36 C 42/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce . Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 61 550 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 61 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 550 od 1. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2025 domáhal zaplacení částky 61 550 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že dne 26.4.2007 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu , podezřelý výraz, č. , hodnota, (dále jen „pojistná smlouva“), kterou smluvní strany sjednaly pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši 1 200 Kč měsíčně. Pojištění na základě pojistné smlouvy k datu podání žaloby skončilo výpovědí ze strany žalobce. Žalobce zaplatil na pojistném celkově částku 253 200 Kč, žalovaná vyplatila žalobci při ukončení pojistné smlouvy tzv. odkupné ve výši 191 650 Kč. Žalobce se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení žalovanou ve výši 61 550 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobce uhradil na základě pojistné smlouvy, sníženému o plnění žalované, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřoval žalobce v tom, že podle čl. 1.1.1. zvláštních pojistných podmínek (dále jen „ZPP“) bylo pojištění definováno jako „druh životního pojištění pro případ smrti nebo dožití spojené s investičním fondem.“ Pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů pojistitele, což jsou ve smyslu článku 2.1.4 ZPP „vnitřní fondy pojistitele“. Jednotlivé investiční fondy zahrnují různé typy investic, které tvoří hodnotu jejich majetku (článek 2.4.1 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění osob (dále jen „VPP“)). Pojistné se použije podle pravidel uvedených ve VPP a ZPP na nákup podílových jednotek, jejichž cena se odvíjí od hodnoty majetku investičního fondu. Ačkoliv to pojistné podmínky explicitně neupravují, majetek investičního fondu je rozdělen na tyto podílové jednotky. V ustanovení článku 2.2.3 ZPP je sjednáno pojistné plnění pro případ smrti, tak že „v případě smrti pojištěného za doby trvání pojištění poskytne pojistitel oprávněné osobě pojistné plnění ve výši pojistné částky pro případ smrti dohodnuté v pojistné smlouvě, anebo pokud je to pro oprávněnou osobu výhodnější, výši hodnoty podílových jednotek zjištěné k oceňovacímu dni, který následoval po dni oznámení pojistné události pojistiteli.“ Pro případ dožití se konce pojištění je v článku 2.2.2 ZPP ujednáno, že „pojistné plnění se poskytuje ve výši hodnoty podílových jednotek zjištěné k nejbližšímu oceňovacímu dni, který následoval po vzniku pojistné události“. Podle článku 1.2.20 VPP je podílovou jednotkou podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu, přičemž podle článku 2.4.5 VPP se hodnota majetku fondu rovná hodnotě investic fondu k určitému oceňovacímu dni. Rozsah pojistného plnění se tak odvíjí od měnící se hodnoty investic alokovaných ve vnitřních investičních fondech žalované. Počet podílových jednotek na účtu pojistníka, oceněných dle pojistných podmínek je pak základem pro pojistné plnění ve formě hodnoty podílových jednotek. Rozsah pojistného plnění je tedy konstruován pomocí hodnoty podílových jednotek.

3. Dále žalobce uvedl, že žalovaná byla podle pojistných podmínek oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. specifikaci podmínek pojištění, která však žalobkyni nebyla nikdy předána. Nadto pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 % (resp. mezi 1,5% až 5%). Nadto podle pojistných podmínek mělo dojít k vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi pojišťovacího zprostředkovatele); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná a z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit.

