36 C 12/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 467 118,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 467 118,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 467 118,54 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 1. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 178 258 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou/návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované (do 23.05.2023 pod obchodní firmou společnost , právnická osoba, .) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 467 118,54 Kč s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 1. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou ústně sjednaly smlouvu o dílo a podle objednávky č. , hodnota, ze dne 11.05.2020 se žalobkyně zavázala jako zhotovitel pro žalovanou jako pro objednatele zhotovit stavbu spočívající v železobetonové monolitické konstrukci vany fontány , adresa, . Žalobkyně uvedla, že v souladu s uzavřenou smlouvou dílo dodala, resp. dne 31.12.2020 předala žalované a následně dne 15.1.2021 zaslala žalované fakturu na částku 467 118,54 Kč, která představuje vyúčtování ceny díla.

2. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že v souladu se smluvním ujednáním s žalovanou realizovala dílo a žalovaná jej převzala. Na tomto základě provedla žalobkyně vyúčtování fakturou č. , hodnota, na částku 467 118,54 Kč a vznikl jí nárok na její zaplacení, který žalovaná nezaplatila ani přes výzvu k plnění, kterou žalobkyně žalované odeslala datovou schránkou dne 30. 11. 2023 (téhož dne byla výzva žalované doručena). Ve vyjádření ze dne 22. 7. 2024 žalobkyně zopakovala, že dílo bylo předáno žalované dne 31. 12. 2020, přičemž předání díla bylo realizováno mezi zaměstnancem žalované , jméno FO, a jednatelem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž , jméno FO, odmítl podepsat předávací protokol z důvodu barevnosti dilatací. Ve vyjádření ze dne 20. 8. 2024 žalobkyně ohledně předání díla uvedla, že , jméno FO, odmítl podepsat předávací protokol, a tedy žalobkyně předání řešila s druhým stavbyvedoucím žalované , jméno FO, , se kterým bylo počátkem ledna 2021 dohodnuto, že dílo budou považovat za předané k 31. 12. 2020 a je možné jej k 31. 12. 2020 vyúčtovat, přičemž na tomto základě bylo provedeno vyúčtování díla.

3. Dne 18. ledna 2024 vydal zdejší soud elektronický platební rozkaz , č. j., , proti kterému žalovaná podala odpor. Žalovaná nárok žalobkyně popřela v plném rozsahu jako nedůvodný, uvedla, že žalobkyni nárok na uhrazení ceny za dílo nevznikl. Dílo, které mělo charakter subdodávky, žalobkyně řádně neprovedla, neboť nedodržela technologický postup při betonáži a při následném ošetření spodní desky betonu, kdy i přes upozornění vedení stavby neprovedla řádnou hydrataci betonu. Na základě tohoto pochybení došlo k rozsáhlým trhlinám ve spodní desce fontány, což způsobilo únik vody a nefunkčnost fontány. Žalovaná má za to, že dílo nebylo provedeno, protože nebyla předvedena jeho funkčnost, a tedy žalobkyni nevzniklo ani právo na úhradu ceny díla.

4. Žalovaná vnesla námitku započtení. Uvedla, že v důsledku vadně provedené fontány žalobkyní se žalovaná dostala do závažného problému před investorem stavby, kdy fontána musela být dokončena do slavnostního otevření výrobního závodu , právnická osoba, dne 17.9.2020. Žalované hrozila v případě nedodržení termínu smluvní pokuta ve výši 10 000 000 Kč, a tedy byla žalovaná nucena provést opravu vadně provedeného díla na vlastní náklady ve výši 467 118,54 Kč bez DPH. Z tohoto důvodu následně žalovaná žalobkyni neuhradila fakturu č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2020 na částku 467 118,54 Kč.

5. Žalovaná vznesla také námitku promlčení. Uvedla, že tvrzení žalobkyně, že k převzetí díla došlo 31.12.2020 je nepravdivé a odmítla, že by kdy dílo převzala. Výrobní závod , právnická osoba, byl slavnostně otevřen 17.9.2020 a k tomuto datu již fontána byla dokončena žalovanou a nikoli žalobkyní a odkázala se na článek v , Anonymizováno, deníku včetně fotografií funkční fontány. Dále žalovaná popřela, že by žalobkyně dne 15.1.2021 zaslala žalované fakturu , hodnota, na částku 467 118,54 Kč splatnou 22.1.2021. Žalobkyně fakturu č. , hodnota, skutečně vystavila, ale s datem vystavení 3.11.2020, splatností 17.11.2020 a datem uskutečnění zdanitelného plnění 31.10.2020.

6. K osobě , jméno FO, žalovaná uvedla, že se jednalo o dalšího subdodavatele žalované, nikoliv o stavbyvedoucího a důrazně popřela jakékoliv oprávnění , jméno FO, žalovanou zastupovat ve věci převzetí díla.

7. Na prvním ústním jednání dne 23. července 2024 žalobkyně ještě před koncentrací řízení doplnila svá tvrzení, že pokud žalobkyni nesvědčí právo na úhradu ceny díla, svědčí jí právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť dílo bylo zmařeno zásahem objednatele, ke kterému došlo někdy v březnu či v dubnu 2021, nejpozději dne 8. 4. 2021. K tomu žalovaná uvedla, že se ze strany žalobkyně jedná o změnu žaloby, o které by měl soud rozhodnout, jestli ji připustí či nikoliv. Žalobkyně sama však změnu žaloby (ani na výslovný dotaz soudu) nenavrhla.

8. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 2. 1. 2025, č.j. 36 C 12/2024-563, kterým žalobu zamítl. Uzavřel, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo dle ust. § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“. Nebyla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu ve smyslu § 2605 o. z., tedy dílo nebylo dokončeno ve smyslu § 2604 a dle § 2605 o. z. nebylo zhotovitelem objednateli ani předáno. Sama žalobkyně byla ve svých tvrzeních ohledně předání díla velmi nekonzistentní, nejprve tvrdila, že dílo bylo předáno jednatelem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, za žalovanou, poté uvedla, že předání díla bylo domluveno v lednu 2021 s , jméno FO, s tím, že dílo bude považováno za předané zpětně ke dni 31. 12. 2020. , jméno FO, tato tvrzení ve svém čestném prohlášení popřel a ani nebyl jakožto subdodavatel žalované k převzetí díla oprávněn. Žalobkyni tak dle ust. § 2610 odst. 1 o. z. nevzniklo právo na úhradu ceny díla.

9. Pokud žalobkyně případně uplatnila nárok z titulu bezdůvodného obohacení (kdy se podle původního názoru soudu prvního stupně o změnu žaloby dle ust. § 95 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“ nejednalo, neboť ji žalobkyně nenavrhla, a to ani k výslovnému dotazu soudu, zdali žalobkyně změnu žaloby navrhuje), pak z provedeného dokazování vyplynulo, že v důsledku vad fontány investor stavby žalované neuhradil částku 535 517 Kč bez DPH a uvedl, že tuto vynaloží na odstranění vad fontány. V důsledku plnění poskytnutého žalobkyní, tedy v důsledku vadně provedených stavebních prací, které žalovaná žalobkyni neuhradila, žalované žádný majetkový prospěch nevznikl, protože tyto práce, resp. částku vyšší jí neuhradil investor, resp. za vadné plnění žalobkyně jí nebylo uhrazeno ničeho. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žalovaná se proti postupu investora nebránila, neboť sama vady odstranit nedokázala a žalobkyně tak neučinila. Postup investora, který žalované odmítl uhradit částku 535 517 Kč bez DPH, kterou místo toho vynaložil na odstranění vad fontány, musí být kladen k tíži žalobkyni, která byla nečinná a která řádně nesplnila své povinnosti, a nikoliv žalované, která v situaci, kterou bez žalobkyně neuměla vyřešit, postup investora akceptovala. V daném případě se nejednalo o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť na straně žalované není dán žádný majetkový prospěch. Kromě toho žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložila takové důkazní návrhy, které by byly způsobilé objektivně vymezit rozsah a kvalitu realizovaného plnění tak, aby mohlo být znalcem oceněno. Z tohoto důvodu se soud v první fázi řízení do vydání prvního rozsudku rovněž nezabýval vznesenou námitkou promlčení ani námitkou započtení.

10. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a odvolací soud rozsudek prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2025, , č. j., zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyni nárok na úhradu ceny díla nevznikl, neboť neprokázala předvedení funkčnosti díla ani jeho předání žalobkyni. Zhotovitel by se mohl po objednateli domáhat pouze převzetí díla, nikoliv však doplacení ceny díla, neboť nenastala splatnost ceny díla. V rozsahu neoprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu ceny díla odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně.

11. Pokud se však týká tvrzení žalobkyně, že pokud jí nesvědčí nárok z titulu ceny díla, svědčí jí nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v důsledku zmaření díla žalovanou, poukázal odvolací soud na podání žalobkyně ze dne 30. 9. 2024, ve kterém žalobkyně uvedla, že aktivním jednáním žalované ve vztahu k dílu došlo k následné nemožnosti plnění, a tudíž zániku závazku a vzniku práva žalobkyně na náhradu za poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení, kdy za účelemstanovení výše bezdůvodného obohacení navrhla vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně tak uvedla odlišná skutková tvrzení, než v žalobním návrhu (kdy tvrdila, že dílo bylo provedeno, tedy dokončeno a předáno žalované k 31. 12. 2020 a žádala doplatek sjednané ceny díla). Nejedná se tak toliko o změnu právní kvalifikace, nýbrž odvolací soud přisvědčil žalované, že se jedná o změnu žaloby, neboť se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky na základě zcela odlišných skutkových tvrzení – jiný skutkový základ věci, než vylíčila v žalobním návrhu (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), o které soud I. stupně nerozhodl a řízení tak bylo stiženo vadou.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná již nemůže žalobkyni plnění vrátit, bylo možné zvažovat peněžitou náhradu odpovídající hodnotě poskytnutého plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4092/2007). Bylo tak na soudu I. stupně, aby vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř., aby jednoznačně specifikovala plnění, které žalované poskytla, resp. rozsah provedených prací (díla) ke dni zániku závazku, pokud změnila své tvrzení, že ,,dílo předáno žalované nebylo“, došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění, nicméně žalobkyně žalované plnila a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jehož vydání se domáhá.

13. Odvolací soud tak svým právním názorem zavázal soud prvního stupně, aby rozhodl o změně žaloby s ohledem na stávající tvrzení žalobkyně, kdy se žalobkyně domáhá po žalované sice zaplacení stejné částky, ale na základě zcela odlišných skutkových tvrzení. V tomto směru měl soud prvního stupně poskytnout žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení jaké konkrétní plnění (v jakém rozsahu a kvalitě) a v jakém konkrétním čase žalované poskytla, kdy došlo k ,,aktivnímu jednání (zásahu) třetí osoby ve vztahu k dílu“, tedy k následné nemožnosti plnění. Poté postaví najisto, kdy došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění a kdy došlo k počátku běhu promlčecí doby a posoudí vznesenou námitku promlčení. Dojde-li k závěru, že nárok není promlčen, bude se zabývat plněním, kterého se žalované dostalo, provede žalobkyní označené důkazy k prokázání tvrzení stran poskytnutého plnění (díla) žalované, které jsou způsobilé skutková tvrzení prokázat. Vyvstane-li taková potřeba, zváží i poskytnutí poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. V této souvislosti se vypořádá s námitkou žalované, že dílo (konkrétní plnění) bylo dokončeno v určitém rozsahu třetí osobou a neopomene se vypořádat i s vznesenou námitkou započtení. Teprve kdy tyto skutečnosti budou najisto postaveny, bude se zabývat výší (hodnotou) poskytnutého plnění, kdy se neobejde bez znaleckého ocenění.

