33 C 366/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Vienna Insurance Group, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 127 381 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 78 527 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 527 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce domáhal, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 48 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 854 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 9 128 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 3 927 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2023 domáhal zaplacení částky 127 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 127 381 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 22. 9. 2020 došlo k dopravní nehodě, kdy se střetl motocykl registrační značky , SPZ, vlastněný a řízený žalobcem s osobním automobilem registrační značky , SPZ, vlastněným a řízeným , jméno FO, , ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. Příčinu nehody spatřoval žalobce na straně řidiče , jméno FO, , který při vyjíždění z parkoviště nesledoval dostatečně provoz. Z opatrnosti nicméně své nároky žalobce uplatnil pouze v rozsahu 80 %, tedy s akceptováním, že v míře 20 % k nehodě mohl přispět sám. Při nehodě došlo k poškození žalobcova motocyklu (a v důsledku toho též k vynaložení nákladů na jeho odtah a uskladnění) a přilby a dále došlo ke zraněním žalobce zahrnujícím mj. zlomeniny klíčku, stydké kosti, křížové kosti a žeber, v důsledku čehož žalobce mimo vytrpění bolestí utrpěl též ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a zaplatil poplatek za vystavení přehledu bolesti.

2. Žalobce své nároky vyčíslil tak, že poškozením motocyklu mu vznikla škoda ve výši 60 000 Kč (podle něho činila jeho cena před nehodou 67 000 Kč, od čehož je namístě odečíst využitelné zbytky v hodnotě 7 000 Kč), dále poškozením přilby škoda ve výši 4 250 Kč, dále vynaložením nákladů na odtah a uskladnění motocyklu škoda ve výši 3 050 Kč, dále mu vznikl nárok na bolestné ve výši 136 500 Kč, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20. 10. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 39 341 Kč a nárok na náhradu vynaloženého poplatku za vystavení přehledu bolesti ve výši 220 Kč. Z celkové částky 243 361 Kč žalobce nárokoval 80 %, tedy 194 689 Kč. Žalobce uvedl, že mezi stranami není o uvedených výchozích částkách spor s výjimkou škody na motocyklu, kterou žalovaná vyčíslila pouze na 41 000 Kč s ohledem na to, že vycházela z hodnoty před poškozením pouze 48 000 Kč. To znamená, že žalovaná celkovou újmu žalobce vypočetla na 224 361 Kč, avšak žalobci plnila pouze 30 % z důvodu údajné spoluúčasti žalobce na nehodě v rozsahu 70 %. Žalovaná tedy zaplatila pouze 67 308 Kč. V nynějším řízení se proto žalobce domáhal rozdílu mezi uvedenými částkami 194 689 Kč a 67 308 Kč, tedy zaplacení 127 381 Kč, které mu žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Nezpochybnila, že k nehodě došlo a že je pojistitelem odpovědnosti za újmu z provozu vozidla řidiče , jméno FO, . Nezpochybnila ani jednotlivé dílčí nároky žalobce co do jejich výchozích částek, pouze s tím, že obvyklou cenu motocyklu před poškozením si stanovila na 48 000 Kč. Nezpochybnila ani, že žalobci vyplatila celkovou částku 67 308 Kč. Podle ní se však žalobce podílel na škodlivém následku v míře 70 %, neboť překročil povolenou rychlost (v místě, kde bylo povoleno 50 km/h, jel rychlostí asi 63 až 69 km/h), nepřizpůsobil ji okolnostem a po nehodě místo opustil, takže nebylo možno provést zkoušku na alkohol.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran, tedy že dne 22. 9. 2020 došlo k dopravní nehodě za účasti vozidel specifikovaných žalobcem, žalobce při nehodě utrpěl tvrzená zranění, v důsledku čehož byl v pracovní neschopnosti, a dále došlo k poškození jeho motocyklu a přilby. O výši žalobcem utrpěných újem, jak byly popsány výše, nebylo mezi stranami s výjimkou škody na motocyklu sporu, soud z nich proto vycházel, neboť nebylo důvodu se od shodného stanoviska stran v tomto směru odchylovat. Konkrétně byly strany ve shodě, že vytrpěným bolestem žalobce by jako výchozí částka bolestného odpovídala částka 136 500 Kč, utrpěná ztráta na výdělku žalobce činila 39 341 Kč, poplatek za vystavení přehledu bolesti činil 220 Kč, pro výpočet náhrady za poškozenou přilbu by se mělo vycházet z částky 4 250 Kč, a pokud jde o odtah a uskladnění motocyklu, z částky 3 050 Kč. Soud se proto po skutkové stránce zabýval tím, jaká byla obvyklá cena motocyklu před nehodou a dále jaké byly skutkové okolnosti nehody, aby na základě toho bylo možno posoudit míru přičitatelnou jednotlivým aktérům nehody. Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaná žalobci vyplatila celkem 67 308 Kč.

