38 C 403/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 38 365,20 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 20 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 365,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 14. 2. 2024 do 5.12.2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 365,20 Kč za dobu od 6.12.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 31.8.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 38 365,20 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 20 000 Kč za období od 14. 2. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 3 980 Kč, nákladů právního zastoupení ve výši 6 195,20 Kč, a dále úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 14.2.2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 22.3.2024 dohodu o uznání dluhu z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.1.2024 a splátkovém kalendáři, dle které měla žalovaná uhradit specifikovaný dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 3 000 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření této dohody a jedné poslední splátce odpovídající zbytku dluhu až do jeho úplného uhrazení. První splátka měla být uhrazena nejpozději do 30 4.2024. Žalovaná však neplnila podmínky dle sjednané dohody, dluh se tak stal splatným ke dni 1.5.2024. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění ze dne 19.8.2024.

2. Žalovaná nesporovala poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč ze strany žalobkyně. Tvrdila však, že tuto částku vrátila ve třech platbách provedených dne 25.11.2024 a dne 5.12.2024. Žalovaná dále namítla, že smlouva o úvěru, jež byla podkladem pro sjednání dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, je absolutně neplatná, a to pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně při sjednání původní úvěrové smlouvy i následné dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři. Jediným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti žalované byly výpisy z účtu za období září až listopad roku 2023. Z nich však vyplývá, že výsledek hospodaření žalované byl v průměru záporný a zůstatek na účtu setrvale klesal. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že v době podpisu smlouvy i dohody nebyla schopna posoudit ani ovládnout své jednání s ohledem na své duševní onemocnění, pro které byla hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Podáním ze dne 25.11.2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do výše 18 365,20 Kč, neboť tuto částku žalovaná po podání žaloby uhradila, podáním ze dne 4.3.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do výše 1 634 Kč, neboť žalovaná i tuto částku žalobkyni uhradila po podání žaloby.

4. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 20 000 Kč.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8.1.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 56-64), a to na základě žádosti o spotřebitelský úvěr (č.l. 43). Z předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále poplatek ve výši 2 457 Kč. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 0 %, RPSN 353 %. Celkovou částku ve výši 22 457 Kč se žalovaná zavázala uhradit do 28 dnů. Soud dále vycházel z tvrzení, která byla mezi účastníky nesporná, a to že žalobkyně žalované zaslala na její bankovní účet částku 20 000 Kč.

7. Z žádosti o poskytnutí úvěru 310274 a vyhodnocení úvěruschopnosti (č.l. 43) soud zjistil, že žalobkyně před podpisem smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou při podání žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla, že má příjem 80 000 Kč, výdaje ve výši 3 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 890 Kč, splátky úvěrů činí 9 000 Kč; žalobkyně vyhodnotila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 44 340 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč, jiné finanční závazky ve výši 9 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 890 Kč, čistý příjem domácnosti ve výši 36 590 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalované (č.l. 49-55) soud zjistil, že se jedná o podnikatelský bankovní účet, průměrné výdaje související s bydlením (příp. podnikáním) žalované činí 21 108 Kč měsíčně, průměrné výdaje na splácení úvěrů činí 21 861 Kč měsíčně. Z výpisů EUCB (č.l. 44) a REPI (č.l. 45-48) soud zjistil, že žalovaná nebyla ke dni 8.1.2024 uvedena v těchto registrech dlužníků.

8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22.3.2024 dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři (č.l. 10), ve které žalovaná uznala dlužnou částku a zavázala se zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od 14.2.2024 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 14.2.2024 do zaplacení, nejvýše do 50 % z částky jistiny, a náhradu právního zastoupení ve výši 6 195,20 Kč, to vše ve splátkách ve výši nejméně 3 000 Kč měsíčně.

9. Dopisem ze dne 19.8.2024 (č.l. 9) vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Z potvrzení o provedených platbách (č.l. 32-33) soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 25.11.2024 částku ve výši 8 365,20 Kč a ve výši 10 000 Kč, dne 5.12.2024 částku ve výši 1 634,80 Kč, tj. celkem částku ve výši 20 000 Kč.

11. Z potvrzení o hospitalizaci (č.l. 34) a ze zprávy ošetřujícímu lékaři ze dne 24.6.2024 (č.l. 78) soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

22. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kromě jistiny poplatky ve výši 2 457 Kč, tedy celkem částku ve výši 22 457 Kč. Následně byla celková dlužná částka navýšena v rámci dohody o uznání dluhu, ve které žalovaná uznala dlužnou částku a zavázala se zaplatit žalobkyni nad rámec jistiny ve výši 20 000 Kč ještě navýšený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč (místo původního poplatku ve výši 2 457 Kč), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od 14. 2. 2024 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 14. 2. 2024 do zaplacení, nejvýše do 50 % z částky jistiny, a náhradu právního zastoupení ve výši 6 195,20 Kč. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Žalobkyně sice prověřovala schopnost žalované jako spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr, tedy posuzovala úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, dle soudu však nepostupovala s odbornou péčí.

