33 C 205/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 60 063,59 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 60 063,59 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 19 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze na výzvu soudu doplněnou, domáhal zaplacení částky 60 063,59 Kč. V rozsahu, v němž se se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení, byla jeho žaloba částečně odmítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. 33 C 205/2021-18. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že se na základě dědění stal vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa žalobce], po Mgr. [jméno] [příjmení]. Uvedl, že v období od úmrtí [jméno] [příjmení], tedy od [datum], byl byt uzavřen a až do [datum] nebyl užíván; v tomto období tedy v bytě nedocházelo k žádné spotřebě energií. Na základě toho žalobce zpochybnil správnost vyúčtování záloh hrazených v souvislosti s předmětnou bytovou jednotku, tak jak tato vyúčtování provedlo žalované společenství vlastníků jednotek. Podle žalobce byla takto nesprávná vyúčtování za období let 2012 až 2017. Pokud jde o období let 2018 a 2019, ve vztahu k nim žalobce nezpochybnil správnost vyúčtování, avšak uvedl, že vzniklé přeplatky byly ze strany žalovaného vráceny na nesprávný účet a žalobci není známo, kde a jak skončily. Celková žalobou uplatněná částka sestávala z částky 40 024 Kč, což dle žalobce odpovídalo součtu požadovaných přeplatků za roky 2012 až 2017, a dále částek 11 765,36 Kč a 8 274,23 Kč, což dle žalobce odpovídalo přeplatkům za roky 2018 a 2019, které byly dle žalobce protiprávně zaslány na neznámý účet.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Podle žalovaného je žalobou uplatněný nárok promlčený, a to s ohledem na ustanovení § 8 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný poukázal na to, že dle tohoto ustanovení je lhůta k podání námitek k obsahu vyúčtování třicetidenní, což žalobce nedodržel. V otázce vracení přeplatků na neznámý účet žalovaný uvedl, že si je vědom, že se žalobce stal vlastníkem bytové jednotky [číslo] na základě dědění. S ohledem na to měl žalobce hradit mimo jiné náklady spojené s užíváním předmětné bytové jednotky. Jestliže tyto náklady, respektive zálohy na ně, byly hrazeny třetí osobou místo žalobce, jednalo se o bezdůvodné obohacení. Skutečnost byla taková, že úhrady záloh na tzv. služby přicházely i po smrti původní vlastnice bytové jednotky [číslo] Mgr. [jméno] [příjmení], z jejího účtu. Nehradil je tedy žalobce. Z tohoto důvodu byly případné přeplatky vráceny na týž bankovní účet, z něhož žalovanému platby předtím přišly. Pokud šlo o věcnou správnost provedených vyúčtování, žalovaný poukázal na to, že žalobce se mýlí, má-li za to, že při neobývání bytové jednotky nevzniká povinnost hradit náklady na služby. S ohledem na právní předpisy, které upravují způsob rozúčtování nákladů na služby, zejména na vytápění a teplou vodu, může docházet k tomu, že vznikne povinnost hradit určitou částku nákladů na služby i tehdy, pokud nedochází k faktické spotřebě energií.

