33 C 149/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 108 545 Kč

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 108 545 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 32 488,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobce , jméno FO, se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 6. 7. 2025 domáhal zaplacení částky 112 116 Kč. Svůj návrh odůvodnil následovně. Původnímu žalobci vzniklo právo na zaplacení pokuty za nedodání řádného vyúčtování za roky 2020 a 2021 podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Z celkové částky byla požadována pokuta z nedodání vyúčtování za rok 2020 za období od 6. 7. 2022 do 5. 7. 2025, což podle původního žalobce představovalo celkem , hodnota, dnů, a z nedodání vyúčtování za rok 2021 za období od 18. 4. 2023 do 5. 7. 2025, což podle původního žalobce představovalo celkem , hodnota, dnů. Požadovaná pokuta tak činila celkem 95 200 Kč. To, že vyúčtování nebyla řádná, bylo shledáno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 33 C 261/2023-199, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 20 Co 184/2024-260. Dále původnímu žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých pokut (po 50 Kč denně), který žalobce kapitalizoval v souvislosti s vyúčtováním za rok 2020 za období od 6. 7. 2022 do 5. 7. 2025 (celkem , hodnota, úroků z prodlení) na 11 057 Kč a v souvislosti s vyúčtováním za rok 2021 za období od 18. 4. 2023 do 5. 7. 2025 na 5 859 Kč. Požadované částky nebyly původnímu žalobci uhrazeny ani po předžalobní výzvě ze dne 19. 5. 2025. Původní žalobce svou pohledávku postoupil společnosti , Jméno žalobkyně, . (tedy současné žalobkyni) dne 26. 8. 2025. K námitce promlčení vznesené žalovaným uvedl, že nárok na obdržení řádného vyúčtování se nepromlčuje, avšak i kdyby se promlčoval, došlo k přetržení promlčecí doby vznesením námitky neřádnosti vyúčtování v rámci soudního sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 261/2023 a běh promlčecí doby byl navíc staven po dobu řízení sp. zn. 33 C 261/2023. Dále uvedl, že v řízení sp. zn. 33 C 261/2023 byl jeho nárok na pokutu z nedodání vyúčtování za rok 2020 vzniklý za období od 1. 5. 2021 do 8. 12. 2022 v celkové částce 29 252 Kč započten proti nároku žalovaného (který byl v uvedeném řízení žalobcem). Rozhodnutí shromáždění žalovaného o snížení výše pokuty na částku 5 Kč denně s účinností od 1. 1. 2025 je neplatné, což by mělo být v nynějším řízení přezkoumáno. Pokud jde o žalovaným namítanou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, postupovanou pohledávku tvořilo několik dílčích pohledávek, a dokud nezanikly všechny, smlouva nezanikla.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Podle něho žalobkyně postrádá aktivní věcnou legitimaci, neboť s ohledem na obsah smlouvy o postoupení pohledávky mezi původním žalobcem a nynější žalobkyní v důsledku částečného zániku postoupené pohledávky zanikla i uvedená smlouva. Žalobou uplatněná pohledávka neexistuje, ale pokud by existovala, je promlčená, případně by měla být soudem moderována. To, že pohledávka nevznikla, opíral žalovaný o rozpor jednání původního žalobce s dobrými mravy, resp. jeho charakter zneužití práva, neboť žalobce od roku 2020 neplatil příspěvky na správu domu a pozemku a na vlastní správní činnost, zálohy na služby ani jejich vyúčtování, ač k němu žalovaný v minulosti jednal vstřícně, žalovaný sám byl členem statuárního orgánu žalovaného po dobu několika let, kdy úroveň vyúčtování byla nižší než za roky 2020 a 2021, a svou pohledávku postoupil (nynější) žalobkyni, která je ovládána největším dlužníkem žalovaného Miroslavem Doupovcem a nejspíše nevykonává žádnou činnost. Původní žalobce neplatil příspěvek na vlastní správní činnost, z něhož se hradí mj. zpracování vyúčtování, nemohl tedy očekávat perfektní a včasné vyúčtování, přičemž z toho důvodu též žalovaný neodpovídá za prodlení a nevzniklo právo na úrok z prodlení. Dále žalovaný namítl, že povinnost zaplatit pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. může vzniknout jen do promlčení utvrzovaného nepeněžitého plnění; jelikož nárok na obě vyúčtování se již promlčel (u vyúčtování za rok 2020 dnem 30. 4. 2024, u vyúčtování za rok 2021 dnem 30. 4. 2022), žalobci nemohlo vzniknout právo na pokutu za období od 2. 5. 2024 do 5. 7. 2025, resp. od 2. 5. 2025 do 5. 7. 2025. Pokuta v souvislosti s vyúčtováním za rok 2020 za období od 6. 7. 2022 do 6. 12. 2022 byla započtena v rámci jiného soudního řízení. Od 1. 1. 2025 byla výše pokuty snížena rozhodnutím shromáždění žalovaného na 5 Kč za den. Pokud by i přesto nárok na zaplacení žalobci vznikl, soud by měl výši pokuty moderovat na nulu, neboť žalobce proti předmětným vyúčtováním nepodal námitky, nenahlížel do podkladů k nim, vyúčtování obdržel a případné nedostatky se týkají výhradně zaokrouhlování. Žalobou požadovaný úrok z prodlení byl podle žalovaného nesprávně vypočten. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby.

