38 C 270/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 102 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 102 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 102 658 Kč za dobu od 28.10.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 54 885,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 29.10.2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 102 658 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se narodil s těžkým zdravotním postižením způsobeným nedostatkem kyslíku v průběhu porodu vedeného žalovanou, při němž žalovaná postupovala non lege artis, jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2019, č.j. 31 C 122/2010-346, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29.3.2021, č.j. 3 Co 1/2020-377. Zdravotní stav žalobce je charakterizován jako dětská mozková obrna, spastická diparéza v tatraparetické dystonické fázi a konvergentní strabismus. Žalobce není schopen samostatného pohybu ani sedu, nechodí, neleze a jeho motorický vývoj nepřekročil úroveň 6 měsíců. Je nepohyblivý, s těžkým intelektovým postižením, není schopen řeči a v oblasti vnímání odpovídá přibližně tříletému dítěti. Od tří let věku se u něj v důsledku porodní komplikace rozvinula epilepsie. S ohledem na svůj zdravotní stav je žalobce odkázán na invalidní vozík. V roce 2023 mu byl pořízen robustní invalidní vozík zn. Netti zajišťující potřebnou fixaci těla, jehož nevýhodou je však vysoká hmotnost a obtížná manipulace, zejména při přepravě. Tento vozík byl v době školní docházky ponecháván ve škole a po jejím ukončení je využíván v denním stacionáři Dětského centra , Anonymizováno, , kam je žalobce umisťován v době nepřítomnosti otce. Žalobce dále uvedl, že v letech 2023–2024 pořídil odlehčený mechanický invalidní vozík zn. Avanti UNI s příslušenstvím v celkové hodnotě 102 658 Kč, který je skládací, snadno manipulovatelný a vhodný pro přepravu v osobním vozidle. Tento vozík je využíván zejména k transportu žalobce, a to dříve do školního zařízení a nyní do denního stacionáře, jakož i při jeho pobytu mimo domov (např. při návštěvách či cestách). Žalobce vyzval žalovanou k náhradě uvedené částky předžalobní upomínkou ze dne 16.10.2024 s lhůtou k plnění do 27.10.2024. Žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Podle ní důvody pro pořízení dalšího, lehčího vozíku, jako je vyšší váha a robustnost vozíku dříve pořízeného nejsou parametry, které může postižený žalobce ve smyslové úrovni tříletého dítěte vnímat. Z pohledu žalobce nelze považovat pořízení dalšího, lehčího vozíku za účelné. Žalovaná zaplatila náhradu nákladů odpovídající spoluúčasti na mechanický invalidní vozík pořízený v roce 2023. Požadavek na náhradu za další mechanický invalidní vozík objednaný v roce 2023 a dodaný v roce 2024 žalovaná odmítla, neboť se nejedná o účelné náklady. Poukázala na to, že dle doložených dokladů za 18 kalendářních měsíců strávil žalobce v Dětském centru , Anonymizováno, celkem 27 dní. Zpochybnila proto účelnost odložení invalidního vozíku nemalé hodnoty v zařízení, kde žalobce pobývá 27 dní v roce, a pořízení nového vozíku k užívání doma. Podle názoru žalované jsou dva invalidní vozíky v průběhu dvou let nadstandard. Žalovaná uvedla, že se nebrání náhradě účelně vynaložených nákladů ani náhradě nemajetkové újmy; otec žalobce uplatňoval a bude i nadále uplatňovat náklady na osobní asistenci, což zahrnuje vše, s čím jeho syn potřebuje pomoci. Rodina žalobce obdržela odškodnění nemajetkové újmy a náhrad v celkové výši 10 000 000 Kč a dále do dnešního dne částku 1 238 210 Kč na náhradu péče a zdravotní pomůcky, které již hradí žalovaná z vlastních prostředků po naplnění limitu plnění se svým pojistitelem.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Soud nejprve vycházel ze shodných skutkových tvrzení stran, dle kterých žalovaná odpovídá za újmu na straně žalobce, který má v důsledku postupu žalované těžké zdravotní postižení – konkrétně jde o dětskou mozkovou obrnu, spastickou diparézu v tatraparetické dystonické fázi a konvergentní strabismus. Žalovaná zároveň uhradila náklady na jeden invalidní vozík žalobce, a to robustnější vozík zn. Netti (viz protokol z jednání dne 18.2.2026, k tomu rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2019, č.j. 31 C 122/2010-346 na č.l. 25–29 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.3.2021, č.j. 3 Co 1/2020-377 na č.l. 19–23).

