33 C 222/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , Vienna Insurance Group, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 13 759 620 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 759 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 759 620 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 517 219 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se žalobou došlou soudu dne 27. 4. 2021 domáhala zaplacení částky 13 759 620 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva ze dne 16. 7. 2015 pod č. , hodnota, , kterou bylo sjednáno mj. živelní pojištění nemovitých objektů původní žalobkyně na pojistnou částku 90 000 000 Kč. Pojištěná nebezpečí zahrnovala i požár. Spoluúčast byla sjednána na 100 000 Kč. Ke smlouvě byl dne 11. 7. 2016 sjednán dodatek č. , hodnota, . Pojištění trvalo i ke dni 17. 5. 2017, kdy vypukl požár objektu č. p. 1673 na pozemku parc. č. st. 568 v katastrálním území a obci , adresa, (v rámci areálu označovaného též jako budova č. , hodnota, ). Tento objekt byl pojištěn výše uvedenou pojistnou smlouvou. , adresa, požáru nebyla zjištěna. V důsledku požáru byl objekt výrazně poškozen. Původní žalobkyně škodní událost nahlásila žalované; ta požár jako pojistnou událost uznala a poskytla i pojistné plnění. Spor mezi stranami vznikl ve dvou ohledech. Jednak v tom, že původní žalobkyně měla za to, že časová cena objektu byla vyšší než dle žalované; podle původní žalobkyně činila (po odečtení využitelných zbytků) částku 55 039 680 Kč, podle žalované (rovněž po odečtení zbytků) pak 25 222 804 Kč. Dále pak v tom, že žalovaná pojistné plnění krátila o 25 % z důvodu údajného porušení povinností původní žalobkyně majícího vliv na vznik a rozsah požáru.

2. Podle žaloby postup žalované neodpovídal článku 16 všeobecných pojistných podmínek žalované. Dle jejich odst. 3 má pojistitel právo snížit pojistné plnění, pokud porušení povinnosti pojistníka, pojištěného anebo jiné oprávněné osoby mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. K žádnému takovému porušení však nedošlo, ani to nebylo v příčinné souvislosti s následkem, tedy nemělo vliv na průběh předmětné události či rozsah vzniklé škody. Podle žaloby je každé jednotlivé porušení nutno hodnotit samostatně, oddělit je a jednotlivě zkoumat jeho vliv na průběh či rozsah škody. Žalovaná dle žaloby netvrdila, že by při neporušení povinností ze strany původní žalobkyně vznikla škoda v jiném rozsahu, že by došlo k jinému zničení budovy apod. Pokud se v budově nacházely nějaké hořlavé věci, pak se tak dělo bez vědomí původní žalobkyně a nacházely se u nájemců. Krácení pojistného plnění má být dle smlouvy úměrné tomu, jaký vliv mělo porušení povinnosti na následek.

3. Původní žalobkyně dále poukázala na průběh hasebního zásahu, kdy zasahující hasiči neměli po dobu několika hodin k dispozici pěnidlo, tudíž hasili pouze vodou, což bylo vzhledem k charakteru požáru nevhodné. I tato skutečnost mohla mít vliv na průběh a rozsah požáru. Žalovaná dle ní neuvedla vliv jednotlivých faktorů na průběh a rozsah požáru. Podle pojistné smlouvy je to přitom žalovaná, kdo musí uvést, jakých konkrétních porušení povinností se původní žalobkyně dopustila, jaký zvýšený následek v důsledku toho nastal a doložit příčinnou souvislost mezi tím.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybňovala existenci pojištění a vznik pojistné události spočívající v požáru dne 17. 5. 2017. I podle žalované spor mezi stranami vznikl ohledně časové ceny objektu a ohledně oprávněnosti snížení pojistného plnění o 25 %. K otázce krácení plnění uvedla, že zásadní vliv na šíření a intenzitu požáru mělo užívání objektu v rozporu s dokumentací povolující užívání stavby z roku 2004. Podle žalované se v době požáru v budově nacházely mj. nádrže s tukem, kontejnery s kapalným hnojivem, vozidlo MAN, vozidlo IVECO, traktor, nakladač, nákladní přívěs, vojenská polní kuchyně, dvě sekačky, tři čtyřkolky, elektrické vozidlo, bugina, dvě vozidla Segway, zahradní traktor, nakladač a tři vysokozdvižné vozíky. Pokud šlo o skladované hořlavé látky původní žalobkyně, poukázala mj. na 350 kg kyseliny sírové, 3 860 l , jméno FO, , 4 467 kg usní, tuk v množství celkem , hodnota, kg, 14 060 kg klihovky a další materiály a látky v relativně malém či nespecifikovaném množství. Dále poukázala na to, že společnost , právnická osoba, měla v budově vedle nádrží, palet a kontejnerů mj. 20 palet masokostní moučky, vysokozdvižný vozík, 37 lahví na propan-butan (z toho 17 plných), 0,94 tuny lososového oleje, 55,44 tuny surového řepkového oleje, 23,887 tuny světlého živočišného tuku, 62,117 tuny tmavého živočišného tuku, 73 tun drůbežího tuku, 25,34 tuny glycerinu, 150,11 tuny mastné kyseliny, 20,48 tuny sójového oleje, 7,254 tuny slunečnicového oleje, 5,84 tuny použitého rostlinného oleje a 28,08 tuny rafinovaného řepkového oleje. Tyto skutečnosti měly dle žalované významný vliv na šíření, rozvoj a intenzitu požáru. Žalovaná též uvedla, že nedodržováním podmínek stanovených požárně bezpečnostním řešením porušila žalobkyně povinnost stanovenou v § 15 zákona o požární ochraně. Poukázala též na to, že žalobkyni je přičitatelné i porušení povinností společností , právnická osoba, vzhledem ke společnému užívání prostor. Z uvedeného žalovaná vyvodila, že byla oprávněna v souladu s článkem 16 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek pojistné plnění snížit, přičemž uvedla, že byla oprávněna snížit plnění i výrazně více, než jak učinila. Žalovaná dále argumentovala ve vztahu k časové ceně objektu, přičemž touto otázkou se soud nakonec podrobněji nezabýval, když nárok shledal nedůvodným již co do základu; proto argumentaci žalované v tomto směru pro tyto účely ponechal stranou.

5. V průběhu řízení vstoupila nynější žalobkyně na místo původní žalobkyně, a to s ohledem na skutečnost, že v důsledku fúze sloučením na ni přešlo veškeré jmění zaniknuvší původní žalobkyně.

