33 C 74/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 156 555 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 156 555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 156 555 Kč za dobu od 18. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 845,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 21. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 156 555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 156 555 Kč za dobu od 18. 3. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. , jméno FO, jako pojistník uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2012 pojistnou smlouvu na životní pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, na pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 1 000 Kč. Pojištění skončilo na základě výpovědi. , jméno FO, zaplatila na základě pojistné smlouvy pojistné v celkové výši 167 500 Kč, žalovaná jí naopak vyplatila jako odkupné částku 10 945 Kč. Jelikož pojistná smlouva byla podle žalobkyně neplatná, představuje rozdíl ve výši 156 555 Kč bezdůvodné obohacení žalované. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že pojistné plnění je zčásti „formováno“ umísťováním pojistného do fondů pojistitele, neboť ve sjednaných případech se vyplácí pojistné plnění ve výši hodnoty účtu pojistníka, která je dána prodejní cenou podílových jednotek fondů. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 %. Podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat hodnotu účtu pojistníka o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem; se sazebníkem poplatků nebyla právní předchůdkyně žalobkyně seznámena. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, „formování“ pojistného plnění a snižování hodnoty účtu pojistníka o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže právní předchůdkyně žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně nabyla pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení žalované od paní , jméno FO, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 10. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však nárok dopisem ze dne 17. 3. 2025 odmítla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uzavření pojistné smlouvy mezi paní , jméno FO, a žalovanou nezpochybňovala. Namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem a z důvodu, že žalobkyně se nemůže domáhat ochrany spotřebitelů, neboť sama spotřebitelem není. Obchodní model žalobkyně je podle žalované postaven na nekalých obchodních praktikách a lživé reklamě lákající klienty se smlouvami životního pojištění. Žalobkyně odkupuje pohledávky od spotřebitelů za velmi malou část jejich hodnoty, což odůvodňuje obtížnou dobytností a vysokými náklady, přitom žalobkyně podává pouze formulářové žaloby. V počínání žalobkyně lze spatřovat uvádění spotřebitelů v omyl. Smlouva o postoupení dále obsahuje zneužívající ujednání spočívající v zákazu přímo jednat s dotčenou pojišťovnou, a to pod smluvní pokutou. Jednání žalobkyně je podle žalované nepoctivé a nemravné i proto, že je nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatňován až po skončení daného pojištění. Pojistnou smlouvu samotnou pokládala žalovaná za platnou, neboť paní , jméno FO, byla s přehledem poplatků a parametrů (sazebníkem) seznámena, o nákladech pojištění byla průběžně informována a nic nenamítala a sazebník byl k dispozici mj. i na internetových stránkách žalované. Smlouva neobsahovala žádná zneužívající ujednání, není zřejmé, v čem by napadená ujednání měla způsobovat nerovnováhu v právech, navíc tato nemohou být současně neurčitá a zneužívající, jak žalobkyně tvrdila. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je promlčeno, přičemž v posledních dvou letech před podáním žaloby uhradila paní , jméno FO, žalované částku 20 700 Kč a v posledních třech letech před podáním žaloby částku 34 500 Kč. Nepromlčené plnění by nadto mělo být sníženo o částku odpovídající obvyklému rizikovému pojistnému za danou pojistnou ochranu, což by dle žalované mělo činit 29,55 Kč denně při aplikaci subjektivní promlčecí lhůty a 28,95 Kč při aplikaci objektivní promlčecí lhůty. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Žalovaná jako pojistitel na jedné straně a , jméno FO, jako pojistník a pojištěný na druhé straně ujednaly dne 30. 1. 2012 pojistnou smlouvu o životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1. 2. 2012 na dobu do dosažení věku 75 let. Ve smlouvě bylo uvedeno pojištění pro případ smrti (s pojistnou částkou ve výši součtu částky 200 000 Kč a hodnoty účtu pojistníka) a dožití (s pojistnou částkou ve výši hodnoty účtu pojistníka), dále pojištění pro případ úrazu, vážných onemocnění, pobytu v nemocnici a invalidity. Pojistné bylo sjednáno na 1 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě byl uveden poměr umístění pojistného do jednotlivých fondů či programů. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pojistník potvrzuje, že převzal a byl seznámen s konkrétními dokumenty uvedenými ve smlouvě; ty zahrnovaly informační dokumenty označené IO/2010 a IBN-10/01, všeobecné, zvláštní a dodatkové pojistné podmínky a modelaci vývoje, nikoli však sazebník či přehled poplatků. Smlouva neodkazovala na nějaký konkrétní sazebník poplatků, nýbrž v ní bylo uvedeno, že pojistník si je vědom, že se z účtu jedenkrát měsíčně odečítají (nijak nespecifikované) poplatky na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů, které se navíc během trvání pojištění zpravidla mění. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy, jejíž podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)