23. Předně v daném případě se žalobkyně spokojila s výpisy z podnikatelského bankovního účtu žalované, přestože žalovaná byla v postavení spotřebitele. Z předložených výpisů z účtu žalované za období září až listopad 2023 nadto vyplývá, že měsíční náklady spojené s bydlením či nájmem činí v průměru 21 108 Kč měsíčně, přičemž vzhledem k tomu, že žalobkyně vycházela pouze z výpisů z podnikatelského účtu žalované, není zřejmé, které výdaje souvisí s náklady žalované na bydlení a které s její podnikatelskou činností. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z nákladů na bydlení ve výši 2 890 Kč, což však předloženým výpisům neodpovídá. Rovněž posuzované měsíční náklady související se splátkami jiných úvěrů ve výši 9 000 Kč nemají oporu v předložených výpisech z účtu, dle kterých tyto náklady činily průměrně 21 861 Kč měsíčně. Dále soud poukazuje na to, že k 30.9.2023, k 31.10.2023 a 30.11.2023 žalovaná měla sice plusový konečný zůstatek na účtu, avšak tento se neustále snižoval až na konečný zůstatek ke dni 30.11.2023 ve výši 1 101,72 Kč, závěr žalobkyně, že žalovaná disponuje měsíčním čistým příjmem 36 590 Kč, a je tak schopna poskytnutý úvěr splácet, je tak zcela nesprávný.

24. Soud připomíná, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z výpisu z účtu spotřebitele. Žalobkyně si nevyžádala jakékoli další podklady, nadto v daném případě se spokojila pouze s výpisy z podnikatelského bankovního účtu žalované, přestože žalovaná byla v postavení spotřebitele. Posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně tak má soud za naprosto nedostatečné. Na tom nic nemění ani to, že žalovaná není evidována v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77). Žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neoznačila jiné důkazy k prokázání řádného splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyní provedený způsob ověření úvěruschopnosti žalované byl čistě formální a neodpovídající reálným poměrům žalované. Žalobkyně nedostatečně posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a smlouva o úvěru je tak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

25. Nad rámec výše uvedeného soud považuje rovněž výši poplatků v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Ačkoli je úroková sazba ve Smlouvě ve výši 0 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je až 353 %. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byla sjednaná RPSN ve výši 353 %, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2024 obvyklá výše RPSN u úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,68 % ročně. Je tak zřejmé, že sjednaná RPSN je více než 36násobná, smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný, a tudíž by smlouva o úvěru dle jeho stanoviska neobstála, i kdyby žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila řádně.

26. Pro úplnost soud dodává, že se s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně blíže nezabýval tvrzeními žalované o tom, že žalovaná v době podpisu smlouvy i dohody nebyla schopna posoudit ani ovládnout své jednání s ohledem na své duševní onemocnění, pro které byla hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici.

27. V dané věci žalobkyně dále předložila dohodu o uznání dluhu ze dne 22.3.2024, ve které žalovaná uznala svůj dluh plynoucí ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud však s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru považuje za neplatnou i dohodu o uznání dluhu. Uznání dluhu ze své akcesorické povahy vyžaduje, aby zde byl dán závazek, který zakládá vznik dluhu. Uznání dluhu tak má být utvrzením závazku již existujícího. Pakliže dluh neexistuje, nebo z důvodu neplatnosti vůbec nevznikl, nemůže být uznáním dluhu utvrzen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2011, sp. zn. 33 Cdo 1368/2009). Ostatně i na sjednání samotné dohody o uznání dluhu je třeba vztáhnout povinnost žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná řádně nehradila svůj dluh, který byl dohodou o uznání dluhu navíc dále značně navýšen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.5.2023, sp. zn. 20 Cdo 1063/2023).

28. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč, a to jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalobkyně nemá nárok na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení nedostala, a to s ohledem na § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je totiž povinna vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě smlouvy o úvěru, která je podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná toto učinila a žalobkyni vyčerpanou jistinu žalobkyni vrátila, což žalobkyně zohlednila rovněž v částečném zpětvzetí žaloby.

29. S ohledem na výše uvedené soud ve výroku II. žalobu zamítl co do částky 18 365,20 Kč s příslušenstvím.

30. V této souvislosti soud poukazuje na to, že při vyhlášení rozsudku se ve výroku II. rozsudku. dopustil chyby v počtech, resp. zjevné nesprávnosti, když namísto zamítnutí žaloby co do částky 18 365,20 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do částky 18 366 Kč, tj. co do částky o 0,80 Kč vyšší. Soud tuto zjevnou nesprávnost (která spočívá v matematické chybě) opravil v písemném vyhotovení rozsudku, aniž by vydával opravné usnesení dle § 164 o. s. ř., když však postupoval analogicky dle § 164 o. s. ř., dle kterého předseda senátu opraví kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. K tomu soud uvádí, že Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25.11.2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010 aproboval postup, kdy soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku ve výroku uvedl místo ve vyhlášeném rozsudku nesprávně uvedeného údaje údaj správný a v odůvodnění svůj postup při odstraňování zjevné nesprávnosti odůvodnil s odkazem na § 164 o. s. ř.

31. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a podle § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Žalobkyni by tak náležela náhrada nákladů řízení vypočtená z částky 20 000 Kč, žalované z částky 18 365,20 Kč. Poměr úspěchu obou účastnic by tak byl přibližně stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.