6. K vymezení nároku soud podotýká, že původní žalobkyně podala dvě žaloby, a to v tomto řízení a dále v řízení vedeném nyní u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 132/2021, přičemž v obou řízeních je nyní místo ní již účastníkem současná žalobkyně. V tomto řízení se žalobkyně domáhá, zjednodušeně řečeno, doplacení 25 % pojistného plnění vypočteného jak na základě časové ceny objektu uznávané žalovanou, tak na základě (vyšší) časové ceny tvrzené žalobkyní. Ve druhém řízení se domáhá, opět zjednodušeně řečeno, pojistného plnění vypočteného jako 75 % rozdílu mezi časovou cenou objektu dle žalobkyně a časovou cenou dle žalované. Uplatněné nároky se tedy nepřekrývají. Pro rozhodnutí v tomto řízení je zapotřebí nejprve posoudit otázku vzniku nároku původní žalobkyně na pojistné plnění, oprávněnosti krácení ze strany žalované a přechodu nároku na žalobkyni. Pokud by nárok vůbec nevznikl či nepřešel na žalobkyni, nebo pokud by žalovaná oprávněná snížila pojistné plnění minimálně v celém rozsahu 25 %, žaloba podaná v tomto řízení by byla zcela nedůvodná bez ohledu na cenu objektu.

7. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran. Mezi stranami bylo nesporné, že uzavřely dne 16. 7. 2015 pojistnou smlouvu, později upravenou dodatkem č. , hodnota, , která se týkala mj. předmětné budovy č. p. 1673 v Otrokovicích a týkala se pojistného nebezpečí požáru. Dále bylo mezi nimi nesporné, že dne 17. 5. 2017 došlo k požáru uvedené budovy, jehož příčina nebyla zjištěna, přičemž žalovaná na základě toho poskytla pojistné plnění, avšak krátila je o 25 % z důvodu tvrzeného porušení povinnosti. Dále bylo mezi stranami nesporné, že šlo o halový objekt se zděnými přístavky kolem, konstrukce halového objektu byla ocelová, hala a přístavky kolem byly postaveny v 80. letech na starších základech. Dále bylo mezi nimi nesporné, že objekt byl pronajat šesti společnostem odlišným od původní žalobkyně.

8. Pojistná smlouva č. , hodnota, , kterou mezi sebou žalobkyně a žalovaná výše uvedeného dne uzavřely, odkazovala mj. na všeobecné pojistné podmínky žalované pro pojištění majetku a odpovědnosti označené č. P-100/14; žalobkyně byla pojistníkem a zároveň jedním z pojištěných, dalším pojištěným byla původní žalobkyně (zjištěno z uvedené pojistné smlouvy včetně jejího dodatku č. , hodnota, ). V článku 16 odst. 3 uvedených všeobecných pojistných podmínek bylo ujednáno, že pojistitel má právo snížit pojistné plnění, pokud porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné oprávněné osoby mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. Pojistitel sníží pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv mělo porušení povinnosti na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit. Pojistitel má v takovém případě právo neposkytnout pojistné plnění či v případě opakovaného plnění pozastavit jeho výplatu až do splnění povinností (zjištěno z uvedených všeobecných pojistných podmínek).

9. Stavba předmětné budovy byla povolena v roce 1984 jako centrální výroba štípenek (zjištěno ze stavebního povolení ze dne 16. 7. 1984); budova byla takto i kolaudována, a to v roce 1990 (zjištěno z kolaudačního rozhodnutí ze dne 29. 6. 1990 vydaného odborem výstavby , právnická osoba, , adresa, ). Ještě před výstavbou byl vyhotoven projekt požární ochrany, který mj. objekt rozděloval do tří (podle dodatku pak čtyř) požárních úseků, propočítával požární zatížení a stanovil příslušná protipožární opatření (zjištěno z projektu požární ochrany datovaného prosincem 1978 a dodatku datovaného srpnem 1979).

10. V roce 1996 si žalobkyně nechala vypracovat posouzení požárního nebezpečí objektů a technologií, z jehož obsahu vyplývá, že v objektu byla provozována koželužská výroba (zjištěno z posouzení požárního nebezpečí objektů a technologií ze dne 29. 5. 1996). Okresní požární rada Okresního úřadu , adresa, se vyjádřil tak, že schvaluje opatření v předloženém posouzení požárního nebezpečí stavby (zjištěno z vyjádření Okresního požárního rady , adresa, k posouzení požárního nebezpečí ze dne 31. 7. 1996).

11. V roce 2004 si žalobkyně nechala vypracovat technickou dokumentaci a fotodokumentaci ke změně užívání části stavby (zjištěno ze situace zpracování živočišných produktů, půdorysu prvního nadzemního podlaží – dispoziční schéma technologie, technologických schémat zpracování živočišných produktů a fotodokumentace provozu zpracování živočišných produktů, vše vyhotoveno Garant, sdružení inženýrských služeb, v dubnu 2004). , jméno FO, . , jméno FO, k tomu vypracovala požárně bezpečnostní řešení; v něm uvedla, že z hlediska dispozičního řešení není v objektu prováděna změna a mění se pouze účel využití části výrobní haly tak, že část objektu bude využívána k výrobě hnojiv a průmyslového mýdla ve varných nádobách a část haly, kde jde umístěno původní technologické zařízení, je bez využití; dále uvedla, že výrobní program sestává z mokrého zpracování živočišných produktů, do haly se dováží pouze množství materiálu k denní výrobě, hala neslouží pro skladování surovin ani výrobků; v závěru uvedla, že navrhovanou změnou nedochází ke zvýšení požárního rizika, avšak v nevyužívané části nelze skladovat hořlavý materiál, a pokud by tento prostor byl později využíván k výrobě, je nutno, aby se jednalo o mokrý proces, popřípadě aby bylo provedeno nové požárně bezpečnostní posouzení a patřičná protipožární opatření (zjištěno z požárně bezpečnostního řešení vypracovaného , jméno FO, . , jméno FO, , datovaného květnem 2004). Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje uvedl na základě předloženého požárně bezpečnostního řešení, že nemá připomínek ke změně užívání části bývalé centrální výroby štípenek na zpracování a skladování živočišných produktů (zjištěno ze stanoviska pro stavební řízení Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 3. 6. 2004). Změna v užívání stavby z centrální výroby štípenek na zpracování živočišných produktů byla stavebním úřadem povolena (zjištěno rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby ze dne 2. 8. 2004 vydaného , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad).

12. V roce 2011 vypracovala žalobkyně technickou dokumentaci týkající se provozované činnosti za účelem posouzení požárního nebezpečí (zjištěno z dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím ze dne 28. 2. 2011, požárního řádu dílny údržby ze dne 28. 2. 2011 a stanovení organizace zabezpečení požární ochrany datovaná 28. 2. 2011).

