33 C 45/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem Soudní číslo , PSČ obec a číslo - část obce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná 2 byla povinna zaplatit žalobci částku 22 116 915 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1 k rukám právního zástupce žalovaného 1 náhradu nákladů řízení ve výši 194 132,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2 k rukám právního zástupce žalované 2 náhradu nákladů řízení ve výši 129 421,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], spojenou s návrhem na nařízení předběžného opatření, se žalobce domáhal, aby soud vypořádal společné jmění manželů (dále jen„ SJM“) obou žalovaných, coby bývalých manželů, tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22 116 915 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že je oprávněným v exekučním řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaným 1 jako povinným a žalovanou 2 jako manželkou povinného na základě vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, dne 1. 11. 2018 pod sp. zn. N 966/2018, NZ [číslo], přičemž exekuci dříve vedl Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, a v současnosti ji vede Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor. Soudní exekutor vydal exekuční příkaz ze dne 11. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], o přikázání jiné peněžité pohledávky, a to všech pohledávek, splatných, nesplatných nebo které teprve budou ze vztahů povinného a jeho dlužníka vznikat, vyplývajících především z titulu nároku povinného na vypořádací podíl z vypořádání zaniklého společného jmění žalovaných, jakož i z titulu nároku na plnění ze všech jejich smluvních i bezesmluvních vztahů jiných. Žalobce dále uvedl, že předmětem řízení ve věci samé je vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalovaných,„ a to pokud jde o povinnost bývalé manželky nahradit, co bylo ze společného jmění manželů vynaloženo na její osobní majetek“. Podle žalobce bylo manželství žalovaných rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 22 C 186/2019-24, nicméně část jejich společného jmění nebyla dohodou vypořádána a v jejich zaniklém společném jmění se dosud nachází majetek„ v zákonném majetkovém režimu“, který žalobce podrobněji specifikoval. Svou aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na vypořádání dovodil z ustanovení § 312 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštního právních předpisů povinnému, provádí místo povinného oprávněný. Zdůraznil, že neusiluje o komplexní vypořádání SJM žalovaných, nýbrž„ postihuje právě a jen povinnost bývalé manželky uhradit v rámci vypořádání to, co bylo ze SJM vynaloženo na majetek v jejím osobním vlastnictví“, a jeho návrh„ směřuje ke stanovení pohledávky, která je postižena označeným exekučním příkazem“. Žalobce dospěl k částce požadované výplaty ve výši 22 116 915 Kč výpočtem tak, že jde o 75 % z kupní ceny utržené za prodané nemovité věci náležející do SJM žalovaných.

3. Žalovaní žalobou uplatněný nárok neuznali a navrhli zamítnutí žaloby. Ztotožnili se s právním názorem zdejšího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 8. 2. 2022, č. j. 33 C 45/2022-50, o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vyjádřeným v jeho usnesení ze dne 28. 3. 2022, č. j. 58 Co 100/2022-75, že žalobce postrádá aktivní věcnou legitimaci. Dále uvedli, že předmětné nemovité věci (jednotky) nabyla výlučně žalovaná 2 za své výlučné prostředky, tedy nenáležely do SJM žalovaných a nemohou být předmětem jeho vypořádání. Vzhledem k tomu nemohla a nemůže žalovanému 1 vzniknout jakákoli pohledávka z tohoto titulu vůči žalované 2, která by mohla být přikázána žalobci. Žalovaní též zpochybnili existenci a výši exekučně vymáhané pohledávky žalobce za žalovaným 1, byť připustili, že posuzování této otázky není předmětem nynějšího řízení, nýbrž jiných řízení vedených mezi účastníky, zejména probíhající exekuce.

4. Z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

5. Žalobce a žalovaný 1 ujednali formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], dohodu o splnění pohledávek a svolení k vykonatelnosti, týkající se zápůjček poskytnutých žalobcem žalovanému 1 (zjištěno z uvedeného notářského zápisu). Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal dne [datum] vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [číslo jednací] (zjištěno z uvedeného vyrozumění). Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal dne 11. 7. 2021 pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky specifikované jako„ jiná peněžitá pohledávka než ze smlouvy o účtu s peněžním ústavem, a to pohledávka, či všechny pohledávky, splatné, i dosud nesplatné nebo které teprve ze vztahů povinného a jeho dlužníka budou v budoucnu postupně vznikat, vyplývající především z titulu nároku povinného na vypořádací podíl z vypořádání zaniklého společného jmění s jeho bývalou manželkou [celé jméno žalované], jakož i z titulu nároku na plnění ze všech jejich smluvních i bezesmluvních vztahů jiných“ (zjištěno z uvedeného exekučního příkazu).

