33 C 73/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní JUDr. Irenou Hříbalovou doručovací adresa Kamenická 40, 170 00 Praha 7 o určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti

I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze závěti po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném 22. 4. 1969, zemřelém 21. 4. 2020, posledně bytem , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 34 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení státu ve výši 48 466 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 3. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze závěti po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném 22. 4. 1969, zemřelém 21. 4. 2020, posledně bytem , adresa, (dále jen „zůstavitel“). Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně je jediným dítětem zůstavitele, žalovaná byla ke dni smrti zůstavitele jeho manželkou. Zůstavitel pořídil dne 9. 3. 2020 závěť, kterou odkázal veškerý majetek žalobkyni. Žalovaná však v průběhu řízení o pozůstalosti popřela pravosti závěti i její platnost, což odůvodnila zejména zdravotním stavem zůstavitele, jeho duševní poruchou a vlivem dalších osob. Žalobkyně byla soudním komisařem odkázána na podání žaloby v tomto řízení, přičemž řízení o pozůstalosti bylo následně přerušeno do pravomocného skončení nynějšího řízení. Podle žalobkyně byl zůstavitel v době sepsání listiny schopen právně jednat. Nesprávné datum na listině může být chybou v psaní nesvědčící o duševní poruše zůstavitele. Ten byl sice dlouhodobě hospitalizován a medikován, avšak léky neměly vliv na způsobilost právně jednat. Způsob psaní byl ovlivněn tělesným postižením zůstavitele po cévní mozkové příhodě. Vzhledem k délce hospitalizace je vyloučeno, že by závěť psal během hospitalizace pod vlivem abusu alkoholu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že zůstavitel v době psaní sporné závěti nebyl schopen právně jednat. V roce 2010 byl hospitalizován z důvodu intoxikace medikamenty a alkoholem. Léky mu byly předepisovány i v letech 2018 až 2020, přičemž mohly ovlivnit jeho myšlení. Šlo o léky, které působí na psychiku a jsou návykové. Vztah žalobkyně se zůstavitelem byl velmi negativní, v roce 2015 se odstěhovala z domácnosti, vzhledem k tomu zůstavitel jistě neměl vůli ji povolat za dědičku. Dále žalovaná vznesla pochybnost, zda zůstavitel spornou listinu sepsal, neboť byl po operaci páteře a mrtvicích imobilní, a poukázala na chybu ve slově „závěť“ (ve sporné listině se objevuje jako „záveť“) a na rozporná data objevující se v listině (9. 3. 91 a 9. 3. 22), přičemž tyto nedostatky a způsob psaní listiny naznačují duševní poruchu zůstavitele. Později doplnila jednoznačně, že podle ní zůstavitel předmětnou závěť vůbec nesepsal ani nepodepsal. Neuznala tedy závěť za pravou a platnou a navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud dále uvedená skutková zjištění.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 12. 2021, č. j. 20 D 529/2020-237, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2022, bylo žalobkyni jako závětnímu dědici uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti žalované coby zákonnému dědici na určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti (zjištěno z uvedeného usnesení).

5. Sporná listina, představující dle žalobkyně závěť zůstavitele, obsahuje text ve znění:Poslední vůle – ZÁVEŤDne 9. 3. 91 v , adresa, v BohnicíchJá níže podepsaný , jméno FO, , RČodkazuji vše mé dceři KLÁŘE , jméno FOveškerý majetek včR. č. , RČv , adresa, , Bohnicíchpavilon LDN 25podpisVše bylo sepsáno za plného vědomí a svědomí s tím že mé tělo nebude spopelněno ale uloženo v rakvi do hrobu kopaného k ostatkům mého otce v Líbeznicích9. 3. 22/1245 v r. podpis(zjištěno ze sporné listiny na č. l. 5 spisu).6. , Anonymizováno, provedl k důkazu též listinu (na č. l. 38 spisu), o níž žalovaná tvrdila, že byla nalezena ve věcech zůstavitele v nemocnici a podle ní sloužila zůstaviteli jako předloha pro vyhotovení závěti. Žalovaná tvrdila, že na této listině je podepsána žalobkyně. Žalobkyně k této listině uvedla, že obsahuje kombinaci dvou písem, písmo hůlkové bylo podle ní písmem zůstavitele a podpis pod ním rovněž. Listina podle ní nebyla návodem, ale informacemi o náležitostech závěti. Není vyloučeno, že zůstavitel si zde sepsání poslední vůle zkoušel a pak ji přepsal na další listinu. Svědkyně , jméno FO, k této listině uvedla (viz její výpověď zmíněnou i níže), že text v horní části psala ona, text psaný hůlkovým písmem psal zůstavitel. Soud k tomu uzavřel, že podle jeho mínění z této listiny nevyplývá nic, co by mělo po skutkové stránce význam pro rozhodnutí ve věci. Žalobkyně sama z této listiny své uplatňované dědické právo neodvozovala. Z listiny zároveň nic nevyplývá ani o stavu zůstavitele, ani o tom, že by bylo nějak protiprávně působeno na jeho vůli. Kurzivní text v listině (psaný dle výpovědi svědkyně , jméno FO, jí) má informativní charakter, rozhodně z něho neplyne nic, kvůli čemu by zůstavitel neměl být schopen projevit vlastní vůli. Zda text psaný hůlkovým písmem a podpis dole pochází od zůstavitele, soud nezkoumal, když na této listině žalobkyně svou žalobu nezakládala. Je pak lhostejné, zda šlo o jakýsi pokus o závěť, nácvik textu závěti nanečisto apod.