13. Původní žalobkyně jako pronajímatel a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako nájemce, uzavřely dne 19. 5. 2015 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na dobu neurčitou, kterou původní žalobkyně pronajala uvedené společnosti část haly – předmětné budovy – o výměře 1 824 m2 jako skladovací prostory a o výměře 36 m2 jako ostatní manipulační plochu; které konkrétní prostory v hale jsou pronajaty, ve smlouvě uvedeno nebylo (zjištěno z uvedené smlouvy).

14. V rámci policejního šetření požáru popsal zaměstnanec žalobkyně , jméno FO, , kde se v objektu nacházely nádrže a kontejnery a kde byla umístěna různá vozidla (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, včetně připojeného plánku z trestního spisu č. j. , Anonymizováno, ). Zaměstnanec žalobkyně , jméno FO, uvedl, že žalobkyně v době požáru v objektu skladovala mj. asi 50 tun tuků, asi 25 tun bílkovinného hydrolyzátu, do 300 kg kyseliny sírové; společnost , právnická osoba, v budově skladovala asi 10 tlakových lahví; dále popsal, které části prostor užívala ta která společnost a které části (vjezdové prostory) byly užívány společně (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, včetně připojeného plánku z téhož trestního spisu). Zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , jméno FO, popsal, které prostory užívala tato společnost, a uvedl, že v objektu měli uskladněno mj. 200 až 250 tun soli, asi 20 tun masokostní moučky, mastné kyseliny ve čtyřech plných nádržích po 25 tunách, dále byly v objektu nádrže na živočišné tuky a rostlinné oleje (ohledně nichž se vyjádřil k jejich kapacitě, nikoli k aktuálně skladovanému množství), dále uvedl, že v objektu bylo asi 20 tlakových lahví, z toho tři až čtyři plné; v objektu byla zaparkovaná nákladní vozidla majitele, sekačky, traktor a UNC bagr (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, včetně připojeného plánku z téhož trestního spisu). Zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , jméno FO, popsal, kde byly v objektu umístěny nádrže, kontejnery, palety a další věci (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení Hynka , jméno FO, včetně připojeného plánku z téhož trestního spisu). Zaměstnankyně společnosti , právnická osoba, , jméno FO, popsala, kde byly v objektu nádrže žalobkyně a kde nádrže společnosti , právnická osoba, , a uvedla, že v budově byly skladovány živočišné tavené tuky, rostlinné surové oleje, mastné kyseliny a sůl (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, včetně připojeného plánku z téhož trestního spisu). Zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , jméno FO, mj. popsal, kde se v objektu nacházely nádrže na mastné kyseliny a kde tukové nádrže; k množství skladovaných materiálů se přesně nevyjádřil, nicméně popsal čerpání tuků do cisternového návěsu v den požáru v množství minimálně 10 kubíků (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, a o doplnění podaného vysvětlení včetně připojeného plánku z téhož trestního spisu).

15. Jelikož k dotazu soudu obě strany sdělily, že nenavrhují výslech žádné z uvedených osob, a s ohledem na značný časový odstup se jevilo jako nepravděpodobné, že by si v současnosti vybavovaly více, než na co byly dotazovány bezprostředně po požáru, soud tyto osoby jako svědky nevyslýchal a spokojil se se záznamy o podaných vysvětleních.

16. Dále lze podotknout, že skutečnost, že společnost , právnická osoba, v budově skladovala propanbutanové lahve, byla nepřímo podporována i doklady o dodávce od společnosti , právnická osoba, . z let 2015 a 2017 (protokol o počtu tlakových lahví č. , hodnota, , faktura č. , hodnota, , faktura č. , hodnota, a dodací list č. , hodnota, ).

17. Jak je řečeno výše, mezi stranami nebylo sporné, že dne 17. 5. 2017 došlo k požáru předmětné budovy. Požár byl předmětem šetření ze strany Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje. Podle něho požár vznikl zhruba v čase 20:50 až 21:30 hod., příčinu se nepodařilo přesně určit, zásadní vliv na šíření a intenzitu požáru mělo užívání objektu v rozporu s dokumentací povolující užívání stavby, konkrétně nerespektování požárně bezpečnostního řešení z roku 2004 zejména skladováním 100 tun mastných kyselin, 140 tun rostlinných olejů, 464 tun živočišných tuků, minimálně 20 propanbutanových lahví, 350 kg kyseliny sírové a palivového dříví (zjištěno z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 28. 3. 2018, evidenční č. , hodnota, ). Zpracovatel odborného vyjádření , jméno FO, byl vyslechnut v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 39/2020 dne 20. 4. 2020; soud provedl k důkazu protokol z ústního jednání, kdy k výslechu došlo, nicméně nezjistil z něho žádné další významné skutečnosti a považoval za nadbytečné provádět důkaz zvukovým záznamem jeho výslechu.

18. Pokud šlo o fotodokumentaci průběhu a následků požáru, soud provedl k důkazu předložené fotografie (čtyři kusy fotografií zachycujících samotný požár, fotografie zachycující předmětnou budovu po požáru s červeně vyznačeným žalobkyní tvrzeným rozsahem užívání ze strany žalobkyně a společnosti , právnická osoba, , fotografie označené jako „tuk EKOREGIONALU po požáru“, fotografie označená jako „nádrže s tuky EKOREGIONAL“, fotografie označená jako „foto nádrže , právnická osoba, před požárem“, fotografie označená jako „nádrže v hale EKOREGIONAL rok 2004“, fotografie označené jako „nádrže v hale EKOREGIONAL rok 2017“). Po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že dokládají, že žalobkyně i společnost , právnická osoba, v budově vyvíjely svou činnost a skladovaly různé látky (zřejmě zejména značné množství tuků). Nicméně vzhledem k velkému rozsahu požáru, který zasáhl téměř celou budovu, pokládal za zcela nereálné stanovit z těchto fotografií, kde přesně v hale bylo jaké množství jakých látek k okamžiku požáru umístěno a kolik ze skladovaného množství té které látky při požáru shořelo. K tomu lze dodat (i s odkazem na vyjádření zástupce znaleckého ústavu , adresa, školy báňské – Technické univerzity , adresa, před soudem), že nelze vyloučit – ale ovšem ani přesně stanovit – že i z některých nádrží či nádob nezničených požárem mohlo v důsledku zahřátí požárem dojít např. k úniku nějakých hořlavých výparů.

19. K okolnostem požáru bylo soudu předloženo několik znaleckých posudků z oboru požární ochrana, které soud provedl k důkazu. Šlo o znalecký posudek z vypracovaný , jméno FO, . , jméno FO, a označený č. 01/07/2018, který dospěl k závěru, že následky požáru by i bez přítomnosti neurčeného počtu propanbutanových tlakových lahví byly obdobné. Dále šlo o znalecký posudek vypracovaný , jméno FO, ze dne 29. 3. 2019, který dospěl k závěru, že původní žalobkyně pronajímala prostory v budově k provozování živnosti různým subjektům v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, čímž došlo ke zvýšení požárního zatížení, a že žalobkyně po roce 2004 rozšířila skladovou kapacitu a užívala objekt ke garážování vozidel, ač tyto změny nebyly předmětem stavebního řízení.

