36 C 47/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 935,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 636,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 360,90 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 16 935,70 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy , Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2023 (dále také jako „Smlouva“) na základě které mohl žalovaný zaplatit za své nákupy až k 15. dni následujícího měsíce. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu všech neuhrazených splatných vyúčtování, a to jistinu za březen 2024 ve výši 1 833,12 Kč se splatností dne 15. 7. 2024, jistinu za duben 2024 ve výši 2 599,10 Kč se splatností 15. 7. 2024, jistinu za květen 2024 ve výši 2 129,50 Kč se splatností 15. 7. 2024, jistinu za červen 2024 ve výši 2 107,85 Kč se splatností 15. 7. 2024, jistinu za červenec 2024 ve výši 483,55 Kč se splatností 15. 8. 2024 a jistinu za srpen 2024 ve výši 483,55 Kč se splatností 15. 9. 2024. Dále žalobkyně požaduje zaplacení poplatků v souhrnné výši 1 413 Kč, poplatků z prodlení v souhrnné výši 4 238,56 Kč, smluvní pokuty v souhrnné výši 1 347,47 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.

2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi její předchůdkyní, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 26. 11. 2023 k uzavření smlouvy , název, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zpřístupnila žalované , název, účet s limitním rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . dne 9. 6. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla pohledávka vůči žalovanému, který o této skutečnosti byl písemně vyrozuměn (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, ).

3. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím několika klíčových registrů, které obsahují údaje o případných negativních záznamech spojených s nesplácením závazků. Dle návrhu zjišťovala právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím registru , název, , zda ve vztahu k žalovanému neexistují případné negativní informace o splácení úvěrových produktů. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a kontrola v Centrální evidenci exekucí, jejímž prostřednictvím bylo ověřeno, zda žalovaný není účastníkem exekučního řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně dále využila pokročilý analytický nástroj , název, , který slouží k hodnocení úvěruschopnosti a analýze rizik žadatelů o úvěr. Tento systém provádí komplexní zpracování dat na základě porovnání zadaných údajů, přičemž tato analýza zahrnuje rovněž ověření, zda by žalovaný zvládl splácet úvěr i při minimálních příjmech či zvýšených výdajích.

4. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Současně soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil; žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

5. Soud má za prokázaný tento skutkový stav.

6. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2025. Ze smlouvy , název, ze dne 26. 11. 2023 plyne, že společnost , právnická osoba, zřídila žalovanému službu , název, účet s limitním rámcem 10 000 Kč. Dle smlouvy o splátkovém limitu ze dne 31. 12. 2023 byl žalovanému poskytnut splátkový limit ve výši 25 000 Kč. V rámci nákupů mohl žalovaný využít , název, kartu nebo , název, tlačítko jako platební metodu na partnerských e-shopech. V takovém případě byla kupní cena odložena na jednotlivé splátky v rámci služby , název, účtu. Tyto splátky byly splatné vždy 15. dne v následujícím měsíci. Společnost , název, uhradí obchodníkovi částku za nákup obratem, zatímco žalovaný je povinen částku uhradit původnímu věřiteli v dohodnuté lhůtě.

7. V předmětné Smlouvě je v případě prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Nutnou podmínkou zřízení a provozování , název, účtu je řádné a včasné splácení poskytnutých finančních prostředků, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání, jak plyne z bodu 1.4 Smlouvy. V opačném případě se stane vyúčtování splatným v celém rozsahu a vznikne povinnost uhradit žalobkyni kromě dlužné částky i účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , jež jsou součástí uzavřené smlouvy k službě , název, účet.

8. Za měsíc březen 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 9 801,25 Kč, přičemž mu byl dále účtován poplatek za službu ve výši 99 Kč, poplatek za odložení ve výši 240 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 923 Kč. Celková dlužná částka tak činila 11 063,25 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil celkem 7 968,13 Kč (prokázáno vyúčtováním za březen 2024). Za měsíc duben 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 4 862,42 Kč, přičemž mu byl dále účtován poplatek za službu ve výši 99 Kč, poplatek za odložení ve výši 331 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 1 008 Kč. Celková dlužná částka tak činila 6 300,42 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil celkem 2 263,32 Kč (prokázáno vyúčtováním za duben 2024). Za měsíc květen 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 3 472,05 Kč, přičemž mu byl dále účtován poplatek za službu ve výši 99 Kč, poplatek za odložení ve výši 347 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 963 Kč. Celková dlužná částka tak činila 4 881,05 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil celkem 1 342,55 Kč (prokázáno vyúčtováním za květen 2024). Za měsíc červen 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 2 107,85 Kč, přičemž mu byl dále účtován poplatek za službu ve výši 99 Kč, smluvní pokuta ve výši 952,04 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 861 Kč. Celková dlužná částka tak činila 4 019,89 Kč. Na tento dluh žalovaný ničeho neuhradil (prokázáno vyúčtováním za červen 2024). Za měsíc červenec 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 483,55 Kč, přičemž mu byl dále účtován poplatek za službu ve výši 99 Kč, smluvní pokuta ve výši 225,53 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 241,78 Kč. Celková dlužná částka tak činila 1 049,86 Kč. Na tento dluh žalovaný ničeho neuhradil (prokázáno vyúčtováním za červenec 2024). Za měsíc srpen 2024 realizoval žalovaný platby za zboží a služby prostřednictvím předmětného , název, účtu v celkové výši 483,55 Kč, přičemž mu byla dále účtována smluvní pokuta ve výši 169,90 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 241,78 Kč. Celková dlužná částka tak činila 895,23 Kč. Na tento dluh žalovaný ničeho neuhradil (prokázáno vyúčtováním za srpen 2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 25. 6. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, ).