14. Soud prvního stupně ve smyslu výše popsaného závazného právního názoru odvolacího soudu rozhodl usnesením ze dne 25. června 2025, č.j. 36 C 12/2024-602 o změně žaloby s ohledem na stávající tvrzení žalobkyně, že se domáhá zaplacení žalované částky 467 118,54 Kč s příslušenstvím za jí provedené stavební práce na stavbě železobetonové monolitické konstrukci vany fontány , adresa, z důvodu zmaření dokončení díla/následné nemožnosti plnění z důvodu zásahu do díla, jak žalobkyně uvedla na prvním ústním jednání ve věci dne 23. 7. 2024, tak, že změnu žaloby dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil. Současně soud prvního stupně v předstihu před jednáním s ohledem na zásahu hospodárnosti vyzval žalobkyni usnesením ze dne 25. června 2025, č.j. 36 C 12/2024-603 a opakovaně usnesením ze dne 23. července 2025, č.j. 36 C 12/2024-611 k doplnění tvrzení, jaké konkrétní plnění (v jakém rozsahu a kvalitě) a v jakém konkrétním čase žalované poskytla; k jakému konkrétnímu majetkovému prospěchu na straně žalované došlo a v čem konkrétně se tento prospěch projevil v majetkové sféře žalované; kdy došlo k ,,aktivnímu jednání (zásahu) třetí osoby ve vztahu k dílu“, tedy k následné nemožnosti plnění; a aby označila důkazy k prokázání tvrzení doplněných. Žalobkyně výzvu soudu reagovala písemně dne 20. 10. 2025 a svá tvrzení doplnila a precizovala ještě na ústním jednání dne 21. 10. 2025. V písemném podání ze dne 20. 10. 2025 žalobkyně v bodě 2. 14. specifikovala konkrétní plnění poskytnuté žalované prostřednictvím vymezení položek č. 16 - Bednění kompletních konstrukcí ČOV, nádrží nebo vodojemů neomítaných ploch rovinných, č. 24 - Kombinovaný těsnící PVC pás s bobtnavým profilem, do pracovních spar betonových kcí š 150 mm, č. 25 - Kruhový PVC profil do řízených smršťovacích spa betonových kcí š 350 mm, č. 26 - PVC profil do řízených smršťovacích spar betonových kcí š 500 mm, č. 27 - Přesun hmot, č. 28 - PŘEHLAZENÍ strojní a ruční včetně uzavíracího postřiku bez vsypu včetně zatmelení spar po 30 dnech, č. 29 - práce spojené s vyměřováním a zaměřením, ZS, dílenská dokumentace armatury. Pokud se týká ,,aktivního jednání (zásahu) třetí osoby ve vztahu k dílu“, pak na ústním jednání upřesnila, že k němu došlo přesně dne 8. 4. 2021, protože dne 8. 4. 2021 žalobkyně pořídila fotografie již provedeného zásahu do díla (na č.l. 89 až č.l. 93 a na č.l. 123 až č.l. 124), který spočíval v rozřezání dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí. Žalobkyně prostřednictvím svého jednatele místo plnění právě dne 8. 4. 2021 prohlédla, neboť jí bylo dne 6. 4. 2021 žalovanou e-mailem přeposláno vyjádření investora ze dne 6. 4. 2021, že investor nechá fontánu opravit třetí osobou a že již žalované neuhradí částku 535 517 Kč. Na místě dne 8. 4. 2021 žalobkyně skutečně zjistila, že k zásahu došlo a pořídila o něm fotodokumentaci. K zásahu tedy došlo 8. 4. 2021, případně 7. 4. 2021. Pokud se týká dokončení prací třetí osobou na fontáně, navrhla žalobkyně, aby soud vyžádal od společnosti , právnická osoba, sdělení, kdy k zásahu do díla došlo a aby předložila veškerou související dokumentaci.Námitka promlčení vznesená žalovanou:

15. Žalovaná ještě před ústním jednáním, podáním ze dne 11. 9. 2025 písemně precizovala svoji námitku promlčení. Shrnula dosavadní dokazování a tvrzení stran tak, že na jednání dne 23.7.2024 žalobkyně prohlásila (viz. první 2 odstavce strany protokolu z jednání): „Žalobkyně se odkazuje na fotodokumentaci k zásahu, kterou pořídila opakovaně a nejpozději 8. 4.“; ve vyjádření žalobkyně z 30.9.2024, odstavec 4, žalobkyně tvrdí: „Žalobci je z fotodokumentace, kterou předloží při jednání soudu známo, že v březnu 2021 nejpozději ke dni 8.4.2021, kdy pořídil fotodokumentaci, žalovaný zasáhl do jím realizovaného díla. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.“; ve vyjádření žalobkyně ze dne 2.12.2024 žalobkyně dokládá fotografie zásahu do díla s tvrzením, že název fotografií odpovídá datu pořízení, tedy 8.4.2021; z výpovědi , jméno FO, vyplývá, že pan , jméno FO, zjistil, že investor zadal opravu kašny ostravské firmě na přelomu jara a léta 2021 (viz. protokol z jednání ze dne 5.12.2024 strana 5, předposlední odstavec).