20. Dále šlo o znalecký posudek č. 35/2019/BPaPO vypracovaný , tituly za jménem, , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . Bc. , jméno FO, , , tituly za jménem, , datovaný 1. 7. 2019, který dospěl k závěru, že je více možných příčin vzniku požáru různé míry pravděpodobnosti, dále že společnost , právnická osoba, využívala pronajaté prostory nejen ke skladování, ale též k výrobě a dalším činnostem, přičemž množství hořlavých a nebezpečných látek včetně tuků a propanbutanových lahví bylo v rozporu s požárně bezpečnostním řešením stavby; podle fotografií v posudku bylo již v letech 2015 až 2017 zdokumentováno dlouhodobé porušování povinností v oblasti požární ochrany společností , právnická osoba, ; dále tento posudek dospěl k závěru, že žalobkyně své povinnosti v oblasti požární ochrany plnila. Zpracovatelé posledně uvedeného znaleckého posudku byli vyslechnuti v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 39/2020 dne 20. 4. 2020; soud provedl k důkazu protokol z ústního jednání, kdy k výslechu došlo, nicméně nezjistil z něho žádné další významné skutečnosti a považoval za nadbytečné provádět důkaz zvukovým záznamem jejich výslechu.

21. Konečně šlo o znalecký posudek č. 7/2022 vypracovaný znaleckým ústavem Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou , adresa, , Fakultou bezpečnostního inženýrství, dne 28. 3. 2023, doplněný doplňujícím vyjádřením znaleckého ústavu ze dne 22. 9. 2023. Posudek dospěl k závěru, že skutečné množství uskladněných hořlavých látek v předmětné budově bylo výrazně vyšší oproti projektovanému, což bylo v rozporu se schváleným požárně bezpečnostním řešením, dále že skladování propanbutanových lahví v prostoru dvou spojených požárních úseků č. , hodnota, a 3 bylo v rozporu se schváleným požárně bezpečnostním řešením, dále že garážování nákladních automobilů v prostorách haly bylo v rozporu se schváleným požárně bezpečnostním řešením a dále že v době mezi vyhotovením požárně bezpečnostního řešení v roce 2004 a rokem 2016, kdy byla provedena pasportizace objektu, byly provedeny úpravy spočívající v propojení dříve oddělených požárních úseků č. , hodnota, a 3, vybudování příčky rozdělující výrobní halu a změna dispozic některých místností; i tyto úpravy byly v rozporu s požárně bezpečnostním řešením. Dále posudek konstatoval, že přesný průběh šíření požáru nelze stanovit a nelze ani procentuálně stanovit, jaký vliv hořlavý materiál a odstavená vozidla měly na rozvoj a intenzitu požáru (zjištěno z uvedeného písemného posudku).

22. Zástupce znaleckého ústavu byl soudem též opakovaně vyslechnut, přičemž uvedl, že při výpočtech zjistili, že skutečné požární zatížení objektu vzhledem k tomu, co se v objektu nacházelo, výrazně převyšovalo projektovaný stav. Z fotografií následků požáru nelze míru požárního zatížení stanovit, v tomto směru vycházeli z množství skladovaného materiálu zachyceného ve výpovědích osob dle odborného vyjádření hasičského záchranného sboru, včetně tam zachyceného procházení místa požáru ze strany hasičského sboru. Pro účely posudku vybrali pouze ty materiály, které popsalo více svědků a které se v objektu nacházely ve větším množství. S tlakovými lahvemi ani nekalkulovali, ač by uvolnění plynu z lahve mělo na požár vliv. I kdyby se kalkulovalo pouze s tukem v množství 9 660 kg a 35 070 kg, celkové požární zatížení by bylo 120 kg/m2, tedy převyšující povolené množství; samotné tyto tuky by představovaly požární zatížení asi 19 kg/m2, ale v objektu by nesmělo být nic jiného hořlavého. Poslední verzí požárně bezpečnostního řešení stavby dle podkladů dostupných znaleckému ústavu byla původní projektová dokumentace s dílčí modifikací vyplývající z požárně bezpečnostního řešení z roku 2004. Změna užívání části budovy v roce 2004 neměla požární zatížení významně zvýšit, tato změna měla mít dílčí charakter, ve zbývající části objektu měl být zachován původní mokrý proces. , jméno FO, . , jméno FO, v roce 2004 byl v souladu s normou, která umožňuje neposuzovat požární riziko jako celek, pokud v měněné části nedojde ke zvýšení o více než 15 kg/m2, přičemž ona kalkulovala s plochou cca 4 000 m2 odpovídající původní nerozdělené hale, avšak s tím, že zbylé části prostor jsou bez rizika. V době těsně před požárem se však v objektu neprovozoval proces, který by odpovídal tomu původnímu; podle znaleckého ústavu je rozdíl mezi zpracováním tuků a původním zpracováním usní. Někdy po roce 2004 a před rokem 2016 došlo k vybudování sekčních vrat v dělící stěně mezi požárními úseky č. , hodnota, a 3, neboť v roce 2016 jsou zanesena v pasportizaci budovy. Šlo o jiná vrata než dvoje sekční vrata, která se nacházela v dělící zdi vybudované zhruba středem haly. Pokud by tato zeď byla vytažena nad střešní plášť a sekční vrata, která v ní byla umístěna, by byla protipožární, mohlo by to mít vliv na rozvoj požáru, nicméně o tom, že by tyto předpoklady byly splněny, znalecký ústav přesvědčen nebyl; z výsledku požáru je zřejmé, že jako protipožární stěna nezafungovala. Znalecký ústav ve svém posudku nepočítal s tím, zda všechen skladovaný materiál vyhořel, ani nepočítal průběh samotného požáru, nýbrž se zabýval potenciálním uvolněným teplem a zvýšením požárního zatížení objektu podle stejných principů, jako kdyby bylo navrhováno nově požárně bezpečnostní řešení objektu. Průběh hasebního zásahu nezkoumal; šíření požáru je zdokumentováno útržkovitě, není jisté, zda by bylo možno posoudit, zda měl hasební zásah na rozvoj požáru vliv, nicméně na závěry posudku by to vliv nemělo. Způsob hasebního zásahu obecně může ovlivnit vývoj požáru, nicméně hašení tuků je specifické a obtížné za jakýchkoliv okolností. Neexistuje univerzální hasidlo, a pokud jde o případnou potřebu nasazení pěny ve velkém množství, hasičský sbor garantuje, že bude mít k dispozici pěnu v množství 3 x 240 litrů; případné větší množství, které by bylo potřebné, je na provozovateli objektu, a to i dle dokumentace zdolávání požáru. Průběh požáru v podstatě korespondoval se shledaným požárním zatížením, nicméně vzhledem k tomu, že nebylo určeno ohnisko, nelze jej přesně určit. Podílely se na něm všechny hořlavé materiály s výjimkou těch, které by případně vůbec neshořely. Zasažen byl v podstatě celý objekt. Znalci nejsou schopni říci, v jaké fázi a jak měly předmětné materiály na požár vliv, ale určitě ho měly, a to jak ve fázi rozvoje, tak i ve fázi plně rozvinutého požáru. Kdyby v objektu byly pouze takové věci, které byly souladné s posledním požárně bezpečnostním řešením z roku 2004, požár by jistě byl pomalejší a méně intenzivní, bylo by kratší vyhořívání a bylo by též nižší poškození objektu; bylo by nicméně spekulativní modelovat, jaký by byl rozdíl jeho průběhu oproti tomu, co nastalo. Znalecký ústav se nezabýval tím, komu který materiál patřil, a vzhledem k tomu, že není známá přesná sekvence požáru, nezabývali se tím, komu z případných více subjektů přičítat větší nebo menší podíl. Vliv jednotlivých faktorů, např. uskladněného materiálu ve srovnání s garážovanými automobily, na rozvoj požáru nelze rozlišit; když je požár rozvinutý, každý hořlavý materiál se na něm projevuje, dochází k radiaci velkého množství tepla, které ohřívá další hořlavé materiály, uvedené rozlišení tak nelze provést. Nelze ani stanovit, např. jak by se požár šířil, kdyby v objektu nebylo zaparkováno vozidlo IVECO. Konstrukce budovy neměla na požár významný vliv; došlo k vyhoření hořlavého podbití střechy, avšak požární zatížení střechou bylo minimální, většina konstrukcí střechy byla ocelových s výrazným prosklením; hořet začalo jednoznačně dole. Soud vzhledem k poměrně značnému významu tohoto znaleckého posudku dodává, že má za to, že dotazy a námitky vznesené proti posudku žalobkyní byly zástupcem znaleckého ústavu řádně zodpovězeny a vysvětleny.