3. V rozsahu částky 3 571 Kč bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 33 C 149/2025-57, které v relevantním výroku III. nabylo právní moci dne 2. 12. 2025, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, přičemž ke zpětvzetí nedošlo pro chování žalovaného v průběhu řízení.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění na základě shodných tvrzení stran, že původní žalobce byl v letech 2015 až 2018 členem výboru žalovaného (byť to z důvodů uvedených níže nepokládal za podstatné pro výsledné posouzení věci).

5. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

6. Původní žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2019 dohodu o splátkovém kalendáři, kterou původní žalobce uznal dluh vůči žalovanému ve výši 45 742 Kč a strany sjednaly jeho zaplacení ve splátkách do 31. 7. 2020, a to konkrétně ve splátkách po 3 000 Kč od května 2019 do června 2020 a ve výši 3 742 Kč v červenci 2020 (zjištěno z uvedené dohody).

7. Původní žalobce uhradil žalovanému splátky ve výši 3 000 Kč za měsíce květen 2019 až leden 2020. Mimo to v průběhu kalendářního roku 2020 uhradil pouze čtyřikrát částku 2 827 Kč, naposledy 30. 6. 2020. Jakoukoli další platbu uhradil původní žalobce žalovanému teprve 6. 8. 2025. (vše zjištěno z výpisu z účtu žalovaného o platbách inkasovaných od původního žalobce za období od 1. 1. 2017 do 29. 9. 2025; žalobkyně nic jiného ani netvrdila)

8. Společnost , právnická osoba, vyhotovila listinu označenou jako „vyúčtování nákladů za rok 2020“ ohledně jednotky původního žalobce, v níž bylo mj. uvedeno, že náklady služeb na byt činily celkem 20 260 Kč, fond oprav činil 17 532 Kč, souhrn plateb v roce 2020 činil 14 308 Kč, nedoplatek z vyúčtování za rok 2019 činil 15 001 Kč, výsledkem vyúčtování byl nedoplatek ve výši 38 485 Kč a nedoplatek na předepsaných platbách činil 34 617 Kč (zjištěno z uvedeného vyúčtování). Soud na tomto místě podotýká, že některé položky vyúčtování matematicky nevycházejí: ohledně studené vody je uváděno množství jednotek na byt „61,57“ a náklady na jednotku „96“ (myšleno zřejmě Kč, byť to ve vyúčtování není uvedeno), nicméně součin těchto částek by činil 5 910,72 (Kč), nikoli 5 936 (zřejmě Kč) uvedených ve vyúčtování. Obdobně u společné elektřiny je uváděno množství jednotek na byt „2“ a náklady na jednotku „128“ (myšleno zřejmě Kč, byť to ve vyúčtování není uvedeno), nicméně součin těchto částek by činil 256 (Kč), nikoli 255 (zřejmě Kč) uvedených ve vyúčtování. Nelze vyloučit, že nesoulad vznikl v důsledku nějakého zaokrouhlování, ovšem to není ve vyúčtování nijak vysvětleno, bylo by tedy ryze spekulativní se dohadovat, zda k nějakému zaokrouhlení došlo např. ve vstupních údajích, v průběhu výpočtu nebo při zobrazení výsledku; v každém případě je zřejmé, že vypočtené částky matematicky nesouhlasí s prezentovanými vstupními údaji.