4. Dále považuje žalobce za neplatné ustanovení článku 2.13 VPP poslední věta, podle které má pojistitel právo specifikaci v průběhu pojištění měnit či doplňovat. Podle ustanovení § 56 odst. 3 písm. h) starého občanského zákoníku jsou ve spotřebitelských smlouvách nepřípustná ujednání, která dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě. V uvedených ujednáních spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobce neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila, uvedla, že pojistnou smlouvu považuje za platnou a žalobu za nemravnou a zjevně účelovou. Potvrdila, že žalobce skutečně zaplatil za dobu trvání smlouvy na pojistném celkem 253 200 Kč; z toho částka 78 703 Kč byla cena za tzv. připojištění, proti nimž žalobce žádné námitky nevznáší. Na tzv. hlavní pojištění žalobce uhradil celkem 174 497 Kč a na odkupném obdržel 191 650 Kč. Žalobou se tedy fakticky domáhá vrácení (pouze) části ceny za to, že byl více než 17 let řádně pojištěn pro případ smrti, úrazu a hospitalizace. Hodnota pojistné ochrany poskytnuté žalobci je vyjádřena sjednaným rizikovým pojistným za připojištění, jež bylo v místě a čase obvyklé.

6. Žalovaná namítla, že její celkové plnění na smlouvu činí 191 650 Kč + 78 703 Kč, tj. celkem 270 353 Kč, což převyšuje plnění žalobce. Již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět. Za nepravdivé označila žalovaná tvrzení žalobce, že nikdy nebyl seznámen se Specifikací podmínek pojištění (dále jen „Specifikace“); nebyla mu toliko předána k uschování po podpisu smlouvy. Žalobce byl se Specifikací seznámen pojišťovacím zprostředkovatelem před uzavřením smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem, viz. prohlášení v závěru smlouvy: „Beru na vědomí, že Specifikace podmínek pojištění je k dispozici na kontaktních místech , právnická osoba, , a současně prohlašuji, že před podpisem jsem s ní byl seznámen a souhlasím s jejím obsahem.“7. Skutečnost, že Specifikace tvoří nedílnou součást smlouvy, plyne nejen ze smlouvy samotné, ale také ze Všeobecných pojistných podmínek pojištění osob (platných od 1. 1. 2005, dále jen „VPP“), které se na ni transparentně odkazují v samostatném bodu 2.13 nadepsaném „Specifikace podmínek pojištění“, i ze Zvláštních pojistných podmínek pojištění , podezřelý výraz, (verze , hodnota, , dále jen „ZPP“), které se na Specifikaci hned na první stránce odkazují pětkrát. Žalobcův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 31 Cdo 1566/2017 tak není přiléhavý, protože distribuční model Allianz byl v rozhodné době odlišný než tam posuzovaný model.

8. Z opatrnosti žalovaná namítla promlčení případného práva na vrácení plateb, které žalobce na smlouvu provedl dříve než dva roky před podáním žaloby. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta by běžela od každé platby pojistného, neboť o tvrzených „vadách“ smlouvy bez Specifikace by žalobce musel vědět již v okamžiku jejího uzavření, neboť by nemohl vědět, co jím hrazená částka představuje, a zejména kolik z ní připadne na investici. Ve vztahu k platbám žalobce předcházejícím poslední tři roky před podáním žaloby pak uplynula i objektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)

9. Z opatrnosti žalovaná započetla svou hypotetickou pohledávku na vrácení částky 191 650 Kč proti nepromlčené části obdobné pohledávky žalobce, která by v případě dvouleté subjektivní promlčecí lhůty činila částku 24 000 Kč a v případě tříleté objektivní lhůty částku 38 400 Kč. V případě neplatnosti smlouvy by mohla podle § 458 odst. 1 věty druhé o.z. vymáhat zpět také náhradu za pojistnou ochranu poskytnutou žalobci v rámci sjednaných připojištění. Samo vyplacené odkupné však násobně převyšuje nepromlčenou část žalobcovy hypotetické pohledávky.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

11. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

12. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) (viz. č.l. 2, 33, 50) má soud za zjištěné, že dne 26.4.2007 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu , podezřelý výraz, č. , hodnota, (dále jen „pojistná smlouva“), kterou sjednaly pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši 1 200 Kč měsíčně. Pojištění na základě pojistné smlouvy skončilo výpovědí ze strany žalobce. Žalobce zaplatil na pojistném celkově částku 253 200 Kč, a to po měsíčních splátkách ve výši 1 200 Kč od 27. 4. 2007 do 25. 10. 2024 (jak také plyne z přehledu jednotlivých plateb pojistného vyhotoveného žalovanou za období od 27. 5. 2007 do 27. 5 2024 na č.l.11 a screenshotů obrazovky mobilního telefonu stran plateb pojistného v měsících květen 2024 až říjen 2024 na č.l. 15 p.v. až 18); žalovaná vyplatila žalobci při ukončení pojistné smlouvy dne 29. 11. 2024 tzv. odkupné ve výši 191 650 Kč (jak také plyne z screenshotu obrazovky mobilního telefonu stran platby odkupného na č.l. 20).

13. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 827 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána volitelná připojištění mj. smrti a závažných nemocí s konkrétními pojistnými částkami a celkovým pojistným za připojištění ve výši 373 Kč (z toho 47 Kč za připojištění pro případ smrti, 270 Kč za úrazové připojištění, 44 Kč za připojištění pro případ pobytu v nemocnici a 12 Kč za připojištění zproštění od placení pojistného). Stejné závěry ohledně výše měsíčného pojistného na investiční životní pojištění a na jednotlivá připojištění plynou z dokumentu Pojistka , hodnota, , , podezřelý výraz, ze dne 16. 7. 2024, který žalobce obdržel od žalované při ukončení pojistné smlouvy (na č.l. 10).

14. V závěru pojistné smlouvy v části nazvané „Prohlášení pojistníka a pojištěného“ na str. 4 pojistné smlouvy bylo uvedeno prohlášení žalobce coby pojistníka, že před uzavřením smlouvy obdržel VPP a ZPP verzi , hodnota, (jeli sjednáno úrazové připojištění jiného typu, tak i doplňkové pojistné podmínky); že byl před podpisem smlouvy seznámen se Specifikací podmínek a že souhlasí s jejím obsahem, že bere na vědomí, že Specifikace podmínek je k dispozici na kontaktních místech žalované; že byl náležitě poučen o rizicích spojených s investováním do produktu investičního pojištění, zejména, že hodnota investice a výnos může stejně tak růst jako klesat. Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy na č.l. 35; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné).

15. Na Specifikaci podmínek pojištění se odkazuje č. 2. 13 VPP, který uvádí, že specifikace podmínek pojištění je uložena na kontaktních místech pojistitele. Ve specifikaci podmínek pojištění jsou uvedeny zejména poplatky spojené s investičním pojištěním a nákupní a prodejní cenou jednotek platné pro aktuální období a všechny pojistné smlouvy bez ohledu na to, kdy byly sjednány. Pojistitel má právo specifikaci podmínek pojištění v průběhu pojištění měnit či doplňovat (zjištěno z VPP na č.l. 37).

16. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“ (zjištěno z VPP na č.l. 37).

17. V odstavci 2.1.6.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ určený „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni investičního pojištění“ (zjištěno z ZPP na č.l. 41). V odstavci 2.1.

6. ZPP (Poplatky) jsou kromě poplatku na úhradu počátečních nákladů vyjmenovány poplatky za správu fondů (odst. 2.1.6.2), za změnu alokačního poměru (odst. 2.1.6.3), za převod podílových jednotek (odst. 2.1.6.4), za vedení účtu pojistníka (odst. 2.1.6.5), za odkoupení akumulačních jednotek (odst. 2.1.6.6), za převod na pojištění ve splaceném stavu (odst. 2.1.6.7), při zániku pojištění (odst. 2.1.6.8). V odstavci 2.1.

6. ZPP je uvedeno, že všechny poplatky s výjimkou poplatků uvedených v odstavcích 2.1.6.1 a 2.1.6.2 se hradí odpovídajícím snížením počtu akumulačních podílových jednotek na účtu pojistníka v takové hodnotě, která odpovídá prodejní ceně akumulačních podílových jednotek platné v oceňovací den, který bezprostředně předcházel tomu dni, ve kterém vznikl nárok pojistitele na poplatek (zjištěno z ZPP na č.l. 41).

