33 C 95/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 964,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 050 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 13 914,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 785 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 625 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 964,52 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 26. 9. 2024 uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o zápůjčce č. 22400218, na jejímž základě poskytla žalované dne 26. 9. 2024 převodem na účet žalované částku 22 000 Kč, že žalovaná se zavázala zápůjčku splatit s úrokem ve výši 6 176 Kč a administrativním poplatkem ve výši 8 982 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 065 Kč (poslední 2 053 Kč) počínaje 19. 11. 2024, že žalovaná splátky hradila pouze částečně a dostala se do prodlení, že žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 7. 2025 a že nesplacená jistina zápůjčky činí 20 050 Kč, nesplacený úrok za dobu do splatnosti první splátky následující po zesplatnění činí 3 242 Kč a nesplacený poplatek činí 3 493 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení do zesplatnění v celkové výši 407,55 Kč, úrok z prodlení od zesplatnění do 20. 8. 2025 v celkové výši 431,50 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,5 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 3 278 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 1 312,47 Kč, a úhradu nákladů na upomínání ve výši 1 750 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. V řízení nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako Smlouva č. 22400218 (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat mimo natištění jejího jména a příjmení a slov „podepsáno elektronicky“. Stejně tak nelze žádný projev vůle žalované zjistit ani z listin označených jako Obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru (které soud rovněž provedl k důkazu), neboť i ty obsahují jen natištění jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“. Soud dále provedl k důkazu listinu označenou jako Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra a shledal, že jde o interní dokument žalobkyně, který nijak neprokazuje pravdivost jejích tvrzení a nedokládá projev vůle žalované směřující k uzavření jakékoli smlouvy. Soud dále provedl k důkazu fotografie občanského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle mínění soudu nanejvýš to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.

5. V řízení dále nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 26. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, uvedla v podstatě to, že měla k dispozici výpisy z účtu žalované a výplatní pásky žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Soud k důkazu provedl výplatní lístky žalované za duben až červenec 2024, z nichž vyplývá čistý měsíční příjem žalované v jednotlivých měsících v částkách cca 25 tisíc Kč, 67 tisíc Kč, 42 tisíc Kč a 56 tisíc Kč, což ovšem zcela neodpovídá údaji o čistém příjmu 50 000 Kč měsíčně, který měla žalovaná deklarovat v čestném prohlášení o příjmech a výdajích (soud je provedl k důkazu a dodává, že opět nebylo podepsáno, pouze opatřeno natištěním jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“, tudíž ani není z ničeho zřejmé, že je žalovaná jakkoli stvrdila). Stejně tak zřejmě neodpovídalo skutečnosti, že by výdaje žalované činily celkem 14 000 Kč měsíčně dle uvedeného prohlášení, když sama žalobkyně na základě výpisů z účtu za měsíce červen až srpen 2024 (které soud rovněž provedl k důkazu) kalkulovala s částkou vyšší (více než 21 tisíc Kč dle tabulky, kterou soud rovněž provedl k důkazu, nicméně šlo o analýzu vycházející pouze z výpisů z účtu, bez zkoumání jakýchkoli dalších dokladů) a připustila, že část příjmů žalované tvořilo čerpání dalších úvěrů. Soud se neztotožnil s tím, že by v situaci, kdy ani příjmy, ani výdaje žalované neodpovídaly deklarovaným hodnotám (a to ještě za předpokladu, že prohlášení skutečně pocházelo od žalované, což nebylo nijak prokázáno), bylo možno nabýt dostatečnou jistotu o úvěruschopnosti žalované jen na základě interního skórovacího systému žalobkyně. Soud nezpochybňuje možnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů si své klienty skórovat, nicméně nepokládá to za ekvivalentní náhradu zkoumání a ověření příjmů a výdajů konkrétního spotřebitele, které ukládá zákon, za použití objektivních podkladů, které se co do výdajové stránky rozhodně nemusejí omezovat jen na výpisy z jednoho bankovního účtu. Dále není zřejmé, zda a jak se žalobkyně skutečně zabývala tím, zda žalovaná nečelí exekucím, když zdejší soud eviduje u žalované v období od roku 2020 celkem 11 exekucí, z toho 7 zahájených nejpozději v roce 2022, a tedy před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované a že žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované zabývala jen formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.

6. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2024 částku 22 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno z historie transakcí ze dne 26. 9. 2024), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (zjištěno ze shora uvedených výpisů z účtu č. , č. účtu, ).

7. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni něco uhradila, soud proto vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že nesplacená část jistiny činí 20 050 Kč z původních 22 000 Kč.

8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované doručila výzvu k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění ze dne 16. 5. 2025 a předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2025 (které soud provedl k důkazu), nicméně s ohledem na to, že otázka jejich doručení by neměla vliv na výsledné posouzení věci, se tím soud dále nezabýval.

9. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2025, jejíž doručení žalované ani nebylo nijak dokládáno, vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni 20. 8. 2025) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

10. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

11. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, z nichž žalovaná neuhradila zbývající část jistiny ve výši 20 050 Kč, avšak neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že by před poskytnutím zápůjčky zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 22 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to v rozsahu částky 20 050 Kč učinila. Proto bylo žalobě co do částky 20 050 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 20 050 Kč proto soud žalobu zamítl.

14. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto žalobkyně podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, je zcela nepřípadný, neboť v projednávané věci nedošlo ke splacení spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru.

20. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně tuto otázku výslovně nepředestřela, neboť vycházela z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobkyně, která požadovala plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění bez platného právního titulu), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaná dobrovolně neplnila, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřila a sama neuvedla žádné argumenty, do kdy je schopna poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

21. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 20 050 Kč ve lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitla se žalovaná dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu částky 20 050 Kč, naopak nebyla úspěšná v rozsahu částky 13 914,52 Kč a úroku z prodlení. Celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně 60 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 40 % původního předmětu řízení.

23. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 8 124,10 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 699 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 700 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) odměna za zastupování advokátem po 2 460 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 1 úkon právní služby: účast při ústním jednání dne 20. 10. 2025;e) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. za uvedený 1 úkon;f) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 1 115,10 Kč.

24. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 20 % z výše uvedené částky, tedy 1 625 Kč.

25. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.