36 C 61/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 26 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 515 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 20 376 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 20 376 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, a smluvní pokuty v částce 6 119 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi ní a žalovanou došlo dne 4. 11. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 600 Kč zasláním na její bankovní účet dne 5. 11. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 776 Kč, avšak sjednané splátky nehradila řádně a včas. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované, tato žalobkyni ničeho neuhradila.

3. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila, a aby soudu sdělila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

4. Soud zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2024 (dále také jako „Smlouva“) plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. , č. účtu, částku 16 600 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 776 Kč (dále prokázáno údaji o provedených platbách a výpisem z podnikatelského spořicího účtu). Dle Smlouvy činí RPSN 1689 %. Na základě Smlouvy byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření Smlouvy činil 12,25 % z dlužné částky ročně, a to dle bodu 2.3 Smlouvy. Žalovaná se na základě Smlouvy zavázala v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to dle rozpisu sazeb uvedených v Sazebníku. Dle smlouvy může žalobkyně dále požadovat i další účelně vynaložené náklady, které jí v souvislosti s prodlením žalované vzniknou, zejména předáním pohledávky k vymáhání Inkasní agentuře. Dle Sazebníku činila částka za písemnou upomínku k úhradě 500 Kč. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prodloužila žalované termín splatnosti půjčky včetně poplatku o 30 dní, přičemž výše poplatku za prodloužení činila 5 395 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni na základě Smlouvy nárok na úhradu úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč, a to za celkem, Anonymizováno, 5 zaslaných upomínek ve dnech 12. 1. 2025, 19. 1. 2025, 26. 1. 2025, 4. 2. 2025 a 19. 2. 2025 po 500 Kč (prokázáno upomínkami a opakovanými výzvami k úhradě). Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 1 085 Kč. Dne 4. 12. 2025 zaslala žalobkyně žalované opět upomínku k zaplacení dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 4. 12. 2025). Dne 4. 12. 2025 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalované předžalobní výzvu (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, ).

6. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně, na které si žalovaná přečtla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dostupné parametry a vyplnila formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kam zadala své osobní údaje. Tím učinila návrh na uzavření Smlouvy vůči žalobkyni a současně souhlasila se zněním všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřila totožnost žalované, a to na základě žalovanou poskytnutého skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž podmínkou je shoda jména a příjmení majitele účtu a klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalované. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Tyto informace žalobkyně vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tak splnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet.

7. K výzvě soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 36 C 61/2026-12, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, tato dne 2. 4. 2026 ve svém podání uvedla, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude. V návaznosti na toto sdělení uvedla, že pokud soud rozhodne o neplatnosti uzavřené Smlouvy, požaduje dále po žalované vydání bezdůvodného obohacení, úhradu úroků z prodlení a náhradu nákladů řízení.

8. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud má ze smlouvy za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované převodem částku 16 600 Kč. Dle Smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 28 995 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 16 600 Kč tvořena poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 776 Kč; v případě prodlení žalované si strany ve Smlouvě ujednaly náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy 6 119 Kč (částka ponížená o žalovanou uhrazenou částku 1 085 Kč). Dle Smlouvy činí RPSN 1689 % Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše RPSN neodpovídá sjednanému protiplnění a jejím účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy.

11. V tomto případě si strany ve Smlouvě výslovně neujednaly úrok, nicméně sjednaná RPSN ve výši 1689 % zjevně mnohonásobně přesahuje sazby obvykle poskytované bankami. Celkové náklady žalované, tj. spotřebitele tak fakticky plní funkci úroku, a to v rozsahu zcela excesivním, který je svou výší způsobilý vyvolat hrubou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání o jednotlivých poplatcích a sankcích proto nelze posuzovat izolovaně, nýbrž v jejich celku představujícím protiplnění za poskytnuté peněžní prostředky. Takto nastavené plnění zjevně neodpovídá principu poctivosti a přiměřenosti, a sleduje toliko neodůvodněné navyšování zisku žalobkyně.

12. Soud proto uzavřel, že celkové náklady úvěru sjednané účastníky ve Smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici protiplnění za poskytnuté finanční prostředky a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vztah stran se proto řídí pravidly pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 16 600 Kč. Na svůj dluh následně uhradila částku 1 085 Kč. Celková dlužná částka tak činila 15 515 Kč. Z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se (nad rámec bezdůvodného obohacení) nelze domáhat jakýchkoliv sjednaných plnění včetně smluvního úroku, neboť tento nebyl ujednán platně.

13. Pokud se týká posouzení schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr, pak ani zde žalobkyně nedostála svým povinnostem. Pokud se týká konkrétních údajů týkajících se finanční situace žalované, žalobkyně si dle svého tvrzení vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Tyto informace žalobkyně vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalované. Ani na výzvu soudu však žalobkyně nepředložila žádné listiny prokazující finanční situaci žalované a výslovně uvedla, že žádná tvrzení doplňovat nebude. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalované, tedy zjevně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.

14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí částku 15 515 Kč představující částku poskytnutou žalované, na jejíž vrácení žalovaná (dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovanou sporována) žalobkyni uhradila částku 1 085 Kč. Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. částečně vyhověl co do výše bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 26 495 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 515 Kč; naopak ve zbytku, tj. v částce 10 980 Kč úspěšná nebyla. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 58,56 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 41,44 %, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu představuje částka 4 535 Kč, což je po zaokrouhlení 17,12 %.

18. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 631 Kč a sestávají z následujících položek:a. soudní poplatek ve výši 816 Kč;b. odměna advokáta, jež činí 400 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč;c. náhrada hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za tři úkony právní služby;d. náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tedy 315 Kč.Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 17,12 % z částky 2 631 Kč činí po zaokrouhlení 450 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.