5. Soud dále k důkazu provedl soubor dokumentů k životnímu pojištění , Anonymizováno, , z něhož (resp. jednotlivých dokumentů v něm obsažených) zjistil následující. V části B článku 7 informací pro zájemce o pojištění osob označených IO/2010 bylo mj. uvedeno, že „výše pojistného za pojištění pro případ smrti, za riziková a doplňková pojištění sjednaná v rámci investičního životního pojištění nebo životního pojištění s vedením účtu (ve formě měsíčních poplatků z účtu pojistníka) se s věkem pojištěného zpravidla každoročně mění.“ V části B článku 8 téhož dokumentu bylo uvedeno, že „v investičním životním pojištění (viz bod 1 písm. f)) je podíl pojistníka na fondu investičních instrumentů určen počtem podílových jednotek. Podílové jednotky jsou vedeny na účtu pojistníka. Zaplacené pojistné používá pojistitel k nákupu podílových jednotek fondu, které připisuje k dobru na účet pojistníka. Podílové jednotky se nakupují za nákupní cenu. Účet pojistníka se snižuje o poplatky na krytí pojistného rizika, na úhradu počátečních nákladů, nákladů za vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů souvisejících s investičním životním pojištěním. (…) Pojistné plnění je odvozeno od hodnoty účtu pojistníka, která je rovna počtu podílových jednotek vynásobených jejich prodejní cenou. Nákupní a prodejní ceny podílových jednotek stanovuje pojistitel nejméně jedenkrát týdne.“ V článku XIX. odst. 1 zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Perspektiva označených O-963-10/01 (dále též „ZPP“) bylo mj. uvedeno, že „pojistitel je oprávněn jedenkrát měsíčně snížit hodnotu účtu pojistníka o poplatky za pojistná rizika z pojištění pro případ smrti hlavního pojištěného a ze sjednaných rizikových pojištění, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a na úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „výše poplatků je uvedena v Přehledu, který je pojistitel oprávněn během trvání pojištění aktualizovat. Pojistník má právo u pojistitele do Přehledu nahlížet. Pojistitel sníží hodnotu účtu pojistníka o příslušný poplatek podle Přehledu platného ke dni, kdy mu na poplatek vznikl nárok, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak.“ Podle článku XXXII. písm. x) ZPP se účtem pojistníka rozumí „individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a za mimořádné pojistné“. Podle článku XXXII. písm. j) ZPP se hodnotou účtu pojistníka rozumí „celkový součet počtu podílových jednotek z jednotlivých fondů (na účtu pojistníka) vynásobených prodejní cenou podílových jednotek příslušných fondů“. Podle článku XXXII. písm. g) ZPP se fond skládá „z podílových jednotek stejné hodnoty“. Podle článku XXXII. písm. p) ZPP se podílovou jednotkou rozumí „základní jednotka, která vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu“. Podle článku XXXII. písm. l) ZPP se nákupní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka nakupuje podílové jednotky“. Podle článku XXXII. písm. t) ZPP se prodejní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka prodává podílové jednotky“. V článku X. odst. 1 ZPP bylo uvedeno, že „ceny podílových jednotek tržních fondů pojistitel stanovuje nejméně jednou týdně a zveřejňuje je způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílové jednotky fondu pro běžné a mimořádné pojistné stanoví pojistitel; tento rozdíl může dosáhnout nejvýše 5% nákupní ceny a je uveden v Přehledu.“ (vše zjištěno z uvedeného souboru dokumentů k životnímu pojištění Perspektiva, přičemž z ostatních dokumentů v souboru obsažených soud nic relevantního pro věc nezjistil)

6. K pojistné smlouvě byl dne 3. 7. 2015 ujednán dodatek, kterým bylo zejména zvýšeno měsíční pojistné na 1 150 Kč a dílčím způsobem upravena sjednaná doplňková riziková pojištění (zjištěno z uvedeného dodatku, jehož sjednání v této podobě nebylo mezi stranami sporné).

