36 C 27/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t.č. ve Vazební věznici adresa pro zaplacení 101 776,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 469,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení 101 776,64 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2022 (dále také jako „Smlouva“) na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč, a tento se zavázal jej splatit prostřednictvím minimálních měsíčních plateb, a to až do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 101 776,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 973,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 823,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 88 963,35 Kč ve výši 12 % od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrok z částky 88 063,35 Kč ve výši 12 % od 30. 9. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi její předchůdkyní, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 12. 8. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 90 000 Kč. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla pohledávka vůči žalovaném, který byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 a přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025).

3. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, tedy ověřila závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právní předchůdkyni žalobkyně, a to zejména výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto obsáhlých údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdkyně žalobkyně získala úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečně dlouhé období. Z uvedených poznatků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu ve výši 90 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že veškeré informace a doklady o jeho příjmech, výdajích a o jeho finanční situaci, které poskytl právní předchůdkyni žalobkyně, jsou úplné a pravdivé. Žalovaný rovněž potvrdil, že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít předmětnou Smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Žalovaný dále potvrdil, že plně pochopil obsah Smlouvy a souhlasí s jejími podmínkami. Žalovaný se zavázal neprodleně informovat o veškerých změnách v souvislosti s výše uvedenými prohlášeními. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání žalovaného, a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poctivosti jeho jednání.

4. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

5. Soud má za prokázaný tento skutkový stav.

6. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2022 a smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (dále také jako „Smluvní podmínky“) plyne, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, a to v celkové výši 90 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Proces uzavření smlouvy dle čl. 2 Smluvních podmínek zahrnuje podání online žádosti o poskytnutí úvěru, jež žalovaný podal dne 12. 8. 2022, tedy žádosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě žádosti žalovaného mu byl zaslán PIN k přihlášení do účtu , Anonymizováno, ze dne 12. 8. 2022. K této žádosti žalovaný doložil všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady prokazující jeho totožnost. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu na webových stránkách , Anonymizováno, . O vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle Smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. Dle Smlouvy jsou úroky vypočítány na denní bázi, a to na základě skutečného počtu dní v kalendářním měsíci a roku o 366 dnech. Pokud nebude příslušná minimální měsíční splátka uhrazena do data splatnosti uvedeném v rozpisu plateb a/nebo nebudou do data splatnosti uhrazeny další splatné částky, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úrok z prodlení za každý den prodlení s úhradou takovéto dlužné částky, a to do doby úplné úhrady splatných částek.

7. V souladu se Smlouvou a čl. 8 Smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady, zejména účelně vynaložené náklady vzniklé s odesláním upomínky v případě prodlení s úhradou částek uvedených v rozpisu plateb. Výše roční procentní sazby nákladů dle Smlouvy činila 51,96 % ročně. Žalovaný se dále zavázal uhradit veškeré účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vzniknou v souvislosti s jeho prodlením s úhradou dlužných částek, zejména spojené s řízením o vymáhání pohledávek a za vlastní služby provedené a fakturované příslušnou inkasní agenturou. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, a dostal se tak do prodlení s úhradou dlužné částky dle čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před zesplatněním dluhu, kde jej upozornila na možnost zesplatnění celého dluhu (prokázáno výzvou před zesplatněním dluhu ze dne 13. 4. 2025). Žalovaný ani na výzvu svůj dluh neuhradil, a proto došlo v souladu se Smlouvou a čl. 11.3 Smluvních podmínek k zesplatnění úvěru ke dni 18. 5. 2025. Dále právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 12. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, ).

8. Z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 90 000 Kč s datem zaúčtování 12. 8. 2022, částku 9 078,33 Kč s datem zaúčtování 14. 9. 2022, částku 7 642,63 Kč s datem zaúčtování 17. 1. 2023, částku 1 757,55 Kč s datem zaúčtování 7. 3. 2023, částku 1 956,85 Kč s datem zaúčtování 15. 3. 2023, částku 1 719,05 Kč s datem zaúčtování 17. 4. 2023, částku 2 131,88 Kč s datem zaúčtování 15. 5. 2023, částku 1 742,78 Kč s datem zaúčtování 16. 6. 2023, částku 6 477,83 Kč s datem zaúčtování 13. 7. 2023, částku 2 132,55 Kč s datem zaúčtování 15. 8. 2023, částku 1 747,48 Kč s datem zaúčtování 11. 9. 2023, částku 1 733,93 Kč s datem zaúčtování 10. 10. 2023, částku 1 726,95 Kč s datem zaúčtování10. 11. 2023, částku 1 930,42 Kč s datem zaúčtování 11. 12. 2023, částku 7 503,66 Kč s datem zaúčtování 23. 4. 2024, částku 5 683,90 Kč s datem zaúčtování 22. 7. 2024 a částku 9 472,04 Kč s datem zaúčtování 20. 12. 2024. Celkem žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku ve výši 154 437,53 Kč.