5. Ze zálohové faktury č. , hodnota, (č.l. 12) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vystavila dne 29.10.2023 žalobci zálohovou fakturu za odlehčený mechanický variabilní invalidní vozík Avanti UNI znějící na částku 51 329 Kč splatnou dne 12.11.2023.

6. Z faktury č. , hodnota, (č.l. 11, duplicitně na č.l. 38) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vystavila dne 2.2.2024 žalobci fakturu za odlehčený mechanický variabilní invalidní vozík Avanti UNI znějící na částku 51 329 Kč splatnou dne 16.2.2024.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 16.10.2024 (č.l. 13-14) soud zjistil, že žalobce dne 16.10.2024 vyzval žalovanou mj. k zaplacení nákladů na zakoupení odlehčeného mechanického variabilního invalidního vozíku Avanti UNI ve výši 102 658 Kč (viz k tomu rovněž detail odeslané zprávy na č.l. 15, dodejka datové zprávy na č.l. 15 z druhé strany, detail odeslané zprávy na č.l. 16, dodejka datové zprávy na č.l. 16 z druhé strany).

8. Z vyjádření žalované ze dne 26.11.2024 (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaná neuznala náklady na pořízení vozíku Avanti UNI za účelné, proto je žalobci odmítla uhradit (k tomu rovněž detail přijaté zprávy na č.l. 18, doručenka datové zprávy na č.l. 18 z druhé strany).

9. Z fotografií (č.l. 72 a 75), printscreenu (č.l. 64) a návodu k obsluze k vozíku Netti (č.l. 67 a dále elektronicky v ISAS) soud zjistil, že jde o neskládací invalidní vozík o hmotnosti 35 – 37,2 kg (kapitola 12. návodu). Z vozíku je možné demontovat některé jeho části, a to opěrku hlavy, bočnice, podnožky, polštář opěrky zad, zadní kola, přední kolečka; pro složení pro přepravu lze ještě otočit rukojeti dovnitř a uvolnit zádovou opěrku a sklopit ji dopředu (viz kapitola 7.2. návodu). Hmotnost nejtěžší části vozíku (rámu) je 24,8 kg (kapitola 1.7. návodu).

10. Z fotografií (č.l. 62 a 63), printscreenu (č.l. 64 z druhé strany a č.l. 65) a návodu k obsluze k vozíku Avanti (č.l. 69 a dále elektronicky v ISAS) soud zjistil, že jde o menší invalidní vozík o hmotnosti 11 – 18 kg (str. 48 návodu), který lze složit tak, že se odstraní sedací polštář, sejmou se stupačky nebo se nahoru odklopí obě podnožky a sedací kurt vpředu a vzadu se vytáhne nahoru (str. 8 návodu).

11. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je současně opatrovníkem žalobce, (viz protokol z jednání ze dne 13.4.2026 na č.l. 83) soud zjistil, že svědek je otcem žalobce, žalobce trpí dětskou mozkovou obrnou postihující všechny končetiny, pročež neovládá ruce ani nohy a není schopen aktivního sedu, pouze pasivního sedu s fixací. Žalobce v průběhu času využíval ortézu a dva typy invalidních vozíků, a to větší specializovaný vozík zn. Netti (dále jen „vozík Netti“ nebo také „velký vozík“) a menší vozík zn. Avanti UNI (dále jen „vozík Avanti“ nebo také „menší vozík“). Velký vozík je uzpůsoben pro daný typ postižení žalobce, avšak je těžký, když váží asi 32 kg, je neskladný a jeho přeprava vyžaduje demontáž jednotlivých částí, která trvá přibližně 15 minut. Naproti tomu menší vozík je lehčí, váží asi 12 kg, a je snadno složitelný. Menší vozík byl používán zejména pro transport žalobce automobilem, pro jeho pobyt ve škole a při běžných přesunech, zatímco velký vozík byl využíván především v domácím prostředí a při venkovních aktivitách. Důvodem pořízení menšího vozíku byla obtížná manipulace s velkým vozíkem při každodenním transportu. Při dopravě žalobce do školy docházelo ke kombinovanému využívání obou vozíků; menší vozík byl používán ve škole a byl tam i ponecháván, zatímco velký vozík byl využíván doma. Menší vozík používali též pracovníci školy, mimo jiné z důvodu jeho nižší hmotnosti. [Soud konstatuje, že svědek korigoval svou výpověď skrze právního zástupce žalobce tak, že velký vozík byl ve škole a k přepravě využíval menší vozík (viz protokol z jednání ze dne 18.5.2026 na č.l. 96)]. Menší vozík byl využíván i při cestách mimo domov, například při návštěvách, dovolených či cestách na chatu, kdy umožňoval přepravu automobilem. Žalobce nyní využívá převážně velký vozík, zejména v souvislosti s docházkou do dětského stacionáře, kam je přepravován specializovanou službou „Bezba“. Menší vozík je nadále používán příležitostně při kratších individuálních přepravách. Menší vozík pořízený v roce 2024 byl využíván převážně až do doby zahájení přepravy žalobce specializovanou službou „Bezba“.

12. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (viz protokol z jednání ze dne 18.5.2026 na č.l. 96) soud zjistil, že je matkou žalobce, žalobce trpí těžkým neurologickým postižením (kvadruplegie), v jehož důsledku není schopen samostatného sedu ani držení hlavy a je zcela odkázán na pomoc třetích osob. Na péči o žalobce se pravidelně podílí, a to přibližně třikrát až čtyřikrát týdně. Žalobce využívá dva typy invalidních vozíků, a to větší specializovaný vozík a menší transportní vozík. Velký vozík je zásadní pro každodenní fungování žalobce, neboť zajišťuje správnou polohu těla, která má vliv na dýchání, příjem potravy i celkový průběh dne. Tento vozík byl využíván ve škole a je využíván i v denním stacionáři. Dále svědkyně uvedla, že menší vozík byl pořízen za účelem transportu žalobce, zejména při dopravě do školy a zpět, případně při dalších přesunech, kdy nebyla dostupná svozová služba. Tento vozík je snadno rozložitelný a přepravitelný v osobním automobilu, na rozdíl od velkého vozíku, který svědkyně sama není schopna rozložit ani naložit do vozidla. Menší vozík používá při dopravě žalobce například k lékaři, na kontroly či při obstarávání běžných záležitostí. Velký vozík nelze využít pro tyto účely zejména z důvodu jeho rozměrů, hmotnosti a nemožnosti manipulace jednou osobou, stejně jako z důvodu omezení v prostorách budov (např. výtahy či plošiny), neboť vozík je lehce zakloněný. Nyní žalobce dochází do denního stacionáře, kam je zpravidla přepravován specializovanou službou „Bezba“ ve velkém vozíku. V případech, kdy tato služba není dostupná, je k transportu využíván menší vozík, přičemž následně je ve dvou osobách přepravován i velký vozík. Menší vozík je v současné době žalobcem nadále využíván, zejména při individuálních přepravách, přičemž jeho vhodnost je limitována dalším růstem žalobce.

13. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (viz protokol z jednání ze dne 18.5.2026 na č.l. 96) soud zjistil, že pracuje jako asistentka a o žalobce osobně pečuje přibližně dvakrát až třikrát týdně od ledna 2026. Péče spočívá zejména v zajištění přesunů, podávání stravy a celkové obsluze žalobce v domácím prostředí. Žalobce využívá velký invalidní vozík, ve kterém se nachází jak při pobytu doma, tak při vycházkách mimo dům. Jiný vozík žalobce nezná. Velký vozík je těžký, neskladný a obtížně manipulovatelný, zejména při přepravě automobilem. Velký vozík nelze jednoduše složit a pro jeho přepravu je nutné rozebrat jednotlivé části, jako jsou kola, podnožky a područky. Sama by vozík neuzvedla a jeho přepravu by zvládala jen obtížně. Běžně žalobce přepravuje specializovaná služba bezbariérové dopravy „Bezba“. Se žalobcem sama zdravotnická zařízení nenavštěvuje, tyto záležitosti zajišťuje rodina. Při pohybu venku je manipulace s vozíkem náročná, zejména při překonávání překážek či pohybu v méně přístupném terénu, vhodnější jsou zpevněné plochy, jako je asfalt nebo chodník.

14. Soud hodnotil provedené svědecké výpovědi v částech týkající se popisu jednotlivých vozíků, jejich používání žalobcem a manipulace s nimi jako věrohodné, neboť svědci na položené otázky odpovídali spontánně a uváděli konkrétní detaily týkající se jednotlivých vozíků. Je zjevné, že matka i otec jsou obeznámeni s oběma vozíky a používají je oba v běžném životě, byť tedy se jejich výpovědi rozchází ohledně rozsahu péče o žalobce. Současně ošetřovatelka žalobce popsala manipulaci s velkým vozíkem a v podstatě potvrdila, že cestování s ním je velmi náročné. Skutečnosti týkající se parametrů vozíků se opakují, vzájemně doplňují a rovněž odpovídají i skutečnostem zjištěným z fotografií a manuálů k jednotlivým vozíkům. Soud tak shrnuje, že mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi nejsou žádné závažné rozpory.

15. Z ostatních provedených důkazů (mail ze dne 13. 12. 2023 na č. l. 39, fotografie na č. l. 73) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

16. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav následovně: žalobce trpí od narození těžkým zdravotním postižením (dětskou mozkovou obrnou postihující všechny končetiny), v jehož důsledku je odkázán na invalidní vozík. Žalobci byl v roce 2023 pořízen robustní specializovaný vozík zn. Netti, který zajišťuje potřebnou fixaci těla, avšak vzhledem ke své hmotnosti a konstrukci je obtížně manipulovatelný a prakticky nepoužitelný pro běžnou přepravu. Z tohoto důvodu žalobce následně pořídil odlehčený mechanický vozík zn. Avanti, který je výrazně lehčí než vozík zn. Netti, je skládací a využívá se zejména k jeho transportu. Oba vozíky žalobce využíval a nadále využívá. Žalovaná uhradila náklady na pořízení robustního vozíku zn. Netti, neuhradila náklady za menší vozík zn. Avanti.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

20. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

21. Předně mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná odpovídá za újmu na zdraví žalobce dle § 420 odst. 1 obč. zák., pročež je povinna hradit účelné náklady spojené s léčením dle § 449 odst. 1 obč. zák. Soud se tak zabýval otázkou, zda náklady spojené s pořízením druhého invalidního vozíku pro žalobce jsou účelnými náklady spojenými s léčením ve smyslu shora uvedeného ustanovení. V této souvislosti soud poukazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.01.2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, jehož právní věta zní: „Nárok na náhradu nákladů léčení zahrnuje vedle nákladů potřebných k obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události též náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a rovněž skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat. Zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči.“. Přitom přihlédl i k tomu, že dle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením je třeba mít na paměti i snahu zachovat co možná nejlepší kvalitu života žalobce jako poškozeného a snahu společnosti o začlenění zdravotně hendikepovaných osob do společenského života (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2020, č.j. 25 Cdo 357/2019-79). Soud tedy shrnuje, že náhrada nákladů spojených s léčením zahrnuje nejen náklady směřující k samotné léčbě, ale i náklady na udržení zdravotního stavu a zajištění základních životních potřeb poškozeného, včetně nákladů na péči a kompenzační pomůcky, tj. i náklady na pořízení invalidního vozíku jako kompenzační pomůcky.

