33 C 19/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 238 438 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 238 438 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 232 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 238 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž nákladní vozidlo tovární značky Avia A-60, [registrační značka], řízené [anonymizována dvě slova], ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem sjednáno u žalované, srazilo na přechodu přecházejícího pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení]. Ten utrpěl mnohačetná zranění, s nimiž byl léčen ve [anonymizováno] nemocnici [anonymizováno] [část obce]. Za jeho léčení zaplatila žalobkyně částku 1 192 192 Kč. U řidiče vozidla [anonymizováno] nebyla shledána trestní ani přestupková odpovědnost vzhledem k převážnému zavinění nehody samotným poškozeným. Podle žalobkyně však poškozený zavinil nehodu pouze z 80 %, a proto se po žalované pojišťovně domáhala náhrady odpovídající 20 % částky vynaložené na léčení, tj. 238 438 Kč.

2. Žalobkyně opírala svůj nárok o skutkové okolnosti vyplývající ze znaleckého posudku vypracovaného pro účely policejního šetření [celé jméno znalce]. Na základě něho poukázala na skutečnost, že 1) vozidlo Avia jelo rychlostí 50,4 až 61,6 km/h, tedy vyšší než dovolenou, a proto nepřiměřenou, dále že 2) vozidlo Avia bylo přetíženo o 845 kg, neboť vezlo 3,36 tuny štěrku, v důsledku čehož mělo celkovou hmotnost 6 835 kg, tedy o 845 kg vyšší než povolenou dle osvědčení o registraci vozidla, a že 3) brzdný systém vozidla Avia byl ve špatném stavu, neboť došlo k jeho prasknutí. Žalobkyně dále poukázala na to, že křižovatka, kde k nehodě došlo, byla přehledná, k nehodě došlo v létě v 11.40 hod., vozovka byla suchá. Pan [anonymizováno] sice přecházel na červenou, avšak z opačné strany přijíždějící osobní automobil stačil včas zpomalit. Řidič vozidla Avia měl proto pohyb chodce po přechodu, i když přecházel na červenou, předvídat. Ke střetu navíc došlo až poté, co chodec překonal několik jízdních pruhů. Těmito skutečnostmi žalobkyně odůvodňovala částečnou, byť ne převažující, spoluodpovědnost řidiče vozidla Avia a z toho vyplývající uplatněný nárok. Žalovaná však žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu nic.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s jakýmkoli spoluzaviněním předmětné nehody ze strany řidiče vozidla Avia, neboť neporušil žádnou povinnost a jeho zavinění nebylo shledáno v trestním ani přestupkovém řízení. Ze znaleckého posudku nevyplynulo, že by menší překročení rychlosti řidičem nebo větší hmotnost nákladu měly vliv na možnost odvrácení střetu, naopak z něho vyplynulo, že řidič zareagoval na chodce sekundu poté, kdy zkontroloval světelný signál pro svůj směr jízdy. Ze skutečností uváděných žalobkyní neplyne žádná příčinná souvislost mezi překročením maximální povolené rychlosti, přetížením vozidla či špatným stavem brzdného systému vozidla a nastalou dopravní nehodou. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že došlo k předmětné dopravní nehodě střetem vozidla Avia se zraněným [jméno] [příjmení] a že ohledně vozidla Avia bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem sjednáno u žalované. Spornou byla otázka, zda se řidič vozidla Avia na vzniku nehody podílel jednáním, které lze hodnotit jako porušení jeho právní povinnosti.

5. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z videozáznamu nehody pořízeného bezpečnostní kamerou je patrné, že chodec (posléze zraněný [jméno] [příjmení]) vstoupil na přechod v době, kdy vozidla ve směru protilehlém směru, z něhož přijelo vozidlo Avia, měla zelenou (zjištěno z videozáznamu nehody), tudíž lze dovodit, že řidič vozidla Avia měl ve svém směru rovněž zelenou a že chodec vstoupil do vozovky v době, kdy měl naopak na přechodu červenou. Z videozáznamu je rovněž patrné, že chodec nejprve přecházel běžnou chůzí, poté zrychlil a těsně před střetem s vozidlem Avia naopak zastavil. Přechod, na němž ke střetu došlo, se nacházel z pohledu řidiče vozidla Avia za křižovatkou. Výhled ze směru řidiče vozidla Avia není z videozáznamu zřejmý. Z videozáznamu je patrné, že ve směru výhledu kamery (tj. protisměru vozidla Avia) přijíždělo ke křižovatce černé vozidlo (osobní automobil), jehož jízdní dráhu chodec opustil dříve, než černé vozidlo dojelo k přechodu; toto vozidlo se posléze vyhýbacím manévrem vyhnulo střetu s vozidlem Avia (které při kontaktu s chodcem vybočilo do protisměru) a zastavilo ze svého pohledu za křižovatkou.