18. Ve Specifikaci bylo uvedeno, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „3,5 % z počtu počátečních jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění“. Ve Specifikaci jsou uvedeny další poplatky definované buď absolutními částkami (měsíční poplatek za vedení účtu pojistníka, za změnu alokačních poměrů, za převod podílových jednotek, za vyhotovení informace o stavu pojistné smlouvy) nebo konkrétním procentem (roční poplatek za správu fondů) (vše zjištěno z uvedené Specifikace na č.l. 44).

19. Z protokolů o jednání před zdejším soudem jako soudem prvního stupně ve věci sp. zn. 30 C 77/2024 ze dne 18. 9. 2024 a ze dne 4. 11. 2024 soud zjistil, že v tomto řízení vedeném v obdobné věci proti žalované vypovídal jako svědek , jméno FO, , zprostředkovatel uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění, který po nahlédnutí na pojistnou smlouvu a specifikaci podmínek pojištění , podezřelý výraz, platné od 11. 10. 2021 uvedl, že při sjednávání pojistné smlouvy se vždy vytvořil výstup z kalkulačky, kde klient viděl náklady, poplatkovou strukturu; klienti byli upozorňováni, že se jedná o dlouhodobé smlouvy, kdy část byla na pojištění a část si klient odkládal, mohly tam být různé daňové úlevy; zhruba první dva roky se vše akumulovalo na poplatky a než se klient dostal „na své“, mohlo to trvat 10 až 13 let, záleželo to podle vývoje fondů; výstup z kalkulačky dávali klientům fyzicky, tvořil přílohu k návrhu ke smlouvě, klient viděl poplatkovou strukturu v letech a předpoklad vývoje do budoucna; po nahlédnutí na specifikaci podmínek pojištění, pak k tomu uvedl, že tyto byly součástí nabídky, tyto dokumenty klientům dávali; vždy bylo zdůrazňováno, že se jedná o dlouhodobý produkt, klienti věděli, jaké jsou poplatky; jednou za rok se také posílají výroční dopisy, aby se sdělil stav účtu a možnost daňových odpočtů.

20. Přípisem ze dne 23. prosince 2024 (na č.l. 19) vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky 61 550 Kč a nákladů právního zastoupení, a to ve lhůtě do 10. 1. 2025. Žalovaná reagovala přípisem ze dne 31. 12. 2024 (na č.l. 21), uvedla, že pojistná smlouva je od počátku platná a neurčitá ani zneužívající ujednání neobsahuje.

21. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobce se při uzavírání pojistné smlouvy seznámil se Specifikací. Jak vyplývá ze shora uvedeného, v části nazvané „Prohlášení pojistníka a pojištěného“ na str. 4 pojistné smlouvy výslovně prohlásil, že se s ní seznámil a souhlasí s jejím obsahem. Soud si je vědom, že samotné prohlášení ve smlouvě formulářového typu ještě nemusí vždy dokládat jeho soulad s realitou a proto dodává, že z důvodů uvedených níže by posouzení věci bylo shodné i v případě, že by žalobce se Specifikací seznámen nebyl.

22. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo v období od 27. 4. 2007 do 25. 10. 2024 žalobcem žalované uhrazeno celkem 253 200 Kč; z toho částka 214 800 Kč byla uhrazena v období od počátku pojištění do 27. 3. 2022 (v tomto období byla poslední platba uskutečněna právě dne 27. 3. 2022) a částka 38 400 Kč byla uhrazena v období od 28. 3. 2022 do podání žaloby, tj. za poslední tři roky před podáním žaloby (v tomto období byla první platba uskutečněna dne 27. 4. 2022 a poslední platba byla uskutečněna dne 25. 10. 2024, proběhlo 32 plateb). Žalovaná žalobci uhradila dne 29. 11. 2024 celkem 191 650 Kč jako odkupné (vše zjištěno z přehledu uhrazeného pojistného na č.l. 11 a screenshotů z mobilního telefonu ohledně plateb pojistného a výplaty odkupného na č.l. 15 p.v. až 18 a na č.l. 20, přičemž o správnosti vyčíslení nebylo mezi stranami sporu).