16. Žalovaná argumentovala, že ze skutečností uvedených výše v bodu 15 je zřejmé, že žalobkyně se dozvěděla o tom, že došlo k zásahu do jejího díla nejpozději 8.4.2021. Toto skutkové tvrzení vychází přímo z tvrzení žalobkyně. Nejpozději 8. 4. 2021 se tedy žalobkyně dozvěděla o okolnostech, které jsou rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, tedy o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo v důsledku zásahu do díla. O ostatních skutečnostech věděla žalobkyně prokazatelně již dříve. V dosavadním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na díle nepracovala po dni slavnostního otevření továrny 17.9.2020. O osobě, která by případně měla být povinna k vydání bezdůvodného obohacen, tj. o žalované, coby o svém smluvním partnerovi, věděla žalobkyně od samého počátku. Nejpozději dne 9. 4. 2021 došlo v souladu s právním názorem odvolacího soudu a v souladu s výše citovanými ustanoveními o.z. k počátku běhu promlčecí lhůty práva na vydaní bezdůvodného obohacení (pokud vůbec vzniklo).

17. Žalovaná v rámci precizace námitky promlčení argumentovala, že: „účinek spojovaný s podáním žaloby příslušnému orgánu (soudu), tj. stavění běhu promlčecí doby, lze spojovat pouze s podáním takové žaloby (z hlediska skutkového vymezení uplatněného nároku), o které je v konečném důsledku soudem věcně rozhodováno s tím, že pokud v průběhu řízení žalobce žalobu změní, hmotněprávní účinky změněné žaloby (tímto způsobem nově uplatněného nebo nově uplatněné části nároku) nastávají až dnem, kdy soudu změna žaloby došla, popř. dnem, kdy žalobce učinil toto podání do protokolu nebo kdy podání adresované soudu odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit.“ (viz. zde citované rozhodnutí NSČR 26 Cdo 2955/2011, obdobně i rozhodnutí 33 Cdo 3236/2008 nebo 29 Odo 664/2002).

18. Žalovaná výslovně namítla, že právo na vydání bezdůvodné obohacení v souvislosti se stavbou fontány na základě smlouvy o dílo v , adresa, – objednávka č. , hodnota, ze dne 11.5.2020, i pokud by takovéto právo vzniklo žalobkyni v důsledku zásahu do díla, je promlčeno nejpozději 9.4.2024. I pokud by účinky stavění promlčecí lhůty nastaly již k 23.7.2024, tedy ke dni jednání, kdy se žalobkyně poprvé zmínila o možném zásahu do díla, bylo by toto právo již promlčeno.Postup soudu po připuštění změny žaloby:

19. Pokud se týká původního žalobního tvrzení žalobkyně stran jejího nároku na úhradu ceny díla, pak ten soud prvního stupně posoudil již ve svém prvním rozsudku ze dne 2. ledna 2025, č.j. 36 C 12/2024-563 jako neoprávněný, přičemž tomuto závěru přisvědčil i soud odvolací.

20. Pokud se týká sporných a nesporných tvrzení, skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů, celkového zjištění skutkového stavu, jakož i právního posouzení, soud prvního stupně se v otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu úhrady ceny provedeného díla pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění svého prvního rozsudku ze dne 2. 1. 2025, č.j. 36 C 12/2024-563, konkrétně na jeho body 7 až 22.

21. Dále se soud bude zabývat pouze posouzením žalobního nároku po rozhodnutí o změně žaloby, tedy žalobkyní tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu zániku závazku z důvodu následné nemožnosti plnění z důvodu zásahu do díla žalovanou či třetím subjektem.

22. Pokud se týká změny žalobních tvrzení stranou žalobkyně, pak tato žalobkyně skutečně uvedla poprvé na prvním ústním jednání ve věci dne 23. 7. 2024, ještě před koncentrací řízení. Soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího usnesením ze dne 25. 6. 2025, č.j. 36 C 12/2024 – 602, které nabylo právní moci dne 26. 6. 2025, rozhodl o změně žaloby žalobkyně tak, že jí připustil. V dalším se soud prvního stupně zabýval skutkovou verzí žalobkyně po změně žaloby, tj. nárokem žalobkyně na úhradu bezdůvodného obohacení, jak jej zavázal odvolací soud.

23. Žalobkyně opakovaně tvrdila, že došlo k zásahu do díla (buď žalovanou nebo investorem) a že k němu nedošlo později než 8. 4. 2021, resp. že k němu došlo právě dne 8. 4. 2021, případně 7. 4. 2021. To žalobkyně tvrdila již na prvním jednání ve věci dne 23. 7. 2024, kde uvedla, že se odkazuje na fotodokumentaci k zásahu, kterou pořídila opakovaně a nejpozději dne 8. 4. 2021 a že k významnému zásahu do díla ze strany žalované došlo v březnu či v dubnu 2021 (viz. protokol z ú.j. na č.l. 68, druhá a třetí strana protokolu); poté v písemném vyjádření žalobkyně ze dne 30.9.2024, odstavec 4, žalobkyně uvádí, že: „Žalobci je z fotodokumentace, kterou předloží při jednání soudu známo, že v březnu 2021 nejpozději ke dni 8.04.2021, kdy pořídil fotodokumentaci, žalovaný zasáhl do jím realizovaného díla. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.“; dále ve vyjádření žalobkyně ze dne 2.12.2024 žalobkyně doložila fotografie zásahu do díla s tvrzením, že název fotografií odpovídá datu pořízení, tedy 8.4.2021; a dále na posledním ústním jednání dne 21. 10. 2025, kde žalobkyně upřesnila, že k němu došlo přesně dne 8. 4. 2021, protože dne 8. 4. 2021 žalobkyně pořídila fotografie zásahu do díla na č.l. 89 až č.l. 93 a na č.l. 123 až č.l. 124, který spočíval v rozřezání dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí. Žalobkyně prostřednictvím svého jednatele místo plnění právě dne 8. 4. 2021 prohlédla, neboť jí bylo dne 6. 4. 2021 žalovanou e-mailem přeposláno vyjádření investora ze dne 6. 4. 2021, že investor nechá fontánu opravit třetí osobou a že již žalované neuhradí částku 535 517 Kč. Na místě dne 8. 4. 2021 žalobkyně skutečně zjistila, že k zásahu došlo a pořídila o něm fotodokumentaci.

24. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na ústním jednání dne 15. října 2024 (viz. protokol z ú.j. na č.l. 100 třetí a čtvrtá strana) plyne, že věděl o zásahu do díla. , tituly před jménem, , jméno FO, výslovně uvedl, že se byli na místě podívat, konkrétně, že v březnu 2021 byly dilatační spáry rozřezané a poté za další rok se tam nacházela nová stěrka v celém rozsahu. Uvedl, že následným zásahem do stavby byla zrušena dilatace, což je sice estetičtější, ale dílo ztrácí funkčnost a dojde k prasknutí.

25. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, (spoluakcionáře a obchodního ředitele , právnická osoba, , tedy mateřské společnosti žalované) na ústním jednání dne 5. prosince 2024 (viz. protokol z ú.j. na č.l. 131) plyne, že žalovaná se pokusila provést některé opravy sama v březnu 2021, protože pan , jméno FO, odmítl opravu provést. Žalovanou provedené oprava však nefungovala. Z výpovědi , jméno FO, dále plyne, že pan , jméno FO, zjistil, že investor zadal opravu kašny ostravské firmě na přelomu jara a léta 2021.

26. Z fotodokumentace na č.l. 89 až 93 a dále na č. l. 123 až 124 p.v. (k datu 8. 4. 2021) jsou patrné praskliny a poškození vany fontány, patrné jsou řezy, jejich zaplnění a překrytí. Přesně k těmto fotografiím právní zástupce žalobkyně na ústním jednání dne 21. 10. 2025 uvedl komentář, že je na nich zaznamenán zásah do díla spočívající v rozřezání dilatačních správ, jejich vyplnění a překrytí. Konkrétně na fotografii na č.l. 89 je patrné rozříznutí, resp. řez dilatace a na fotografii na č. l. 91 je také patrno to, co žalobkyně tvrdila jako zásah do díla, tj. provedený řez, výplň řezu a překrytí tohoto vyplněného řezu.

27. Z přípisu investora stavby, společnosti , právnická osoba, (dále jen „investor“), ze dne 6. 4. 2021 s názvem „Reklamace dodávky železobetonové vany pro fontánu“ soud zjistil, že hned od začátku uvedení fontány do provozu byly zaznamenávány značné úniky vody a nutnost neustálého dopouštění nádrže. Investor uvedl, že nádrž není nepropustná a objevily se v ní trhliny, které doložil fotodokumentací, uvedl, že se jedná o nekvalitně odvedenou práci, která nesplňuje parametry stanovené nabídkou. Dále investor uvedl, že na dodávce vázne nedoplatek ve výši 535 517 Kč bez DPH, který měl být uhrazen po dodání díla bez vad. Tento nedoplatek uhrazen nebyl, neboť fontána vykazuje vady, jejichž odstranění si investor zajistí sám, protože ztratil důvěru v subdodavatele žalované, který fontánu realizoval. Závěrem investor uvedl, že zmíněný nedoplatek použije na částečnou úhradu nákladů k odstranění vad díla (zjištěno z dopisu investora stavby, společnosti , právnická osoba, ., ze dne 6. 4. 2021 na č.l. 109 včetně připojené fotodokumentace, ze které jsou patrné praskliny vany fontány a z průvodního e-mailu na č.l. 111).

28. Další důkazní návrhy strany žalující označené v písemném podání ze dne 20. 10. 2025 soud neprováděl, resp. je zamítl s odkazem na níže popsané právní posouzení věci.

29. Na základě výše uvedeného dokazování lze zjištěný skutkový stav ohledně zásahu do díla stručně shrnout tak, že: k zásahu do díla, který spočíval v rozřezání dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí, které žalobkyně považovala za zásah do díla se ztrátou funkčnosti díla, který znemožnil dokončení díla žalobkyní, došlo buď dne 8. 4. 2021 nebo dne 7. 4. 2021. Žalobkyně tedy prostřednictvím předložené fotodokumentace s datem pořízení (která koresponduje jak s účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tak se svědeckou výpovědí , jméno FO, a časově i s reklamací provedenou písemně investorem díla dne 6. 4. 2025) prokázala své tvrzení, že k zásahu do díla došlo nejpozději dne 8. 4. 2021.

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2006 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dále soud aplikoval ustanovení o.z. dopadající na bezdůvodné obohacení a na promlčení bezdůvodného obohacení.Podle § 621 o.z. platí, že: „Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.“Podle § 629 odst. 1 o.z. platí že: „Promlčecí lhůta trvá tři roky.“Podle § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.Podle § 2006 odst. 1 o.z. platí, že stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.Podle § 2006 odst. 2 o.z. nemožnost plnění prokazuje dlužník, (v tomto případě žalobkyně).Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. dále platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Právní posouzení31. Dle ust. § 2006 odst. 2 o.z. prokazuje nemožnost plnění dlužník, v tomto případě žalobkyně, která svá tvrzení ohledně data zásahu do díla prokázala. Na základě žalobkyní doplněných tvrzení v podání ze dne 20. 10. 2025 a při ústním jednání dne 21. 10. 2025 soud postavil na jisto, že k zániku závazku pro nemožnost plnění došlo dne 8. 4. 2021 nebo dne 7. 4. 2021, nejpozději však 8. 4. 2021, jak tvrdila žalobkyně a jak doložila svými fotografiemi, jak také vyplynulo z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a svědka , jméno FO, . K zániku závazku pro nemožnost plnění došlo z důvodu rozřezání spár, jejich vyplnění a překrytí (v důsledku čehož dílo ztratilo svoji funkčnost a již nebylo možné jej dokončit v podobě, jak bylo sjednáno). Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3551/2009, vyložil právní názor, že nemožnost dílo dokončit může být způsobena i jednáním druhého účastníka závazkového vztahu, který k dokončení díla sjednal třetí subjekt a vytvořil tak podmínky, které fakticky zabránily v pracích na díle pokračovat. Uvedené rozhodnutí se sice vztahuje k předchozí civilní úpravě (zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění), leč jeho závěry jsou přiměřeně použitelné i pro poměry podle nynější civilní úpravy. V dalším rozsudku ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že o následné (dodatečné) nemožnosti plnění lze hovořit v situaci, kdy se plnění stalo následkem určité okolnosti trvale po vzniku závazku nemožným, ačkoli v době vzniku závazku bylo objektivně možné (splnitelné). Následná nemožnost plnění pak způsobuje zánik původní povinnosti dlužníka plnit, a to ze zákona, přičemž závazek plnit zanikne okamžikem, kdy nemožnost plnění nastala. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, pokud objednatel nechá dílo dokončit třetí osobou, zaniká tím závazek zhotovitele provést dílo pro dodatečnou nemožnost plnění.