7. Podle znaleckého posudku vypracovaného v rámci policejního šetření [celé jméno znalce], soudním znalcem mj. v oboru doprava, odvětví doprava městská a silniční, specializace technické posudky o příčinách dopravních nehod, dne [datum] pod [číslo] byla průměrná rychlost vozidla Avia vypočtena na 56 km/h +– 10 %, tj. 50,4 až 61,6 km/h, rychlost chodce na 8,1 km/h. Od možného začátku reakce řidiče vozidla Avia zbývaly do střetu 2,2 sekundy. Řidič vozidla Avia na pohyb chodce reagoval vyhýbacím manévrem, přičemž reagoval cca 1 sekundu po kontrole světelného signálu ve svém směru. Chodec na situaci nijak patrně nereagoval (vše zjištěno z uvedeného posudku).

8. S ohledem na argumentaci žalobkyně zadal soud témuž znalci vypracování doplňku posudku. Z doplňku posudku ze dne 27. 11. 2021 č. D21/20 vyplývá, že z hlediska možnosti zabránění nehodě řidičem vozidla Avia připadalo do úvahy buď intenzivní brzdění, nebo vyhýbací manévr, a to jako zcela rovnocenné možnosti. Kombinace obou postupů by u vozidla, které není vybaveno ABS, způsobila neúčinnost vyhýbacího manévru, neboť intenzivní brzdění vylučuje řiditelnost vozidla. Řidič vozidla Avia zvolil vyhýbací manévr, v místě střetu s chodcem nebyla proto rozhodující intenzita brzdění. Podle znalce přetížení vozidla Avia o 845 kg by ovlivnilo brzdnou dráhu tohoto vozidla o cca 1 metr, byť jde pouze o odhad, který by bylo možno upřesnit pouze zkouškou, kterou však již nelze provést. Podle znalce vzhledem k tomu, že řidič vozidla Avia zvolil vyhýbací manévr a intenzivní brzdění zahájil až po střetu, délka brzdné dráhy neměla žádný vliv na nehodový děj. Pokud šlo o stav brzd vozidla Avia, znalec neměl vozidlo k dispozici, nicméně uvedl, že nelze ani vyloučit, ani stanovit, že přetížení vozidla či stáří vozidla mělo vliv na poškození brzdného systému. Znalec k tomu znovu uvedl, že vzhledem k průběhu nehodového děje, kdy ke střetu došlo ještě před započetím intenzivního brzdění, neměl brzdný systém vozidla Avia na průběh nehody vliv (vše zjištěno z uvedeného doplňku).

9. Dále bylo zjištěno, že policejní orgán, který nehodu šetřil, odevzdal věc k projednání přestupku, a to pro jednání [jméno] [příjmení], přičemž uvedl, že u řidiče vozidla Avia nebyl zjištěn dechovou zkouškou alkohol, zatímco u [jméno] [příjmení] byl rozborem krve zjištěn údaj 1,10 g alkoholu v krvi (zjištěno z odevzdání věci k projednání přestupku).

10. Ze zhodnocení uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že předmětná nehoda byla způsobena jednáním chodce [jméno] [příjmení], který vstoupil na přechodu pro chodce do vozovky na červenou. Co jej k tomu vedlo, soudu známo není, ale jeví se jako dobře možné, že si buď nepovšiml blížících se vozidel, nebo špatně odhadl rychlosti pohybu, což mohlo být ovlivněno i alkoholem u něj. Řidič vozidla Avia jel na zelenou, na pohyb chodce začal reagovat, zvolil jednu z rovnocenných možností reakce (pokus o vyhnutí namísto brzdění), přesto však došlo ke střetu. Tvrzené přetížení vozidla Avia ani stav jeho brzd neměly na nehodový děj vliv. Řidič vozidla Avia zřejmě jel rychlostí vyšší než povolenou, nicméně s ohledem na znalcem vypočtené rozpětí se jednalo o zcela minimální překročení rychlosti, přičemž soud má za to, že je i laicky patrné, že rychlost nižší o pouhé jednotky km/h by nemohla nijak významně prodloužit dobu, kterou měl řidič na reakci, a tedy ani výsledek. Soud nepovažuje za relevantní pro hodnocení jednání řidiče vozidla Avia, že černé vozidlo jedoucí v protisměru se s chodcem nestřetlo; šlo o vozidlo jedoucí v jiném směru, zcela jiných parametrů (osobní automobil), přičemž o rychlosti jeho pohybu soudu nic známo není. Po skutkové stránce tedy žalobkyně neprokázala, a to i přes poučení dané jí soudem podle § 118a o. s. ř., že by si řidič vozidla Avia počínal způsobem, který by bylo možno kvalifikovat jako porušení právní povinnosti v příčinné souvislosti s nastalým následkem.