23. Žalobce pojistnou smlouvu vypověděl (o tom mezi stranami nebylo sporu).

24. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc významná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

25. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí zprostředkovatele , tituly před jménem, , jméno FO, pro nadbytečnost, s ohledem na právní posouzení věci. Pro úplnost soud podotýká, že sám zástupce žalované k tomuto důkaznímu návrhu uvedl, že jej činí toliko z procesní opatrnosti a zprostředkovatelé pojištění si nikdy konkrétní sjednávání pojistné smlouvy s konkrétním klientem nepamatují.

26. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi stranami byla dne 26. 4. 2007 ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami (VPP a ZPP) a dále tzv. Specifikací. V souvislosti s pojistnou smlouvou bylo žalobcem žalované uhrazeno celkem 253 200 Kč a žalovanou žalobci celkem 191 650 Kč, jak je podrobněji uvedeno výše. Pojistná smlouva byla ukončena na základě výpovědi žalobce, který následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61 550 Kč.

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

28. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 26. 4. 2007, zejména dle obč. zák. ve znění účinném ke dni 26. 4. 2007 a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 26. 4. 2007 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

29. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

30. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

31. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.

32. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

33. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi stranami z dostupných dokumentů zjistit nelze, a to i při zahrnutí pojistných podmínek a tzv. Specifikace (tím spíše by to pak platilo, pokud by žalobce se Specifikací seznámen nebyl). Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat 3,5 % z počtu počátečních jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Až při ukončení pojištění byla zcela zřejmá nákladová složka tohoto pojistného produktu.

34. Podle mínění soudu jde o podstatný nedostatek, neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, že by neurčitost „investiční složky“ nebránila platnému sjednání rizikového pojištění. Smlouva sama označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ pouze jako připojištění, přičemž dle odstavce 1.5.1 VPP mělo platit, že při zániku hlavního pojištění zaniká též připojištění. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu, tedy že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění a to považovat za platně sjednané, byť bylo pojistné sjednáno pro každou „složku“ samostatnou částkou; a tedy na rozdíl od složky investiční je u složky rizikové zcela zřejmé, jaká je cena pojistné ochrany, tj. kolik žalobce uhradil za připojištění včetně jeho jednotlivých složek.

35. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení.

36. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“). V aktuálním rozsudku 33 Cdo 3113/2023-233 pak NS uvedl, že pokud je smlouva absolutně neplatná pro neurčitost ujednání spočívající v tom, že smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů, pak vedle toho nemůže obstát závěr, že současně obsahuje nepřiměřená ujednání.

37. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit, takže prostor pro aplikaci směrnice ani nevznikl. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře jsou zcela přiléhavé okolnostem projednávané věci a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy. Z totožných důvodů není na místě ani položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU, které by bylo nadbytečné a procesně nehospodárné.

38. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobci tedy vzniklo v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatil, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

39. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

40. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

41. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

42. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

43. Soud dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž jejich zaplacením začala běžet objektivní promlčecí lhůta.

44. Pokud se týká subjektivní promlčecí lhůty, pak podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost ale nelze bez dalšího ztotožnit s okamžikem uzavření smlouvy, jak argumentovala žalovaná, nýbrž je třeba ji podle závěrů přijatých v nálezu 53 Co 147/2025 Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, odvozovat od okamžiku, kdy mohl žalobce reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti smlouvy, podle níž bylo plněno. K tomuto okamžiku žalovaná tvrdila, že se jedná právě o okamžik uzavření smlouvy, s čímž se soud neztotožňuje.