7. V roce 2009 podala žalovaná proti zůstaviteli oznámení o přestupku spočívajícím v tom, že ji v podnapilém stavu fyzicky napadl (zjištěno z úředního záznamu o podání vysvětlení z 1. 11. 2009). Na to, že v této době či před ní požíval zůstavitel alkohol a mohlo dojít i k napadení žalované lze usuzovat též z nedatované listiny označené jako prohlášení na č. l. 36 spisu, v níž (dle žalované) zůstavitel prohlásil, že žalovanou neuhodí a od 15. 3. 1999 nepřijde domů podnapilý (zjištěno z uvedené listiny).

8. V roce 2010 byl zůstavitel hospitalizován po intoxikaci alkoholem a medikamenty, přičemž bylo doporučeno nepředepisovat mu medikaci s návykovým potenciálem (zjištěno z předběžné propouštěcí zprávy ze dne 3. 12. 2010).

9. Zůstavitel byl souvisle hospitalizován od prosince 2018 v řadě zdravotnických zařízení, trpěl řadou různých somatických onemocnění, v květnu 2019 měl akutní cévní mozkovou příhodu, poté mj. intenzivně rehabilitoval; v době sepisu lékařské zprávy ze dne 30. 1. 2020 byl v LDN s tím, že po duševní stránce byla konstatována emočně nestabilní symptomatika; v osobní anamnéze byl konstatován v minulosti abusus alkoholu (až půl litru tvrdého alkoholu denně; vše zjištěno z lékařské zprávy ze dne 30. 1. 2020). V podstatě shodný stav je konstatován v lékařské zprávě ze dne 11. 3. 2020, z níž též vyplývá záměr přeložení zůstavitele dne 17. 3. 2020 na oddělení spondylochirurgie k operaci na páteři (zjištěno z uvedené zprávy). V záznamech zdravotnických pracovníků ohledně zůstavitele z března 2020 byly zmíněny mj. změny nálad (hrubost a vyžadování pozornosti, nebo naopak dobrá nálada) a krize v manželství (zjištěno ze zdravotnických pracovníků ohledně zůstavitele z března 2020).

10. Soud provedl k důkazu propouštěcí zprávu ze dne 4. 11. 2019, kterou předložila žalovaná, nicméně podle mínění soud z této listiny rozhodně nevyplývá, že by zůstavitel pil alkohol i v době pobytu v nemocnici. Je zde skutečně uveden v rámci anamnézy pacienta abusus alkoholu v množství 1 placatice denně, nicméně podle soudu je prakticky vyloučeno, že by něco takového bylo otevřeně provozováno v nemocnici. Jde nepochybně – jak je u anamnézy zcela obvyklé – o zachycení stavu z doby před hospitalizací. Souvislá hospitalizace zůstavitele přitom začala v prosinci 2018 (k tomu viz výše, přičemž i v jiných lékařských zprávách byl konstatován abusus alkoholu zůstavitelem, logicky ovšem před hospitalizací), tudíž v době sepisu této zprávy (v listopadu 2019) nemohl tento stav nezměněně přetrvávat.

11. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že zhruba od roku 2012 nebydlela ve společné domácnosti se zůstavitelem (svým otcem), v té době s ním měla špatný vztah z důvodu jeho alkoholismu a nezájmu o ni. Jeho životní styl, kterým žil do doby, než se dostal do nemocnice, se jí nelíbil. Do nemocnice se dostal asi v roce 2017, navštěvovala jej, nejprve na , adresa, , poté v Bohnicích. Návštěvy byly pozitivní, zůstavitel při nich projevil emoce, snažil se o sebe starat. Žalobkyně chtěla, aby se uzdravil, aby se podařilo jejich vzájemný vztah zlepšit či dohnat. Poslední návštěva se uskutečnila v únoru 2020. V mezidobí byli v telefonickém kontaktu, nejvíce psaním přes WhatsApp. V době, kdy ho navštěvovala v nemocnici, byl zůstavitel pochopitelně nemocný, byl po mrtvici, ale z duševního hlediska se jí jevil naprosto v pořádku, mluvil o běžných věcech, zajímal se o ni a o její zvířata. Podle jejího mínění nebyl při těchto návštěvách pod vlivem alkoholu. Takový vliv nevyplýval ani ze zpráv, které jí psal, vyplývala z nich jeho vůle se vyléčit. Působily spíše optimisticky, i když zároveň projevoval obavy ze smrti v souvislosti s různými operačními zákroky, kterým se měl podrobit. Zůstavitel jí sdělil přes WhatsApp, ať za ním přijede, že hodlá sepsat závěť v její prospěch, avšak ona na to nijak nereagovala a z obav ze žalované za ním do nemocnice v této věci nejela. O existenci závěti se dozvěděla až po smrti zůstavitele. Vzájemný vztah rodičů v poslední době byl negativní, byly mezi nimi pře, zůstavitel chtěl z nemocnice domů, žalovaná to ze svých důvodů odmítala. Zůstavitel se zmiňoval i o rozvodu. Vztah žalobkyně a žalované se kvůli dědickému řízení zhoršil.

12. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že účastnice sporu jsou její neteří a švagrovou. Zůstavitel byl bratrem svědkyně. Svědkyně uvedla, že zůstavitele navštěvovala po nemocnicích každý druhý den, střídala se v tom se sestrou. Bylo to v období čtyř měsíců či půl roku před jeho smrtí v roce 2020. Předtím byl asi půl roku v léčebně v Luži, včetně období Vánoc 2019, v této době jej rovněž se sestrou střídavě navštěvovaly. V této době se byl schopen i postavit na nohy, jeho stav se zlepšil. V období zhruba 3 až 4 let před svou smrtí byl zůstavitel hodně po nemocnicích, opakovaně ho operovali. Její vztah k zůstaviteli byl velmi dobrý. Při návštěvách byl zůstavitel veselý, vtipný, měl radost z návštěv. Pokud měl nějaké deprese, tak z toho, že žalovanou miloval, ale ona jej nenavštěvovala, v Luži za ním byla jenom jednou, v době, kdy byl v Bohnicích, tak rovněž jenom jednou. Byl fixovaný na své psy, ale žalovaná mu je nevzala do nemocnice na návštěvu. Zůstavitel měl obavy z operací, svědkyně ho uklidňovala. Vztah svědkyně k žalované po smrti zůstavitele je špatný, předtím to celkem šlo, nicméně kontakt s ní byl vždy za přítomnosti zůstavitele. Zůstavitel i žalovaná hodně pili. V době, kdy byl v nemocnici, už pít nemohl. Žalovaná v posledních letech užívala velké množství prášků, na to pila, a v důsledku toho zůstavitele i fyzicky napadla. Svědkyně uvedla, že v období března nebo dubna 2019 jí zůstavitel sdělil, že pokud jde o jeho majetek, chce všechno pro Kláru, nikoliv pro Vlaďku. Zdůvodnil jí to tak, že má jedinou dceru a chce, aby všechno měla ona, nechtěl majetek nijak dělit. Svědkyně mu naposledy volala 21. 4. 2020, kdy měla narozeniny, neboť on je měl den po ní, nicméně to jí již nebral telefon. Své nakládání s majetkem zůstavitel řešil s kaplanem na , adresa, , kterému předal dopis obsahující jeho závěť. Svědkyně od zůstavitele věděla, že takový dopis sepsal, nicméně jí ho neukázal a s obsahem tohoto dopisu resp. závěti se seznámila až po smrti zůstavitele, kdy jí žalobkyně poskytla kopii. Podle vědomí svědkyně zůstavitel závěť předal rovnou po sepsání kaplanovi v Bohnicích. Zůstavitel se stal věřícím v době, kdy byl hospitalizovaný na , adresa, , předtím v životě k tomu nikdy moc neinklinoval. Zdravotní stav zůstavitele v březnu 2020 byl podle svědkyně perfektní ve smyslu toho, že všechno vnímal, povídali si o všem možném, bylo možno s ním mluvit o psech, o čemkoliv. Z mrtvice, kterou prodělal, se velmi dobře dostal; mluvil pomalu a špatně psal.

13. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že žalobkyně je dcerou bratra svědkyně, žalovaná je jeho manželkou. Svědkyně uvedla, že byla u jeho postele v Bohnicích, když říkal, aby přišel notář, se kterým chtěl sepsat závěť. Volal kvůli tomu i na sociální odbor úřadu , adresa, , kde mu řekli, že může závěť napsat sám. Svědkyně mu tedy poradila, ať závěť napíše sám. Zůstavitel psal kostrbatě, nedokázal psát stále stejným sklonem písma. Podle svědkyně zůstavitel myslel na závěť delší dobu, od doby, kdy po mrtvici ochrnul na polovinu těla, což bylo v době, kdy byl hospitalizován na , adresa, v květnu roku 2019. Již tehdy říkal svědkyni, že chce, aby majetek po něm dostala celý jeho dcera. K sepisu závěti v této době, tedy kolem května 2019, nedošlo, v této době zůstavitel nebyl schopen psát. Později vlivem rehabilitace v Lužích mu ruce natolik rozcvičili, že byl schopen psát, byl schopen hledat si věci a číst na telefonu apod. Svědkyně v období posledního roku před smrtí navštěvovala zůstavitele dost často, snažila se za ním i jezdit denně, jezdila za ním též jejich sestra. Pokud jde o stav zůstavitele, v době mrtvice si svědkyně myslela, že umře. V té době měl i proleženiny, plísně apod., takže bylo nutné ho mazat mastmi, cvičit s ním, o což se svědkyně snažila, aby všechno nemusely dělat zdravotní sestry. V době, kdy prodělal mrtvici, zůstavitel působil fyzicky velmi špatně; psychicky naopak, všechno vnímal. Když byl sám, byl smutný či apatický, naopak po dobu návštěvy byl veselý; když návštěva skončila, zase upadal spíše do smutku. Fyzický stav a vzhledem k tomu i psychický stav zůstavitele se pak zlepšoval, zůstavitel svědkyni dokonce opakoval, že se vrátí do práce. V době, kdy byl na LDN na , adresa, , se snažil hodně cvičit, to platilo i poté, když byl v Hamzově léčebně v Lužích, kde byl od listopadu 2019 do ledna 2020. Měla radost z pokroků, které v té době dělal, chtěl si i přidávat cvičení apod. Poté byl převezen do LDN v Bohnicích, kde naopak poměry byly špatné, byl v jedné místnosti s asi deseti dalšími pacienty, péče byla špatná a stav ostatních pacientů byl úplně mimo stav zůstavitele. Naposledy zůstavitele viděla začátkem března 2020, poté s ním hovořila ještě telefonicky. Pokud jde o nakládání s majetkem, zůstavitel svědkyni sdělil, že by chtěl všechno dát Klárce, u toho plakal. Podle mínění svědkyně proto, že když byla žalobkyně malá, tak ji zůstavitel se žalovanou bili, zasahovala u toho policie; zůstavitel svědkyni sdělil, že toho lituje. Působilo to na ni tak, že tím, že vše dá dceři, chtěl zůstavitel napravit zlo, ke kterému předtím v jejím životě došlo. V době pobytu v nemocnici začal být věřící. Denně za ním chodil kněz, se kterým se zůstavitel modlil. Zůstavitel po ní chtěl, aby se modlila s nimi, tak to činila, i když víru nepraktikovala. Spornou listinu na č. l. 5 zůstavitel svědkyni ukázal někdy na konci února nebo začátku března 2020. Chtěl to někam poslat, asi na notářství. Svědkyně mu poradila, ať to nedává sestrám, aby to poslaly, nýbrž ať to předá kaplanovi, ať to pošle on. Svědkyně pomáhala se sepisem závěti tak, že zůstaviteli vyhledala, co má v závěti být, nicméně u sepisu závěti nebyla. Pokud šlo o listinu na č. l. 38 spisu, text psaný v horní části až po slova „jinak je závěť neplatná“ a na druhé straně až po slova „společného jmění manželů“ psala ona, zatímco text psaný hůlkovým písmem pod tím psal zůstavitel. Podle svědkyně se zůstavitel chtěl se žalovanou rozvést z důvodu špatných vztahů. Zůstavitel hodně chodil do práce, žalovaná byla doma, nicméně nebylo doma nic, nebylo uvařeno apod., byl tam alkoholismus, policie a další problémy. Žalovaná o zůstavitele vůbec nepečovala. Konkrétní návrh na rozvod manželství vznikl v Lužích v prosinci 2020, kdy jej pro zůstavitele sepsala sociální pracovnice, nicméně neměl náležitosti. Svědkyně jej nesla podat na zdejší soud, nicméně nakonec jej nepodala, neboť pracovnice podatelny jí vysvětlila, že nemá potřebné náležitosti.

14. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že působí jako nemocniční kaplan v , podezřelý výraz, nemocnici , adresa, , přičemž se zůstavitelem se setkal asi pětkrát na , Anonymizováno, v období února až dubna 2020. Setkání spočívala v podpoře, společné modlitbě a asi dvakrát šlo i o drobný nákup. , Anonymizováno, neslouží jen pro , podezřelý výraz, pacienty, ale i pro pacienty se somatickými onemocněními, přičemž zůstavitel na svědka nepůsobil jako , podezřelý výraz, pacient. Vnímal u něho lehké propady do deprese z dlouhé hospitalizace, zejména předchozí, neboť již předtím byl hospitalizován na , adresa, resp. , jméno FO, atd. Zůstavitel nemohl chodit, používal vozík, nicméně na něm byl schopen vyjet i mimo budovu po areálu. Na lůžku byl soběstačný, používal notebook apod. Pokud šlo o otázku majetku zůstavitele, když měl zůstavitel před operací na , adresa, , svědka požádal, zda si k němu může uschovat něco, co nazval závětí. Svědek se tomu bránil, nicméně zůstavitel na to naléhal, tudíž to nakonec přijal. K operaci nedošlo v původně plánovaném termínu, tudíž chtěl zůstaviteli listinu vrátit, nicméně ten jej žádal, aby si ji nechal u sebe, tudíž svědek si ji nechal u sebe až do doby, kdy zůstavitel skutečně do nemocnice na , adresa, převezen byl. Když se svědek dozvěděl o smrti zůstavitele, konzultoval to se sociální pracovnicí působící na LDN v Bohnicích a na její radu listinu předal do propouštěcí kanceláře nemocnice , adresa, a dál už s ní ve styku nebyl. Svědek listinu dostal bez obálky, měl tedy možnost se seznámit s jejím obsahem. Z toho, co si svědek vybavuje, šlo o spornou listinu na č. l. 5 spisu, neboť zůstavitel měl dvě přání, a to týkající se naložení s pozůstatky po jeho smrti a co se týče odkázání majetku dceři. Listinu na č. l. 38 spisu svědek neviděl a nezná. Obsah listiny se zůstavitelem nijak neprobíral. Svědek z hovorů se zůstavitelem vnímal, že zůstavitel nechtěl, aby majetek po jeho smrti nabyla žalovaná, nicméně nebavil se s ním o tom, že by majetek měl být odkázán žalobkyni. Podle svědkova dojmu zůstavitel pocítil určité zklamání, že žalovaná nechtěla nebo si netroufala o něj pečovat; péče o něj byla poměrně obtížná i s ohledem na velkou tělesnou hmotnost. Ke konverzi zůstavitele k víře došlo vlivem nemoci a délky hospitalizace; v době, kdy ho znal svědek, tak zůstavitel působil jako praktikující věřící, přijímal církevní svátosti apod. O úmyslu se rozvést se svědkovi nezmínil.

15. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že zůstavitele znal od roku 2011. Žalovanou a žalobkyni poznal později, asi v roce 2015, kdy pomáhal zůstaviteli s pracovními věcmi. Se žalovanou má kamarádský, nikoliv partnerský vztah, nepravidelně se u ní zdržuje, asi třikrát či čtyřikrát v týdnu u ní spí, pomáhá jí s nákupy. Jinak bydlí u rodičů nebo se zdržuje u své partnerky. V době, kdy se svědek poznal se zůstavitelem, měli oba problémy s alkoholem, při pití se i poznali. Svědek sám se s tím vyrovnal, ale u zůstavitele problémy přetrvávaly, takže přišel i o řidičské oprávnění, a svědek mu tedy pracovně pomáhal jako řidič. Po delší době pomoci ho zůstavitel vzal k sobě. Svědek pomáhal zůstaviteli a žalované, když to potřebovali, neboť oni vyšli vstříc jemu. Podle svědka bylo hospitalizací zůstavitele více, začalo to uskřinutou kýlou někdy asi na konci roku 2017, kdy byl hospitalizován na , adresa, , to trvalo asi pět měsíců. Po propuštění do domácí péče byl ošetřován doma. Někdy na konci roku 2018 byl znovu hospitalizován, přičemž z této hospitalizace se již domů nevrátil. Původní příčina byla asi něco střevního, začalo to tedy na , adresa, asi na interně, pak snad byl v Pelhřimově kvůli plicím, pak byl hospitalizován zase na , adresa, asi půl roku, mezitím byl též v Ústřední vojenské nemocnici a v lázních s tím, že ve výsledku byl pořád na vozíku. Potřeboval 24hodinovou péči, kterou mu ani svědek ani žalovaná nemohli poskytnout, ani mu ji nemohla poskytnout zůstavitelova sestra , jméno FO, . Nakonec tedy svědkova matka sehnala zůstaviteli LDN v Bohnicích, pak byl znovu i na , adresa, . Svědek v průběhu hospitalizací navštěvoval zůstavitele téměř denně, vždy o návštěvních dnech a též mezi nimi, pokud si například přál něco dovézt. V době, kdy byl zůstavitel hospitalizován, svědek venčil i jeho psy, protože zůstavitel to dělat nemohl a žalovaná nechtěla. Pokud šlo o dojem, kterým zůstavitel na svědka působil při hospitalizacích, svědek uvedl, že po kýle se zůstaviteli ulevilo, bylo to dobré, byl vitální. Při další hospitalizaci byl stav horší. Zůstavitel měl bolesti zad, proleženiny, vážil asi 160 kg. V nemocnici díky dietě zhubl asi 30 kg, aby bylo vůbec možno provést u něj nějaká vyšetření. , adresa, déle byl hospitalizován v nemocnici, tím více se zhoršoval jeho psychický stav, nejvíce po operaci zad a pak, když dostal další infekci a mrtvičku. Poté už to nebyl on, už nebyl veselý, byl smutný. Stěžoval si, že má velké bolesti a užívá na ně hodně léků. Když po pobytu v Lužích v rámci dlouhé hospitalizace se stav zůstavitele zlepšil v tom směru, že už mohl být alespoň na vozíku, tak se i jeho nálada zlepšila, ale nebylo to úplně jako předtím. Dále svědek uvedl, že když takto zůstavitele navštěvoval při hospitalizaci, tak v době, kdy se stav zůstavitele zlepšil natolik, že mohl být na vozíku, tak svědka vnímal a rozuměl mu. Zůstavitel dostával hodně léků proti bolesti, takže někdy byl při návštěvě super, někdy byl utlumen. Tento stav byl setrvalý až do smrti zůstavitele. Vztah zůstavitele a žalované jako manželů podle svědka nikdy nebyl nejlepší; neví, co cítila žalovaná k zůstaviteli, ale ví, že zůstavitel ji měl rád. I když docházelo občas k hádkám a hovorům o rozvodu, tak nikdy k tomu nedošlo. Něco v souvislosti s rozvodem se řešilo v souvislosti s bezbariérovým bytem, údajně to měla být podmínka pro získání bezbariérového bytu, ale přesně svědek neví.

16. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl v písemném znaleckém posudku ze dne 10. 11. 2023 č. 31/1459/2023 z oboru a odvětví písmoznalectví, že pisatelem textu sporné listiny (v obou částech, tj. i s datem 9. 3. 91, i 9. 3. 22) je pravděpodobně zůstavitel a oba sporné podpisy na této listině jsou s vysokou pravděpodobností pravými podpisy zůstavitele. Při svém výslechu před soudem znalec uvedl, že podpisy na předmětné listině (na níž se objevují dvě odlišná data) jsou písmoznalecky velmi dobře zpracovatelné a měl k dispozici dostatečné množství srovnávacích podpisů z různých zdrojů. I ve vztahu k vlastnímu textu listiny měl znalec dostatečný srovnávací materiál, pro posudek dobře upotřebitelný. Co se týče míry jistoty závěrů, znalec obecně dává závěr s úplnou jistotou velmi málokdy v zájmu maximální objektivity. V tomto případě má za to, že závěr je přinejmenším vysoce pravděpodobný u podpisů a někde mezi pravděpodobností a vysokou pravděpodobností u vlastního textu. Z opatrnosti se ve vztahu k vlastnímu textu listiny přiklonil pouze k závěru pravděpodobnostnímu. Dále uvedl, že při časovém odstupu mezi texty na téže listině, který by byl 30 let, by očekával podstatně větší rozdíl mezi způsobem psaní obou částí, proto se mu to spíše jeví tak, byť to není schopen nijak prokázat, že může jít o chybu pisatele v dataci. Znalec se dále podrobně vyjádřil k výhradám obsaženým ve vyjádření zástupkyně žalované ze dne 12. 6. 2024. Nezjistil, že by srovnávací materiál psala jiná osoba. K vývoji vlastního podpisu zůstavitele v čase se nemůže konkrétně objektivně vyjádřit. Oba sporné podpisy jsou stejně rozsáhlé nebo dokonce rozsáhlejší než srovnávací podpisy, tedy v rámci variability spíše na horním rozsahu či nad ním, což ovšem může souviset s významem připisovaným pisatelem dané listině. Je pravdou, že struktura textu, zejména v horní polovině zkoumané listiny, se jeví jako neobvyklá, neuspořádaná či rozkolísaná, nicméně sklon či úhlednost písma může souviset i s polohou či dalšími podmínkami při psaní listiny, například zda byla psána vleže, vsedě a podobně.

17. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl v písemném znaleckém posudku ze dne , datum, č. , Anonymizováno, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, že u zůstavitele byl v době podpisu sporné listiny přítomen organický psychosyndrom s určitými dalšími osobnostními rysy, nicméně byl při vědomí, orientován, nebyly narušeny kognitivní, intelektové a paměťové funkce. Kolísání nálad bylo projevem osobnostních rysů, nemělo patologický charakter. Podávaná medikace odpovídala stavu zůstavitele, ovlivňovala ho pozitivně, neovlivňovala negativně jeho rozumové, intelektové a paměťové funkce. Při svém výslechu před soudem znalec uvedl, že postupoval na základě obsahu spisu a zdravotnické dokumentace zůstavitele; vlastní psychiatrické vyšetření zemřelého provést nemohl. Zůstavitel trpěl různými nemocemi, ale jeho intelekt, kognitivní funkce a orientace byly zachovány a byl schopen posoudit, co činí, včetně dlouhodobých následků. Co se týče možného vlivu medikace, podle , podezřelý výraz, dokumentace byl stav zůstavitele stabilizovaný, dokonce si pochvaloval úpravu medikace a uváděl, že se mu ulevilo. Podle znalce žádný z léčebných preparátů, které byly zůstaviteli podávány, negativně neovlivňoval jeho rozumové schopnosti. Zůstavitel byl hospitalizován v rámci , podezřelý výraz, , adresa, , avšak na oddělení LDN. Znalec se dále podrobně vyjádřil k výhradám obsaženým ve vyjádření zástupkyně žalované ze dne 28. 7. 2023. K výhradě žalované, že dle vyjádření lékařů z ÚVN byl stav zůstavitele po mrtvici a operaci mozku nevratný a měl kvůli tomu mnoho léků, které určitě ovlivňovaly jeho vnímání, soustředěnost, pozornost, znalec uvedl, že vycházel ze zdravotnické dokumentace, v níž bylo jednoznačně uvedeno, že zůstavitel byl orientován, mluvící, spolupracující, nebyly postiženy jeho kognitivní funkce, nicméně byly přítomny určité prvky jeho osobnosti, například požadavek na určité upřednostnění péče o něj oproti jiným osobám. Je možné, že v době operace v Ústřední vojenské nemocnici byl jeho stav rozhozený, ale takový stav se obvykle upravuje a nemocný se na něj adaptuje. K výhradě žalované, že na každém příbalovém letáku k lékům, které zůstavitel užíval, je upozornění, že léky snižují či mohou ovlivnit soustředění, vnímání a pozornost, znalec uvedl, že to pokládá za určité krytí výrobců léků proti možnému výskytu nežádoucích účinků, které se ale obecně vyskytují jenom ve velmi malém množství případů. U zůstavitele žádné takové účinky nebyly dokumentovány, přitom dokumentace ze zdravotnického zařízení, kde zemřel, je velmi dobrá a podrobná. K výhradě žalované, že v lékařské zprávě NNB oddělení následné péče ze dne 4. listopadu 2019 je uvedena neurologická polymorbidita jako stav po operaci mozku a páteře, což jistě ovlivňuje psychický stav , podezřelý výraz, , znalec uvedl, že u zůstavitele byl přítomen , podezřelý výraz, , který mohl být ovlivněn jeho polymorbiditou, ovšem ovlivňoval jeho náladovou oblast, neovlivňoval jeho rozum a intelektuální schopnosti. Medikace byla kalibrována a podle znalce i lege artis odpovídala zdravotnímu stavu zůstavitele. Léky, které užíval, mohly mít vliv nanejvýš na jeho zklidnění, ale ne na jeho rozumové schopnosti. Zůstavitel medikaci užíval po delší dobu, přičemž obecně platí, že v takovém případě se organismus adaptuje na podávané léky a ty pak působí, jak mají, a neovlivňují pacienta negativním způsobem.

18. Z dalších provedených důkazů (část lékařské zprávy ze dne 10. 1. 2018 na č. l. 37 spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

19. Soud neprováděl k důkazu listiny předkládané jako podklad pro písmoznalce (č. l. 94 až 95 spisu), neboť pro řízení samostatný důkazní význam neměly.

20. Soud neprováděl k důkazu listiny na č. l. 155 až 163 spisu, neboť pro věc neměly žádný důkazní význam.

21. Pokud šlo o případný výslech žalované jako účastníka řízení, soud dospěl k závěru, že pro zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném k rozhodnutí by byl nadbytečný. Mimo to žalovaná, byť vyjádřila ochotu výpověď podat, se k žádnému ústnímu jednání soudu za dobu zhruba 2,5 roku nedostavila, a to dle její zástupkyně ze zdravotních důvodů.

