38 C 513/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: Název žalobce , IČO IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 900 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 900 000 Kč za dobu od 1.10.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 134 116,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 27.12.2024 doručenou zdejšímu soudu dne 30.12.2024 domáhal zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené smluvní pokuty. V žalobě uvedl, že dne 21.3.2017 uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu , hodnota, ve znění Dodatku č. 1, jejímž předmětem byl pronájem části pozemku veřejného prostranství, jež se nachází před objektem č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , adresa, , o výměře cca 56,5 m2 dle situačního plánku, který tvoří přílohu nájemní smlouvy. Pozemek byl pronajat výhradně za účelem umístění restaurační předzahrádky. Žalobce vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 26.4.2021, výpověď byla doručena žalované dne 27.4.2021. Od prvého dne měsíce následujícího od doručení výpovědi, tj. od 1.5.2021 počala běžet výpovědní doba, která skončila dne 31.7.2021. Žalovaná měla povinnost prostor vyklidit a předat žalobci, toto však neučinila, žalovaná podala žalobu na určení neplatnosti uvedené výpovědi, přičemž tato byla pravomocně zamítnuta. Žalobce proto uplatnil vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. VI. odst. 1 písm. c) nájemní smlouvy, kterou účastníci sjednali na 10 000 Kč za den, a to za dobu od 1.8.2021. Nyní podanou žalobou žalobce uplatnil smluvní pokutu za období od 1.1.2022 do 31.3.2022 (tj. 90 dní) v celkové výši 900 000 Kč s úrokem z prodlení od 1.10.2023 do zaplacení, kterou žalovaná neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 16.7.2024.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobcem uzavřela dne 21.3.2017 nájemní smlouvu , hodnota, , jejímž předmětem byl nájem části pozemku na adrese , adresa, za účelem umístění restaurační zahrádky. Namítla, že z textu nájemní smlouvy nevyplývá, že by žalovaná měla smluvní povinnost pozemek, resp. jeho část dle nájemní smlouvy, po skončení nájemního vztahu vyklidit a protokolárně předat. Rovněž poukázala na to, že žalobce je dominantní soutěžitel v oblasti pronájmu předzahrádek, jelikož je téměř jediným vlastníkem veřejného prostoru v dané oblasti. Žalobce současně své postavení zneužívá k nerovnovážným podmínkám v neprospěch slabší strany, tj. žalované. Ujednání o smluvní pokutě je zjevně ujednáním, které bylo do smlouvy vtěleno, aniž by žalovaná jako slabší strana mohla o takovém ustanovení jednat, současně dané ustanovení působí žalované nedůvodnou újmu. Ujednání o smluvní pokutě tak považovala za neplatné. Současně žalovaná poukázala na nerovný přístup žalobce ve vztahu k jiným nájemníkům, žalovaná jednání žalobce považovala za zneužití práva, které nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná současně stanovenou sankci považovala za zcela nepřiměřenou a navrhla soudu moderaci smluvní pokuty. Zdůraznila, že v době, za kterou je požadována smluvní pokuta, předmět nájmu neužívala. Současně žalovaná uvedla, že dne 26.8.2024 uzavřela s žalobcem novou smlouvu o nájmu č. , hodnota, .

3. Žalobce na výzvu soudu ohledně přiměřenosti výše smluvní pokuty uvedl, že při skončení nájmu byla žalovaná povinna vyklidit předmětné pozemky a předat je žalobci, což neučinila, čímž porušila svou povinnost. Žalobce vypověděl smlouvu s ohledem na Koncepci umístění restauračních zahrádek s cílem kultivovat a zkvalitnit užívání významných částí památkově chráněného území centra , adresa, . Zájmem žalobce bylo, aby byl veřejný prostor očištěn a aby provozovatelé přešli na nový režim. Smluvní pokuta měla nejen sankční, ale i preventivní charakter. Žalovaná se smluvní pokutou a její výší byla srozuměna, když nájemní smlouvu s žalobcem uzavřela. V této souvislosti poukázal na to, že žalobce a žalovaná uzavřeli novou nájemní smlouvu, kde je v čl. VII. odst. 1 písm. d) opět sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnost vyklidit a předat předmět nájmu při jeho skončení. Žalobce má za to, že výše smluvní pokuty je přiměřená a zcela odpovídá potřebě žalobce zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného pozemku. Žalobce odmítl rovněž tvrzení žalované, že by přistupovala k jednotlivým nájemníkům odlišně.

