33 C 231/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 661,50 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 661,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 709 Kč za dobu od 24. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 59,25 % ročně z částky 6 953,62 Kč za dobu od 24. 4. 2025 do 17. 5. 2025 ve výši 264,72 Kč a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 6 953,62 Kč za dobu od 18. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2025 dosáhne částky 51 796 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 12. 2025 domáhala zaplacení částky celkem ve výši 14 661,50 Kč s příslušenstvím (úrokem, zčásti kapitalizovaným, a úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 25. 8. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , že na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 59,25 % ročně a že celkovou částku úvěru, úroku a úhrady ve výši 40 Kč měsíčně za pojištění schopnosti splácet se žalovaná zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1 239 Kč. Dále uvedla, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila, takže žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru v nové jistině ve výši 7 814,79 Kč a dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 952,50 Kč. Dále uvedla, že vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se nedostavila.

3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. V řízení nebylo přes poučení žalobkyně podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou a právě ve znění tvrzeném žalobkyní. Žalovaná je sice v listinách označených jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“, „Předsmluvní formulář“, „Prohlášení klienta“, „Hodnocení klienta“, „Příloha č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru“, „Přihláška do pojištění“, „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru“ a „Oznámení o schválení úvěru“ (které soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny neobsahují její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat, nanejvýš některé z nich obsahují číselný kód, ohledně něhož ovšem z ničeho nevyplývá, že by jím disponovala pouze žalovaná a do smlouvy jej jako projev své vůle doplnila právě žalovaná. Soud dále provedl k důkazu fotografie občanského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle mínění soudu nanejvýš to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní. Soud dále provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny označené jako „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání 1 Kč“, „Zaslaná SMS (informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“, nicméně dospěl k závěru, že ani z nich nelze ve vztahu k projevu vůle žalované při tvrzeném uzavírání smlouvy dovodit nic.

5. V řízení dále nebylo přes poučení žalobkyně podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z důkazů provedených k tomu (vedle shora uvedené úvěrové smlouvy též shora uvedené listiny označené jako „Hodnocení klienta“ a „Prohlášení klienta“, dále výpis záznamů z registru SOLUS, informace o třech příchozích platbách a tabulka se „skóre“ žalované) to nelze vyvodit. Předně, splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Není možné, aby se tohoto břemene případně zprostil tím, že si nechá od spotřebitele podepsat nějaké prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z výše uvedených listin provedených k důkazu vyplývá, že žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalované, ani je z ničeho neověřovala, nýbrž vycházela pouze z údaje o životním minimu ve výši 4 620 Kč, což je u osoby žijící samostatně (samostatná domácnost, bez uvedení jakýchkoli dalších osob) v poměrech srpna 2022 nereálný údaj, vycházející zjevně jen z ryze formálního přístupu žalobkyně; dále nebyla nijak ověřována výše nákladů na bydlení celkem 5 000 Kč, která se rovněž jeví jako spíše nízká. Žalobkyně neměla k dispozici žádný doklad, který by takto nízkou výši výdajů žalované prokazoval. Skutečná výše nákladů na uspokojování životních potřeb žalované tedy nebyla zjišťována a ověřována. Z provedených důkazů dále žádným způsobem neplyne, že by se žalobkyně zabývala prověřením, zda vůči žalované nejsou vedena exekuční řízení. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že tomu tak bylo (12 exekučních řízení zahájených ještě před rokem 2022). Tato skutečnost by rovněž měla být vzata v úvahu pro posuzování úvěruschopnosti žalované, což se nestalo.

6. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalované dne 25. 8. 2022 částku 20 000 Kč, a to bezhotovostně (zjištěno z výpisu z účtu a dokladu o vyplacení úvěru).

7. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 35 931 Kč (což uvedla sama žalobkyně a shodné zjištění vyplývalo i z karty klienta provedené k důkazu; žalovaná ani netvrdila, že by uhradila více).

8. Žalobkyně vyhotovila výzvy k zaplacení ze dne 16. 6. 2023, 17. 12. 2024, 16. 1. 2025, 19. 3. 2025 a 16. 4. 2025 (zjištěno z uvedených výzev) a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2025 (zjištěno z uvedeného oznámení). Zda byl některý z těchto dopisů žalované doručen, nebylo prokázáno, neboť z kopie obálky vrácené zásilky provedené k důkazu neplyne, který z uvedených dopisů jí měl být doručován; soud nicméně žalobkyni v tomto směru nevyzýval k označení dalších důkazů, neboť na výsledek sporu by to stejně nemělo vliv. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení prostřednictvím své právní zástupkyně (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2025 a podacího archu).

9. Z dalších provedených důkazů (listiny označené jako „Pojištění schopnosti splácet úvěry“, „Informace o pojištění“ a „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ohledně žalobkyně) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

10. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

11. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila 35 931 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 20 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení bylo zjištěno, že to učinila v částce 35 931 Kč, tedy dokonce převyšující, co od žalobkyně obdržela. Proto byla žaloba co do jistiny zcela nedůvodná. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy, zejména úroku, smluvních pokut či náhrad nějakých nákladů. Soud tak žalobu zamítl v celém rozsahu, a tedy i včetně požadovaného příslušenství.

14. Nad rámec řečeného lze dodat, že i kdyby smlouva uzavřena byla, byla by absolutně neplatná, neboť by bylo nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení, což by vedlo ke stejnému výsledku řízení.

19. Soud tedy žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.