23. Soud provedl k důkazu zprávu o zásahu Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje, kterou chtěla žalobkyně prokazovat, že průběh zásahu mohl mít vliv na šíření, rozvoj a intenzitu požáru; takový závěr však ze samotné zprávy rozhodně nelze učinit. Vzhledem k tomu, že shora uvedený znalecký ústav k tomu uvedl, že šíření požáru je zdokumentováno útržkovitě, není jisté, zda by bylo možno posoudit, zda měl hasební zásah na rozvoj požáru vliv, nicméně na závěry posudku by to vliv nemělo, soud tuto otázku dále nezkoumal, neboť by to pro výsledné posouzení nemělo význam. Ostatně i shora uvedený znalecký posudek č. 35/2019/BPaPO vypracovaný , tituly za jménem, , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . Bc. , jméno FO, , , tituly za jménem, , předložený žalobkyní, sice k otázce průběhu hasebního zásahu vyslovil otázku k dostupnému množství pěnidla, nicméně ani ten nijak jednoznačně netvrdil, že by hasiči postupovali nesprávně a že by to bylo rozhodující příčinou masivního rozvoje požáru. Zástupce znaleckého ústavu , adresa, školy báňské – Technické univerzity , adresa, k otázce množství pěnidla uvedl, že hasiči garantují pouze určité základní množství a je na provozovateli objektu, aby se v závislosti na charakteru provozované činnosti případně předzásobil dalším množstvím.

24. Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje provedl u žalobkyně tematickou kontrolu zahájenou dne 18. 5. 2017 (tedy po předmětném požáru), jejíž výsledkem byla kontrolní zjištění (zjištěno z protokolu o tematické kontrole provedené Hasičským záchranným sborem Zlínského kraje datovaného 24. 5. 2017). Žalobkyně podala zprávu o odstranění závad a námitky (zjištěno ze zprávy o odstranění závad v oblasti požární ochrany a námitek proti kontrolnímu zjištění ze dne 29. 6. 2017). Námitkám bylo zčásti vyhověno, zčásti nikoli, a to mj. se závěrem, že žalobkyně nedodržela povinnost zabezpečení potřebného množství a provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení ve vztahu k vnitřním nástěnným hydrantům (zjištěno z vyřízení námitek podaných proti kontrolním zjištěním Hasičským záchranným sborem Zlínského kraje ze dne 18. 7. 2017).

25. Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje provedl u společnosti , právnická osoba, tematickou kontrolu zahájenou rovněž dne 18. 5. 2017, při níž zjistil, že uvedená společnost užíváním části předmětné budovy ke skladování rostlinných a živočišných tuků, solí a propanbutanových lahví nedodržela podmínky požární bezpečnosti činností stanovených v dokumentaci požární ochrany (zjištěno z protokolu o tematické kontrole provedené Hasičským záchranným sborem Zlínského kraje datovaného 29. 5. 2017). Uvedená společnost podala proti kontrolním zjištěním námitky, kterým bylo zčásti vyhověno, zčásti – a to zejména ve vztahu ke konstatovanému skladování olejů a tuků – nikoli (zjištěno z vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění Hasičským záchranným sborem Zlínského kraje). Na základě částečného vyhovění námitkám byl protokol o kontrole upraven dodatkem (zjištěno z dodatku protokolu o kontrole Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 12. 10. 2017). Námitky proti dodatku protokolu byly zamítnuty (zjištěno ze sdělení Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 29. 11. 2017). Společnost , právnická osoba, byla uznána vinnou z přestupku proti zákonu o požární ochraně (zjištěno z rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 2. 11. 2018), k jejímu odvolání bylo rozhodnutí zrušeno (zjištěno z rozhodnutí Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 21. 3. 2019). Následně byla znovu uznána vinnou z přestupku proti zákonu o požární ochraně (zjištěno z rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 21. 6. 2019 a opravného rozhodnutí ze dne 29. 7. 2019), k jejímu odvolání bylo rozhodnutí opět zrušeno (zjištěno z rozhodnutí Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 2. 10. 2019). Přestupkové řízení bylo následně zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí doby (zjištěno z rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 20. 5. 2020).