3. Při prvním ústním jednání soudu poučil soud žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že žalobce netvrdí, jaké konkrétní částky byly z jeho strany nebo třetí osobu na základě dohody s ním uhrazeny. Upozornil žalobce, že z jeho strany není tvrzeno, kdo zálohy hradil, na základě jakého právního vztahu vůči žalobci se tak dělo a proč by případný přeplatek měl náležet žalobci, a nikoli třetí osobě, která zálohy hradila. Soud též upozornil žalobce, že je třeba, aby předložil soudu konkrétní doklady, které budou prokazovat, že zálohy byly hrazeny z jeho prostředků, případně z prostředků společných žalobci a další osobě. Soud k doplnění tvrzení a důkazních návrhů poskytl žalobci třicetidenní lhůtu. Žalobce na základě toho uvedl, že nemůže souhlasit s tím, že platby placené z účtu třetí osoby nemohou být brány jako platba člena společenství vlastníků jednotek, neboť se jedná o platbu jednoznačně identifikovatelnou podle variabilního symbolu. Tvrdil, že sdělil žalovanému, že druhý dědic, paní [jméno] [příjmení], bude po jistou dobu jako kompenzaci žalobci přispívat na náklady spojené s užíváním bytu, přičemž odkázal na důkaz spočívající v rozhodnutí notářky o rozdělení dědictví. Žádným způsobem neuvedl, ani ničím nedoložil, že by jakékoli zálohy, z nichž měly vzniknout předmětné přeplatky, hradil ze svých prostředků. Při následném (druhém) ústním jednání soud sdělil stranám, že i po doplnění tvrzení a provedení dodatečně předložených důkazů přetrvává stav, kdy z tvrzení a důkazů nevyplývá, že by předmětné zálohy hradil žalobce nebo že by je za žalobce hradila třetí osoba na základě dohody se žalobcem nebo se žalovanou. Soud upozornil strany, že má za to, že žalobce se nemůže domáhat vracení přeplatků vzniklých z plateb, které nehradil. I po tomto upozornění se žalobce soustředil především na to, co považoval za podstatu sporu, tedy na údajnou nesprávnost předmětných vyúčtování. Uvedl, že uhrazené částky záloh mu byly darovány ze strany druhého dědice za to, že se staral o zemřelou [jméno] [příjmení] až do její smrti, a že předmětné částky byly hrazeny na účet vztahující se k bytové jednotce, což jednoznačně identifikoval variabilní symbol. Žalobce zdůraznil, že podle něho šlo o zneužití a zcizení prostředků jemu náležejících. Nic konkrétnějšího k údajné dohodě se třetí osobou neuvedl, ani k tomu nepředložil žádné další důkazy.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran, která dále doplnil v potřebném rozsahu provedeným dokazováním. Na základě toho dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] až 516 v katastrálním území Střížkov, obec Praha, a to na základě dědění po [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] (zjištěno ze shodných tvrzení stran). Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek, které vykonává správu domu, v němž se nachází bytová jednotka žalobce (zjištěno ze shodných tvrzení stran).

5. Na základě rozhodnutí zdejšího soudu o schválení dohody o vypořádání majetku z dědictví žalobce nabyl děděním po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], předmětnou bytovou jednotku [číslo] dále obvyklé vybavení a zařízení bytu, dále pohledávku za Pražskou správou sociálního zabezpečení z titulu nevyplacené dávky nemocenského a dále šatstvo, prádlo, obuv a ostatní věci osobní potřeby; žádný jiný majetek po zemřelé, zejména jakékoli další finanční prostředky, pohledávky, práva z bankovního účtu apod., žalobce nenabyl (zjištěno z usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 20 D 1010/2012-261). Soud konstatoval, že z uvedeného usnesení nevyplývá, že by se druhá dědička, [jméno] [příjmení], zavázala za žalobce hradit jakékoliv částky související s předmětnou bytovou jednotkou nebo že by mu v této souvislosti cokoli darovala.

6. Žalovaný předepisoval zálohové platby na úhradu tzv. služeb spojených s užíváním předmětné bytové jednotky v období let 2012 až 2020 (zjištěno z listin označených jako předpis zálohových plateb za období let 2012 až 2020). V období od září 2012 až do ledna 2020 přicházely na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] z bankovního účtu č. [bankovní účet] platby, a to každý měsíc ve výši 3 373 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného za uvedené období a z přehledů plateb za uvedená období). Žalovaný provedl z účtu číslo [bankovní účet] zpět na účet číslo [bankovní účet] platby, a to dne [datum] ve výši 1 627,90 Kč, dne [datum] ve výši 579,70 Kč, dne [datum] ve výši 1 535,80 Kč, dne [datum] ve výši 634,10 Kč, dne [datum] ve výši 1 307 Kč, dne [datum] ve výši 20 675 Kč, dne [datum] ve výši 6 746 Kč, dne [datum] ve výši 3 373 Kč, dne [datum] ve výši 3 373 Kč, dne [datum] ve výši 6 746 Kč a dne [datum] ve výši 3 373 Kč (zjištěno rovněž z výpisů z účtu žalovaného za uvedené období a z přehledů plateb za uvedená období).

7. Žalovaný prováděl každoroční vyúčtování tzv. služeb spojených s užívání předmětného bytu [číslo] v období let 2012 2020, a to s tím výsledkem, že za rok 2012 vznikl přeplatek ve výši 1 627,90 Kč, za rok 2013 vznikl přeplatek ve výši 579,70 Kč, za rok 2014 vznikl přeplatek ve výši 1 535,80 Kč, za rok 2015 vznikl přeplatek ve výši 634,10 Kč, za rok 2016 vznikl přeplatek ve výši 1 307 Kč, za rok 2017 vznikl nedoplatek ve výši 7 128 Kč, za rok 2018 vznikl po zohlednění nedoplatku za rok 2017 přeplatek ve výši 437 Kč, za rok 2019 vznikl nedoplatek ve výši 11 791 Kč a za rok 2020 vznikl po zohlednění nedoplatku za rok 2019 nedoplatek ve výši 33 605 Kč (zjištěno z vyúčtování za uvedené roky).