9. Z tabulky umoření (transakčního výpisu) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 151 967,69 Kč, a to 4 950 Kč dne 5. 9. 2022, částku 4 323,53 dne 13. 9. 2022, částku 4 900,19 Kč dne 10. 10. 2022, částku 4 900,19 Kč dne 8. 11. 2022, částku 4 900,19 Kč dne 12. 12. 2022, částku 4 900,19 Kč dne 11. 1. 2023, částku 4 906,57 Kč dne 11. 2. 2023, částku 4 903,52 Kč dne 12. 3. 2023, částku 4 913,97 Kč dne 12. 4. 2023, částku 4 910,54 Kč dne 9. 5. 2023, částku 4 929,73 Kč dne 9. 6. 2023, částku 4 926,95 Kč dne 5. 7. 2023, částku 4 926,95 Kč dne 12. 7. 2023, částku 4 913,36 Kč dne 8. 8. 2023, částku 4 931,97 Kč dne 8. 9. 2023, částku 4 929,56 dne 9. 10. 2023, částku 4 926,61 Kč dne 9. 11. 2023, částku 4 923,53 Kč dne 8. 12. 2023, částku 4 931,20 Kč dne 8. 1. 2024, částku 4 931,20 Kč dne 9. 2. 2024, částku 4 931,20 Kč dne 8. 3. 2024, částku 4 931,20 Kč dne 8. 4. 2024, částku 4 923,81 Kč dne 9. 5. 2024, částku 4 923,81 Kč dne 10. 6.2024, částku 4 923,81 Kč dne 8. 7. 2024, částku 4 927,69 Kč dne 8. 8. 2024, částku 4 927,69 dne 9. 9. 2024, částku 4 927,69 Kč dne 8. 10. 2024, částku 4 927,69 Kč dne 8. 11. 2024, částku 4 927,69 Kč dne 9. 12. 2024 a částku 4 915,46 Kč dne 8. 1. 2025.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listinných důkazů však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovatelům spotřebitelských úvěrů pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. V posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila dostatečně.

12. Žalobkyně předložila listiny, ze kterých při prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr její právní předchůdkyně vycházela (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výpis z portálu zákaznické péče A-22052622, výplatní pásky zaměstnavatele Autodoprava K. Weinertová za období 05/2022 až 07/2022). Povinností právní předchůdkyně žalobkyně není jen vyžádat si od žalovaného listiny potvrzujícího jeho majetkové poměry, ale rovněž tyto listiny kriticky zkoumat a vyvodit z nich relevantní závěry pro poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru.

13. Žalobkyně uvádí, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, a to mimo jiné na základě žalovaným doložených listin a poskytnutých tvrzení, které právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod považovat za nepravdivé a nesprávné, a to s ohledem na zásadu poctivosti, v rámci které se presumuje, že každý jedná poctivě a v dobré víře.

14. Z předložených listinných důkazů však splnění povinnosti o řádném prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nevyplývá. Právní předchůdkyně žalobkyně spoléhala na informace poskytnuté žalovaným týkající se finanční situace žalovaného, aniž by po žalovaném požadovala další listiny dokládající jeho finanční možnosti, mimo výplatních pásek za tři měsíce. Nadto se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala tím, jaké jsou další nezbytné výdaje žalovaného (například výdaje na nájemné, telefon, jízdné atd.). Vůbec tedy nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Z výše uvedeného je tedy patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně pouze zcela nekriticky převzala informace jí poskytnuté žalovaným, nikterak blíže je nezkoumala. Z těchto důvodů má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

15. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných údajů se jeví u právní předchůdkyně žalobkyně jako účelové, ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

17. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK, v bodě 34. uvedl, že „[…] účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že „[…] články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

18. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

19. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Právní úprava účinná do 30. 11. 2016 stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

20. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného došlo, když mu žalobkyně na bankovní účet poukázala finanční prostředky v celkové částce 154 437,53 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 151 967,69 Kč. Žalobě tak lze vyhovět pouze do výše bezdůvodného obohacení, tj. do částky 2 469,84 Kč, jež představuje rozdíl mezi právní předchůdkyní žalobkyně vyplacenou částkou na účet žalovaného a žalovaným splacenou částkou. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

22. Soud tedy žalobu co do zbytku požadovaného nároku zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 2 469,84 Kč, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny v částce celkem 99 306,80 Kč, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 2,4 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 97,6 %. Žalovaný byl tedy úspěšný přibližně v rozsahu 97,6 %, avšak mu nebyla náhrada nákladů přiznána, protože mu v řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly; žalovaný nebyl zastoupen a v řízení nečinil žádné úkony, s nimiž by bylo možno vznik nákladů spojovat.

24. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně, kdy tato měla ve věci pouze minimální úspěch, a nečinnost žalovaného soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.