9. Společnost , právnická osoba, vyhotovila listinu označenou jako „vyúčtování nákladů za rok 2021“ ohledně jednotky původního žalobce, v níž bylo mj. uvedeno, že náklady služeb na byt činily celkem 23 590 Kč, fond oprav činil 17 532 Kč, souhrn plateb v roce 2021 činil 0 Kč, výsledkem vyúčtování byl nedoplatek ve výši 41 122 Kč (zjištěno z uvedeného vyúčtování). Soud na tomto místě podotýká, že i u tohoto vyúčtování platí, že některé položky vyúčtování matematicky nevycházejí: ohledně studené vody je uváděno množství jednotek na byt „51,87“ a náklady na jednotku „107“ (myšleno zřejmě Kč, byť to ve vyúčtování není uvedeno), nicméně součin těchto částek by činil 5 550,09 (Kč), nikoli 5 537 (zřejmě Kč) uvedených ve vyúčtování. Obdobně u společné elektřiny je uváděno množství jednotek na byt „2“ a náklady na jednotku „190“ (myšleno zřejmě Kč, byť to ve vyúčtování není uvedeno), nicméně součin těchto částek by činil 380 (Kč), nikoli 381 (zřejmě Kč) uvedených ve vyúčtování. Shodně jako u předešlého vyúčtování lze konstatovat, že vypočtené částky matematicky nesouhlasí s prezentovanými vstupními údaji.

10. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 33 C 261/2023-199, vydaným v řízení mezi nynějším žalovaným jako žalobcem a původním žalobcem (v nynějším řízení) jako žalovaným, byla zamítnuta žaloba nynějšího žalovaného o zaplacení částky 88 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 484 Kč za dobu od 16. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 122 Kč za dobu od 4. 10. 2022 do zaplacení. Učiněný závěr o skutkovém stavu lze stručně shrnout tak, že původní žalobce byl v letech 2020 a 2021 vlastníkem jednotky č. 410/10 v domě č. p. 410 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , že výše měsíčního příspěvku na správu domu a pozemku připadajícího na jednotku původního žalobce činila počínaje od 1. 12. 2019 nejméně do konce roku 2021 částku 1 461 Kč, že shromáždění vlastníků dne 2. 7. 2010 schválilo splatnost příspěvku k 15. dni měsíce, že výše záloh na služby spojené s užíváním jednotky nebyla stanovena žalovaným, nýbrž předpisem měsíčních plateb vyhotoveným společností , právnická osoba, , že společnost , právnická osoba, vyhotovila vyúčtování služeb za rok 2020 i 2021 a že vyúčtování za rok 2020 bylo původnímu žalobci doručeno, doručení vyúčtování za rok 2021 naopak prokázáno nebylo; žalovaný vyzval původního žalobce k úhradě před podáním žaloby, původní žalobce žalobou požadovanou částku neuhradil. Na tomto skutkovém základu zdejší soud uzavřel, že žalovanému vzniklo právo na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za roky 2020 a 2021 v nepromlčené výši celkem 26 298 Kč s úrokem z prodlení, že vyúčtování za roky 2020 a 2021 nebyla řádná a nemohla přivodit splatnost účtovaných nedoplatků, že původnímu žalobci vzniklo právo na pokutu za nedoručení řádného vyúčtování, a to ve vztahu k vyúčtování za rok 2020 za období od 1. 5. 2021 minimálně do 1. 1. 2024 a ve vztahu k vyúčtování za rok 2021 za období od 2. 5. 2022 minimálně do 1. 1. 2024, že zálohy na služby nebyly v obdobích let 2020 a 2021 stanoveny v souladu se stanovami žalovaného a jejich výše nemohla být pro původního žalobce závazná, takže žalovanému nevzniklo právo na úrok z prodlení z nich, a že oproti nárokům žalovaného (na příspěvek na správu domu a pozemku a úrok z prodlení z něho) byla k započtení použita pokuta za nedoručení vyúčtování za rok 2020 v rozsahu celkem 29 252,14 Kč. (vše zjištěno z uvedeného rozsudku) Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 20. 6. 2024, č. j. 20 Co 184/2024-260 (zjištěno z uvedeného rozsudku odvolacího soudu).

11. Rozhodnutím shromáždění žalovaného přijatým per rollam bylo schváleno stanovení výše pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. na 5 Kč za každý den prodlení (zjištěno z oznámení výsledků rozhodování shromáždění ze dne 30. 1. 2025 a průvodního e-mailu ze dne 31. 1. 2025 zaslaného mj. původnímu žalobci).