6. Žalovaní uzavřeli formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] Mgr. [jméno] [jméno], notářem, pod sp. zn. N 511/2012, NZ 498/ 2012, smlouvu o zúžení společného jmění manželů ohledně v budoucnu nabytého majetku a závazků (zjištěno z uvedeného notářského zápisu). Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 22 C 186/2019-24 (zjištěno z uvedeného rozsudku).

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o odvolání žalovaných v rámci exekuce tak, že exekuce se zčásti zastavuje a zčásti se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (zjištěno z uvedeného usnesení).

8. Žalovaná 2 a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřely dne [datum] kupní smlouvu, kterou žalovaná 2 prodala uvedené společnosti jednotky [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce [číslo] vše s příslušným podílem na společných částech domu a na pozemcích (zjištěno z uvedené kupní smlouvy).

9. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz ustanovením znalce k ocenění jednotek, neboť s ohledem na právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce by zjišťování hodnoty jednotek bylo nadbytečné a na výsledku řízení nemohlo nic změnit.

10. Soud neprovedl žalovanou 2 navrhované důkazy výslechem obou žalovaných, čestnými prohlášeními žalovaného 1 k původu finančních prostředků, potvrzením finančního úřadu ohledně obou žalovaných, smlouvou o koupi jednotek z roku 2012 a záznamy z jednání mezi účastníky z jara 2020, neboť všechny tyto důkazy měly dle žalované 2 směřovat k prokázání, co bylo obsahem SJM žalovaných a že mezi žalovanými nebyl žádný spor ohledně vypořádání SJM. S ohledem na právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce by zkoumání těchto skutečností bylo nadbytečné a na výsledku řízení nemohlo nic změnit.

11. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť nebyly navrženy a ze spisu nevyplynuly.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Podle § 765 odst. 2 o. z., nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

14. Podle § 312 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.

15. Podle § 312 odst. 2 o. s. ř. soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající ze závazku, jehož je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na dosažení věku nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o plnění. Souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno, je nahrazen usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních právních předpisů povinnému, provádí místo povinného oprávněný.

16. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání návrhu na vypořádání společného jmění žalovaných. Již jen z dikce citovaného ustanovení § 765 odst. 2 o. z. je zřejmé, že žalobu (návrh na vypořádání rozhodnutím soudu) může podat jeden z bývalých manželů, což ovšem žalobce není. Podle mínění soudu je nutno rozlišovat případnou pohledávku vzniklou z vypořádání společného jmění bývalých manželů na jedné straně a právo navrhnout soudu, aby vypořádání provedl, na druhé straně. Jde o dvě různá, samostatná práva. Právo navrhnout vypořádání, které zákon přiznává bývalému manželovi, není právem na plnění a neodpovídá mu žádný dluh, není tudíž pohledávkou. A naopak, přikázání hypotetické budoucí pohledávky z vypořádání SJM v sobě nezahrnuje právo učinit jednání či procesní úkon, kterým by teprve taková pohledávka vznikla. Žalobci byla přikázána hypotetická budoucí pohledávka, avšak nikoli právo domáhat se jejího vytvoření rozhodnutím soudu.

17. Žalobce se s odkazem na přikázání pohledávky soudním exekutorem dovolával ustanovení § 312 odst. 2 poslední věta o. s. ř., podle něhož jednání potřebná k uplatnění práva provádí místo povinného oprávněný. To je však nepřiléhavé. V nynější věci totiž nejde o jednání potřebné k uplatnění práva (čímž je v této souvislosti zákonem míněno uplatnění přikázané pohledávky), nýbrž o snahu teprve dosáhnout vytvoření pohledávky rozhodnutím soudu.

