38 C 72/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 865 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 936 Kč za dobu od 1.1.2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 6.3.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 10 865 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČ: IČO) po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 14.1.2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, následně došlo k navýšení na částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 20.6.2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28.5.2025. Žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 10 865 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 4 800 Kč, smluvního úroku ve výši 5 031 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 034 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14.1.2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, ve které se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši celkem 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 4 600 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a RPSN bylo 1141,20 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota). Úvěr byl navýšen na základě dodatku č. 1 ze dne 21.1.2025 na částku 22 000 Kč, přičemž úroková sazba byla 278,23 % ročně a RPSN 1191,90 %, žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 5 031 Kč, tj. celkem se zavázal uhradit částku 27 031 Kč (prokázáno dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14.1.2025 částku ve výši 20 000 Kč a dne 21.1.2025 částku 2 000 Kč na bankovní účet žalovaného (prokázáno potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě na č.l. 8, sdělením banky na č.l. 14 a 16, dvěma výpisy z běžného účtu). Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 652 Kč dne 19.2.2025, částku 3 036 Kč dne 7.3.2025, částku 3 036 Kč dne 17.3.2025, částku 3 652 Kč dne 10.4.2025, částku 3 652 Kč dne 30.5.2025 a částku 3 036 Kč dne 12.6.2025, tj. celkem částku 20 064 Kč (prokázáno potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě na č.l. 8). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, dodatku č. 1 ze dne 12.12.2024 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 18.12.2025, dopisem ze dne 18.12.2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, výzva byla odeslána dne 22.12.2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2025, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.12.2025 a potvrzením o podání zásilky).

6. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši celkem 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 27 031 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 22 000 Kč tvořena smluvním úrokem ve výši 5 031 Kč. Výši úroků považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba 278,23 % je dle stanoviska soudu vysoká, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je nadto až 1191,90 %.

14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v lednu roku 2025, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2025 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,63 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 278,23 % převyšuje běžnou úrokovou sazbu více jak 32násobně, roční procentní sazba nákladů 1191,90 % je více jak 138násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet ve výši 22 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky požadované jistiny ve výši 1 936 Kč, když žalovaný na jistinu uhradil částku 20 064 Kč (tj. 22 000 Kč minus 20 064 Kč), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl co do částky 8 929 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 10 865 Kč a částkou 1 936 Kč). Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.

16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 18.12.2025, který byl odeslán dne 22.12.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 18.12.2025 odeslanou 22.12.2025 (pondělí); s ohledem na ustanovení § 573 o. z. má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 30.12.2025 (úterý). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 31.12.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 1.1.2026, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne 1.1.2026 do zaplacení z částky 1 936 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 1 936 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny, smluvního úroku a smluvní pokuty v částce celkem 8 929 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 18 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 82 %. Úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly, když byl po celou dobu řízení nečinný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.