4. Žalovaná na výzvu soudu ohledně přiměřenosti výše smluvní pokuty uvedla, že smluvní pokuta má sankcionovat povinnost, kterou žalovaná neměla, tj. protokolárně předat předmět nájmu, a že jednání žalované se žalobce nikterak nedotklo. Zdůraznila rovněž, že smluvní pokuta nebyla platně sjednána, nevyklizením předmětu nájmu nemohla žalobci vzniknout škoda, když předmět nájmu není pro kohokoli jiného než pro žalovanou použitelný jako předzahrádka a žalobce pro tento prostor nemá jiné hospodářské využití.

5. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

6. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 21.3.2017 nájemní smlouvu , hodnota, , předmětem nájmu byla část pozemku veřejného prostranství o výměře 56,5 m² nacházející se na , adresa, (viz protokol o jednání dne 1.10.2025). Dále soud z nájemní smlouvy , hodnota, (č.l. 6 z druhé strany a č.l. 9 a 10) a situačního výkresu (č.l. 11) zjistil, že předmět nájmu byl vyznačen na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. 1 této smlouvy. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 50 Kč/m2/den, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností výpovědi ve 3 měsíční výpovědní době i bez udání důvodu, výpovědní doba počíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně (čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy). Dle čl. VI. odst. 1 písm. c) nájemní smlouvy za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, a to částku 10 000 Kč denně do doby protokolárního předání předmětu nájmu.

7. Z výpovědi z nájmu ze dne 26.4.2021 (č.l. 11 z druhé strany) soud zjistil, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu dne 26.4.2021. Z doručenky k výpovědi (č.l. 12) soud zjistil, že výpověď byla žalované doručena dne 27.4.2021.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.12.2022, č.j. 30 C 272/2021-87 (č.l. 12 z druhé strany až 16) ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 91 Co 133/2023-142 (č.l. 16 z druhé strany až 17) soud zjistil, že žaloba na určení, že výpověď nájemní smlouvy ze strany žalobce doručená žalované dne 27.4.2021 je neplatná, byla pravomocně zamítnuta.

9. Z výzvy k vyklizení ze dne 29.12.2021 (č.l. 18) soud zjistil, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k vyklizení předmětné části pozemku.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1.12.2023, č.j. 40 C 112/2023-29 (č.l. 19-20) soud zjistil, že bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vyklidit předmětnou část pozemku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, žaloba na vyklizení byla podána dne 15.6.2023.

11. Z výzvy k úhradě faktického užívání a smluvní pokuty ze dne 30.8.2023 (č.l. 20 z druhé strany) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných smluvních pokut, a to do 30.9.2023. Z doručenky k výzvě k úhradě (č.l. 21 z druhé strany) soud zjistil, že výzva k úhradě byla žalované doručena dne 4.9.2023.

12. Ze žádosti o prominutí dluhu ze dne 27.11.2023 (č.l. 22-26) a usnesení zastupitelstva Hlavního města Prahy ze dne 23.5.2024 (č. l. 27) soud zjistil, že žalovaná požádala žalobce o prominutí dluhu – smluvní pokuty dle obdržené výzvy, žalobce však s prominutím dluhu nesouhlasil a uložil Radě hlavního města Prahy zajistit dodržování smluvních vztahů v rámci agendy komerčních pronájmů veřejných prostranství.

13. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 16.7.2024 (č.l. 27 z druhé strany) a doručenky (č.l. 29 z druhé strany) soud zjistil, že žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 19.7.2024.

14. Z nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 26.8.2024 (č.l. 62-69) soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli novou nájemní smlouvu, předmětem nájmu byla část pozemku parc. č. , hodnota, , o maximální výměře 34 m2, jež se nachází před objektem č. p. , adresa, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Dle čl. VII. odst. 1 písm. c) nové nájemní smlouvy za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, a to ve výši 10 000 Kč za každý i jen započatý den, v němž bude porušení některé z těchto povinností trvat, a to za jakoukoliv nedodrženou podmínku/povinnost.