26. Soud dále provedl k důkazu celkem šest prohlášení o užívání pronajatých prostor (společnosti , právnická osoba, ze dne 27. 4. 2022, , jméno FO, ze dne 19. 4. 2022, společnosti , právnická osoba, ., ze dne 14. 4. 2022, , jméno FO, ze dne 13. 4. 2022, společnosti , právnická osoba, ze dne 14. 4. 2022 a společnosti , právnická osoba, ., ze dne 14. 4. 2022) včetně jejich přílohy – půdorysného plánku. Obsah prohlášení i plánků byl ve všech případech v podstatě shodný, tedy že daný subjekt jako nájemce užíval prostory předmětné budovy pronajaté dle nájemní smlouvy s původní žalobkyní zcela výlučně a neprovozoval v nich podnikatelskou činnost společně s jinými nájemci (zjištěno z uvedených prohlášení a plánků). Soud na základě těchto prohlášení a plánků dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně i každý z uvedených šesti subjektů skutečně užívali v předmětné budově prostory, které se nepřekrývaly. Nicméně vzhledem k rozmístění jednotlivých užívaných prostorů v budově zároveň existovala řada komunikačních koridorů, bez nichž by nebylo možno se k mnoha těmto prostorům vůbec dostat, a tyto plochy zjevně musely být užívány více uživateli společně k pohybu pracovníků, techniky i materiálu. Mnohé prostory jednotlivých uživatelů, včetně prostorů dvou největších uživatelů (žalobkyně a společnosti , právnická osoba, ), od sebe nebyly fyzicky vůbec odděleny, nýbrž představovaly jen různé plochy ve společné hale. Žalobkyně kladla důraz na zeď předělující hlavní halu zhruba na dvě poloviny (na plánku zakreslena jako horizontálně probíhající zhruba středem stavby), nicméně prostory jednotlivých uživatelů oddělovala jen zčásti, zároveň totiž oba hlavní uživatelé (žalobkyně i společnost , právnická osoba, ) užívali plochy v obou „polovinách“ budovy a tyto plochy již od sebe nijak odděleny nebyly. Tyto závěry byly podporovány, kromě shora uvedených prohlášení, též zákresy užívání prostor, které učinily jednotlivé osoby podávající vysvětlení v rámci policejního šetření a byly přílohou shora uvedených úředních záznamů o podaných vysvětleních. I z nich vyplývalo, že užívání největších prostor v objektu mělo podobu mozaiky ploch a zařízení užívaných zčásti jednotlivě (zejména různé skladovací nádrže a kontejnery), zčásti společně (zejména plochy a komunikační trasy nutné k přesunům pracovníků, techniky a materiálu). Soud tedy po skutkové stránce uzavřel, že provoz v budově probíhal (nutně musel vzhledem k rozvržení užívaných ploch probíhat) jako odehrávající se ve společném prostoru, v němž se sice jednotliví uživatelé mohli věnovat každý své činnosti na svých zařízeních, nicméně tyto činnosti se bezprostředně ovlivňovaly a prolínaly, např. pohybem lidí, techniky a materiálu mezi jednotlivými „výlučně“ užívanými plochami.

27. Pokud jde o další skutková zjištění soudu, původní žalobkyně se sloučila s nynější žalobkyní, přičemž fúze byla zapsána do obchodního rejstříku ke dni 24. 3. 2022 (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně původní žalobkyně, výpisu referenčních údajů a notářských zápisů sepsaných , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou, dne 24. 3. 2022 pod sp. zn. NZ 219/2022 a NZ 221/2022).

28. Původní žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k plnění datované 17. 2. 2021 a doručenky datové zprávy ze dne 18. 2. 2021).

29. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Šlo konkrétně o:- soubor další smluvní dokumentace k pojištění, z níž nevyplývalo pro věc samu nic podstatného (informace pro zájemce o pojištění a řada zvláštních a dodatkových pojistných podmínek);- důkazní prostředky vztahující se hodnotě (ceně) požárem zasažené budovy, které by pro věc měly význam pouze v případě, že by byl opodstatněný základ nároku (znalecký posudek , jméno FO, . , jméno FO, č. , hodnota, , znalecký posudek č. , hodnota, vypracovaný společností , právnická osoba, ze dne 18. 1. 2018, dodatek č. , hodnota, k tomuto znaleckému posudku ze dne 2. 8. 2018, stavebně technická dokumentace na č. l. 245 až 263a, odhad tržní hodnoty č. , hodnota, , ocenění nemovitosti č. , Anonymizováno, na č. l. 286 až 305 spisu, odhad obvyklé ceny nemovitosti č. , Anonymizováno, , sdělení ze dne 24. 3. 2020 označené jako doplnění informací – řešení pojistné události, faktury na č. l. 306 až 321 spisu k tvrzeným pracím provedeným na budově, tabulka se seznamem tvrzených prací provedených na budově v letech 2004 až 2017, soubor smluvní a účetní dokumentace k tvrzeným pracím provedeným na budově na č. l. 457 až 614 spisu);- další listiny, z nichž soud nezjistil nic, co by mělo vliv na skutkové závěry významné pro posouzení věci (nedatovaný provozně manipulační řád havarijní plán pro zpracování živočišného tuku, nedatovaný provozně manipulační řád havarijní plán pro nakládání s vedlejšími živočišnými produkty kategorie 3, nedatovaný dokument označený jako technická podmínka Erkol base, bezpečnostní list týkající se přípravku Erkol báze ze dne 20. 6. 2007, bezpečnostní list týkající se taveného živočišného tuku ze dne 15. 9. 2016, pasport objektu z roku 2016, oznámení o poskytnutí zálohy na pojistné plnění ze dne 11. 9. 2017, rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odboru stavební úřad, o povolení odstranění stavby ze dne 10. 4. 2018, sdělení ze dne 11. 12. 2018 označené jako informace k doplnění podkladů v rámci řešení pojistné události, sdělení ze dne 8. 1. 2019 označené jako doplnění informací v rámci řešení pojistné události, oznámení o poskytnutí zálohy na pojistné plnění ze dne 22. 7. 2019, dopis žalobkyně žalované ze dne 26. 3. 2020 označený jako odvolání proti výpočtu výše pojistného plnění, dopis žalované žalobkyni ze dne 28. 4. 2020, dopis žalované žalobkyni ze dne 10. 2. 2021).

30. Zjištěný skutkový stav lze shrnout následovně. Mezi stranami bylo ujednáno pojištění mj. proti požáru. Týkalo se objektu č. p. 1673 v Otrokovicích. Dne 17. 5. 2017 vznikl požár, který tento objekt výrazně poškodil. Žalovaná poskytla částečné plnění, avšak uplatnila právo krátit je o 25 % z důvodu porušení povinností původní žalobkyní. Rozdíl neuhradila ani po předžalobní výzvě. Později došlo k fúzi původní žalobkyně sloučením s nynější žalobkyní; fúze byla zapsána do obchodního rejstříku ke dni 24. 3. 2022.