5. Pokud šlo o obvyklou cenu motocyklu před nehodou, stanoviska stran se kryla v rozsahu částky 48 000 Kč a o hodnotě využitelných zbytků po nehodě v částce 7 000 Kč mezi stranami spor rovněž nebyl. Soud proto žalobce poučil podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., že nebylo prokázáno, že obvyklá cena motocyklu před nehodou činila jím uváděných 67 000 Kč. Žalobce k tomu po uvedeném poučení, a to ani v poskytnuté dodatečné lhůtě, žádné důkazy neoznačil, soud proto vycházel z obvyklé ceny před nehodou v částce 48 000 Kč. Z toho vyplývá výchozí částka škody na motocyklu ve výši 41 000 Kč před zohledněním podílu žalobce na vzniku nehody.

6. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.K okolnostem nehody.

7. Nehodový děj byl v dále uvedených hlavních rysech mezi stranami v podstatě nesporný a korespondoval i se všemi k tomu provedenými důkazy rekapitulovanými níže. Žalobce na svém motocyklu jel po ulici , jméno FO, , přičemž z jeho pohledu po pravé straně se podél ulice nacházela parkovací místa pro kolmé stání vozidel. Jedno z nich, řízené řidičem , jméno FO, , z parkoviště vycouvalo a žalobce do něho se svým motocyklem narazil. Dopravní situace byla ovlivněna tím, že neznámé, zřejmě bílé vozidlo (po nehodě odjelo, nebylo tedy možno ho blíže identifikovat a řidiče vyslechnout) jedoucí před žalobcem v jízdním pruhu zastavilo (lze se domnívat, že za účelem umožnit řidiči , jméno FO, vycouvat). Žalobce toto vozidlo objel a pak došlo k nárazu. , adresa, poměry obou účastníků nehody mohly být přítomností uvedeného vozidla významně ovlivněny v tom smyslu, že žalobce mohl mít zakryt výhled směrem na vozidlo řidiče , jméno FO, a řidič , jméno FO, obdobně zakryt výhled na motocykl žalobce.

8. Soud k průběhu nehody provedl důkaz protokolem o nehodě v silničním provozu a detailem relace o dopravní nehodě, obojí včetně fotodokumentace, a situačním plánkem místa nehody, přičemž z nich zjistil, že v nich popisovaný nehodový děj odpovídá shora řečenému; z fotodokumentace dále zjistil, že v místě střetu se nenacházel žádný výkop.

9. Soud dále provedl důkaz písemným znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru doprava ze dne 9. 2. 2021, č. , hodnota, -25/2020 (přičemž strany shodně uvedly, že se lze spokojit s písemně podaným znaleckým posudkem a znalce není potřeba vyslýchat). Z něho zjistil, že znalec dospěl k závěru, že ke střetu došlo při rychlosti motocyklu žalobce v intervalu 63 až 69 km/h a rychlosti couvajícího vozidla řidiče , jméno FO, asi 8 až 10 km/h. Podle znalce by vzhledem k tomu, kdy a jak se mohli řidiči registrovat, k nehodě došlo, i kdyby žalobce jel rychlostí v místě povolenou (50 km/h). Nehodě by žalobce mohl zabránit intenzivním brzděním, pokud by jel rychlostí nižší, a to asi 35 km/h.

10. Soud dále vyslechl účastníky nehody (žalobce a řidiče , jméno FO, ) a dále svědka nehody , jméno FO, , který řídil jiné vozidlo nacházející se v okamžiku nehody poblíž a nehodu viděl.

11. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že jel po ulici , jméno FO, a když přijížděl do místa, kde se pak stala nehoda, v jeho jízdním směru stálo vozidlo, které zřejmě někoho pouštělo. Vpravo byla na komunikaci kolmo zaparkovaná vozidla, vlevo se nacházel výkop. Jel rychlostí do 50 km/h. Když objel stojící vozidlo, tak ze zaparkovaných vozidel vycouvalo z pravé strany vozidlo až k výkopu, který byl vlevo. Výkop nebyl přímo proti couvajícímu vozidlu, nýbrž asi o 3 až 4 metry dál z jeho pohledu. Vozidlo vycouvalo poměrně rychle, neměl žádný prostor, jak by se mu mohl vyhnout, a narazil do jeho zadní části. Toto vozidlo neviděl, když objížděl stojící vozidlo; poprvé ho uviděl, když byl na konci stojícího vozidla, odhadem třeba 4 metry před nárazem. Pokud jde o vozidlo, které stálo v jeho jízdním směru, nevěděl, že někoho pouští, protože někdy tam stojí vozidla zaparkovaná ve druhé řadě; myslí si, že nemělo rozsvíceno ani výstražná, ani zadní červená světla. Po střetu ležel na zemi vedle motorky. Přišli k němu dva pánové, kterým řekl, ať mu pomůžou na nohy. Bolela ho pánev, měl odřené koleno, potrhané kalhoty. Řekl jim, ať ho nechají být, že se potřebuje jít domů převléci, že tam má houby a že se vrátí. Bylo to proto, že měl doma v troubě houby, které sušil, a bál se, aby byt kvůli tomu nevyhořel. Když se doma převlékal, asi omdlel, zůstal pak ležet doma až do odpoledne, pak si musel zavolat pro pomoc a poté ho odvezla sanitka. V den jízdy žalobce nepožil žádné alkoholické nápoje, v den předtím měl po obědě sklenici burčáku a asi dvě piva, ale večer před nehodou už nic alkoholického nepil. Jiné omamné ani návykové látky neužívá, je řidič z povolání. Oči má stále zarudlé, neboť dělá noční směny a trpí alergiemi na pyly. Má diabetes.

12. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že k nehodě došlo, když jel ráno kolem šesté hodiny do práce, v ulici , jméno FO, poblíž přechodu pro chodce. Bylo ještě trochu šero, ale již světlo. Nepršelo; bylo pod mrakem, ale bylo sucho. , jméno FO, místě byl výkop ve vzdálenosti asi 40 až 50 metrů od místa, kde k nehodě došlo. Svědek vycouvával z parkoviště, měl v úmyslu jet tak, že vycouvá směrem ze svého pohledu do levé strany a poté bude pokračovat ze svého pohledu v jízdě do pravé strany. Couval tak, že popojel, aby viděl. Z pravé strany, kde se nacházel výkop, přijíždělo auto, které zastavilo a probliklo ho. Z levé strany bylo volno, blížilo se tam auto, které ale bylo ještě daleko. Proto pokračoval v couvání. Jel rychlostí odhadem 10 až 20 km/h. Těsně před tím, než došlo k nárazu, uviděl, jak se rychle blíží světlo, zřejmě čelní světlo motocyklu. Došlo k nárazu. Při nárazu vyletěly airbagy v jeho vozidle. Než stačil kontaktovat řidiče vozidla, které přijelo z pravé strany, tak toto vozidlo odjelo. Šlo o bílé vozidlo, možná pickup. Vozidlo, které přijíždělo z jeho pohledu z levé strany, na místě nehody zůstalo, jeho řidič mu pomáhal. Řidiče motocyklu viděl ležet na chodníku nebo silnici. Ptal se řidiče motocyklu, v jakém je stavu, a řekl mu, že bude volat policii a záchranku. Řidič motocyklu mu řekl, ať mu pomůžou s motorkou, že jde pryč. , jméno FO, to mu svědek, že to v žádném případě. Řidič motocyklu se s nimi začal trochu postrkovat; říkal jim, ať ho nechají být. Žádný důvod pro odchod z místa nesdělil. , jméno FO, řidiči motocyklu neviděl nic, co by označil za odchylku od normálního stavu. Z jeho dechu cítil alkohol, nepamatoval si, zda nějakého konkrétního typu. Svědek si šel do vozidla pro mobil, a když se vrátil, tak tam řidič motocyklu již nebyl. Odcházet ho neviděl. Motocykl tam zůstal. Svědek proto již nevolal záchranku, ale pouze policii. Řidič vozidla, které na místě zastavilo, dal svědkovi vizitku, poté odjel pryč. Svědek na místě zůstal sám až do doby, než přijela policie.

13. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že v den nehody někdy ráno vezl syna do školky, jel automobilem ulicí , jméno FO, . Proti němu jela bílá dodávka, která pouštěla vozidlo, jež vyjíždělo, tedy vycouvávalo, z parkoviště. Z jeho pohledu jela dodávka v protisměru a vozidlo z parkoviště vycouvávalo z pohledu svědka zleva. Řidič dodávky blikl dálkovými světly. Svědek se svým vozidlem zastavil, aby také umožnil vozidlu vycouvat, rovněž blikl dálkovými světly. Když bylo vozidlo napůl vycouvané, tak se zpoza dodávky objevil motocykl žalobce a poté došlo ke střetu. Nedovede odhadnout, jestli dodávka v protisměru zastavovala, nebo již stála. S řidičem vozidla couvajícího z parkoviště měl vizuální kontakt, řidič mu děkoval, že ho nechává vycouvat. Neví, zda zadní část tohoto vozidla zasahovala přes střed komunikace. Podle mínění svědka řidič couvajícího vozidla motocykl nemohl vidět. Svědek sám jej uviděl na poslední chvíli. Podle mínění svědka, pokud by nezastavil, tak by se motocykl střetl s jeho vozidlem. V místě nehody se odhadem asi 50 metrů od místa, kde svědek zastavil, nacházel výkop, a to ze svědkova pohledu po pravé straně komunikace. Bylo to tak, že byl svědek, pak bylo z jeho pohledu couvající vozidlo, pak byla dodávka a teprve za ní se v uvedené vzdálenosti nacházel výkop. Po nárazu řidič z couvajícího vozidla vystoupil, svědek také, šli se podívat, co se stalo. Motocykl ležel poškozený na zemi. Jeho řidič (tj. žalobce) řekl, že je to dobré a že odjíždí; s ohledem na stav motocyklu odjet ale nemohl. Nic jiného řidič motocyklu neříkal. Řidič motocyklu byl otřesený po nárazu. Posadili ho k plotu, poté volali policii, řidič motocyklu mezitím odešel. Bylo vidět, že kulhá. Jinak si na nic dalšího zvláštního ohledně jeho stavu nepamatuje. Zastavit se ho nepokoušel, všiml si, že odchází, když telefonoval s policií, a to už byl řidič motocyklu vzdálen desítky metrů. O některých dalších okolnostech (rychlost motocyklu, zda cítil z dechu žalobce zápach alkoholu, zda měl žalobce zarudlé skleněné oči) svědek uvedl, že si je již nepamatuje, nicméně pokud je uvedl do úředního záznamu policii, tak to odpovídalo skutečnosti.

14. Soud k uvedeným výpovědím dodává, že byly v mnoha ohledech ve vzájemném souladu. Svědecké výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, soud pokládal za zcela věrohodné, neboť odpovídaly i dalším provedeným důkazům. Svědek , jméno FO, je osobou, která s věcí jinak neměl nic společného, na výsledku neměl žádný zájem. Výpověď žalobce pokládal soud za méně věrohodnou, a to zejména s ohledem na její rozpor v některých podrobnostech s jinými důkazy. Předně, oproti výpovědi žalobce se v několikametrové vzdálenosti od místa střetu žádný výkop nenacházel, což plyne nejen z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , ale též fotodokumentace místa nehody. Výkop se nacházel ve vzdálenosti více než 60 metrů ve směru, ze kterého přijel do místa nehody žalobce (jak vyplývá zejména ze zaměření provedeného policií, jak je popsáno v úředním záznamu ze dne 9. 10. 2020 včetně fotodokumentace, který soud rovněž provedl k důkazu). Dále, výpověď žalobce o tom, že jel rychlostí do 50 km/h, je rozporná se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož jel nejméně rychlostí 63 km/h. Že by svědkům , jméno FO, a , jméno FO, žalobce uváděl, že musí z místa odejít kvůli houbám, které suší doma v troubě, tito svědci také nepotvrdili. Lze jistě připustit, že žalobce mohl být nehodou a zraněními při ní utrpěnými vážně otřesen, takže si nemusí pamatovat detaily události přesně. V každém případě však soud má za to, že ať už z jakéhokoli důvodu žalobcova výpověď o rychlosti, kterou jel, neodpovídá skutečnosti, stejně jako jí neodpovídá ani to, že by sdělil ostatním aktérům důvod odchodu z místa nehody.