8. Strany mezi sebou opakovaně korespondovaly ohledně sporu o vyúčtování a úhradu přeplatků z nich, avšak bez věcného výsledku (zjištěno z e-mailu ze dne [datum], e-mailu ze dne [datum], e-mailu ze dne [datum], sdělení ze dne [datum], dopisu ze dne [datum], výzvy k uhrazení nedoplatku, podacího lístku ze dne [datum], dopisu ze dne [datum], podacího lístku k němu a nedatovaného dopisu právní zástupkyně žalovaného žalobci reagujícího na e-mail žalobce ze dne [datum]).

9. Z dalších provedených důkazů (zápisy z jednání výboru žalovaného [příjmení], návrh rozhodnutí mimo zasedání shromáždění z května 2020, sdělení výsledku hlasování ze dne [datum], potvrzení o provedení platby ze dne [datum], přehled plateb učiněných žalobcem v roce 2021) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil, a to zejména s ohledem na to, že za stěžejní pro rozhodnutí ve věci považoval otázku hrazení záloh, z nichž měly vzniknout údajné přeplatky.

10. Další důkazy soud neprováděl, neboť by pro věc nebyly podstatné. Neprovedl takto důkaz potvrzeními o provedení dvou plateb ve výši po 5 000 Kč, které se měly týkat úhrady právních služeb poskytnutých žalobci, neboť to nebylo předmětem řízení. Dále neprovedl důkaz e-mailem ze dne [datum] od právní zástupkyně žalovaného, neboť byl pro věc zjevně bez významu. Dále neprovedl důkaz výslechem osob navrhovaných žalovaným, tedy výslechem předsedy výboru žalovaného, výslechem místopředsedkyně výboru žalovaného, výslechem Ing. [jméno] [příjmení] a výslechem [jméno] [příjmení], neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu z jiných důkazů a výslech těchto osob by byl nadbytečný. Dále soud neprovedl důkaz výslechem osoby navrhované žalovaným, tedy výslechem JUDr. [příjmení], původního právního zástupce žalobce, ani záznamem z jednání právních zástupců a e-mailovou komunikací ohledně proběhlého jednání právních zástupců, neboť to bylo pro věc bez významu a nadto výslech právního zástupce žalobce by nebyl možný bez jeho zproštění mlčenlivosti žalobcem. Jiné důkazy navrhovány nebyly ani nevyplývaly z obsahu spisu.

11. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že po celé období od září 2012 až do ledna 2020 nebyly zálohové platby na úhradu správy domu a plnění spojených s užíváním bytové jednotky [číslo] hrazeny žalobcem, nýbrž byly hrazeny z účtu vedeného stále na zemřelou [jméno] [příjmení]. Na tentýž bankovní účet byly také žalovaným vraceny přeplatky z vyúčtování a počínaje rokem 2019 i stále přicházející každoměsíční platby. Žalovaný tyto částky nepřevedl nikam jinam. Nebylo žádným způsobem zjištěno, že by žalobce či žalovaný uzavřeli s jakoukoli třetí osobou jakoukoli dohodu, z níž by vyplývalo, že taková třetí osoba by v období od září 2012 až do ledna 2020 hradila jakékoli platby související s předmětnou bytovou jednotkou za žalobce.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V obecné rovině je zřejmé, že žalovaný coby společenství vlastníků jednotek inkasuje příspěvky na náklady spojené se správou domu a pozemku, včetně záloh na plnění spojená s užíváním jednotek, přičemž provádí jejich vyúčtování. Tento princip se uplatňoval jak podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, tak dle nyní účinného občanského zákoníku a v souvislosti s ním též dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Ve vztahu k nároku uplatněnému žalobou soud považuje za stěžejní, že vyúčtování uhrazených příspěvků na náklady spojené s jednotkou (resp. záloh na ně) slouží k tomu, aby v případě, že náklady byly nižší, než co vlastník jednotky uhradil, byl vzniklý přeplatek vlastníkovi vrácen.