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva k službě , název, účet, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listinných důkazů však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovatelům spotřebitelských úvěrů pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. V posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila dostatečně.

1. Žalobkyně soudu ani na výzvu nepředložila žádné listiny, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, přičemž její povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru je zejména vyžádat si od žalovaného listiny potvrzujícího jeho majetkové poměry, tyto listiny kriticky zkoumat a vyvodit z nich relevantní závěry pro poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru.

11. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně, a to prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů (SOLUS, Insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, , název, ), přičemž byl současně využit interní scoringový model , název, , a proto má žalobkyně za to, že společnost Twisto postupovala v souladu s platnými standardy finančního trhu a zákonnými požadavky. Na základě provedených kontrol nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly neschopnosti dlužníka dostát svým závazkům. Společnost , právnická osoba, dle žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů proporcionálně k výši poskytovaného úvěru. Posouzení úvěruschopnosti bylo tedy v tomto případě provedeno přiměřeně s ohledem na výši poskytovaného úvěru a s přihlédnutím k předvídatelným rizikovým faktorům. Žalobkyně rovněž poukazovala na skutečnost, že žalovaný měl vždy možnost využít odkladu splatnosti vyúčtování uhrazením minimální částky ve výši 10 % z dlužné částky. Dále žalobkyně uvedla, že příjmy žalovaného byly zjištěny ve výši 28 000 Kč a úvěrové závazky žalovaného byly zjištěny ve výši 7 000 Kč měsíčně. Celkovou výši ostatních výdajů žalovaný uvedl ve výši 7 000 Kč měsíčně. S ohledem na osobní stav žalovaného byly celkové výdaje žalovaného odhadnuty prostřednictvím analytických nástrojů právní předchůdkyně žalobkyně na celkovou částku 11 683 Kč, a to vyjma úvěrových závazků. Žalobkyně dále uvedla, že se společnost , právnická osoba, při posouzení úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru nespoléhá pouze na tvrzení žadatele, ale aktivně tato tvrzení ověřuje, a to, pokud žadatelem uváděné údaje vyhodnotí jako nevěrohodné. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru si právní předchůdkyně žalobkyně od žadatele vyžádá identifikační údaje, údaje o průměru měsíčních příjmů za období posledních tří měsíců, výši měsíčních splátek veškerých úvěrů a ekonomické údaje získané z jiných zdrojů (prokázáno principy posouzení úvěruschopnosti).

12. Soud má za to, že již z žalobkyní uvedených tvrzení a předložených listinných důkazů jednoznačně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost o řádném prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. touto svojí zákonnou povinností se zabývala pouze zcela povrchně a nedostatečně, když od žalovaného nevyžádala zejména výplatní pásky, smlouvy dokládající čerpání jiných úvěrů, nájemní smlouvu, apod. a tyto řádně neposoudila. Jedná se o typické listiny prokazující finanční situaci žalovaného, na jejichž vyžádání právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala a příjmovou stránku posoudila zcela obecně a povrchně. Nadto se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, tedy tím, jaké jsou další nezbytné výdaje žalovaného (například výdaje na nájemné, telefon, jízdné, atd.). Vůbec tedy nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Z výše uvedeného je tedy patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně pouze obecně a pro forma lustrovala žalovaného ve výše uvedených registrech, aniž by si od něj vyžádala listiny dokládající jeho finanční možnosti. Z těchto důvodů má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných údajů se jeví u právní předchůdkyně žalobkyně jako účelové, ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

15. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK, v bodě 34. uvedl, že „[…] účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že „[…] články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

16. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

17. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Právní úprava účinná do 30. 11. 2016 stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

18. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného došlo, když žalovaný uskutečnil platby z , název, účtu v celkové výši 21 210,67 Kč, jehož limit byl stanoven na 25 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 11 574 Kč. Žalobě tak lze vyhovět pouze do výše bezdůvodného obohacení, tj. do částky 9 636,67 Kč. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohl argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

20. Soud tedy žalobu co do zbytku požadovaného nároku zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 9 636,67 Kč, naopak nebyla úspěšná v částce celkem 7 299,03 Kč. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 56,9 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 43,1 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy činí 13,8 %.

22. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 2 615 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tedy 315 Kč.S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 13,8 % z částky 2 615 Kč, tedy 360,90 Kč.

23. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.