15. Soud dále dodává, že nemohl pokládat za zjištěné, že by žalobce byl při nehodě pod vlivem alkoholu a že – i kdyby byl – by to mělo vliv na vznik a průběh nehody. Přítomnost alkoholu mělo dokládat pouze to, že svědci , jméno FO, i , jméno FO, ho měli cítit z dechu žalobce. Před soudem to ve své výpovědi potvrdil pouze svědek , jméno FO, . Je pravdou, že oba to uvedli policii (jak plyne z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, dne 29. 9. 2020, úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, dne 29. 9. 2020 a protokolu o výslechu , jméno FO, jako obviněného dne 19. 4. 2021, které soud provedl k důkazu). Nicméně i kdyby soud na základě toho dospěl k závěru, že z dechu žalobce skutečně byl alkohol cítit, není to dostatečně průkazné pro závěr, v jaké míře jím byl žalobce hypoteticky ovlivněn. Tím spíše to pak platí pro vyvozování nějakých závěrů ze zarudlých očí žalobce (což uvedl při podání vysvětlení policii toliko svědek , jméno FO, ). Žádné objektivní zjištění přítomnosti alkoholu provedeno nebylo. Je skutečností, že dechová zkouška u žalobce nemohla být provedena vzhledem k opuštění místa nehody. Zároveň je ale nutno připustit ve prospěch žalobce, že vzhledem k otřesu z nehody a poměrně vážným zraněním mohl být po nehodě ve stavu, kdy si nepočínal zcela racionálně, aniž by to bylo nutně zapříčiněno vlivem alkoholu či obavou z jeho odhalení a možného postihu. S nynějším časovým odstupem to již nelze nijak spolehlivě zjistit. Soud proto uzavřel, že vliv alkoholu zůstal v rovině hypotetické a nelze jej pokládat za okolnost, kterou by bylo možno nějak zohlednit při následném právním posouzení.

16. Policejní orgán zahájil trestní stíhání řidiče , jméno FO, pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (zjištěno z usnesení Policie ČR ze dne 26. 3. 2021, č. j. KRPA-248565/TČ-2020, tel. číslo, ). Trestní stíhání bylo následně podmíněně zastaveno s tím, že obviněný (řidič , jméno FO, ) doznal svou vinu, byť část viny spatřoval i u poškozeného (tj. žalobce), a státní zástupkyně dospěla k závěru, že zavinění obviněného bylo sníženo s ohledem na omezenou možnost reakce na situace a že ve věci je přítomno výrazně spoluzavinění poškozeného (zjištěno z usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne 22. 7. 2021, č. j. 3 ZT 43/2021-15). Soud k tomu podotýká, že z těchto usnesení primárně nevycházel, neboť nepředstavují závazné posouzení míry účasti řidiče , jméno FO, a žalobce na předmětné nehodě. Lze z nich dovodit nanejvýš to, že věcně nejsou v rozporu se závěry učiněnými soudem, že oba účastníci nehody na ní měli určitý podíl.

17. Policejní orgán učinil ve vztahu k žalobci oznámení přestupku správnímu orgánu (Magistrátu hlavního města Prahy), a to s ohledem na překročení nejvyšší povolené rychlosti nejméně o 13 km/h a na porušení povinností účastníka dopravní nehody prokázat totožnost a setrvat na místě nehody do příchodu policisty (zjištěno ze sdělení Policie ČR ze dne 20. 11. 2023 a oznámení přestupku ze dne 1. 6. 2021). Správní orgán řízení o přestupku nezahájil v jednoleté zákonné lhůtě, a proto jím věc byla odložena (zjištěno ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18. 4. 2024, č. j. MHMP 827689/2024/Han).K dalším skutečnostem.

18. Jako vlastník motocyklu registrační značky , SPZ, byl v registru vozidel evidován žalobce (zjištěno z technického průkazu motocyklu).