32. Nejpodstatnější pro posuzovaný případ je však z aplikované judikatury novější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 33 Cdo 45/2015, v rámci kterého byl posuzován obdobný případ a ze kterého plyne, že k následné nemožnosti plnění a zániku závazku dochází v důsledku činnosti třetího subjektu na díle (stavbě) již v okamžiku, kdy třetí společnost začne na díle pracovat, nikoliv až v okamžiku, kdy třetí společnost práce na díle dokončí. S tímto závěrem se soud prvního stupně zcela ztotožňuje a považuje jej za logický a aplikovatelný na posuzovaný případ. Pokud by tomu tak nebylo a k následné nemožnosti plnění by mělo dojít až dokončením prací třetím subjektem na díle, znamenalo by to postupně se měnící nesplněnou část díla, problematické prolínání činnosti více subjektů při realizaci díla, problematickou odpovědnost jednotlivých subjektů působících na jedné stavbě za vady díla, za škodu, problematické dodržení poskytovaných smluvních záruk, apod. Ve světle citovaného rozhodnutí je pak zřejmé, že pokud žalobkyně disponuje fotografiemi ze dne 8. 4. 2021, na kterých jsou patrné řezy dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí, pak právě k tomuto okamžiku bylo do díla zasaženo destruktivním způsobem, a právě k tomuto okamžiku nastala nemožnost dokončit dílo v jeho původní podobě, tedy zánik původně sjednaného závazku.

33. S ohledem na výše uvedené má soud postaveno na jisto, že k zániku závazku v důsledku následné nemožnosti plnění došlo buď 7. 4. 2021 nebo 8. 4. 2021, nejpozději však k 8. 4. 2021.

34. Poté se soud přednostně zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná, a po zohlednění citované judikatury dospěl k závěru, že je důvodná. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, má se soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabývat otázkou promlčení práva, a nikoli nárokem samým (srov. např. usnesení sp. zn. 32 Cdo 1201/2020).

35. Podle žalovanou odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 2955/2011, a obdobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3236/2008 nebo 29 Odo 664/2002 je judikováno, že: „účinek spojovaný s podáním žaloby příslušnému orgánu (soudu), tj. stavění běhu promlčecí doby, lze spojovat pouze s podáním takové žaloby (z hlediska skutkového vymezení uplatněného nároku), o které je v konečném důsledku soudem věcně rozhodováno s tím, že pokud v průběhu řízení žalobce žalobu změní, hmotněprávní účinky změněné žaloby (tímto způsobem nově uplatněného nebo nově uplatněné části nároku) nastávají až dnem, kdy soudu změna žaloby došla, popř. dnem, kdy žalobce učinil toto podání do protokolu nebo kdy podání adresované soudu odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit.“36. Právo žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení, pokud jí vzniklo v souvislosti s provedením prací na fontáně a v důsledku zániku závazku z důvodu zásahu do díla, je dle § 621 a § 629 odst. 1 o.z. promlčeno v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě nejpozději ke dni 9.4.2024, jak správně namítá žalovaná, neboť účinky stavění promlčecí lhůty nastaly až dne 23.7.2024, když na ústním jednání žalobkyně do protokolu poprvé uvedla, že uplatňuje svůj nárok z titulu následné nemožnosti plnění z důvodu zásahu do díla nejpozději dne 8. 4. 2021. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta počala v souladu s ust. § 621 o.z. běžet dne 8. 4. 2021 (nebo dne 7. 4. 2021) a právo mohlo být jako nepromlčené uplatněno u soudu nejpozději dne 8. 4. 2024 (nebo dne 7. 4. 2024).

37. Žalobkyně namítla, že námitka promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, je v rozporu s dobrými mravy. Této námitce soud nemohl přisvědčit, neboť nemohl odhlédnout od výrazně nekonzistentních a opakovaně měněných tvrzení žalobkyně stran realizace a předání díla a stran fakturace díla. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že to byla právě žalobkyně, kdo při provádění díla neplnil své povinnosti řádně a včas, když zásah do díla ze strany investorem najaté třetí společnosti svojí nečinností způsobila právě žalobkyně, nikoliv žalovaná, která žalobkyni opakovaně žádala, aby fontánu dokončila.

38. K námitce rozporu s dobrými mravy je nutno nejprve obecně uvést, že dobrým mravům odporuje takové jednání, jež sice není obecně zakázáno, ale stalo se za takových okolností nebo takovým způsobem, že je tím dotčena základní morální hodnota společnosti. Dobré mravy tedy určují hranici mezi tím, kdy je výkon práva oprávněný, a tím, kdy dochází ke zneužití práva. Ústavní soud uvádí, že při aplikaci korektivu dobrých mravů dochází k prozařování norem podústavního práva základními právy a svobodami (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 1916/2020). Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96). Tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu ČR, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o.z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

39. Podle § 6 odst. 1 a odst. 2 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

40. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že institut zjevného zneužití práva podle § 8 o. z. je v zásadě totožný s dříve užívaným pojmem dobrých mravů podle § 3 odst. 1 obč. zák. Ve starší judikatuře nebylo pochyb, že rozpor s dobrými mravy lze spatřovat jak v právním jednání, tak chování faktickém (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2445/2002,usnesení ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4577/2008, nebo rozsudek z 13. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2534/2012).

