36 C 228/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 118 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 92 739 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 92 739 Kč ve výši 12 % ročně od 27.2.2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 26 031,90 Kč, úroku ve výši 68,36 % p.a z částky 78 077,94 Kč od 27.02.2025 do 22.03.2025 ve výši 3 416,16 Kč, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 78 077,94 Kč od 23.03.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.02.2025 dosáhne částky 282 240 Kč..

2. V návrhu uvedla, že mezi ní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 2.6.2024 a na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 3.6.2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,36 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši po 4 900 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, resp. emailové komunikace. Žalovaný úvěrovou smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut.

3. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku.

4. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 24 500 Kč v jednotlivých splátkách po 4 900 Kč v průběhu měsíců červenec 2024 až listopad 2024.

5. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 25.2.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 91 341,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 27.2.2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

6. Soud doručil jak žalobu, tak předvolání na ústní jednání, které se konalo dne 26. 3. 2026, žalovanému do vlastních rukou, nejméně deset dnů předem, náhradním způsobem. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nekontaktní, na ústní jednání se nedostavil. Soud žalobu věcně projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni konání ústního jednání ve věci nebylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o úpadku žalované.

7. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, který je zřejmý z obsahu spisu a provedeného dokazování. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2024 (na č.l. 8) a z dokladu o vyplacení úvěru (na č.l. 27) plyne, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 6. 2024 částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby 68,35 % p.a. (ročně), v 48měsíčních splátkách po 4 900 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 68,35 % p.a. (ročně) a RPSN činí 94,4 %. Celková částka, kterou měl žalovaný podle úvěrové smlouvy zaplatit (bez úhrady za pojištění) činila 235 200 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 18. 11. 2025, ve které žalobkyně stanovila lhůtu k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána dne 18. 11. 2025, jak plyne z podacího archu , právnická osoba, na č.l.

32. Pokud se týká posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně se spolehla pouze na žalovaným doložená potvrzení , právnická osoba, , že na bankovní účet žalobce za měsíce duben 2024 a květen 2024 byla připsána mzda od zaměstnavatele ve výši 21 095 kč a ve výši 20 128 Kč (na č.l. 24 až č.l. 25), která navíc správně neposoudila, když dospěla k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky pro splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru. Z doložených potvrzení , právnická osoba, , resp. z doložené výše mzdy žalovaného ve výši 21 095 Kč a ve výši 20 128 Kč je naopak patrné, že žalovaný objektivně nemohl být schopen splácet měsíční splátku úvěru v částce 4 900 Kč, neboť mu pro tuto platbu při běžných měsíčních nákladech nemohly zbývat dostatečné finanční prostředky. Výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec. To vše zakládá vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žádné další podklady žalobkyně od žalovaného neobstarala a spolehla pouze na informace sdělené žalovaným, které prověřila nejenom pouze povrchně z veřejně dostupných zdrojů, ale také chybně, když neodhalila evidentní neschopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru) a podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy a z dokladu o vyplacení úvěru na totožné číslo bankovního účtu jako jsou potvrzení , právnická osoba, s výplatou mzdy žalovanému za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 6. 2024 částku 80 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný žalobkyni uhradit celkem 235 200 Kč, úroková sazba činí 68,35 % p.a. (ročně) a RPSN činí 94,4 %. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím částky 80 000 Kč na bankovní účet žalovaného řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

9. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Naopak, z potvrzení , právnická osoba, o vyplacených mzdách žalovanému v měsících dubnu a květnu 2024 plyne jednoznačný závěr, že žalovaný neměl po odečtení běžných měsíčních životních nákladů dostatečné finanční prostředky pro řádné splácení měsíčních splátek úvěru, který žalobkyně zcela ignorovala a její posouzení úvěruschopnosti je tak nesprávné. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí částku 55 500 Kč představující rozdíl mezi částkou poskytnutou žalobkyní žalovanému (80 000 Kč) a žalovaným uhrazenými splátkami v souhrnné výši 24 500 Kč (5 x 4 900 Kč). Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

12. Co do částky 55 500 Kč je žaloba důvodná. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 118 770 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla přiznána částka 55 500 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla úspěšná v nižším rozsahu, než je polovina žalovaného nároku a co do zbývající převažující částí žalovaného nároku byla neúspěšná. Soud tedy odečetl procesní neúspěch žalobkyně od jejího procesního úspěchu a došel k závěru, že za dané procesní situace není na místě přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Procesně úspěšnější byl totiž ve výsledku žalovaný, který byl však po celou dobu řízení nečinný a žádné náklady mu tedy nevznikly. Ohledně náhrady nákladů řízení tedy soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť neshledal žádné důvody, na jejichž základě by se od tohoto ustanovení bylo vhodné odchýlit, jak je popsáno výše.