19. Žalovaná sdělila žalobci, že mu poskytne pojistné plnění ve výši 35 212 Kč, 17 606 Kč a 14 490 Kč (zjištěno z dopisů označených jako sdělení výše pojistného plnění ze dne 18. 11. 2021, ze dne 17. 3. 2022 a ze dne 21. 3. 2022), což činí celkem 67 308 Kč.

20. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k plnění dopisem ze dne 10. 12. 2021 (zjištěno z uvedeného dopisu).

21. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako „Aukce vraků“ na č. l. 34 až 36 spisu, kupní smlouva o prodeji havarovaného motocyklu ze dne 4. 10. 2020 na č. l. 39 spisu, úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO, dne 4. 2. 2021) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

22. Soud neprovedl důkaz listinou předloženou žalobcem, která měla být kopií průkazu diabetika, neboť tento důkazní návrh byl učiněn po koncentraci řízení a žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by vedly k tomu, že by k němu i přesto měl soud přihlížet.

23. Jiné relevantní důkazy nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

24. Zjištěný skutkový stav lze shrnout následovně. Dne 22. 9. 2020 došlo k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byl žalobce jako vlastník a řidič motocyklu a dále , jméno FO, jako vlastník a řidič osobního automobilu, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. Žalobce při nehodě utrpěl zranění zahrnující mj. vícečetné zlomeniny, dále byl poškozen jeho motocykl a přilba. Pokud šlo o obvyklou cenu motocyklu před nehodou, nebylo prokázáno, že by byla vyšší než 48 000 Kč. V ostatním lze co do rozsahu utrpěných újem a výše adekvátní kompenzace odkázat na shora reprodukovaná shodná stanoviska stran. Ve vztahu k nehodovému ději bylo zjištěno, že žalobce na motocyklu jel po ulici rychlostí nejméně 63 km/h, objížděl vozidlo, jehož řidič zastavil, aby umožnil vycouvat z parkoviště řidiči , jméno FO, ; po objetí uvedeného vozidla žalobcem došlo k nárazu jeho motocyklu do zadní části vozidla řidiče , jméno FO, . V bezprostřední blízkosti místa nehody se nenacházel žádný výkop, ležel ve vzdálenosti nejméně 60 metrů od místa nehody. Žalobce uplatnil u žalované nárok na vyplacení pojistného plnění dopisem ze dne 10. 12. 2021, přičemž žalovaná uzavření věci oznámila dopisem ze dne 21. 3. 2022. Žalobci vyplatila celkem 67 308 Kč.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 22. 9. 2020, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, (…) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, (…) pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

27. Podle § 2952 věty první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

28. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

29. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že došlo k předmětné nehodě, kterou přinejmenším zčásti způsobil provoz vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za škodu z provozu sjednáno u žalované. Žalobci tedy vznikl v intencích citovaných zákonných ustanovení přímý nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy proti žalované jako pojistiteli odpovědnosti, a to v zásadě za stejných předpokladů, za nichž by se žalobce mohl domáhat náhrady takto vzniklé újmy po provozovateli pojištěného vozidla.

30. Pokud šlo o rozsah utrpěných újem, ve vztahu k poškození motocyklu vycházel soud z obvyklé ceny motocyklu před poškozením ve výši 48 000 Kč, z čehož po odečtení nesporné hodnoty zbytků ve výši 7 000 Kč vyplývá škoda ve výši 41 000 Kč. V ostatních nárocích byly strany co do výchozích částek ve shodě, tudíž soud nespatřoval důvodu se ve svém právním posouzení od jejich shodného stanoviska odchylovat a vyšel z toho, že ve vztahu k poškozené přilbě je namístě vycházet z částky 4 250 Kč, ve vztahu k nákladům na odtah motocyklu z částky 3 050 Kč, vytrpěným bolestem žalobce odpovídá částka 136 500 Kč, utrpěná ztráta na výdělku žalobce činila 39 341 Kč a poplatek za vystavení přehledu bolesti činil 220 Kč. Celková částka odpovídající majetkové i nemajetkové újmě utrpěné žalobcem v souvislosti s předmětnou nehodou tak činí 224 361 Kč.

31. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

32. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

33. Podle § 2932 o. z., střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

34. Podle § 2918 věty první o. z., vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

35. Žalobci by vůči žalované vzniklo právo na pojistné plnění v rozsahu shora uvedené částky 224 361 Kč v plné výši pouze za předpokladu, že by se na vzniku nehody nijak nepodílel. Podle mínění soudu je zde namístě aplikovat ustanovení § 2932 o. z. a posoudit, do jaké míry se žalobce coby vlastník a provozovatel motocyklu, který sám i řídil, podílel na vzniku předmětné dopravní nehody, neboť byť žalovaná plní pojistné plnění, nikoli náhradu škody či nemajetkové újmy, je rozsah její povinnosti plnit přímo závislý na rozsahu odpovědnosti pojištěného provozovatele. Z dále uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce se zčásti podílel na vzniku předmětné nehody. Tyto okolnosti ovšem dle mínění soudu současně naplňují i to, co lze označit za okolnosti přičitatelné poškozenému, tudíž i kdyby mělo namísto ustanovení § 2932 o. z. být aplikováno ustanovení § 2918 o. z., byl by dán, a to ve zcela stejném rozsahu, důvod pro krácení náhrady újmy (resp. plnění pojistitele odpovědnosti) pro okolnosti přičitatelné žalobci.

36. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném ke dni 22. 9. 2020, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

37. Podle § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla (…) a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

38. Podle § 16 věty první téhož zákona řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

39. Podle § 18 odst. 1 téhož zákona rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

40. Podle § 24 odst. 2 téhož zákona při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Podle odst. 3 téhož ustanovení, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.

41. Citovaná pravidla soud aplikoval na okolnosti předmětné nehody veden následujícími úvahami. Předně, za nejvýznamnější faktor je namístě pokládat, že při couvání z parkoviště na ulici je primární odpovědností couvajícího řidiče, aby neohrozil řidiče, který po ulici již jede. Této odpovědnosti ho nemůže zbavit ani to, pokud na ulici nemá řádný výhled, ani pokud mu řidič některého blízkého vozidla dá nějak najevo, že mu umožňuje vycouvat. I tak musí řidič vozidla vyjíždějícího couváním z parkoviště sledovat, zda nevjede do cesty někomu dalšímu. Pokud to nelze zajistit jinak, musí si dle zákona opatřit součinnost další způsobilé a poučené osoby. V konkrétní dopravní situaci může být jistě poměrně obtížné těmto povinnostem dostát, nicméně uvedený princip přesto nelze popřít, neboť by tím byl aprobován vznik chaotických a nebezpečných dopravních situací. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že v podstatné, a dokonce převážné, míře je namístě přiřknout podíl za vznik nehody řidiči , jméno FO, , což se v důsledku promítá k tíži žalované, neboť řidič , jméno FO, si při couvání z parkoviště nepočínal tak, aby neohrozil žalobce jedoucího po ulici, a nezajistil bezpečné couvání, jak měl.

42. Zároveň ovšem soud shledal významné okolnosti odůvodňující, že i žalobce se na vzniku nehody svým počínáním rozporným s citovanými předpisy podílel, byť v rozsahu menším než řidič , jméno FO, . Předně, řidič jedoucí po ulici je povinen sledovat provoz a své počínání upravit podle toho, co zaregistruje, zejména po něm lze požadovat, aby adekvátně reagoval na vznik překážky, má-li k tomu dostatečný čas. Rovněž po něm lze požadovat, aby při jízdě po ulici v městské zástavbě, podél níž se nachází parkoviště s kolmým stáním, na němž jsou zaparkována vozidla, předvídal možnost, že z parkoviště někdo bude vyjíždět, přičemž takový řidič nemusí mít dokonalý rozhled, zejména když couvá. Řidič jedoucí po takové ulici tedy musí sledovat, zda k něčemu takovému nedochází, a své jízdní manévry přizpůsobit této možnosti. Podle mínění soudu žalobce této povinnosti nedostál. I kdyby skutečně nerozpoznal úmysl řidiče vozidla, které jelo v jeho jízdním pruhu před ním a zastavilo, umožnit někomu vyjet z parkoviště, musel si být žalobce přinejmenším vědom, že má v důsledku takto stojícího vozidla omezen výhled na zaparkovaná vozidla, a zvýšit svou opatrnost. Uskutečnit v takové situaci objíždění zastavivšího vozidla rychlostí nejméně 63 km/h je pak nutno pokládat za vysloveně neopatrné. Žalobce měl tímto vozidlem významně omezen rozhled, což je patrné i z toho, že vozidlo řidiče , jméno FO, spatřil až těsně před střetem. Tomu měl uzpůsobit svou rychlost. Argument žalobce, že i kdyby jel rychlostí v místě povolenou (50 km/h), nemohl dle závěrů znalce střetu brzděním zabránit, je nepřiléhavý. Za zákona rozhodně nevyplývá povinnost jet maximální povolenou rychlostí. Právě naopak, ta sice představuje obecné maximum, nicméně v konkrétní dopravní situaci může být řidič povinen jet pomaleji (mj. jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost rozhledu). Podle mínění soudu si takto měl počínat i žalobce, a tedy při objíždění zastavivšího vozidla volit takovou rychlost a způsob jízdy, aby neohrozil ostatní účastníky provozu včetně řidiče , jméno FO, . Ostatně z posudku znalce vyplynulo, že pokud by jel rychlostí do asi 35 km/h, mohl motocykl intenzivním brzděním zastavit včas, případně lze předpokládat střet v nižší rychlosti, a tedy i s menšími následky.