7. Žalovaná vyhotovovala každoroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy, a to ke dni 20. 12. 2013, 14. 12. 2014, 17. 12. 2015, 16. 12. 2016, 15. 12. 2017, 8. 2. 2019, 8. 2. 2020, 9. 2. 2021, 10. 2. 2022, 8. 2. 2023 a 8. 2. 2024, v nichž paní , jméno FO, informovala mj. o sjednané době pojištění, pojistných částkách a stavu podílových jednotek (zjištěno z uvedených rekapitulací). Soud se nezabýval tím, zda paní , jméno FO, všechny rekapitulace obdržela (byť by pochopitelně bylo značně nepravděpodobné, že by za celou dobu trvání pojištění žádnou rekapitulaci neobdržela, a pokud by žádnou neobdržela, že by se o stav pojištění nezajímala), neboť o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to.

8. V souvislosti s uvedenou pojistnou smlouvou paní , jméno FO, za dobu od 1. 2. 2012 do podání žaloby uhradila celkem 168 650 Kč; z této celkové částky byla uhrazena částka 134 150 Kč v období od počátku pojištění do 20. 3. 2022 (v tomto období byla poslední platba uskutečněna dne 28. 2. 2022) a částka 34 500 Kč v období od 21. 3. 2022 do podání žaloby (v tomto období byla první platba uskutečněna dne 28. 3. 2022). Žalovaná paní , jméno FO, zaplatila částku 10 945 Kč jako odkupné a dále vrátila z pojistného částku 1 150 Kč. (zjištěno z přehledu inkasní bilance, sdělení o ukončení pojistné smlouvy ze dne 7. 10. 2024 a potvrzení o provedení transakce dne 1. 10. 2024, přičemž o uskutečnění jednotlivých plateb nebylo mezi stranami sporu)9. , jméno FO, pojistnou smlouvu vypověděla výpovědí datovanou dnem 6. 8. 2024, dle prezentačního razítka doručenou žalované téhož dne (zjištěno z uvedené výpovědi).

10. Žalovaná vyhotovila sdělení ze dne 7. 10. 2024 o ukončení pojistné smlouvy ke dni 30. 9. 2024, dle něhož byla k výplatě určena částka 10 945 Kč (zjištěno ze sdělení o ukončení pojistné smlouvy ze dne 7. 10. 2024); její výplatou se již soud zabýval výše.

11. Na webových stránkách , Anonymizováno, .cz společnosti , Jméno žalobkyně, a.s. bylo mj. uvedeno, že: „, jméno FO, spoléhají na podvodnou životní pojistku.“ a „Pokud jste uzavřeli životní pojištění v letech 2001 až 2013, bude pravděpodobně neplatné. Znamená to, že máte nárok získat své peníze zpět.“ (zjištěno ze snímku z uvedených webových stránek). Společnost , Jméno žalobkyně, a.s., IČO , IČO, , je jediným společníkem žalobkyně (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně).12. , jméno FO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 31. 10. 2024 (přičemž paní , jméno FO, ji podepsala 15. 10. 2024) smlouvu o postoupení pohledávky, podle níž paní , jméno FO, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 156 555 Kč, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy, a to za úplatu ve výši 38 900 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 10. 2024 včetně jejích příloh 2 a 3).

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby výzvou datovanou dne 13. 3. 2025, přičemž ve výzvě požadovala úhradu částky 156 555 Kč do 25. 3. 2025 (zjištěno z uvedené výzvy). Mezi stranami nebylo sporné, že výzva byla žalované doručena. Žalovaná na ni reagovala dopisem ze dne 17. 3. 2025, v němž sdělila, že uváděnou pohledávku neeviduje (zjištěno z uvedeného dopisu).

14. Soud neprovedl důkaz výslechem , jméno FO, k obsahu komunikace se žalobkyní ohledně uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a nevyzýval žalovanou k předložení případné písemné korespondence s paní , jméno FO, , neboť to nepokládal za potřebné pro posouzení věci, o níž bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to.

15. Soud neprovedl důkaz přehledy poplatků a parametrů pojištění (stranami též označovanými jako sazebníky) za celou dobu trvání pojištění, neboť z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že o věci lze rozhodnout i bez jejich zkoumání; z téhož důvodu ani neprováděl výslech svědků , právnická osoba, a , jméno FO, , kteří měli uzavření pojistné smlouvy zprostředkovat a paní , jméno FO, se sazebníkem seznámit.

