Kč), tedy 3 x 1 174 Kč, tj. celkem 3 522 Kč; d) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. po 100 Kč za 3 x 8 půlhodin (tři cesty [obec] [obec] a zpět k ústnímu jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum]), tj. celkem 2 400 Kč; e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 11 995,62 Kč.

53. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

54. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

55. Soud rozhodl také o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost jej zaplatit, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobkyně je dle shora citovaného ustanovení osvobozena od soudního poplatku, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k vyhovění žalobě, a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost přechází na žalovanou. Soudní poplatek byl stanoven podle položky 3 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků) ve výši 4 317 Kč.