45. Současně však platí, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Je-li mezi účastníky nesporné, že poslední platba žalobce byla učiněna 25. 10. 2024, je nárok uplatněný žalobou podanou dne 27. 3. 2025 co do částek zaplacených před 27. 3. 2022 promlčen uplynutím objektivní promlčecí doby. Tomu odpovídá částka 214 800 Kč. Promlčeny pak nejsou platby uhrazené v období od 27. 3. 2022 do poslední platby dne 25. 10. 2024 v celkové výši 38 400 Kč.

46. Nebylo proto nezbytné, aby bylo vedeno dokazování k otázce vědomosti žalobce, o tom, že smlouva není v pořádku, neboť stačí, že došlo k uplynutí jedné z promlčecích dob. Namítá-li žalobce, že na projednávanou věc dopadají závěry rozsudku SDEU ve věci C-485/19, C- 208/20 nebo C- 561/21, a proto nelze stanovit počátek běhu promlčecí doby podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, je nezbytné poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ve věci týkající se rovněž tzv. životního pojištění, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. Z daného rozhodnutí Ústavního soudu pak plyne, že u životního pojištění nelze aplikovat závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr. I SDEU uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a stanovení přiměřených lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty je slučitelné s unijním právem.

47. Nejvyšší soud posléze vztáhl obecná východiska vyplývající z unijního práva a judikatury SDEU na okolnosti nyní posuzované věci a vysvětlil, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS), nýbrž šlo neplatnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv, tj. absence určitého ujednání podle § 37 obč. zák., tedy vadu projevu (srov. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3579/2022).

48. Ústavní soud závěry obecných soudů týkající se podmínek, za kterých se spotřebitel (i podle unijních předpisů) může domáhat účinné ochrany, nepovažoval za porušující ústavně zaručená práva stěžovatele (srov. již zmiňované rozhodnutí IV. ÚS 2429/23). Na těchto závěrech pak Nejvyšší soud setrvává i po vydání rozsudku SDEU C-521/24, jak plyne z jeho rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, na jehož judikaturu o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí lhůty přitom žalobce opakovaně poukazoval. Nejvyšší soud v něm odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta. V něm dovodil, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání. Kromě toho má soud v posuzované věci za to, že pojistná smlouva nezakládala nevyvážený vztah; pokud se týká spořící složky, žalobce na odkupném obdržel více, než na spořící složku produktu zaplatil; dále mu žalovaná (byť na základě neplatné smlouvy) byla po celou dobu trvání smlouvy (více než 17 let) připravena poskytnout pojistnou ochranu, tj. vyplatit pojistné plnění v případě náhodné události kryté pojistnou smlouvou, jelikož ke smlouvě přistupovala jako k platné. Soudu pak je z úřední činnosti známo, že u jiných smluv tohoto typu žalovaná v případě pojistné události pojistné plnění skutečně vyplácela.

49. Soud zároveň neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť žalobce by rovněž mohl za splnění zákonných předpokladů namítat promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ohledně částek, které by od žalované podle neplatné smlouvy mohl např. v případě pojistné události inkasovat jako pojistné plnění, pokud by k výplatě došlo dříve než v posledních 3 letech. S ohledem na řečené soud nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy; žalobci nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023).

50. Daný případ je navíc specifický, neboť (jak bylo uvedeno výše) pokud se týká investiční části produktu, tak žalobce sice zaplatil žalované na tuto část produktu za celou dobu trvání smlouvy částku 174 497 Kč, nicméně na odkupném inkasoval částku vyšší, tj. 191 650 Kč, tzn. této části produktu vydělal a lze tedy konstatovat, že smysl spořící složky produktu byl naplněn.