18. Přikazovaná pohledávka (na plnění z titulu vypořádání SJM žalovaných) neexistuje, přičemž zatím není dán ani základ takového práva spočívající v konkrétní právní skutečnosti, ať smlouvě či jiné (zde soud v podrobnostech odkazuje na odstavec 15 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022, č. j. 58 Co 100/2022-75). Žalobce ve svém závěrečném návrhu označil za takovou právní skutečnost rozvod žalovaných. [příjmení] rozvodem však k žádnému automatickému vypořádání SJM nedochází, a tudíž ani žádná pohledávka na zaplacení konkrétní částky z titulu vypořádání SJM bez dalšího nevzniká. Rozvod manželství tedy relevantní právní skutečností být v tomto případě nemůže.

19. Podle mínění soudu by právní konstrukce žalobce vedla ke zřejmým absurdním důsledkům. Podle jím uplatněné logiky by na základě přikázání hypotetické budoucí pohledávky z vypořádání SJM mohl žalobce též vypořádat SJM dohodou se žalovanou 2 (neboť mezi vypořádáním dohodou bývalých manželů a rozhodnutím soudu na návrh jednoho z nich není z pohledu postavení třetích osob, typicky věřitelů, žádný zásadní rozdíl). Dále, vypořádání společného jmění manželů se musí vždy týkat nějakých konkrétních položek jmění (byť ne nutně všech), v žalobě žalobce však žádné položky jmění k vypořádání navrženy nejsou. Jediným obsahem žaloby je vytvoření pohledávky na zaplacení náhrady z titulu vypořádání – avšak není zřejmé čeho, když žádné konkrétní položky jmění se žalobcem navrhovaným rozhodnutím soudu vypořádat nemají. Podle mínění soudu si ostatně žalobce je či musí být vědom, že není oprávněn žádné konkrétní majetkové položky za jednoho z manželů vypořádávat.

20. Dále lze uvést, že řízení o vypořádání společného jmění má specifický charakter. Je to iudicium duplex, v němž soud není vázán návrhem účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tudíž by podle okolností mohl hypoteticky např. rozhodnout tak, že nikoli žalovaná 2 žalovanému 1 (a tedy žalobci coby věřiteli), ale žalovaný 1 žalované 2 má něco plnit. To by se ovšem vůbec nesrovnávalo s postavením žalobce, neboť by jistě nebylo přípustné, aby soud žalobci v takovém hypotetickém případě uložil povinnost na místě žalovaného 1 něco zaplatit žalované 2.

21. Soud proto uzavřel, že žalobce není oprávněn domáhat se vypořádání společného jmění žalovaných coby bývalých manželů, a proto jeho žalobu v celém rozsahu zamítl. Za této situace by již bylo zcela nadbytečné zkoumat, zda předmětné nemovité věci skutečně někdy náležely do SJM žalovaných a jaká byla jejich hodnota.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy oběma žalovaným. Žalobce sice svůj nárok na zaplacení směřoval toliko vůči žalované 2, nicméně v souladu s dispoziční zásadou učinil žalovanými oba bývalé manžele, a to s ohledem na jím zvolenou konstrukci požadavku na vypořádání jejich SJM proti jejich vůli. Vzhledem k zamítnutí žaloby proto soud považoval za procesně plně úspěšné oba žalované.

23. Výše náhrady nákladů řízení žalovaného 1 činí celkem 194 132,40 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 53 180 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne [datum]. Soud pro tyto účely neaplikoval ustanovení § 8 odst. 6 a. t., neboť to by bylo přiléhavé pro obvyklý případ, kdy dojde ke vzájemnému sporu o vypořádání SJM bývalých manželů. V tomto řízení však šlo o žalobu třetí osoby na zaplacení peněžité částky (byť zdůvodněné tím, že soud má v rámci řízení vypořádat SJM žalovaných), tudíž soud nespatřoval důvodu, proč by tarifní hodnota sporu měla být tímto způsobem v neprospěch žalovaných zmenšena; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 33 692,40 Kč.

24. Výše náhrady nákladů řízení žalované 2 činí celkem 129 421,60 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem po 53 180 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 2 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, účast při ústním jednání dne [datum]. K otázce aplikace ustanovení § 8 odst. 6 a. t. soud odkazuje na odstavec 23 tohoto rozsudku; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 22 461,60 Kč.

25. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.