15. Z platebního rozkazu (č.l. 29), podání Hospodářské komoře Praha 1 (č.l. 44-55) a koncepce umístění restauračních zahrádek (č.l. 56-61) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

16. Soud neprovedl k důkazu správní spis vedený Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ohledně podání žalované ze dne 9.12.2024 (tj. ohledně podání na č.l. 44-55) pro nadbytečnost, neboť výsledek tohoto řízení není relevantní pro posouzení nyní projednávané věci.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

20. Podle § 2231 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

21. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

23. Žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu dle § 2201 a násl. o. z., jejímž předmětem byl pronájem části pozemku veřejného prostranství, jež se nachází před objektem č. p. , adresa, , o výměře cca 56,5 m2 dle situačního plánku, který tvoří přílohu nájemní smlouvy. Nájemní vztah skončil výpovědí dle § 2231 o. z. ze strany žalobce ze dne 26.4.2021, která byla doručena žalované dne 27.6.2021, po uplynutí tříměsíční výpovědní doby dle čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy. Žalovaná tak byla povinna při skončení nájmu předmět nájmu vyklidit a předat žalobci. Soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že žalovaná tak neučinila, když proti ní byla podána žaloba na vyklizení předmětu nájmu dne 15.6.2023 a dne 1.12.2023 byl vydán Obvodním soudem pro , adresa, rozsudek č.j. 40 C 112/2023-29 ukládající žalované povinnost předmět nájmu vyklidit a vyklizený předat žalobci. Povinnost vyklidit předmět nájmu a předat jej žalobci vyplývá přímo z § 2225 o. z., dle kterého při skončení nájmu odevzdá nájemce věc pronajímateli. Žalobci tak v souladu s čl. VI. odst. 1 písm. c) smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč denně za dobu od 1.1.2022 do 31.3.2022 (90 dnů), tj. ve výši 900 000 Kč (90 x 10 000 Kč).

24. Soud nepřistoupil na argumentaci žalované, že ustanovení o smluvní pokutě je neplatné s ohledem na to, že žalobce je silnější smluvní stranou a své postavení stanovením smluvní pokuty zneužil. Soud nesouhlasí s argumentací žalované, že je slabší smluvní stranou, když nemohla ovlivnit znění smlouvy, a to včetně ujednání o výši smluvní pokuty. Žalobce žalovanou k podepsání nájemní smlouvy žádným způsobem nenutil, což ostatně žalovaná ani netvrdila. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce je ve výhradním postavení, neboť předmětnou nemovitost může vlastnit pouze on, žalovaná si tak nemohla pronajmout prostor od jiného subjektu, byla tedy v situaci, kdy musí zcela souhlasit s předloženým zněním smlouvy, či zůstat bez prostoru předzahrádky. Ačkoli je si soud vědom specifického postavení žalobce, má za to, že obdobně by probíhalo jednání s jakýmkoli jiným subjektem. Jestliže žalovaná na určitém místě provozuje restaurační zařízení, pak je zřejmé, že prostor předzahrádky musí prostorově navazovat na provozovnu žalované. Ať už by tak byl vlastníkem pozemku kdokoli, žalovaná by byla vždy ve stejné pozici, tedy buď by souhlasila s podmínkami tohoto vlastníka, nebo by nájemní smlouvu neuzavřela a zůstala bez předzahrádky, příp. by přesunula provozovnu na jiné místo. Žalovaná však toto neučinila, rozhodla se, že předzahrádku i za navržených podmínek provozovat chce, což bylo její podnikatelské rozhodnutí. Soud zdůrazňuje, že z žádných předpisů nevyplývá povinnost mít předzahrádku, žalovaná tak smlouvu uzavřela zcela dobrovolně, čímž přijala veškerá práva a povinnosti z ní plynoucí. Povinnost hradit smluvní pokutu v případě, kdy žalovaná včas nevyklidí a protokolárně nepředá nemovitost žalobci, je formulována jednoznačně. Zcela konkrétně byla určena rovněž výše smluvní pokuty 10 000 Kč za každý den prodlení. Nadto bylo v řízení prokázáno, že dne 26.8.2024 žalovaná a žalobce uzavřeli novou nájemní smlouvu, jejíž předmětem je stejný, avšak pouze menší, prostor, přičemž smluvní pokuta zůstala v nové smlouvě totožná. Žalovaná tuto nájemní smlouvu se stejnou sankcí za nevyklizení a nepředání předmětu nájmu uzavřela, tedy opětovně projevila vůli být takovým smluvním ujednáním vázána, přestože v projednávané věci jeho platnost namítá a rozporuje. Soud proto tvrzení žalované v tomto směru považuje za účelové.