12. Původní žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky celkem ve výši 92 350 Kč, sestávající z pokuty za vyúčtování za rok 2020 za období od 30. 5. 2022 do 19. 5. 2025 a za vyúčtování za rok 2021 za období od 18. 4. 2023 do 19. 5. 2025 předžalobní výzvou ze dne 19. 5. 2025 (zjištěno z uvedené výzvy), která byla žalovanému doručena dne 27. 5. 2025 (zjištěno z detailu odeslané datové zprávy).

13. Původní žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným nynější žalobkyni dopisem označeným jako vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2025 (zjištěno z uvedeného dopisu), který byl žalovanému doručen dne 19. 9. 2025 (zjištěno z detailu datové zprávy); pokud jde o specifikaci postoupené pohledávky, dopis odkazoval na smlouvu o postoupení pohledávky, která byla přiložena. Podle uvedené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2025 byla předmětem postoupení pohledávka v celkové výši 112 116 Kč specifikovaná shodně s tím, co původní žalobce požadoval žalobou v nynějším řízení před částečným zpětvzetím žaloby (zjištěno z uvedené smlouvy).

14. Soud neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz výpisy z katastru nemovitostí týkajícími se vlastnictví jednotek v domě Miroslavem Doupovcem (na č. l. 13 až 16 spisu), rozhodnutím jediného společníka žalované (na č. l. 24 spisu) a výslechem původního žalobce (včetně učinění případného písemného dotazu na něj) k tomu, co činil, když byl ve výboru žalovaného v letech 2015 až 2018, neboť pro projednávanou věc tyto okolnosti neměly žádný význam.

15. Provedené důkazy pokládal soud za věrohodné, strany pravost předložených listin ostatně ani ničím konkrétním nezpochybňovaly. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť provedené dokazování bylo dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci a další relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

16. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že původní žalobce byl v letech 2020 a 2021 vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , že původní žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2019 dohodu o splátkovém kalendáři, kterou původní žalobce uznal dluh vůči žalovanému ve výši 45 742 Kč a strany sjednaly jeho zaplacení ve splátkách do 31. 7. 2020, a to konkrétně ve splátkách po 3 000 Kč od května 2019 do června 2020 a ve výši 3 742 Kč v červenci 2020, že původní žalobce uhradil žalovanému splátky ve výši 3 000 Kč za měsíce květen 2019 až leden 2020, mimo to v průběhu kalendářního roku 2020 uhradil pouze čtyřikrát částku 2 827 Kč, naposledy 30. 6. 2020, a jakoukoli další platbu uhradil původní žalobce žalovanému teprve 6. 8. 2025, že společnost , právnická osoba, vyhotovila vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021 shora uvedeného obsahu, že pravomocným rozsudkem zdejšího soudu byla zamítnuta žaloba nynějšího žalovaného proti původnímu žalobci o zaplacení částky 88 199 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že z tam uplatněných nároků shledal soud důvodným pouze právo na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za roky 2020 a 2021 v nepromlčené výši celkem 26 298 Kč s úrokem z prodlení, přičemž oproti této pohledávce bylo započteno právo původního žalobce na pokutu za nedoručení vyúčtování za rok 2020 v rozsahu celkem 29 252,14 Kč, že rozhodnutím shromáždění žalovaného přijatým per rollam bylo schváleno stanovení výše pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. na 5 Kč za každý den prodlení, že původní žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky celkem ve výši 92 350 Kč předžalobní výzvou doručenou dne 27. 5. 2025 a že původní žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným nynější žalobkyni dopisem označeným jako vyrozumění o postoupení pohledávky doručeným dne 19. 9. 2025.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb. (které v dále citovaných ustanoveních nedoznalo změny před 1. 1. 2023; dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 téhož ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

19. S ohledem na citované ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. žalovanému jako poskytovateli služeb [§ 2 písm. a) bod 2 téhož zákona] vznikla za období roku 2020 i za období roku 2021 povinnost vyúčtovat původnímu žalobci jako příjemci služeb [§ 2 písm. b) bod 2 téhož zákona] skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby.