22. V nyní projednávané věci žalovaná uhradila náklady na pořízení velkého invalidního vozíku zn. Netti, přičemž dle stanoviska soudu i náklady na pořízení odlehčeného vozíku zn. Avanti jsou náklady účelné, které žalovaná je povinna žalobci nahradit. V dané věci oba vozíky žalobce využíval a využívá, přičemž soud má za prokázané, že velký invalidní vozík zn. Netti je s ohledem na svou konstrukci, hmotnost a rozměry vhodný zejména pro zajištění stabilní polohy žalobce, není však vhodný pro běžnou manipulaci a zejména přepravu žalobce zajišťovanou rodinnými příslušníky. Přeprava žalobce a jeho většího vozíku (pokud není zajišťována specializovanou bezbariérovou službou) vyžaduje demontáž jednotlivých částí vozíku, po jeho rozložení jej přesto není bez dalšího možné naložit do běžného osobního automobilu, manipulace s tímto vozíkem je fyzicky náročná, matka žalobce nadto tento vozík sama není schopna do vozidla naložit ani jej plně přepravit, neboť se jí ani v rozloženém stavu i s žalobcem nevejde do vozidla. Použití velkého vozíku je komplikované i v běžném vnitřním prostředí, zejména ve vztahu k výtahům či plošinám, přičemž tyto obtíže souvisejí i s jeho konstrukcí, kdy je vozík z důvodu zdravotního stavu žalobce nastaven v zakloněné poloze opěrky zad, tj. je velmi dlouhý. Naopak menší vozík zn. Avanti je skládací, lehčí a snadno manipulovatelný. Zejména umožňuje snadný převoz automobilem, využití při cestách k lékaři, do školského či sociálního zařízení nebo při pohybu žalobce mimo domov při nemožnosti přepravit velký vozík. Oba vozíky plní odlišné, navzájem nezastupitelné funkce. Soud poukazuje i na to, že bez existence menšího vozíku roste výrazně závislost žalobce na jeho okolí a je omezena jeho mobilita, a tím i zapojení do běžného života.

23. S ohledem na uvedené soud nepovažuje pořízení druhého invalidního vozíku za nadstandard, jak tvrdí žalovaná. V dané věci se nejedná o duplicitní zajištění téže potřeby či její komfortnější naplnění, nýbrž o zajištění odlišné a nezbytné funkce, bez níž by reálné zajištění mobility žalobce nebylo možné. Stejně tak soud důrazně odmítá námitku žalované, že žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen tyto rozdíly vnímat. Jednak účelnost nákladů ve smyslu § 449 obč. zák. není podmíněna subjektivním vnímáním poškozeného, nýbrž objektivní potřebou zajistit jeho životní potřeby odpovídajícím způsobem, jednak soud znovu poukazuje na snahu začlenit žalobce do společnosti a umožnit mu co možná nejlepší kvalitu života.

24. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, neboť náklady na pořízení druhého invalidního vozíku představují účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 449 obč. zák., a proto jí v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 54 885,60 Kč (výrok II.). Tyto náklady sestávají z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) po 5 220 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 a. t. za 8 úkonů právní služby: převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, replika ze dne 15.12.2025, účast na jednání dne 18.2.2026, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 17.3.2026, účast na jednání dne 13.4.2026 a dne 18.5.2026; tj. celkem 41 760 Kč (8 x 5 220 Kč);b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za 8 úkonů, tj. celkem 3 600 Kč (8 x 450 Kč);c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 9 525,60 Kč.

26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.