16. Soud neprovedl důkaz e-mailovou korespondencí na č. l. 111 spisu, neboť se netýkala účastníků nynějšího sporu ani jejich právních předchůdců, dále neprováděl důkaz předkládanými rozhodnutími soudů v jiných řízeních; neboť nešlo o důkaz o skutkových okolnostech věci, nýbrž součástí právní argumentace.

17. Provedené dokazování pokládal soud za dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci. Jiné pro věc relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplývaly z obsahu spisu.

18. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi , jméno FO, a žalovanou byla ujednána pojistná smlouva ze dne 30. 1. 2012 shora uvedeného obsahu, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami. , jméno FO, vůči smlouvě nevznesla žádné výhrady předtím, než ji dne 6. 8. 2024 vypověděla. , jméno FO, a žalobkyně ujednaly postoupení pohledávky ve výši 156 555 Kč za částku 38 900 Kč smlouvou ze dne 31. 10. 2024. Nárok na bezdůvodné obohacení uplatnila u žalované poprvé až žalobkyně, dne 13. 3. 2025, přičemž plnění požadovala do 25. 3. 2025. V souvislosti s pojistnou smlouvou paní , jméno FO, uhradila za dobu od 1. 2. 2012 do podání žaloby uhradila celkem 168 650 Kč; z této celkové částky byla uhrazena částka 134 150 Kč v období od počátku pojištění do 20. 3. 2022 a částka 34 500 Kč v období od 21. 3. 2022 do podání žaloby. Žalovaná paní , jméno FO, zaplatila částku 10 945 Kč jako odkupné a dále jí vrátila z pojistného částku 1 150 Kč.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Žalovaná namítala, že nedošlo k platnému postoupení tvrzené pohledávky za žalovanou z paní , jméno FO, na žalobkyni, takže žalobkyně aktivně věcně legitimována. V této souvislosti je významné, že postoupení pohledávky nebylo žalované oznámeno paní , jméno FO, jako postupitelem, nýbrž bylo žalovanou prokazováno pomocí smlouvy o postoupení pohledávky. Jde tedy o jiný případ, než který byl řešen judikaturou již ve vztahu k předchozímu občanskému zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, R 61/2010, a rozhodnutí na něj navazující) tak, že platnost postoupení je při oznámení postoupení postupitelem významná zpravidla pouze ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. V případě řešeném v nynějším řízení lze naproti tomu mít za to, že žalovaná, která se dovolává neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, se nedožaduje prokázání postoupení, ale využívá možnosti procesní obrany zpochybňující aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, poukazujíc na to, že žalobkyně není její věřitelkou. Soud se proto touto obranou žalované obsahově zabýval.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

23. Soud předně konstatoval, že ustanovení § 1881 o. z. zde postoupení předmětné pohledávky (za předpokladu její existence) nebrání, neboť je svým charakterem tvrzenou pohledávkou na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s neexistujícím (neplatně sjednaným) pojištěním. Zda je takové bezdůvodné obohacení vydáno původnímu pojistníkovi, nebo osobě jiné, je zcela lhostejné, stále jde o zaplacení téže peněžní částky a obsah pohledávky se s osobou věřitele nijak nemění.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky je zjevně rozporná s dobrými mravy. Podle mínění soudu je třeba ji posuzovat v kontextu toho, kdy žalobkyně uplatňuje argumentaci založenou na údajné nepoctivosti a zneužívání spotřebitelů ze strany žalované a svůj obchodní model očividně staví na inzerování, že „miliony Čechů spoléhají na podvodnou životní pojistku“, tedy na vzbuzování dojmu o masovém nepoctivém, podvodném jednání pojišťoven. Podle mínění soudu lze logicky usuzovat, že vůči spotřebitelům, od nichž pohledávky kupuje, žalobkyně spoléhá (nutně musí spoléhat) na představu spotřebitele o pravděpodobně vysoké nákladnosti a rizikovosti soudního sporu, neboť jinak nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 156 555 Kč prodal za cenu 38 900 Kč (tedy pouhých 24,8 % nominální výše pohledávky). V případě úspěchu žaloby pak ovšem zbývajících cca 75 % a případné příslušenství představuje zisk žalobkyně. Tento obchodní model je tedy založen na tom, že na jedné straně žalobkyně vystupuje jako ten, kdo chrání údajně porušená práva spotřebitelů, na druhou stranu ovšem směřuje k přisvojení si pro sebe naprosto zásadní části toho, oč byl dle žalobkyně spotřebitel připraven nepoctivým chováním žalované. Nepoměr úplaty za postoupení vůči výši pohledávky je přitom tak vysoký, že pokud by měl být odůvodňován nejistotou a náklady při vymáhání, znamenalo by to, že je vymáhána pohledávka založená na téměř zcela spekulativním základu. Soud dospěl k závěru, že počínání žalobkyně při postupování pohledávky, zasazené do uvedených souvislostí v jejich souhrnu, zakládá zjevný rozpor smlouvy o postoupení pohledávky s dobrými mravy, což vede k její (absolutní) neplatnosti. Vzhledem k tomu soud uzavřel, že k platnému postoupení pohledávky nedošlo, což je žalovaná oprávněna namítat a znamená to nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.