20. Podle 2 písm. c) téhož zákona se rozumí zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb.

21. Podle § 13 téhož zákona, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

22. Předně soud pokládá za vhodné uvést, že shledal zcela irelevantním pro posouzení nároku původního žalobce, postoupeného nynější žalobkyni, okolnosti týkající se jiného vlastníka jednotek v domě (Miroslava Doupovce), a to i pokud pan , jméno FO, současně ovládá nynější žalobkyni. Nynější žalobkyně je singulárním právním nástupcem původního žalobce, pro posouzení věci jsou tedy relevantní ty okolnosti, které se týkají jeho.

23. Dále soud předesílá, že souladnost rozhodnutí shromáždění se zákonem a stanovami žalovaného nelze řešit v nynějším řízení, a to ani jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021), tudíž se soud nezabýval platností rozhodnutí o změně výše pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. od 1. 1. 2025; s ohledem na dále uvedené závěry by to ovšem na výsledku řízení stejně nic nezměnilo.

24. Pokud jde o postoupení pohledávky původního žalobce, obecně k němu lze uvést, že pohledávka na pokutu dle zákona č. 67/2013 Sb. není nijak vyloučena z možnosti postoupení dle § 1879 a násl. o. z., zejména toto postoupení neodporuje § 1881 o. z. Dále je třeba poukázat na to, že původní žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky podle § 1882 odst. 1 o. z. Dlužníkovi postoupené pohledávky ovšem nepřísluší namítat neplatnost postupitelem oznámeného postoupení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, R 61/2010, a rozhodnutí na něj navazující, v poměrech současného občanského zákoníku např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024); platnost postoupení je při vyrozumění o postoupení ze strany postupitele významná zpravidla pouze ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Podle mínění soudu je třeba obdobně přistupovat i k námitce, že smlouva o postoupení pohledávky zanikla; i to je pro dlužníka pohledávky, jejíž postoupení mu bylo oznámeno postupitelem, irelevantní. Soud se proto argumentací žalovaného brojící proti smlouvě o postoupení pohledávky mezi původním žalobcem a nynější žalobkyní nezabýval; i v tomto případě jde nicméně o otázku, která by s ohledem na dále uvedené závěry na výsledku řízení nic nezměnila.

25. Předmětná vyúčtování za roky 2020 a 2021 a nárok původního žalobce na pokutu za nedoručení řádných vyúčtování byly posuzovány již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 261/2023, přičemž v něm soud dospěl k závěru, že předložená vyúčtování řádná nebyla. V uvedeném řízení vydaný rozsudek představuje závazné posouzení i mezi účastníky nynějšího řízení (s ohledem na to, že žalobkyně je zde právním nástupcem původního žalobce), ovšem pouze v rozsahu, v němž byly nároky řešené v předchozím řízení posouzeny ve výroku rozsudku (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), chápaném přirozeně ve spojitosti s jeho odůvodněním. To znamená, že závazně bylo ve vztahu k pokutě požadované původním žalobcem (a nyní žalobkyní) posouzeno to, že právo na ni ve vztahu k vyúčtování za rok 2020 vzniklo v rozsahu částky 29 252,14 Kč, neboť v tomto rozsahu byla použita k započtení, které se promítlo do zamítavého výroku rozsudku. V ostatním je pokuta vztahující se k vyúčtování za rok 2020, jakož i celá pokuta vztahující se k vyúčtování za rok 2021, otevřena k posouzení v nynějším řízení. Soud nicméně zároveň neměl věcný důvod hodnotit v nynějším řízení řádnost předmětných vyúčtování jinak než v předchozím rozsudku, neboť skutkové okolnosti věci se nijak nezměnily.

26. Soud tedy i v tomto řízení shledal obě vyúčtování (za rok 2020 i 2021) za nikoli řádná z důvodu, že výsledek výpočtu v nich uvedený neodpovídal v nich uvedeným vstupním údajům (k tomu podrobněji výše v odstavcích 8 a 9). Již jen to samo o sobě postačuje k závěru, že vyúčtování byla chybná. Bez ohledu na případné jiné nedostatky je zřejmé, že matematicky nesprávný výpočet účtovaných částek zakládá bez dalšího nesprávnost vyúčtování. Chyba výpočtu sice představovala rozdíl toliko v řádu desítek korun, nicméně v tomto směru nejde jen o absolutní výši částky rozdílu, nýbrž i o to, že přítomnost takové chyby způsobuje celkovou nedůvěryhodnost vyúčtování. Proto je nutno ji pokládat za významnou, i když v penězích představuje relativně malou částku. Nad rámec řečeného lze dodat k vyúčtování za rok 2020, že do něho byl zcela nemístně zahrnován údajný „nedoplatek z vyúčtování“ za rok 2019 a že uvádělo dvě různé částky nedoplatku (jednak 38 485 Kč a jednak 34 617 Kč coby „nedoplatek na předepsaných platbách“), což přesvědčivost tohoto vyúčtování rozhodně nezvýšilo. Soud tedy dospěl k závěru, že ani jedno z předložených vyúčtování nebylo řádné; otázka okamžiku jejich doručení je pak již nevýznamná.