13. V projednávané věci je ze skutkových zjištění zřejmé, že žalobce, který je vlastníkem předmětné bytové jednotky na základě dědění po [jméno] [příjmení], v rozhodném období od jejího úmrtí v roce 2012 nejméně až do konce roku 2019 (neboť předmětem žaloby byly tvrzené přeplatky za roky 2012 až 2019) žalovanému nic nehradil. Platby přicházely z účtu vedeného stále na jméno zemřelé, patrně na základě nikým nezrušeného trvalého příkazu. Nepocházely tedy zjevně z prostředků žalobce. Žalobce ani v rámci vypořádání dědictví nenabyl, s výjimkou jediné nesouvisející pohledávky za Pražskou správou sociálního zabezpečení, po [jméno] [příjmení] žádné finanční prostředky ani pohledávky, včetně pohledávek k zůstatkům z jakýchkoli bankovních účtů. Nelze tudíž ani uvažovat o tom, že by předmětné platby byly hrazeny z prostředků sice původně náležejících [jméno] [příjmení], avšak žalobcem zděděných. Žalobce neuvedl žádné konkrétní ujednání s jinou osobou, ani o tom nepředložil žádný důkaz, že by se snad třetí osoba zavázala hradit něco za něj, nebo že by platby přicházející z prostředků nepatřících žalobci měly být považovány za úhrady od žalobce. Je třeba vzít v úvahu, že z žádné právní normy neplyne, že by osoba, která zdědí bytovou jednotku, současně nabývala nějaká práva ve vztahu k bankovnímu účtu, z něhož dochází k hrazení plateb spojených s jednotkou, nebo že by tím nabývala nějaká práva k finančním prostředkům, které poskytla třetí osoba, resp. které pocházejí z majetku třetí osoby odlišné od vlastníka jednotky.

14. Okolnost, na kterou žalobce poukazoval, tedy že platby přicházely pod variabilním symbolem spjatým s předmětnou jednotkou, na věci nic nemění. Z toho totiž neplyne vůle žádné konkrétní osoby hradit cokoli„ jménem žalobce“ či za něj. Soudu se jeví situace na základě skutkových zjištění tak, že prostě jen nedošlo ke zrušení trvalého příkazu, na základě něhož z účtu zemřelé byly pravidelně posílány prostředky pod stále týmž variabilním symbolem. Žádný projev vůle ve vztahu k žalobci z toho ovšem vyvodit nelze.

15. Soud podotýká, že nezpochybňuje, že žalobce se stal vlastníkem mj. předmětné bytové jednotky ke dni smrti [jméno] [příjmení], byť dědické řízení bylo dokončeno až v roce 2018. Z tohoto pohledu mu nelze upírat coby vlastníkovi jednotky možnost žádat, aby bylo provedeno vyúčtování za jednotlivé roky od té doby (ponechávaje stranou případnou námitku promlčení takového práva), aktuálně dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nicméně to je z hlediska podstaty sporu až druhořadé v situaci, kdy žalobce sám (ani třetí osoba za žalobce na základě nějakého právního důvodu) žádné zálohy nehradil, tudíž ať již by z vyúčtování vyplynulo jakýkoli výsledek, nemohl by mít charakter pohledávky žalobce za žalovaným.

16. Právo domáhat se vrácení částek přijatých žalovaným bez právního důvodu od třetí osoby by mohlo prospívat osobě, která je uhradila, resp. z jejíhož majetku byly uhrazeny. Tou osobou však nebyl žalobce. Nelze akceptovat, aby žalovaný byl povinen vrátit třetí osobě (nevlastnící předmětnou jednotku) částky pocházející z prostředků jí náležejících a současně aby tytéž částky měl vyúčtovat a případně vyplatit žalobci (coby vlastníkovi jednotky). Argumentaci žalobce v tom smyslu, že žalovaný nemá právo rozhodovat, komu přeplatek vrátí, považuje soud za nepřiléhavou. Jestliže se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor třetí osoby (nikoli žalobce), pak vydání takového bezdůvodného obohacení nebylo věci volného rozhodnutí žalovaného, nýbrž splněním jeho právní povinnosti.

17. S ohledem na výše řečené soud uzavřel, že žalobci nemohla z vyúčtování let 2012 až 2019 vzniknout žádná pohledávka, a to bez ohledu na správnost vyúčtování (ve smyslu správnosti částek nákladů v nich uvedených a vzniklého přeplatku či nedoplatku). Jelikož žalobce se v řízení domáhal zaplacení právě takové pohledávky, je jeho žaloba neopodstatněná.

18. Soud se pak již nezabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným. S ohledem na datum podání žaloby nelze konstatovat, že by byla nepochybně důvodná ve vztahu ke všem žalobou zasaženým letům, navíc soud nesdílí právní názor, že by k promlčení mohlo vést samotné nedodržení třicetidenní lhůty podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Jelikož však k závěru o neopodstatněnosti žaloby vedou již výše předestřené úvahy, nebylo důvodu, a to i se zřetelem na procesní hospodárnost, otázku promlčení podrobněji zkoumat a případně rozlišovat k jednotlivým dotčeným obdobím.

19. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému.

21. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 19 200 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 3 540 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 5 úkonů.

22. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.