25. Soud rovněž neshledal, neplatnost ujednání o smluvní pokutě z důvodu, že žalované nebyla stanovena zvláštním ustanovením povinnost protokolárně předat předmět nájmu při jeho skončení. Soud k tomuto uvádí, že tato povinnost vyplývá implicitně z ustanovení čl. VI. odst. 1 písm. c) nájemní smlouvy. Nadto žalovaná ani netvrdila, že by předmět nájmu vyklidila a jakýmkoli způsobem žalobci předala, byť za absence předávacího protokolu. Žalovaná opakovaně tvrdila pouze to, že v době skončení nájmu byl předmět nájmu vyklizen. Toto tvrzení žalované má však soud za vyvrácené, a to pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1.12.2023, č.j. 40 C 112/2023-29, jak bylo uvedeno již výše, jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vyklidit předmět nájmu a vyplývá z něj, že žalovaná pokračovala v užívání prostor navzdory skončení nájmu.

26. Žalovaná dále namítala, že ujednaná smluvní pokuta je nepřiměřená a navrhla její moderaci dle § 2051 o. z. Soud tedy přistoupil k aplikaci tzv. tříkrokového testu dle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2023 ve věci sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, dle kterého „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“. Soud tak na základě shora uvedeného posuzoval přiměřenost konkrétního vzneseného nároku, a nikoliv přiměřenost ujednání samotného, které zůstává nedotčeno v souladu se zásadou pacta sunt servanda.

27. Soud se tak v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu nejprve zabýval funkcí smluvní pokuty, přičemž vycházel z obecných výkladových pravidel občanského zákoníku a v souladu s § 556 o. z. zohlednil především vůli jednajících stran (první krok tzv. tříkrokového testu). Dále se při přezkumu přiměřenosti nároku žalobce na smluvní pokutu zabýval posouzením okolností porušení smluvní povinnosti a taktéž přihlédl k dotčení zájmů stran, k okolnostem známým v době sjednávání smluvní pokuty, jakož i k okolnostem známým v době porušení smlouvy i okolnostem nastalým po porušení povinnosti (druhý krok tzv. tříkrokového testu). Pokud by byl nárok žalobce nepřiměřený, soud by přistoupil k moderaci smluvní pokuty (třetí krok tzv. tříkrokového testu).

28. Žalobce označil funkci smluvní pokuty za preventivní, tj. s účelem předcházet porušení smluvní povinnosti, a sankční, tj. že se mělo jednat o smluvní pokutu sjednanou bez ohledu na případně způsobenou škodu v důsledku porušení zajištěné povinnosti. Pro posouzení přiměřenosti nároku žalobce tak soud vycházel z míry zásahu do zájmů smluvních stran. Soud připomíná, že nájemní smlouva byla uzavřena na prostor pronájmu předzahrádky nacházející se na lukrativním místě v centru Prahy v bezprostřední blízkosti např. Karlova mostu, tj. v místě s vysokou koncentrací lidí, zejména turistů. Soud v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2019, sp. zn. 26 Cdo 2823/2019, v němž Nejvyšší soud posuzoval přiměřenost smluvní pokuty (shodně) ve výši 10 000 Kč denně do doby protokolárního předmětu nájmu za období od 2.1.2013 do 31.1.2013 (předmětem byl nájem části pozemku o výměře 14 m2 za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku), kterou Nejvyšší soud shledal za přiměřenou, když mj. uvedl, že: „Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Není-li smluvní pokuta pro dlužníka dostatečnou pobídkou, aby splnil svoji vyklizovací povinnost, má pro něj možnost (nadále) užívat předmět nájmu nepochybně větší hodnotu, než kolik činí dohodnutá výše (denní sazba) smluvní pokuty. Tedy dohodnutá smluvní pokuta je přinejmenším adekvátní tomu, jak si sám dlužník „cení“ možnosti předmět nájmu nadále užívat.“ a dále zdůraznil, že: „žalovaný musel být s výší denní sazby smluvní pokuty při jejím sjednávání srozuměn a věděl, že odpovídá potřebě zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného pozemku centrálního pražského náměstí, které je jako předmět pronájmu za účelem podnikatelské činnosti velmi lukrativním místem. Jestliže nájemní vztah skončil, vznikla mu povinnost vyklidit předmět nájmu. To, že ho ve sjednané době nevyklidil, nasvědčuje tomu, že dohodnutá smluvní pokuta nebyla pro něj očividně dostatečnou pobídkou.“.