22. Skutkové závěry soudu lze shrnout následovně. Pokud jde o celkový obraz, pokládal soud za prokázané, že zůstavitel měl v letech před hospitalizací potíže s alkoholismem, na tom se strany v podstatě shodovaly a bylo to nejen zachyceno v anamnéze v různých záznamech ve zdravotnické dokumentaci, ale plynulo to i z výpovědi žalobkyně, obou sester zůstavitele i svědka , jméno FO, . Naopak však nic nedokládá, že by zůstavitel byl pod vlivem alkoholu během dlouhodobé , podezřelý výraz, (od prosince 2018 až do jeho smrti v dubnu 2020), soud to dokonce pokládá za prakticky vyloučené. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitele, celkový obraz v době poslední hospitalizace před smrtí vypovídá o člověku trpícím mnoha tělesnými neduhy, po stránce psychické pak výkyvy nálad a projevy specifické, spíše sebestředné osobnosti, nicméně po , podezřelý výraz, stránce schopném porozumět, co činí, a projevit tomu odpovídající vůli. To plyne jak z lékařských zpráv provedených k důkazu, tak i výpovědí svědků (obou sester zůstavitele, svědka , jméno FO, , svědka , jméno FO, ), tak i znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokles fyzických a úměrně tomu i duševních schopností by snad bylo možno shledat v době cévní mozkové příhody v květnu 2019 (viz výpověď svědkyně , jméno FO, i svědka , jméno FO, ), nicméně následně došlo vlivem rehabilitace ke znatelnému zlepšení (což opět dokládají výpovědi obou těchto svědků i lékařské zprávy provedené k důkazu). Co se týče možné motivace zůstavitele k pořízení závěti, soud nepokládá za zcela jisté, zda se skutečně vážně mínil rozvést se žalovanou – sice to podporují výpovědi žalobkyně a sester zůstavitele i záznamy ve , podezřelý výraz, dokumentaci, nicméně svědek , jméno FO, se k tomu vyjádřil spíše neurčitě, svědek , jméno FO, nic takového nezaznamenal a nějaký zcela jasný projev vůle zůstavitele v tomto směru chybí. Nicméně i kdyby se zůstavitel se žalovanou rozvést ve skutečnosti nechtěl, není podle mínění soudu nic zvláštního na tom, aby se rozhodl odkázat celý svůj majetek žalobkyni coby jediné dceři. Takový projev vůle by představoval zcela normální, nikoli výjimečné rozhodnutí i u někoho, jehož manželství je zcela v pořádku a rozvést se nechce.

23. Jádro sporu se týkalo pravosti sporné listiny coby písemného projevu vůle zůstavitele a dále jeho , podezřelý výraz, době sepisu. Co se týče pravosti listiny coby projevu vůle zůstavitele, soud ji pokládá za prokázanou. Tento závěr se opírá o vícero důkazů, naopak proti němu nestojí nic než spekulace žalované. Závěr o pravosti podporují především výpověď svědka , jméno FO, (na věci naprosto nezainteresovaného), jemuž zůstavitel listinu sám svěřil s tím, že jde o jeho závěť, v kombinaci s přesvědčivými závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Ke stejnému závěru vede i výpověď svědkyně , jméno FO, ; soud k ní podotýká, že samu o sobě by ji k tomu nepokládal za dostatečnou, neboť šlo o svědkyni zjevně sympatizující se žalobkyní proti žalované, nicméně nelze na druhou stranu její výpověď pomíjet, když je v tomto zcela souladná s předchozími zmíněnými důkazy. Fyzický stav zůstavitele mu psaní zjevně významně ztěžoval, ale nevylučoval ho (k tomu lze odkázat na výpověď svědkyně , jméno FO, i svědka , jméno FO, , a i podle lékařských zpráv byl zůstavitel mobilní, byť omezeně, tudíž se jeví jako zcela reálné, že byl schopen byť s významnými obtížemi i psát).

24. Podle mínění soudu nezpochybňují pravost (a ostatně ani význam) sporné listiny ani písařské chyby, které se v ní objevují. Je skutečností, že listina je nadepsána „poslední vůle – záveť“ (nikoli „závěť“), nicméně podle mínění soudu z ničeho neplyne, že by se zůstavitel nemohl dopustit takové písařské chyby. Za největší nedostatek ve směru písařského projevu nepokládal soud určitou neuspořádanost textu, která zjevně mohla být zapříčiněna tělesnými obtížemi zůstavitele, nýbrž dataci dvěma rozpornými – a oběma zcela nereálnými – daty, tedy „9. 3. 91“ a „9. 3. 22“. V listině je uvedeno, že je sepsána v , adresa, v Bohnicích v pavilonu LDN 25 (což koresponduje s tím, že ji tam zůstavitel předal do opatrování svědku , jméno FO, před operací, kterou měl podstoupit). Zůstavitel byl hospitalizován od prosince 2018 do dubna 2020, kdy zemřel, tudíž ani jedno z uvedených dat nemohlo odpovídat skutečnosti. Žalobkyně se narodila až v roce 1992, tudíž jí zůstavitel nemohl nic jmenovitě odkazovat v březnu 1991. S ohledem na úmrtí zůstavitele v dubnu 2020 je samozřejmě nesprávná i datace rokem 2022. Vzhledem k předání do úschovy před plánovanou operací v březnu 2020 se jeví jako jediné rozumné vysvětlení uvedených rozporů, že sporná listina byla vyhotovena v březnu 2020 (zřejmě tedy 9. 3. 2020), přičemž údaje „91“ a „22“ jsou chybou v psaní. Podle mínění soudu nezpochybňují pravost listiny, je však namístě vzít je do úvahy při hodnocení duševního stavu zůstavitele.

25. Druhou zásadní spornou oblastí je duševní stav zůstavitele, resp. jeho schopnost jednat. Soud zde vzal do úvahy výše zmíněný rozpor v datech ve sporné listině, který by mohl nasvědčovat narušení duševních schopností zůstavitele. Na druhou stranu však nelze pominout, že text listiny je jinak srozumitelný, v textu jsou uváděna dokonce i rodná čísla a je projeveno i srozumitelné přání, jak má být po smrti naloženo s tělem. To jsou naopak faktory svědčící na podporu toho, že zůstavitel věděl, co činí. Závěr o zachování jeho duševních schopností pak podporují i svědecké výpovědi, a to nejen jeho sester, ale též svědka , jméno FO, a i svědka , jméno FO, (i ten hovořil – pro dobu po absolvování rehabilitací zůstavitelem –o tom, že nálada zůstavitele sice nebyla úplně jako dříve, ale že byl schopen svědka vnímat a rozuměl mu). V souladu s tím je i znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož plyne, že ve zdravotnické dokumentaci není zachycen takový pokles duševních schopností zůstavitele a že ten nebyl v tomto směru ani nepříznivě ovlivněn podávanými léky. V souhrnu všech těchto okolností proto soud dospěl k závěru, že u zůstavitele nebyla přítomna duševní porucha, která by měla vliv na schopnost posoudit následky jednání a ovládnout je.

26. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

27. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

28. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

29. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle odst. 3 téhož ustanovení, komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 věty první o. z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona.

30. Podle § 1494 odst. 1 o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle odst. 2 téhož ustanovení závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

31. Podle § 1499 o. z. dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný. Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům.

32. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

33. Nynější řízení bylo vyvoláno postupem podle § 170 odst. 1 z. ř. s., neboť žalobkyně byla odkázána podat žalobu o určení, že je dědičkou ze závěti, s ohledem na nutnost vyřešení mezi účastníky sporných skutkových a právních otázek. V tomto řízení jde konkrétně o dva sporné okruhy, tedy zda žalobkyně byla povolána za dědice listinou, kterou skutečně sepsal zůstavitel, a zda zůstavitel byl způsobilý z hlediska svého duševního stavu takové právní jednání učinit. Kladná odpověď na obě otázky vede pak k závěru, že žalobkyně byla zůstavitelem platně povolána za dědičku ze závěti a její žalobě lze vyhovět. Vzhledem ke specifické povaze žaloby se nevyžaduje naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V judikatuře i komentářové literatuře je to odůvodňováno tím, že se jedná o určení právní skutečnosti. To podle mínění soudu může být pokládáno za diskutabilní, neboť obsahem výroku není, zda zůstavitel závěť napsal a byl k tomu způsobilý, ani zda jde o závěť platnou (což bylo možné podle některých starších právních úprav, na jejichž podkladě se judikatura a literatura posléze formovaly, a bylo by možno to za určení právní skutečnosti považovat), nýbrž že žalobkyně je dědičkou ze závěti, jinak řečeno má závětí založené právo na pozůstalost. Nicméně jde spíše o otázku akademickou, z praktického hlediska nemá soud pochyb o tom, že i takové určení práva sui generis se opírá přímo o zákon (uvedené ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s.) a zkoumání naléhavého právního zájmu by bylo nadbytečné.

34. Pokud jde o otázku, zda zůstavitel spornou listinu sepsal, k tomu lze odkázat na výše uvedený skutkový závěr, že tomu tak bylo. Přes nepřesné označení „poslední vůle – záveť“ jde v právním smyslu o závěť coby projev vůle zůstavitele povolávající žalobkyni za jediného dědice po zůstaviteli. Text závěti je jednoznačný a srozumitelný. Výše se soud zabýval významem rozporu v dataci pro skutkové závěry. Po právní stránce je tento rozpor v konkrétním případě zcela nepodstatný. Podle nynějšího občanského zákoníku nemusí být holografní závěť datována vůbec (na rozdíl od úpravy § 476 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož by to bylo nezbytnou náležitostí) a podle mínění soudu zde nenastal žádný z případů podle § 1494 odst. 1 věty druhé o. z., které by mohly vést k její neplatnosti.

35. Co se týče duševního stavu zůstavitele, i zde lze odkázat na shora učiněný skutkový závěr a konstatovat, že zůstavitel nejednal v duševní poruše, která by jej činila neschopným právně jednat. Lze znovu zopakovat, že zůstavitel trpěl řadou onemocnění, v minulosti měl potíže s alkoholismem a měl zřejmě specifické osobnostní rysy, nicméně nic z toho, jakož ani vliv podávaných léků, mu nezpůsobovaly duševní poruchu bránící sepsat závěť.

36. Z vyložených důvodů shledal soud spornou listinu být pravou a platnou závětí zůstavitele povolávající žalobkyni za jedinou dědičku. Proto žalobě jako zcela opodstatněné vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.

38. K tarifní hodnotě sporu soud podotýká, že vycházel z toho, že předmětem řízení je určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti, jde tedy ve své podstatě o určení práva sui generis, přičemž v tomto řízení se zároveň neřeší, co je předmětem dědění, například zda pouze věci movité, či i nemovité, a jaká je hodnota pozůstalosti. Proto je dle soudu namístě postupovat podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“).

39. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 34 850 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 2 000 Kč;b) složené zálohy na náklady důkazů ve výši celkem 12 000 Kč;c) odměna za zastupování advokátem po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 7 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 5. 2022, účast při ústním jednání dne 1. 6. 2022, účast při ústním jednání dne 25. 7. 2022, účast při ústním jednání dne 5. 8. 2024, účast při ústním jednání dne 21. 10. 2024;d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 7 úkonů;e) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 1 250 Kč za ústní jednání dne 16. 9. 2024, které bylo odročeno bez projednání věci.

40. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalované, která byla ve věci zcela neúspěšná. Výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 48 466 Kč a sestává z přiznaného znalečného znalců , tituly před jménem, , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši celkem 61 466 Kč (dle usnesení zdejšího soudu č. j. 33 C 73/2022-125, 33 C 73/2022218, 33 C 73/2022-289 a 33 C 73/2022-290) po snížení o zálohy na náklady důkazů složené stranami ve výši celkem 13 000 Kč.

42. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.