31. Ve vztahu k požárně bezpečnostnímu řešení soud předesílá, že jeho konkrétní podoba ve vztahu ke konkrétnímu objektu je otázkou skutkovou, neboť jde o technickou dokumentaci svého druhu srovnatelnou např. s projektovou dokumentací určité stavby; proto zjištění ohledně ní ve vztahu k předmětné budově čerpal z provedených důkazů včetně znaleckých zkoumání, jak je podrobněji uvedeno výše. Na základě toho soud dospěl k závěru, že poslední zpracované požárně bezpečnostní řešení bylo kombinací původního řešení z doby výstavby budovy a dílčí změny zpracované v roce 2004 , jméno FO, . , jméno FO, . Z jejího řešení je nutno zdůraznit, že počítalo s ponecháním části haly bez využití (v podstatě jako místa odložení původního technologického zařízení) s tím, že do haly bude dováženo pouze množství materiálu k denní výrobě a hala nebude sloužit pro skladování surovin ani výrobků, a s tím, že pokud by mělo dojít k opětovnému využití nevyužívané části, bude nutno případně provést i nové posouzení. Již jen z toho je patrné, že stav reálného využití budovy v roce 2017, kdy v ní byly uskladněny minimálně desítky tun (podle šetření hasičského záchranného sboru dokonce stovky tun) tuků resp. olejů a řada dalších materiálů, vozidel a věcí, nemohl s požárně bezpečnostním řešením budovy korespondovat. K témuž závěru dospěl i znalecký posudek , adresa, školy báňské – Technické univerzity , adresa, , který v tomto směru pokládá soud za naprosto logický; závěry znaleckého ústavu, že při skladování desítek tun tuků došlo k podstatnému zvýšení požárního zatížení budovy oproti projektovanému stavu, se v tomto kontextu jeví jako i laicky snadno pochopitelné. Posledně uvedený znalecký posudek poukázal též na stavební úpravy zahrnující propojení dříve oddělených požárních úseků č. , hodnota, a 3 a garážování různých vozidel jako na skutečnosti, které byly rovněž v rozporu s požárně bezpečnostním řešením budovy. I tyto závěry se jeví jako zcela logické a soud z nich proto vycházel. S ohledem na to, že již tato zjištění byla postačující pro posouzení věci, soud se nezabýval přesným stanovováním, kolik stovek tun tuků a kolik různých dalších hořlavých látek bylo v budově uskladněno.

32. Dále soud pokládal za prokázané, že skladování látek v rozsahu podstatně převyšujícím míru požárního zatížení předpokládanou požárně bezpečnostním řešením budovy prováděla jak žalobkyně, tak společnost , právnická osoba, Dále bylo prokázáno, že původní žalobkyně i žalobkyně (ostatně personálně propojené a posléze fúzující) si musely být vědomy, že společnost , právnická osoba, pronajatou část prostorů v budově ke skladování používá; vyplývá to nejen ze samotné nájemní smlouvy (kde jsou prostory pronajaty jako skladovací), ale i z popisu rozmístění nádrží a dalších zařízení v budově jednotlivými zaměstnanci žalobkyně a společnosti , právnická osoba, , z něhož je patrné, že zaměstnanci obou těchto společností měli přinejmenším základní přehled o činnosti druhé společnosti v předmětné budově.

33. Pokud šlo o samotný vznik, průběh a rozvoj požáru, z provedeného dokazování vyplynulo, že příčinu požáru ani jeho přesný průběh s jistotou stanovit nelze. Byť se jednotlivé předložené znalecké posudky v určitých detailech lišily, žádný z nich ani netvrdil, že by konkrétní příčina požáru byla prokazatelná. Znalecký ústav , adresa, škola báňská – Technická univerzita , adresa, výslovně uvedl, že přesný průběh šíření požáru nelze stanovit a nelze ani procentuálně stanovit, jaký vliv hořlavý materiál a odstavená vozidla měly na rozvoj a intenzitu požáru; jejich vliv od sebe nelze odlišit; průběh požáru se tedy ani nepokoušel nějak vypočítat. Soud k tomu podotýká, že s ohledem na tuto skutečnost pokládal za bezpředmětné pokoušet se průběh požáru nějak konkrétněji rekonstruovat, neboť to zjevně není reálně možné. Znalecký ústav nicméně dále uvedl, že kdyby v objektu byly pouze věci souladné s požárně bezpečnostním řešením, požár by jistě byl pomalejší a méně intenzivní, bylo by kratší vyhořívání a bylo by též nižší poškození objektu, byť by bylo spekulativní modelovat rozdíl jeho průběhu oproti skutečnosti.

34. Předložené znalecké posudky se soustředily spíše na to, do jaké míry bylo užívání objektu souladné s příslušným požárně bezpečnostním řešením. Znalecké posudky znalce , jméno FO, a znaleckého ústavu akcentovaly, že způsob užívání objektu znamenal zvýšení požárního zatížení oproti předpokládanému stavu. Shodný závěr ovšem uvedli i znalci , jméno FO, a , jméno FO, v posudku předloženém žalobkyní, pouze s tím, že umístění nadměrného množství hořlavých a nebezpečných látek a dlouhodobé porušování povinností v oblasti požární ochrany přičetli pouze společnosti , právnická osoba, , a nikoli žalobkyni.

35. Dále soud pokládal za prokázané, že někdy po roce 2004 a před rokem 2016 došlo k vybudování sekčních vrat v dělící stěně mezi požárními úseky č. , hodnota, a 3, čímž byly tyto úseky z požárního hlediska spojeny.

36. Dále soud pokládal za prokázané, že provoz v budově probíhal v podstatné míře ve společném prostoru (hlavní hale), v němž se činnosti jednotlivých uživatelů bezprostředně ovlivňovaly a prolínaly mj. pohybem lidí, techniky a materiálu.

37. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

38. Podle § 2758 odst. o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

39. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.

40. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

41. S ohledem na zjištěný skutkový stav vzniklo původní žalobkyni vůči žalované právo na pojistné plnění z důvodu požáru předmětného objektu. Toto právo má majetkový charakter (jde o peněžitou pohledávku) a jako takové náleželo do jmění původní žalobkyně, které fúzí sloučením přešlo na nynější žalobkyni. Podstatou sporu byla výše pohledávky z toho vyplývající.

42. Podle článku 16 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek žalované pro pojištění majetku a odpovědnosti (č. P-100/14) pojistitel má právo snížit pojistné plnění, pokud porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné oprávněné osoby mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. Toto ujednání mělo věcně shodný obsah jako ustanovení § 2800 odst. 2 o. z., podle něhož, mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.