43. Naproti tomu soud nijak nezohledňoval hypotetickou přítomnost alkoholu u žalobce, neboť, jak se podává výše, nebylo možno nijak objektivně ověřit její míru a vliv na vznik nehody. Lze ostatně dodat, že ve vztahu ke shora popsané neopatrnosti žalobce není ani rozhodující, jakou konkrétní příčinou na straně žalobce byla vyvolána (zda např. řidičskou chybou, nepozorností z únavy či jinou příčinou).

44. S ohledem na řečené dospěl soud k závěru, že je adekvátní přičíst řidiči , jméno FO, podíl na vzniku předmětné nehody v rozsahu 65 % a žalobci v rozsahu 35 %. Žalovaná je v důsledku toho povinna plnit v rozsahu 65 % vzniklých újem a ve zbývajícím v rozsahu 35 % si je nese žalobce sám. Jelikož výchozí částka pro odčinění veškerých vzniklých újem činí 224 361 Kč, vznikl žalobci nárok na zaplacení celkem 145 835 Kč. Žalovaná z toho plnila 67 308 Kč, zbývá tedy neuhrazených 78 527 Kč.

45. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 78 527 Kč s úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu 48 854 Kč s úrokem z prodlení ji zamítl.

46. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud šlo o počátek prodlení, soud vyšel z toho, že žalobce žalovanou k plnění vyzval dopisem ze dne 10. 12. 2021, přičemž žalovaná poslední sdělení o pojistném plnění učinila dne 21. 3. 2022 s tím, že svou povinnost k plnění tím považuje za splněnou; z toho zároveň vyplývá, že další šetření události ani plnění již nebylo možno očekávat. Nejpozději ode dne následujícího tedy byla žalovaná v prodlení s poskytnutím pojistného plnění v rozsahu, v němž na ně žalobci rovněž vznikl nárok.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu přibližně 60 % a neúspěšný v rozsahu přibližně 40 % předmětu řízení.

48. Při určení tarifní hodnoty vycházel soud vzhledem k okolnostem případu, kdy spor se primárně odehrával v rovině míry přičitatelnosti dopravní nehody jednotlivým aktérům, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23, z částky 127 381 Kč požadované žalobou.

49. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 45 640 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 6 220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 7 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 29. 11. 2023, účast při ústním jednání dne 26. 2. 2024, účast při ústním jednání dne 24. 4. 2024, účast při ústním jednání dne 3. 6. 2024;b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 7 úkonů.

50. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobci 20 % (60 % mínus 40 %) z výše uvedené částky, tedy 9 128 Kč.

51. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

52. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

53. Soud dále rozhodl o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost jej zaplatit, neboť podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), se od poplatku osvobozuje mj. Česká republika. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobce je dle shora citovaného ustanovení osvobozen od soudního poplatku, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k vyhovění žalobě a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost přechází na žalovanou. Soudní poplatek byl s ohledem na to, že ve věci jde o peněžité plnění představující náhradu majetkové i nemajetkové újmy, stanoven podle položky 1 bod 1 písm. a) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků) ve výši 3 927 Kč. Lhůtu k zaplacení soud stanovil za použití ustanovení § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.