27. Soud se neztotožnil s obranou žalovaného, že na nárok na doručení řádného vyúčtování by mělo mít vliv to, že původní žalobce řádně neplatil to, co měl. Podle mínění soudu tato okolnost může mít vliv na posouzení výše pokuty (k tomu níže), nicméně nemůže sama o sobě měnit nic na tom, že i neplatícímu vlastníku jednotky lze řádné vyúčtování vystavit, a je na společenství vlastníků, aby to i přes jeho neplacení zajistilo. Žalovaný rozhodně netvrdil, že by kvůli neplacení ze strany původního žalobce byl ekonomicky tak paralyzován, že by standardní výroční vyúčtování nebylo vůbec možno provést.

28. Stejně tak nepokládal soud za relevantní, že dle tvrzení žalovaného byla vyúčtování vystavovaná žalovaným v době, kdy byl původní žalobce členem výboru žalovaného (v letech 2015 až 2018), ještě méně kvalitní než ta, která jsou předmětem nynějšího řízení. I pokud by tomu tak bylo, nezprošťuje to žalovaného povinnosti v pozdějších letech, kdy ostatně původní žalobce již ve výboru ani nebyl, vyhotovovat řádná vyúčtování.

29. Jelikož žalovaný porušil svou zákonnou povinnost doručit původnímu žalobci řádné vyúčtování do čtyř měsíců po skončení jednotlivých zúčtovacích období, tedy nejpozději do 30. 4. 2021 resp. 2. 5. 2022 (neboť 30. 4. 2022 byla sobota), vzniklo původnímu žalobci právo na pokutu za nedoručení řádného vyúčtování, a to ve vztahu k vyúčtování za rok 2020 za období od 1. 5. 2021 a ve vztahu k vyúčtování za rok 2021 za období od 2. 5. 2022. Jak již bylo řečeno výše, pokuta související s vyúčtováním za rok 2020 byla v rozsahu částky 29 252,14 Kč již použita v předchozím soudním řízení k započtení proti nároku žalovaného na zaplacení nepromlčené části příspěvku na správu domu a pozemku za roky 2020 a 2021 s úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu ovšem o pokutě nebylo závazně rozhodnuto, a to ani o její případné moderaci či souladu jejího uplatňování s dobrými mravy, resp. zákazem zneužití práva.

30. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

31. Toto ustanovení je aplikovatelné i na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, či ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020) a lze podle něho se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu pokutu moderovat, pokud výše pokuty není přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny, přičemž ji lze snížit na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti; soud je při tom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Pokuta podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. má především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022). Absencí řádného a včasného vyúčtování záloh na služby nemusí příjemci služeb škoda vzniknout; proto také její absence automaticky neznamená, že by poskytovatel služeb neměl povinnost zaplatit pokutu, byť na druhou stranu moderaci pokuty nevylučuje (naopak, výše případné škody představuje limit pro moderaci, jak se podává výše). Není vyloučeno též aplikovat korektiv dobrých mravů podle § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť jde o obecná ustanovení pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku.