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne [datum]), žalovaná plnit odmítla (zjištěno z dopisu ze dne [datum]).

12. Z dalších provedených důkazů (rozpis plateb k náhradě za léčení, vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení, osvědčení o registraci vozidla) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

13. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že došlo k dopravní nehodě, při níž byl zraněn [jméno] [příjmení], k nehodě došlo tak, že pan [příjmení], u něhož byl posléze zjištěn alkohol v krvi, vstoupil do vozovky na červenou a vstoupil poté do jízdní dráhy vozidla Avia jedoucího na zelenou, které ho srazilo. Řidič vozidla Avia se pokusil střetu zabránit vyhýbacím manévrem, avšak neúspěšně. Vyhýbací manévr a brzdění jsou rovnocenné způsoby, jak se pokusit nehodě zabránit; u vozidla nevybaveného ABS je nelze účinně použít současně. Tvrzené přetížení vozidla Avia a stav brzdného systému neměly na nehodový děj vliv.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

16. Podle § 9 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 6 odst. 4 věta první téhož zákona pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

17. Z výše uvedených skutkových závěrů je patrné, že právní předpoklady pro vznik nároku žalobkyně nejsou dány. Nad rámec toho, co již bylo uvedeno výše, soud dodává k argumentaci žalobkyně ohledně rychlosti vozidla Avia a předvídání možného pohybu chodce následující. Žalobkyně uvedla ve svém závěrečném návrhu, že rychlost vozidla Avia nebyla nepřiměřená jen o pouhé jednotky km/h, což by vyplývalo z mírného překročení povolené rychlosti, nýbrž o 15 km/h. Soud pro takový závěr nemá podkladu. Řidiči vozidel ve městě nemají obecnou právní povinnost pohybovat se pouze rychlostí do 40 km/h; žádné zvláštní okolnosti, které by vedly k tomu, že právě v tomto konkrétním případě měl řidič vozidla Avia jet takto pomaleji, nebyly zjištěny. Druhým argumentem bylo, že řidič měl možnost pohybu chodce očekávat a že navíc chodec byl sražen až ve třetím jízdním pruhu. K tomu soud uvádí, že možnost pohybu chodců je ve městě dána prakticky kdykoli, na přechodech pro chodce jistě zvláště, nicméně na druhou stranu nelze klást na řidiče vozidel neúměrné požadavky. Pokud řidič vozidla projíždí křižovatkou se světelnou signalizací, kdy má zelenou, pak jednak má právo do určité míry se spoléhat na to, že ostatní účastníci provozu si budou počínat v souladu s jeho pravidly, jednak se musí současně věnovat nejen možnému pohybu chodců, ale i dalších účastníků, zejména jiných vozidel. Předmětný přechod pro chodce byl z pohledu řidiče vozidla Avia až za křižovatkou, tudíž je relevantní i to, že řidič musel sledovat též přechod před křižovatkou, pohyb vozidel v křižovatce atd. Na pohyb pana [příjmení] zareagoval, byť to nevedlo k odvrácení nehody, tudíž nelze ani říci, že by se nevěnoval řízení, nesledoval provoz atd. – o něčem takovém soud žádné skutkové podklady nemá. U každého člověka je individuální reakční doba, u někoho může být o desetiny sekundy delší či kratší a ani to nemůže samo o sobě zakládat spoluodpovědnost řidiče za nehodu.

18. Soud proto uzavřel, že ani výše uvedené argumenty žalobkyně nevedou k závěru, že by řidič vozidla Avia porušil právní povinnost, kterou by předmětnou nehodu spoluzavinil. To, v čem by mohlo být spatřováno porušení povinnosti, tedy zejména možné přetížení vozidla Avia, nemělo podle výsledků dokazování na nehodový děj vliv, a nebylo tedy v příčinné souvislosti s nastalou újmou.

19. Jelikož nárok žalobkyně nebyl dán co do svého základu, soud již nezkoumal výši nákladů vynaložených na zdravotní péči o zraněného [jméno] [příjmení], neboť by to bylo nadbytečné.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu včetně příslušenství (úroku z prodlení) zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

22. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 200 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na ústním jednání, účast na ústním jednání dne [datum]).

23. Dále soud rozhodl o nákladech řízení státu, který v tomto řízení platil náklady na znalecké dokazování, a to znalečné znalce [celé jméno znalce]. To činilo celkem 6 232 Kč, z nichž bylo 5 000 Kč pokryto ze zálohy složené žalobkyní. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož žalobkyně byla ve sporu zcela neúspěšná, uložil jí soud povinnost zaplatit náklady řízení státu v celém zbývajícím neuhrazeném rozsahu 1 232 Kč.

24. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.