29. Soud má za to, že okolnosti případu ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou shodné s projednávaným případem, neboť i zde se jedná o vysoce exponovaný pozemek centrálního pražského náměstí (v tomto případě , adresa, ) v bezprostřední blízkosti Karlova mostu a tzv. Hradebního korza, který je velmi lukrativním místem z hlediska podnikatelské činnosti s ohledem na vysokou koncentraci lidí. Ostatně je zřejmé, že jestliže žalovaná i přes sjednanou smluvní pokutu nadále užívala daný prostor, tj. její výše nebyla dostatečnou pobídkou, aby splnila svoji vyklizovací povinnost, měla pro ni možnost i nadále (tj. bez právního důvodu) užívat předmět nájmu nepochybně větší hodnotu, než kolik činila dohodnutá výše (denní sazba) smluvní pokuty. Tato výše smluvní pokuty byla přinejmenším adekvátní tomu, jak si žalovaná sama „cenila“ možnosti předmět nájmu i nadále užívat, přestože k užívání již neměla právní důvod. Celková výše smluvní pokuty je pak důsledkem déletrvajícího prodlení žalované se splněním zajištěné povinnosti. Soud poukazuje i na to, že Nejvyšší soud shledal stejnou výši smluvní pokuty za přiměřenou již v tehdy projednávaném období roku 2013, přičemž je obecně známo, že ceny pronájmu prostor v mezidobí značně vzrostly, nadto se jednalo i o pozemek výrazně menší.

30. Soud shledal, že žalovaná porušila své povinnosti úmyslně, když po skončení nájemní smlouvy nadále bez právního důvodu užívala prostory, které nevyklidila ani nepředala. Tuto skutečnost potvrzuje pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1.12.2023, sp. zn. 40 C 112/2023. Ostatně i platnost výpovědi ze strany žalobce byla potvrzena pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.12.2022, sp. zn. 30 C 272/2021, které bylo potvrzeno rozhodnutím Městského soudu v Praze a které soudu nepřísluší přezkoumávat. Soud považuje za rozhodující, že nájem skončil, žalovaná měla prostory vyklidit a předat, což neučinila.

31. Soud dále konstatuje, že žalobce mohl smlouvu vypovědět i bez uvedení důvodu, a proto považuje za nadbytečné se podrobněji zabývat motivy výpovědi. Přesto žalobce vysvětlil, že důvodem ukončení nájemní smlouvy byla kultivace veřejného prostoru, zejména zmenšení restauračních zahrádek v rušných lokalitách, aby neomezovaly pohyb osob na základě vypracované koncepce. Soud konstatuje, že porovnáním původní a nové nájemní smlouvy je zřetelné zmenšení pronajímané plochy z 56,5 m² na max. 34 m², což potvrzuje zájem žalobce na úpravě prostoru. Porušením povinnosti ze strany žalované došlo k zásahu do zájmů žalobce, který nemohl svůj záměr realizovat a musel se domáhat vyklizení soudní cestou. Naproti tomu žalovaná nadále využívala lukrativní prostor v centru Prahy bez právního důvodu, což jí umožnilo pokračovat v podnikání bez omezení.

32. S ohledem na shora uvedené soud posoudil výši smluvní pokuty jako přiměřenou, smluvní pokutu k návrhu žalované proto nemoderoval, a žalobě tak v celém rozsahu vyhověl (výrok I.) včetně požadovaného příslušenství (výrok I.). O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

33. Pro úplnost soud konstatuje, že před zdejším soudem byl v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 239/2024 projednáván nárok žalobce z totožné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou na smluvní pokutu vyčíslenou za období od 1.8.2021 do 31.12.2021. Zdejší soud rozsudkem ze dne 14.1.2025, č.j. 39 C 239/2024-110 žalobě vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 530 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 3.6.2025, č.j. 12 Co 130/2025-140 prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Soud tak má za to, že žalobce má legitimní očekávání, aby ve skutkově a právně obdobných věcech bylo postupováno obdobně (nadto v dané věci se jedná o věc v podstatě totožnou, když nárok žalobce vychází ze stejného ustanovení stejné nájemní smlouvy uzavřené se stejnou žalovanou, avšak za jiné, navazující období).

34. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb.; dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 a dále ve znění účinném od 1.1.2025, a to v závislosti na tom, kdy byly úkony právní služby učiněny.

35. Soud tedy přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 134 116,50 Kč. Tyto náklady tvoří:a) zaplacený soudní poplatek ve výši 45 000 Kč,b) odměna právního zástupce žalobce za 6 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), po 11 900 Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 900 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 16.6.2025, vyjádření žalobce ze dne 22.9.2025, účast na jednání dne 1.10.2025), v celkové výši 71 400 Kč (6 x 11 900 Kč),c) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 300 Kč za každý úkon a za 3 úkony právní služby učiněné po 1. 1. 2025 po 450 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 250 Kč (tj. 3 x 300 Kč a 3 x 450 Kč),d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % tedy 15 466,50 Kč.

36. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.