41. V posuzovaném případě to byla právě žalobkyně, kdo nejprve tvrdil, že dílo bylo řádně předáno, ač musela vědět, že předáno nebylo, že nebyla předvedena jeho funkčnost, že vykazovalo vady. Byla to právě žalobkyně, kdo byl ve věci dokončení díla pasivní, kdo nereagoval na výzvy žalované, aby dílo bylo řádně dokončeno a aby žalovaná dostála svým povinnostem vůči investorovi celé stavby. Byla to právě žalobkyně, kdo ve smyslu výše citované judikatury měl nad celou situací kontrolu, neboť žalovaná práce na fontáně dokončit nedokázala a byla plně závislá na postupu žalobkyně. Byla to právě žalobkyně, kdo svým prodlením zavinil, že investor (nikoliv žalovaná) najal na dokončení fontány třetí společnost. Všechny tyto závěry plynou z provedeného dokazování. S ohledem na uvedené má soud za to, že námitka vznesená žalobkyní k námitce promlčení stran jejího rozporu s dobrými mravy, není na místě.

42. Na okraj soud k otázce nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, ze dne 27. 2. 2019, ve kterém NS uvedl, že: „Za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo a dále usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1315/2015, ve kterém NS uvedl, že: lze v obecné rovině uvést, že pro vyčíslení bezdůvodného obohacení je v zásadě určující prospěch nabytý obohaceným, nikoliv újma ochuzeného (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014).

43. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení stran vymezení rozsahu a druhu bezdůvodného obohacení, uvedla, že bezdůvodné obohacení spočívá v provedení prací a výkonů specifikovaných v bodu 2. 14. podání ze dne 20. 10. 2025, provedených na stavbě ve prospěch žalované. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že provedené práce neobohatily majetek žalované, neboť byly realizovány na pozemku a stavbě ve vlastnictví investora. Provedené práce se tedy žádným způsobem neprojevily v majetkové sféře žalované. To se mohlo stát pouze, pokud by za ně žalovaná čerpala finanční plnění od investora.

44. V důsledku vad fontány však investor stavby žalované neuhradil částku 535 517 Kč bez DPH a uvedl, že tuto vynaloží na odstranění vad fontány. Je tedy zřejmé, že v důsledku plnění poskytnutého žalobkyní, provedených stavebních prací, které žalovaná žalobkyni neuhradila, žalované žádný majetkový prospěch nevznikl, protože částku vyšší jí investor neuhradil. Žádný jiný konkrétní druh bezdůvodného obohacení či výhody žalované z tohoto důvodu žalobkyně v řízení netvrdila, a tedy ani neprokazovala.

45. Žalovaná vznesla kromě námitky promlčení, také námitku započtení, když proti tvrzené pohledávce žalobkyně započetla svou pohledávku na náhradu škody. Poprvé žalovaná vznesla námitku započtení v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 26. 1. 2024. Uvedla, že proti pohledávce žalobkyně na úhradu ceny díla započítává svoji pohledávku na náhradu škody spočívající v nákladech, které musela žalovaná vynaložit na odstranění vad fontány. Ani žalovaná nebyla ve svých tvrzeních v průběhu řízení konzistentní. V podání ze dne 11. 9. 2025 svoji námitku započtení definovala tak, že započítává proti tvrzenému nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení svoji pohledávku na náhradu škody představující investorem nevyplacenou částku ve výši 535 517 Kč.

46. V řízení bylo nicméně prokázáno, že investor žalované částku 535 517 Kč jakožto poslední platbu na cenu díla odmítl vyplatit a zadržel ji za účelem investice do dokončení fontány třetím subjektem. V řízení bylo také prokázáno, že investor tak učinil po mnoha marných pokusech žalované přesvědčit žalobkyni, aby fontánu dokončila. Soud tedy má za prokázané, že žalované skutečně vznikla škoda představující nevyplacenou část ceny díla ve výši 535 517 Kč investorem, a to v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně provést dílo (fontánu) řádně a včas. Nárok žalované na náhradu škody ve výši 535 517 Kč vůči žalobkyni je tedy oprávněný.