26. Uvedený závěr vede sám o sobě k tomu, že žaloba je nedůvodná. Soud nicméně pokládal za vhodné nad rámec toho učinit i některé další závěry ve vztahu k předmětnému sporu.

27. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 30. 1. 2012 (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 30. 1. 2012 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

28. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

29. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

30. S ohledem na to, že předmětný spor se typově podobá jiným sporům projednávaným u zdejšího soudu, v nichž se jiní žalobci domáhali či domáhají tvrzených nároků z (podle nich) neplatně sjednaných životních pojištění, pokládá soud za vhodné předeslat, že se v tomto řízení zabýval obsahem konkrétní pojistné smlouvy, které se řízení týká. Na její hodnocení nelze mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných, byť do určité míry podobných soudních řízení. V jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Není tedy nijak překvapivé, že v některých sporech mohou soudy dospět k závěru o platnosti pojistné smlouvy, a v jiných naopak k závěru o její neplatnosti.

31. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Obecně lze rovněž mít za to, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

32. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.

33. V tomto případě, jak bylo uvedeno i přímo ve smlouvě, výše poplatků na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů se může po dobu trvání pojistné smlouvy měnit a stanovuje je jednostranně žalovaná. Nadto byla konstrukce pojištění uspořádána tak, že za měsíční pojistné se nakoupí podílové jednotky za nákupní cenu, avšak v případě prodeje se podílové jednotky prodávají za prodejní cenu nižší než nákupní (přičemž rozdíl stanoví opět jednostranně žalovaná), což fakticky představuje další poplatek k tíži pojistníka. Podle mínění soudu při zohlednění všech těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy jednoznačně rozpoznat, jaká je skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Ze smlouvy a pojistných podmínek plyne, že výši strhávaných částek určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (viz např. předem nijak nespecifikované změny výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně. Soud nepřehlíží, že pojistná smlouva sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného. Pokud by hlavním smyslem smlouvy byla toliko pojistná ochrana proti konkrétním pojistným nebezpečím s finálně definovanými pojistnými částkami, bylo by z pohledu pojistníka vcelku lhostejné, jak pojistitel s pojistným naloží, neboť plnění pro pojistníka (resp. jinou případně oprávněnou osobu) by bylo stále totéž. Nicméně v tomto konkrétním případě je výše pojistného plnění podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě. Uvedenou neurčitost nelze překlenout ani pomocí přehledů poplatků a parametrů pojištění (sazebníků), ani tím, že o stavu účtu pojistníka žalovaná informuje ve výročních rekapitulacích. Přesná výše nákladů totiž zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst; nadto poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání.

34. Soud dospěl k závěru, že popsaná neurčitost je podstatným nedostatkem, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši odměn a nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Vzhledem ke konstrukci pojištění zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku dostatečně oddělit. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.

35. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023).

36. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobkyně argumentovala pro aplikaci směrnice (a případně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy). Soud nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře. Pokud by tedy dospěl k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, zabýval by se vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

37. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Pokud by navzdory výše uvedenému došlo k platnému postoupení pohledávky paní , jméno FO, žalobkyni, uplatňovala by žalobkyně pohledávku paní , jméno FO, na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu toho, co paní , jméno FO, žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, po odečtení toho, co žalovaná vyplatila. Soud se neztotožnil s argumentací žalované ohledně toho, že by při vypořádání měl přihlížet k ceně za pojistnou ochranu (ve výši obvyklého rizikového pojistného); jestliže byla předmětná pojistná smlouva neplatná, o žádném pojistném krytí či pojistné ochraně nelze hovořit, tudíž nejde o žádnou hodnotu, o niž by se paní , jméno FO, obohatila na úkor ochuzené žalované či kterou by bylo namístě v nějaké výši odčítat. Ve vztahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nicméně žalovaná dále namítla promlčení, přičemž tuto námitku soud za přinejmenším částečně opodstatněnou pokládal.

38. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

39. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

40. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

41. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

42. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy by započala úhradou jednotlivých plateb pojistného běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor paní , jméno FO, obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení paní , jméno FO, žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. V rozsahu částky 134 150 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 20. 3. 2022 by tak byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný žalobkyní promlčen. V posledních třech letech před podáním žaloby paní , jméno FO, žalované zaplatila toliko 34 500 Kč, přičemž žalovaná jí zaplatila 12 095 Kč; nepromlčený nárok na vydání bezdůvodného obohacení by tak činil pouze 22 405 Kč.

43. Žalobkyně k tomu argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nicméně uvedené rozhodnutí se otázkou promlčení vůbec nezabývalo. Naopak je zde namístě poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“44. Pokud by tedy soud pokládal žalobkyni za aktivně věcně legitimovanou, postupoval by při vypořádání stran v souladu s posledně uvedeným názorem. Ohledně aplikace § 107 odst. 2 obč. zák. lze odkázat na shora učiněné závěry. Je třeba zdůraznit, že tento postup je v plném souladu s principem, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, kterého se žalobkyně dovolávala. Nelze totiž přehlížet, že jestliže obohacenému vzniká povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně actio nata a ochuzenému již začíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta.

45. Uplatnění námitky promlčení nebrání ani ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., neboť kdyby paní , jméno FO, podle údajně neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, mohla by i ona promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat.

46. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud pro úplnost dodává, že neshledal žádný důvod, pro který by měla být rozpornou s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni či paní , jméno FO, nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni či paní , jméno FO, v uplatnění nároků zdržovala.

47. Soud naproti tomu nesdílí názor žalované, že by ohledně jednotlivých plateb začala běžet subjektivní promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. ať již od jejich uskutečnění, či od informování paní , jméno FO, prostřednictvím výročních rekapitulací. Soud má s ohledem na právní názor vyjádřený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2024, č. j. 53 Co 176/2024-268, za to, že pro započetí běhu subjektivní lhůty je i v tomto specifickém případě zapotřebí nejen vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usuzovat (zde rozpoznání, že smlouva konkrétního znění je neurčitá, což se v průběhu času nijak nemění a tento stav je stále stejný jako v době jejího uzavření), ale též subjektivní vědomí o naplnění normativního prvku (tedy zřejmě kvalifikování smlouvy jako neplatné, nebo alespoň laicky jako nějak vadné), přičemž mezi tím se má rozlišovat. Rekapitulace stavu pojistné smlouvy podle mínění soudu neobsahují nic, o čem by bylo možno tvrdit, že to zakládá subjektivní vědomí o neplatnosti smlouvy (i kdyby nebylo pojistníkem takto pojmenováno). Vjem z rekapitulací je nutně ten, že pojištění je platné a řádné a žalovaná postupuje v souladu se sjednanou smlouvou, nikoli že pojištění neexistuje nebo není řádně sjednáno. Žalovaná ostatně zastává konzistentně postoj, že pojištění platně a řádně sjednáno bylo, tudíž logicky ani neměla důvodu do rekapitulací psát něco jiného. Za této situace proto soud uzavřel, že ani na samotných platbách, ani na rekapitulacích nelze budovat závěr o započetí běhu subjektivní promlčecí lhůty.

48. S ohledem na shora uvedený závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně shledal soud žalobu zcela neopodstatněnou a zamítl ji včetně požadovaného příslušenství.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

50. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 56 845,80 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 7 380 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 6 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne 18. 7. 2025, účast při ústním jednání dne 1. 10. 2025, podání ve věci samé ze dne 30. 10. 2025, účast při ústním jednání dne 10. 11. 2025;b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 6 úkonů;c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 9 865,80 Kč.

51. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

52. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.