43. Soud ve věci původně rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 33 C 222/2021661, v němž shledal základ nároku plně opodstatněným, a to z toho důvodu, že žalovaná podle mínění soudu neunesla břemeno tvrzení ve vztahu ke skutkovým tvrzením, jež uplatňovala jako základ pro své právo krátit pojistné plnění. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 53 Co 261/2022-681. Z uvedeného usnesení vyplývá právní názor, kterým je soud prvního stupně vázán, že skutková tvrzení žalované stručně rekapitulovaná výše byla dostatečná k tomu, aby za předpokladu své pravdivosti odůvodňovala nějaké krácení pojistného plnění.

44. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, soud dospěl k závěru, že předmětná budova byla žalobkyní (coby pojistníkem a jedním z pojištěných) užívána v rozporu s relevantním požárně bezpečnostním řešením stavby, způsobem, který podstatně zvyšoval požární zatížení objektu, a tedy i riziko vzniku a rozvoje požáru; tvrzení žalované v tomto směru tedy shledal odpovídajícím pravdě. Původní žalobkyně jako tehdejší vlastník budovy (a další pojištěný) si navíc musela být vědoma a přinejmenším mlčky akceptovala, že společnost , právnická osoba, rovněž užívá budovu způsobem, který byl v rozporu jednak s nájemní smlouvou (neboť prostory byly pronajaty ke skladování, nikoli k výrobě, která tam přitom evidentně byla provozována), jednak i v podstatném rozporu s požárně bezpečnostním řešením stavby; znalecký posudek znalců , jméno FO, a , jméno FO, předložený žalobkyní hovořil dokonce o dlouhodobém porušování povinností v oblasti požární ochrany touto společností, dokumentovaném i fotograficky.

45. Dále, podle § 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění účinném ke dni 17. 5. 2017 (dále jen „zákon o požární ochraně“), právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.

46. Soud dospěl k závěru, že způsob užívání předmětné budovy, přinejmenším její hlavní halové části, žalobkyní a společností , právnická osoba, lze pokládat za společné užívání ve smyslu citovaného ustanovení. Není tím dotčeno, že dílčí plochy a zařízení mohly sloužit výlučně jedné, nebo druhé společnosti. Zároveň ale vzhledem k jejich rozmístění a pouze částečnému fyzickému oddělení se činnosti obou společností v téže halové prostoře vzájemně ovlivňovaly a významná část ploch v budově musela sloužit jako komunikační trasy pro pracovníky i techniku obou společností. Smyslem citovaného ustanovení zákona o požární ochraně nepochybně je, aby právě v tomto typu případů, kdy působení více různých subjektů v jednom místě může vyvolat nejasnost ohledně řízení či koordinace požární ochrany, byla jednoznačně určena za to odpovědná osoba. Tou byla původní žalobkyně jako vlastník. Žádnou smlouvou totiž nedošlo k celkovému přenesení odpovědnosti (za celou budovu, ne případně jen za nějakou plochu v hale, což by z vyložených důvodů nebylo vůbec relevantní) na někoho jiného.

47. Konečně je nutno poukázat i na to, že původní žalobkyně spojila či umožnila spojení požárních úseků č. , hodnota, a 3, aniž by nechala nově posoudit požární bezpečnost budovy. Původní žalobkyni přitom nemůže plně zbavovat odpovědnosti, ani kdyby např. stavební úřad nesoulad nezjistil či na něj nijak nereagoval.

48. Soud tedy dospěl k závěru, že došlo k porušení povinností jak žalobkyní coby pojistníkem, tak původní žalobkyní coby jedním z pojištěných. Podle výše citovaných ustanovení smlouvy i zákona je to důvodem pro krácení pojistného plnění pouze v případě, že takové porušení mělo podstatný vliv na vznik, průběh či rozsah předmětného požáru. V této souvislosti je nutno konstatovat, že přesné zjištění, jak tato porušení ovlivnila požár, nebylo možno učinit, neboť vliv jednotlivých faktorů (např. skladování nadměrného množství hořlavých látek) nebylo možno kvantifikovat. Zároveň ale bylo znaleckým posudkem znaleckého ústavu konstatováno, že kdyby v objektu byly pouze věci souladné s požárně bezpečnostním řešením, požár by byl pomalejší, méně intenzivní, kratší a vedl by k nižšímu poškození objektu. Soud tedy uzavřel, že nezbytná příčinná souvislost zde dána byla.

49. Stanovení adekvátního rozsahu snížení pojistného plnění je věcí určité úvahy, neboť i v tomto případě platí, že nelze přesně vypočíst, o co by škoda na objektu bývala mohla být nižší. Soud dospěl k závěru, že krácení o nejméně 25 % bylo opodstatněné. Jak bylo vyloženo výše, porušení povinností nebylo marginální, nýbrž znamenalo podstatný rozpor s požárně bezpečnostním řešením, přičemž jeho závažnost zvyšovalo i to, že původní žalobkyně přinejmenším tolerovala současné významné porušování řádného stavu společností , právnická osoba, , a dále to, že původní žalobkyně byla jako vlastník budovy podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně odpovědná za plnění povinností na úseku požární ochrany ve vztahu k celé budově včetně pronajatých ploch.

50. Jelikož soud shledal, že žalovaná byla oprávněna pojistné plnění o 25 % snížit, jak učinila, vede to nutně k závěru, že podaná žaloba je již co do základu nároku nedůvodná. Proto ji soud zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

52. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 517 219 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 49 820 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 22 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne 16. 2. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 3. 2022, účast při ústním jednání dne 23. 3. 2022 (počítáno jako dva úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny), vyjádření ve věci samé ze dne 7. 4. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 28. 4. 2022, účast při ústním jednání dne 2. 5. 2022, odvolání proti mezitímnímu rozsudku, vyjádření ve věci samé ze dne 29. 11. 2022, účast při ústním jednání dne 4. 1. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 9. 3. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 27. 4. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 30. 6. 2023, účast při ústním jednání dne 14. 8. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 1. 9. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 25. 9. 2023, účast při ústním jednání dne 2. 10. 2023, účast při ústním jednání dne 13. 12. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 12. 1. 2024 a účast při ústním jednání dne 17. 1. 2024;b) odměna za zastupování advokátem po 24 910 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 6 úkonů právní služby: nesouhlas s přerušením řízení ze dne 4. 1. 2022, předložení důkazu a vyjádření k návrhu na přerušení řízení ze dne 13. 1. 2022, sdělení ohledně znaleckého posudku ze dne 6. 2. 2023, sdělení ohledně znaleckého posudku ze dne 20. 2. 2023 a sdělení k případným svědkům ze dne 5. 10. 2023;c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 28 úkonů;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 263 319 Kč.

53. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

54. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.