38 C 332/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) Jméno žalované IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2) Jméno advokáta B , IČO IČO zůstevitele sídlem Adresa zůstevitele na určení, že má žalobkyně právo na uspokojení pohledávky ze zajištění

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že má právo na uspokojení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazené směnky vlastní č. , hodnota, vystavené v Praze dne 28.11.2005 společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a avalované , Jméno zůstevitele, , nar. , datum, , zemř. , datum, , znějící na směnečnou sumu 3 198 984,72 Kč splatnou dne 21.10.2009, přiznanou směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2010, č.j. , hodnota, – směnečný peníz ve výši 3 198 984,72 Kč, 6 % úrok z této částky od 22.10.2009 do 22.6.2019 ve výši 1 856 813,43 Kč, směnečná odměna ve výši 10 663 Kč, náhrada nákladu řízení ve výši 128 390 Kč, tj. pohledávky v celkové výši 5 194 851,15 Kč, ze zajištění, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) k rukám právního zástupce žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 14 939 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků řízení nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.6.2024 došlou zdejšímu soudu dne 28.6.2024 domáhala určení, že má právo na uspokojení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazené směnky vlastní č. , hodnota, vystavené v Praze dne 28.11.2005 společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a avalované , Jméno zůstevitele, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „zůstavitel“), znějící na směnečnou sumu 3 198 984,72 Kč splatnou dne 21.10.2009, přiznanou směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2010, č.j. , hodnota, – směnečný peníz ve výši 3 198 984,72 Kč, 6 % úrok z této částky od 22.10.2009 do 22.6.2019 ve výši 1 856 813,43 Kč, směnečná odměna ve výši 10 663 Kč, náhrada nákladu řízení ve výši 128 390 Kč, tj. pohledávky v celkové výši 5 194 851,15 Kč, ze zajištění. V podané žalobě uvedla, že byla v rámci dědického řízení po zůstaviteli vyzvána k podání této žaloby, jelikož nebylo prokázáno právo na uspokojení pohledávky žalobkyně ze zajištění, přestože pohledávka jako taková prokázána byla. Shrnula, že je majitelkou a remitentkou shora uvedené směnky vlastní č. , hodnota, , přičemž na základě této směnky vydal Městský soud v Praze dne 28.11.2005 směnečný platební rozkaz č.j. , hodnota, . Žalobkyně poté podala návrh na zahájení exekučního řízení proti zůstaviteli, v rámci kterého byla zřízena zástavní práva na nemovitostech ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky, a to na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, a LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, . Následně bylo zahájeno insolvenční řízení se zůstavitelem a žalobkyně do tohoto řízení přihlásila svou pohledávku, a to jako nezajištěnou. Shora uvedené nemovitosti byly v rámci insolvenčního řízení zpeněženy, výtěžek zpeněžení byl vydán přihlášeným zajištěným věřitelům a došlo současně k výmazu zástavních práv k těmto nemovitostem. Žalobkyně tvrdila, že sice zaniklo zástavní právo, avšak toto právo se přeměnilo na právo na vydání výtěžku zpeněžení, které nadále trvá.

2. Žalovaná 1) s podanou žalobou nesouhlasila, jelikož právo na zajištění z titulu zástavního práva žalobkyně k nemovitostem zaniklo dle § 167 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění rozhodném (dále jen „insolvenční zákon“). Uvedla, že došlo ke zpeněžení nemovitostí (předmětu zástavního práva) v insolvenčním řízení, a tím zaniklo zajištění, a to bez ohledu na to, zda se věřitel do insolvenčního řízení přihlásil jako zajištěný, či nikoliv, nebo se vůbec nepřihlásil. Nadto zánik zajištění insolvenční zákon nepodmiňuje ani vydáním výtěžku zpeněžení. Zdůraznila, že nelze dodatečně zhojit pasivitu žalobkyně, která se do insolvenčního řízení přihlásila jako nezajištěný věřitel. Rovněž uvedla, že i kdyby zajištění nezaniklo dle § 167 IZ, zaniklo by dle § 47 odst. 6 ve spojení s § 69a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění rozhodném (dále jen „exekuční řád“), a to nařízením likvidace pozůstalosti, kterým současně skončilo exekuční řízení vedené proti zůstaviteli.