47. Žalobkyně k námitce započtení namítala, že ji nelze akceptovat a že zápočet nelze provést, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou dle § 1987 o.z. a že zápočet nelze provést také proto, že žalovaná aktivní pohledávku u žalobkyně dříve neuplatnila, tedy ji nezesplatnila. Žalobkyně se odkázala na judikaturu. Soud si je vědom existující judikatury hovořící pro nemožnost provést zápočet pohledávky, která nebyla dříve uplatněna, má však za to, že tato judikatura již byla překonána. Soud aplikoval níže citovanou, přiléhavou judikaturu a dospěl k opačnému závěru než žalobkyně. Pokud se týká určitosti a jistoty aktivní pohledávky, pak o těch soud nemá s ohledem na výše uvedené (vznik přesně vyčíslené škody na straně žalované v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně) pochybnosti. Soud dále odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 729/2025 ze dne 28. 5. 2025, který potvrdil, že námitku započtení je možné vznést i později v průběhu řízení (konkrétně v odvolacím řízení), pokud tím nedojde k jeho zbytečnému protahování a skutkový základ započítávané pohledávky je dostatečně osvědčený, aniž by bylo třeba provádět složité dokazování.​ Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že hmotněprávní účinky započtení mohou nastat i prostřednictvím námitky započtení vznesené v soudním řízení, aniž by bylo nutné předem provést samostatné „mimosoudní“ započtení. Rozhodující je okamžik, kdy jsou obě pohledávky vzájemné, stejného druhu a splatné (§ 1982 o.z.). Hmotněprávní účinky, tedy zánik obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, nastávají okamžikem, kdy jsou tyto podmínky splněny a kdy je vůči druhé straně učiněn kompenzační projev vůle, což může být i v rámci žalobní obrany.​ Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 (velký senát, 13. 1. 2021) a následné rozhodovací praxe (např. 20 Cdo 545/2021; 23 Cdo 3057/2023; 28 Cdo 1006/2023) může být započtení učiněné přímo v rámci soudního řízení zároveň úkonem hmotněprávním (způsobujícím zánik závazku) i procesní námitkou.​ Není tedy nutné, aby bylo započtení provedeno před soudním řízením. Samotné vznesení námitky započtení může mít hmotněprávní účinky, tedy vést k zániku pohledávek, jestliže jsou splněny podmínky podle § 1982 o. z. Kompenzační projev může být vyložen i jako výzva ke splnění dluhu. Jinými slovy, pokud započtení obsahuje všechny náležitosti výzvy – identifikaci dluhu, jeho výši a skutkové okolnosti – může tím zároveň dojít i k „zesplatnění“ pohledávky, a následné započtení má hmotněprávní účinky.​ Současná rozhodovací praxe potvrzuje, že k započtení není vyžadováno předchozí samostatné uplatnění, nýbrž postačí jeho kompenzační uplatnění přímo v rámci procesní obrany, pokud jsou splněny zákonné podmínky a započítávaná pohledávka je jistá a splatná.​48. S ohledem na výše uvedené není na straně žalované dán žádný majetkový prospěch (Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám). Žalované by za ideálních okolností vznikl nárok na úhradu žalovanou provedených prací a výkonů investorem. To se však nestalo, neboť ani žalovaná nemohla dílo investorovi předat jako dokončené a investor jí neuhradil zádržné v částce 535 517 Kč, kterou vynaložil na dokončení fontány třetí osobou. Současně provedené práce a výkony nenavýšily hodnotu majetku žalované, neboť byly realizovány na pozemku a v rámci stavby ve vlastnictví investora a nikoliv žalované.

49. Žalobkyně při posledním ústním jednání nově argumentovala, že jí svědčí nárok na úhradu ceny díla, snížené o to, co ušetřila v důsledku nedokončení díla, což v daném případě není nic, a to dle § 2613 o.z.[footnoteRef:1], jelikož od začátku řízení žaluje stále totéž a právní hodnocení soudu či změna žaloby na to nemá vliv. Ani této argumentaci soud nemohl přisvědčit, a to hned ze tří důvodů. Prvním důvodem je skutečnost, že po změně žaloby je předmětem řízení bezdůvodné obohacení na straně žalované, vzniklé v důsledku zániku závazku z důvodu následné nemožnosti plnění, a nikoliv nárok žalobkyně z titulu ceny díla. Druhým důvodem je pak nepřiléhavost ustanovení § 2613 o.z. posuzované situaci, kdy soud má za prokázané, že dokončení díla zmařila žalobkyně (zhotovitel), a to neplněním svých povinností, prodlením a vadným plněním, a nikoliv žalovaná (objednatel). Ustanovení § 2613 o.z. tedy nelze na posuzovaný případ aplikovat. Třetím důvodem je skutečnost, že žalovaná vznesla námitku promlčení, jak ve vztahu k bezdůvodnému obohacení, tak v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu také proti nároku žalobkyně na úhradu ceny díla. I v tomto případě totiž počala běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta v okamžiku, kdy zhotovitel mohl své právo poprvé uplatnit, tedy v okamžiku, kdy zjistil, že došlo ke zmaření provedení díla zásahem třetí osoby, tj. nejpozději dne 8. 4. 2021. Svůj nárok na úhradu prací z důvodu zmaření díla zásahem do díla žalobkyně poprvé vznesla u soudu až při ústním jednání dne 23. 7. 2024 (až do této doby se domáhala úhrady ceny díla z titulu jeho dokončení a předání žalované), tedy po více než 3 letech. Případné právo žalobkyně na úhradu ceny díla, sníženou o to, co žalobkyně ušetřila v důsledku jeho nedokončení z důvodu zásahu do díla, dle § 2613 o.z., se promlčelo v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě ke dni 9. 4. 2024. [1: Zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.]

50. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně nelze v řízení posoudit jako oprávněný. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není podána po právu.

51. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 178 258 Kč. Tyto náklady sestávají z:a) - odměny advokáta ve výši 10 180 Kč za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 467 118,54 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhl. č.177/1996 Sb., advokátní tarif, za tyto úkony právní služby:- převzetí a příprava zastoupení,- odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu,- nahlížení do spisu dne 28. 2. 2024,- účast na ústním jednání dne 23. 7. 2024,- písemné vyjádření ve věci ze dne 11. 10. 2024,- účast na ústním jednání dne 15. 10. 2024,- písemné vyjádření ve věci ze dne 19. 11. 2024,- písemné vyjádření ve věci ze dne 28. 11. 2024,- účast za ústním jednání dne 5. 12. 2024,- písemný závěrečný návrh ze dne 18. 12. 2024- vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 9. 6. 2025- účast na ústním jednání u MS Praha dne 12. 6. 2025- písemné vyjádření ve věci ze dne 11. 9. 2025- účast na ústním jednání dne 21. 10. 2025tj. celkem za 14 úkonů právní služby částka 142 520 Kč;b) režijní paušál za hotové výdaje á 300,- Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. celkem v souvislosti s 10 úkony 3 000 Kč;c) režijní paušál za hotové výdaje á 450,- Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem v souvislosti s 4 úkony 1 800 Kč;d) DPH 21 %, vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, jak bylo doloženo rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty, tj. celkem DPH z částky 147 320 Kč ve výši 30 938 Kč.

52. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.