51. Na sjednaná připojištění pak zaplatil 78 703 Kč. Jelikož žalovaná k uzavřené pojistné smlouvě po celou dobu přistupovala jako k platně sjednané, pak po celou dobu jejího trvání byla připravena žalobci poskytnout výplatu pojistného plnění v případě, že by nastala pojistná událost krytá sjednaným připojištěním. Soudu je z úřední činnosti známo, že v jiných případech investičního životního pojištění žalovaná běžně pojistná plnění vyplácela, pokud došlo k pojistné události. Byť tedy sice byla smlouva jako celek sjednána neplatně z důvodů výše uvedených, nelze při posuzování případu prizmatem dobrých mravů či zjevného či nezjevného zneužití práva odhlédnout od záměru žalované v případě pojistné události pojistné plnění žalobci poskytnout; tedy žalobce byl po celou dobu trvání smlouvy sjednaným připojištěním fakticky chráněn, a to po dobu 17,5 let.

52. Již z těchto důvodů nelze na straně žalované shledat jakékoliv porušení dobrých mravů a současně ani žalobce by neměl z neplatnosti smlouvy nepřiměřeně těžit. Fakticky je to totiž žalobce, kdo se domáhá vrácení částek, za které mu byla, byť pouze fakticky, a nikoliv de iure poskytována pojistná ochrana a pokud by pojistná událost nastala, lze s vysokou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že žalovaná by pojistné plnění vyplatila. Vyhovění žalobě by za konkrétních výše popsaných okolností posuzované věci bylo v rozporu s dobrými mravy a z neplatně sjednané pojistné smlouvy by nepřiměřeně těžil žalobce.

53. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby (za poslední tři roky před podáním žaloby bylo zaplaceno 38 400 Kč) proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený.

54. V uvedeném tříletém období žalobce žalované zaplatil celkem 38 400 Kč a žalovaná žalobci celkem 191 650 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila.

55. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným po datu 27. 3. 2022 (které dle žalované činily celkem 38 400 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud tento úkon posoudil podle § 457 obč. zák., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal; a v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2847/2015, podle kterého se jedná povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. V případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1615/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3037/2013). V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3763/2011), respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení (viz kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1473/2007, a ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007).

56. Soud tedy aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2847/2015, avšak pro úplnost uvádí, že tento rozsudek neřeší vztah zúčtování/započtení a promlčení při postupu podle § 457 obč. zák., resp. otázku promlčení v synallagmatickém právním vztahu neřeší vůbec; zabývá se tím, že není přijatelné řešení, kdy na základě neplatné či zrušené smlouvy by byla k vydání bezdůvodného obohacení, plnění poskytnutého na základě neplatné či zrušené smlouvy, povinna jen jedna strana (žalobce), aniž by bylo zohledněno plnění, které poskytla strana druhá. Vztah zúčtování/započtení v případě aplikace ust. § 457 obč. zák. a promlčení v synallagmatickém právním vztahu neřeší ani žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002, který mj. dopadá na jinou situaci, než je posuzovaný případ.

57. Vztahem vypořádání dle § 457 obč. zák. a promlčením se však Nejvyšší soud ČR zabýval v usnesení sp. zn. 33 Odo 791/2005, kde konstatoval, že: „Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“58. V souladu s výše citovanou judikaturou soud uzavřel, že proti pohledávce žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná „započetla“ svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný jak s ustanovením § 1982 o. z., tak s ustanovením § 580 obč. zák. S ohledem na to, že částka, kterou by měl vydat žalobce žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobci, soud shledal námitku započtení opodstatněnou, nadto aplikoval výše citovanou judikaturu (a tedy by ke stejnému závěru dospěl i pokud by námitka započtení nebyla žalovanou vznesena) a žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nepromlčeného nároku na zaplacení částky 38 400 Kč.

59. Jelikož žalovaná vyplatila žalobci částku 191 650 Kč již dne 29. 11. 2024, nemohla být ke dni 27. 3. 2025 ani ke dni 1. 1. 2025 (od kdy žalobce žádá úroky z prodlení) v prodlení se zaplacením ani uvedené částky 38 400 Kč, soud tedy žalobu zcela zamítl i co do požadovaného příslušenství.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

61. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 900 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (vyjádření ze dne 9. 5. 2025, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 22. 7. 2025).

62. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.