3. Žalovaná 2) s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že žalobkyně uplatnila v dědickém řízení po zůstaviteli pohledávku ve výši 5 194 851,15 Kč z titulu směnky vlastní č. , hodnota, a rovněž zajištění této pohledávky. Poukázala na důvody, pro které soudní komisař učinil závěr o tom, že nemá za prokázané zajištění pohledávky žalobkyně. Dále uvedla, že právo žalobkyně na uspokojení pohledávky ze zajištění zaniklo, jelikož v rámci insolvenčního řízení byly podniknuty všechny kroky pro vypořádání předmětu zajištění, výtěžek byl vydán zajištěným věřitelům a zástavní práva vymazána. Nesouhlasila s tím, že by se právo na vydání výtěžku zpeněžení „přeneslo“ do dědického řízení. Nadto poukázala na to, že nejpozději zajištění zaniklo nařízením likvidace pozůstalosti, jelikož tím došlo k zastavení exekučního řízení vedeného proti zůstaviteli, a tím i k zániku zástavních práv zřízených exekučními příkazy.

4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

5. Městský soud v Praze vydal dne 4.2.2010 směnečný platební rozkaz č.j. , hodnota, (č.l. 7), kterým uložil zůstaviteli zaplatit žalobkyni částku 3 198 984,72 Kč, úrok ve výši 6 % ročně z této částky za dobu od 22.10.2009 do zaplacení, odměnu ve výši 10 663 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 128 390 Kč, a to na základě směnky č. , hodnota, ze dne 28.11.2005 (č.l. 6).

6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26.5.2010, č.j. , hodnota, (č.l. 9) byla nařízena exekuce podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu č.j. , hodnota, k uspokojení pohledávky žalobkyně7. Exekuční příkazem ze dne 18.6.2010, č.j. , hodnota, (č.l. 10) bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitosti ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky a na spoluvlastnickém podílu zůstavitele na nemovitostech na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, a LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, (k tomu rovněž výpis z katastru nemovitostí na č.l. 19-20).

8. Exekuční příkazem ze dne 18.6.2010, č.j. , hodnota, (č.l. 11) bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitosti ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, (k tomu rovněž výpis z katastru nemovitostí na č.l. 17-18).

9. Proti zůstaviteli bylo vedeno insolvenční řízení u Městského soudu v Praze č.j. , insolvenční spisová značka, (č.l. 49 a 50-51).

10. Žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku za zůstavitelem vzniklou z titulu směnky č. , hodnota, jako vykonatelnou a nezajištěnou (přihláška na č.l. 73-74).

11. Nemovitosti zůstavitele na LV , hodnota, pro k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, a LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, byly v insolvenčním řízení zpeněženy, a to na základě kupní smlouvy a dodatku evidovaných v insolvenčním řízení pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, (č.l. 55-57 a 58), přičemž Městský soud v Praze udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení usnesením ze dne 6.10.2017 (č.l. 53-54).

12. Nemovitosti zůstavitele na LV č. , hodnota, k.ú. , adresa, byly v insolvenčním řízení zpeněženy, a to na základě kupní smlouvy evidované v insolvenčním řízení pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, (č.l. 60-62), přičemž Městský soud v Praze udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení usnesením ze dne 22.10.2018 (č.l. 59).

13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29.11.2022, č.j. , hodnota, (č.l. 21-23) byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstaviteli. Žalobkyně přihláška svou pohledávku do likvidace pozůstalosti dopisem ze dne 6.3.2023 a požadovala uspokojení pohledávky ze zajištění (přihláška žalobkyně na č.l. 24 a doručenka na č.l. 25).

14. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7.2.2024 sp. zn. , hodnota, (č.l. 13-15) soud zjistil, že pohledávka žalobkyně (označené v protokolu jako věřitel 4) byla prokázána, avšak nebylo prokázáno právo žalobkyně na uspokojení pohledávky ze zajištění. Právo na uspokojení pohledávky žalobkyně ze zajištění popřela žalovaná 1) [k tomu rovněž dopis žalované 1) ze dne 31.1.2024 na č.l. 16].

15. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7.6.2024, č.j. , hodnota, (č.l. 46-48) byla žalobkyně vyzvána k podání žaloby na určení, že má právo na uspokojení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazené směnky č. , hodnota, v celkové výši 5 194 851,15 Kč ze zajištění proti žalované 1) a žalované 2), a to ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení.

16. Z vyčíslení pohledávky ke dni 21.10.2009 ze dne 24.10.2019 (č.l. 12) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

17. Soud pro přehlednost shrnuje zjištěný skutkový stav: Žalobkyně má pohledávku za zůstavitelem přiznanou směnečným platebním rozkazem. Jelikož zůstavitel směnečný platební rozkaz dobrovolně nesplnil, domáhala se žalobkyně jeho výkonu v exekučním řízení. V rámci exekučního řízení byla zřízena exekutorská zástavní práva k nemovitostem ve vlastnictví či spoluvlastnictví zůstavitele. Se zůstavitelem bylo následně zahájeno insolvenční řízení, do kterého žalobkyně přihlásila svou pohledávku jako nezajištěnou. Nemovitosti zůstavitele, ke kterým bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch žalobkyně, byly prodány v rámci insolvenčního řízení. Poté bylo zahájeno dědické řízení po zůstaviteli, nařízena likvidace pozůstalosti, do kterého žalobkyně přihlásila svou pohledávku jako zajištěnou. Právo na uspokojení pohledávky žalobkyně ze zajištění bylo v dědickém řízení popřeno.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Podle § 260 odst. 1 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jestliže jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění popřel jiný věřitel, který včas složil u soudu stanovenou jistotu nebo u něhož soud od složení jistoty pravomocným usnesením upustil, ledaže by dodatečně vzal své popření zpět.

20. Podle § 262 odst. 1 z.ř.s. žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout21. Podle § 262 odst. 2 z.ř.s. žaloba se podává proti likvidačnímu správci; popřel-li pohledávku věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli.

22. Podle § 167 odst. 4 IZ zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky.

23. Žalobkyně byla jako věřitel v dědickém řízení vyzvána, aby do 1 měsíce od doručení usnesení ze dne 7.6.2024 podala určovací žalobu, že jí náleží pohledávka ze zajištění dle § 260 odst. 1 písm. b) z.ř.s. Žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu, žaloba došla soud dne 28.6.2024, tj. byla podána ve lhůtě dle § 262 odst. 1 z.ř.s. Současně ji žalobkyně podala proti likvidačnímu správci, tj. žalované 2), i proti věřiteli, který popřel pohledávku žalobkyně, tj. žalované 1), v souladu s § 262 odst. 2 z.ř.s. Soud pro přehlednost konstatuje, že pohledávka žalobkyně byla prokázána, sporné je pouze zajištění této pohledávky.

