38 C 310/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupený obecným zmocněncem jméno FO Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 333,59 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 20 333,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 333,59 Kč za dobu do 30.3.2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 2.4.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 20 333,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 333,59 Kč za dobu do 30.3.2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 2.4.2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20.11.2019. Žalobkyně poté podala žalobu ke zdejšímu soudu, přičemž zdejší soud vydal rozsudek dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50, ve kterém žalobkyni v plném rozsahu vyhověl, mimo jiné přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu dle čl. 6.7 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 20 333,59 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné „nové jistiny“, tj. z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky, dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce za období od 18.8.2020 do 13.3.2024 reflektující jednotlivé platby žalovaného započtené na novou jistinu, která byla ke dni 18.8.2020 22 865 Kč.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že na pohledávku žalobkyně již plní v exekuci na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50. Požadavek na další smluvní pokutu považoval za nemorální, označil jej za pokutu z pokuty.

3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

4. Soud předně vyšel ze skutečností, které mezi stranami nebyly sporné, a to že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, dne 2.4.2019, předmětem byla finanční částka ve výši 30 000 Kč, která byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného (tomu odpovídá smlouva o podnikatelské zápůjčce na č.l. 15-17). Dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce v případě nezaplacení částky odpovídající nové jistině zápůjčky dle čl. 6.4. (zahrnující dosud nezaplacené původní splátky, tj. jistinu i běžný úrok) ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, a to až do jejího úplného zaplacení; smluvní pokutu lze požadovat i nad rámec smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce. Dále v čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce byly sjednány dvě smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15, či 30 dnů s tím, že je lze uplatnit kumulativně. V čl. 6.5. smlouvy o zápůjčce je sjednána další smluvní pokuta v případě neuhrazení tzv. nové jistiny zápůjčky do 10 dnů od zesplatnění, kterou žalobkyně může požadovat nad rámec smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce. Zápůjčka byla zesplatněna dopisem ze dne 20.11.2019 (prokázáno dopisem na č.l. 13).

5. Mezi stranami nebylo rovněž sporu o tom, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17.1.2022, č.j. 16 C 179/2020-50, v právní moci dne 1.3.2022 (tomu odpovídá rozsudek na č.l. 7-8) soud uložil žalovanému povinnost z tohoto titulu zaplatit žalobkyni částku 32 787 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 933 Kč za dobu od 12.12.2019 do 30.12.2019, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 360 Kč za dobu od 31.12.2019 do 24.1.2020, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 787 Kč za dobu od 25.1.2020 do zaplacení, částku 6 650,18 Kč představující smluvní pokutu (kapitalizovaná do dne 17.8.2020) a částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

6. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dopisem ze dne 13.3.2024 (prokázáno dopisem na č.l. 10 a podacím archem na č.l. 9).

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o zápůjčce v čl. 6.7. smlouvy, že žalovaný zaplatí žalobkyni po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny (tj. součtu nezaplacených splátek) až do úplného zaplacení. Požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty považuje soud za zcela v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů je ustálenou judikaturou Ústavního soudu vykládán jako souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (například nálezy Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 544/2000 a sp.zn. I. ÚS 3391/15). Zdejší soud si je vědom, že se jedná o mimořádný prostředek zasahující do zásady autonomie vůle, nicméně jeho použití je v nyní projednávané věci na místě. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 702/20, jehož právní věta zní: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.“. Přestože v uvedené věci byla řešena zejména povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníků před uzavřením smlouvy, dle názoru soudu jsou závěry Ústavního soudu použitelné i v nyní projednávané věci, neboť žalobkyně, která se specializuje na poskytování nebankovních úvěrů a je profesionálem v dané oblasti (jak je známo soudu z úřední činnosti) uzavřela smlouvu s žalovaným jakožto fyzickou osobou podnikající, která je v dané oblasti laikem.

12. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. S ohledem na pravomocný rozsudek zdejšího soudu žalovaný má na tuto půjčku uhradit částku ve výši 32 787 Kč zahrnující částku jistiny (22 865 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení) a smluvní pokuty (tj. 32 787 Kč minus 22 865 Kč, tj. 9 922 Kč), dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 933 Kč za dobu od 12.12.2019 do 30.12.2019, tj. částku 218,28 Kč; úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 360 Kč za dobu od 31.12.2019 do 24.1.2020, tj. 255,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 787 Kč za dobu od 25.1.2020 do zaplacení, tj. který soud kapitalizoval ke dni 17.8.2020 na částku ve výši 1 850,44 Kč; tj. na úrocích částku celkem 2 324,61 Kč; částku 6 650,18 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce (kapitalizovanou do dne 17.8.2020) a částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Nadto z formulace výroku rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50 vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby o které bylo tímto rozsudkem rozhodnuto, minimálně částku ve výši celkem 9 146 Kč (2 x částku ve výši 4 573 Kč). Žalovaný tak měl, resp. má uhradit žalobkyni na sjednaný úvěr částku minimálně ve výši 52 107,79 Kč (vypočtená jako součet částek v tomto odstavci ke dni 17.8.2020 a zahrnující rovněž i smluvní pokuty v celkové částce 16 572,18 Kč). Jestliže by soud vešel na požadavek žalobkyně s tím, že by žalovaný měl uhradit další smluvní pokutu ve výši 20 333,59 Kč (nadto s úrokem z prodlení), žalovaný by za poskytnutý úvěr, který mu byl vyplacen ve výši 30 000 Kč zaplatil téměř dvouapůlnásobek (částku minimálně ve výši 72 441,38 Kč), přičemž na smluvních pokutách by zaplatil částku celkem ve výši celkem 36 906,58 Kč (tj. 16 572,18 Kč + 20 333,59 Kč).

13. Soud v tomto nastavení práv a povinností žalobkyně a žalovaného vidí významnou nerovnost, která byť je v souladu se zásadou autonomie vůle, je v rozporu s korektivem dobrých mravů. Smyslem smluvní pokuty je totiž zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku sjednaného ve smlouvě. Jejím účelem je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta v projednávané věci nebyla sjednána tak, aby plnila své základní funkce, tedy funkci preventivní, uhrazovací i sankční, ale za účelem dalšího zisku. Smlouva o zápůjčce obsahuje totiž hned několik smluvních pokut a umožňuje jejich kumulaci (v čl. 6.1. smlouvy jsou ujednány dvě smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného, v čl. 6.5. smlouvy je sjednána pro případ prodlení žalovaného další smluvní pokuta a rovněž v čl. 6.7. je sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, přičemž všechny smluvní pokuty lze uplatnit současně). Již pravomocně přiznanou smluvní pokutu tak soud považuje za zcela přiměřenou k výši zajišťovanému závazku. Soud přitom přihlédl i ke sdělení žalovaného, že na závazek bylo ze strany žalovaného plněno v rámci exekučního řízení, přičemž tomu odpovídá i žalobní návrh (konkrétně výpočet smluvní pokuty), dle kterého byla tzv. nová jistina uhrazena. V posuzované věci tak výše smluvní pokuty představuje toliko nepřiměřené generování zisku žalované, které je zcela zjevně neúměrné k výši poskytnuté zápůjčky.

14. Nad rámec uvedeného soud poukazuje i na to, že zákonodárce s účinností od 24.4.2020 (tedy po uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným) novelizoval § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru skrze zákon č. 186/2020 Sb., když poskytl ochranu, která náleží spotřebitelům při uzavírání úvěrových a jim obdobných smluv i fyzickým osobám podnikajícím, a to tak že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby, tj. v daném případě by souhrn všech smluvních pokut neměl přesáhnout částku 15 000 Kč, přičemž pravomocně přiznána byla smluvní pokuta lehce přesahující zákonodárcem stanovenou hranici. Soud pro úplnost poukazuje na přechodné ustanovení k zákonu č. 186/2020 Sb. obsažené v čl. III bod 3, dle kterého byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka.

15. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Soud přiznal žalovanému nárok na paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony žalovaného (podání odporu a účast na ústním jednání dne 26.8.2024) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ve výši celkem 600 Kč (tj. 2 x 300 Kč) a to k rukám žalovaného dle § 149 odst. 3 o. s. ř.

17. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k určení jiné než zákonem stanovené lhůty neshledal důvody.