32. Vztaženo k okolnostem nynějšího případu, pokuta spojená s nedoručením řádných vyúčtování za roky 2020 a 2021 má mít nátlakovou a sankční funkci. Zájem původního žalobce, který byl narušen v důsledku porušení této povinnosti a má být pokutou chráněn, však pokládá soud za minimální. Původní žalobce zcela zásadně porušoval v letech 2020 a 2021, ke kterým se předmětná vyúčtování vztahovala, svou povinnost hradit řádně byť jen příspěvky na správu domu a pozemku. Porušoval ji ostatně i poté až do srpna 2025. Ze skutkových zjištění též vyplývá, že původní žalobce dlužil žalovanému již před rokem 2020, jak o tom svědčí uzavřená dohoda o splátkách, která nicméně rovněž nebyla původním žalobcem naplněna (splátky byly uhrazeny jen do ledna 2020). Vzhledem k tomu, že za rok 2020 zaplatil původní žalobce jen čtyři měsíční platby po 2 827 Kč a za rok 2021 vůbec nic, bylo velmi nepravděpodobné, že by mu vznikl přeplatek, jehož vrácení by po řádném vyúčtování bylo možno očekávat. Nedoplatky z vyúčtování se naopak vzhledem k neřádnosti vyúčtování nestaly splatnými. S ohledem na plynutí času nelze v současnosti očekávat hypotetické úspěšné uplatnění jakýchkoli pohledávek z té doby vůči původnímu žalobci. Shrnuto, to, že žalovaný vyúčtování řádně nevyhotovil, původnímu žalobci fakticky prospělo.

33. Dále je namísto hledět k tomu, že žádné konkrétní námitky proti předmětným vyúčtováním původní žalobce v době jejich vyhotovení neuplatnil a že se ani u soudu nikdy nedomáhal (nakolik je soudu známo, přičemž nic jiného ani nebylo kýmkoli z účastníků tvrzeno) uložení povinnosti žalovanému vyúčtování vyhotovit a doručit. To sice samozřejmě nebylo právní povinností původního žalobce, ale rovněž to značně zpochybňuje význam správných vyúčtování pro původního žalobce.

34. Za těchto okolností má soud za to, že přiznání jakéhokoli nároku žalobkyni coby právní nástupkyni původního žalobce nad rámec toho, že již v minulosti se původnímu žalobci dostalo efektivně (byť cestou započtení) pokuty ve výši téměř třicet tisíc korun, by bylo in concreto zcela nespravedlivé se zřetelem k funkcím, které má pokuta v daných skutkových okolnostech plnit. Soud proto pokládá za odůvodněné moderovat pokutu spojenou s vyúčtováním za rok 2020 tak, že její přiměřená výše činí již dříve k započtení použitých 29 252,14 Kč a ve zbývajícím rozsahu řešeném v tomto řízení je tedy nulová, a moderovat pokutu spojenou s vyúčtováním za rok 2021 na nulu. Žádná škoda vzniklá původnímu žalobci (či žalobkyni) nebyla ani tvrzena, tudíž soud nebyl v tomto směru nijak limitován.

35. Dále soud dodává, že ve shora uvedených okolnostech by důvody pro moderaci pokuty zároveň shodně opodstatňovaly zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy a zákazem zneužití práva, přičemž v tomto směru lze situaci pokládat za typově podobnou případům řešeným např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 26 Cdo 348/2023, či ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 26 Cdo 777/2025. Přiznání jakékoli další částky žalobkyni coby právní nástupkyni původního žalobce by bylo zjevně nespravedlivé.

36. Nad rámec řečeného lze dodat, že žalobkyní uplatňovaný nárok by byl též zčásti promlčen s ohledem na promlčení práva požadovat řádná vyúčtování za roky 2020 a 2021 (k tomu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, či ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3124/2024). Nicméně s ohledem na celkové zamítnutí žaloby nepokládal soud za potřebné částečné promlčení podrobněji hodnotit, neboť by to nevedlo k jinému výsledku řízení.

37. Z vyložených důvodů soud shledal žalobou uplatněný nárok neopodstatněným, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl jak co do jistiny (vlastní požadované pokuty), tak co do úroku z prodlení z ní (z jednotlivých denních pokut).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a přiznal ji žalovanému, neboť v rozsahu zpětvzetí žaloby k němu nedošlo pro chování žalovaného po podání žaloby a ve zbývajícím rozsahu měl žalovaný ve věci plný úspěch.

39. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 32 488,50 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 5 620 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby učiněné v době, kdy tarifní hodnota činila 112 116 Kč: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě (odůvodnění odporu), vyjádření ve věci samé ze dne 4. 11. 2025;b) odměna za zastupování advokátem po 5 460 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 1 úkon právní služby učiněný v době, kdy tarifní hodnota činila 108 545 Kč: účast při ústním jednání dne 11. 2. 2026;c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony;d) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 2 730 Kč za ústní jednání dne 2. 2. 2026, které bylo odročeno bez projednání věci;e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 638,50 Kč.

40. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř41. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.