24. Soud dále konstatuje, že pohledávka žalobkyně byla zajištěna exekutorskými zástavními právy k nemovitostem ve vlastnictví či spoluvlastnictví zůstavitele. V insolvenčním řízení, do kterého se žalobkyně přihlásila jako nezajištěný věřitel, byly zpeněženy nemovitosti zůstavitele, na kterých vázla exekutorská zástavní práva zřízená ve prospěch žalobkyně (tj. zajištění žalobkyně), a současně došlo v insolvenčním řízení k vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům. Vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí v insolvenčním řízení zaniklo podle § 167 odst. 4 IZ zajištění pohledávky žalobkyně, jelikož zanikla exekutorská zástavní práva k těmto nemovitostem. K zániku zajištění došlo i přesto, že žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení jako nezajištěnou. Insolvenční zákon v § 167 odst. 4 totiž zcela jasně stanoví, že zpeněžením předmětu zajištění (zde nemovitostí) zajištění zaniká, a to navíc i těm věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásili. Pohledávka žalobkyně přihlášena do dědického řízení tudíž není zajištěná, a žalobkyně nemá právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění.

25. Soud nepřistoupil na argumentaci žalobkyně, že došlo k přeměně zajištění na právo na vydání zbývajícího výtěžku zpeněžení, jelikož tato „přeměna“ nemá jakoukoliv oporu v zákoně a dle stanoviska soudu ji ani nelze jakkoliv jinak dovodit. Soud má za to, že žalobkyně nestřežila náležitě svá práva dle zásady vigilantibus iura scripta sunt, když přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení jako nezajištěnou, a nyní se snaží své opomenutí dohnat touto právní konstrukcí, kterou však ani sama neopírá o žádné ustanovení platné právní úpravy. Pro úplnost soud dodává, že ze založených důkazů nevyplývá jakákoliv skutečnost, která by bránila žalobkyni přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou.

26. Nad rámec uvedeného soud k argumentaci žalovaných doplňuje, že zastavením exekuce skutečně zanikají účinky vydaných exekučních příkazů dle § 47 odst. 7 exekučního řádu, přičemž v dané věci byla nařízena likvidace pozůstalosti zůstavitele, čímž došlo k zastavení exekučního řízení dle § 198 odst. 1 z.ř.s. ze zákona. Soud však má s ohledem na shora uvedené za to, že k zániku zajištění žalobkyně došlo již zpeněžením výtěžku prodeje předmětů zajištění (nemovitostí) v insolvenčním řízení, nikoliv až nařízením likvidace pozůstalosti zůstavitele.

27. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl [výrok I.].

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) [výrok II.] soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované 1). Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 14 939 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), soud konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb., dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 o úkonech učiněných do 31.12.2024 a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 o úkonech učiněných od 1.1.2025, tj. odměna podle § 9 odst. 3 písm. a) [určovací žaloba týkající se pohledávky] a § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě; účast u jednání dne 3.2.2025; u prvního a druhého úkonů soud vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč, tj. odměna za jeden úkon ve výši 2 500 Kč, u třetího úkonu soud vycházel z tarifní hodnoty 65 000 Kč, tj. odměna za jeden úkon ve výši 3 700 Kč, tj. celkem 8 700 Kč (2 x 2 500 Kč plus 1 x 3 700 Kč);b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené 2 úkony (úkony učiněné do 31.12.2024) a po 450 Kč za 1 úkon (úkon učiněný po 1.1.2025), tj. celkem 1 050 Kč (2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč);c) náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas spojené s cestou ke zdejšímu soudu a zpět na jednání dne 3.2.2025 dle § 13 a § 14 a. t.: 1 cesta Hradec Králové – Praha – Hradec Králové v délce 220 km, při průměrné spotřebě 6,4/4,4/5,2 l/km, průměrné ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l [§ 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] a náhradě za používání silničních vozidel 5,80 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.], tj. 1 696 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas za 1 cestu Hradec Králové – Praha – Hradec Králové 6 x 30 minut po 150 Kč, tj. 900 Kč (cesta v délce 2:40 hodin), tj. celkem 2 596 Kč (tj. 1 696 Kč plus 900 Kč);d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 593 Kč.

29. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované 1) soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) [výrok III.] soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Právo na náhradu nákladů řízení by náleželo žalované 2), která byla ve věci úspěšná, avšak žalovaná 2) se nákladů výslovně vzdala, soud proto rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.