38 C 89/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 494,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 707,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 707,82 Kč za dobu od 16.12.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníku řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 14.4.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 11 494,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 375,02 Kč za dobu od 16.12.2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 332,80 Kč za dobu od 16.12.2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dne 25.3.2024 zaregistroval k užívání služby Anonymizováno účet, čímž žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba., IČ: IČO) uzavřeli smlouvu o zřízení Anonymizováno účtu. Tím byl žalovanému zřízen limitní úvěrový rámec. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím několika klíčových registrů (například Credit Check, registr SOLUS, Centrální evidence exekucí), současně byla analyzována rizika žalovaného. Žalobkyně požadovala po žalovaném částku jistiny ve výši 6 707,82 Kč, poplatky v souhrnné výši 1 851,80 Kč, poplatky z prodlení v souhrnné výši 2 581,40 Kč, smluvní pokutu v souhrnné výši 53,60 Kč a náklady spojené s vymáháním ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 1.6.2026. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti; žalovaný se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 27.9.2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému limitní rámec 3 000 Kč. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 30.9.2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný disponoval úvěrovým limitem ve výši 3 000 Kč. Ze smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 25.3.2024 soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému limitní rámec 15 000 Kč. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 23.5.2024 soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které na základě které žalovaný disponoval úvěrovým limitem ve výši 24 000 Kč.

6. Z vyúčtování za září 2024 soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 14 381,02 Kč a uhradil částku 9 006 Kč. Z vyúčtování za říjen 2024 soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 1 332,80 Kč. Z vyúčtování za listopad 2024 a prosinec 2024 soud zjistil, že žalovaný ničeho nečerpal. Soud shrnuje, že žalovaný čerpal celkem částku 15 713,82 Kč a zaplatil 9 006 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2025, potvrzení o připsání úplaty a přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka společnosti právnická osoba. za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 2.12.2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.12.2025). Z předžalobní výzvy ze dne 2.12.2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby do 5 dnů od doručení výzvy, výzva byla odeslána dne 3.12.2025 (viz podací lístek).

8. Ze dvou listin označených jako „principy posouzení úvěruschopnosti“ a „principy posouzení úvěruschopnosti 2“ soud zjistil, že tyto listiny obsahují obecné informace o tom, jakým způsobem je postupováno při ověřování úvěruschopnosti. Z výpisu z interního systému (č.l. 24) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci u žalovaného k 27.9.2022 v systému CreditCheck a SOLUS, je zde uvedeno, že žalovaný má příjem 27 500 Kč, má výdaje 12 400 Kč, je svobodný a bez dětí.

9. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy, které svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovatelům spotřebitelských úvěrů pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. V posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila.

19. Žalobkyně předložila ohledně posouzení úvěruschopnosti toliko obecný popis způsobu prověřování úvěruschopnosti a výpis z interního systému, ze kterého však splnění povinnosti o řádném prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nevyplývá. Předně žalobkyní předložená listina je datována před uzavřením smlouvy ze dne 27.9.2022, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový limit toliko 3 000 Kč. Listina obsahuje kusé informace o příjmu žalovaného a jeho nákladech, není zřejmé, zda se jedná o informace, které právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z žalovaným doložených listin, či zda se jedná o žalovaným sdělené a nikterak neověřené informace. Právní předchůdkyně žalobkyně se nikterak blíže nezabývala zkoumáním příjmů, výdajů, rodinné a osobní situace žalovaného, přesto úvěr poskytla. Při poskytování dalších úvěrů žalovaného (smlouvy ze dne 25.3.2024 a ze dne 23.5.2024) právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě na ověřování úvěruschopnosti zcela rezignovala, když k tomuto nepředložila jakékoliv listiny.

20. Soud má za to, že s ohledem na shora uvedené lze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně. Soud konstatuje, že povinností právní předchůdkyně žalobkyně není jen vyžádat si od žalovaného listiny potvrzující jeho majetkové poměry, ale rovněž tyto listiny kriticky zkoumat a vyvodit z nich relevantní závěry pro poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru. Z uvedeného je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně si listiny od žalovaného nevyžádala, zjevně se spokojila se sdělenými informacemi od žalovaného a nikterak sama situaci žalovaného nezkoumala. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

22. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřené smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné. V důsledku absolutní neplatnosti smluv včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ve výši 15 713,82 Kč ze strany žalovaného došlo. Žalovaný současně uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku celkem 9 006 Kč. Žalobě tak bylo možné vyhovět pouze do výše rozdílu mezi částkou 15 713,82 Kč a 9 006 Kč, tj. co do výše požadované jistiny 6 707,82 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z. Ve zbývajícím rozsahu ve výši celkem 4 786,80 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 11 494,62 Kč a částkou 6 707,82 Kč) soud žalobu zamítl (ve výroku II. rozsudku).

23. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2.12.2025, a to do 5 dnů od doručení výzvy. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 2.12.2025, která byla odeslána dne 3.12.2025 (středa); s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 8.12.2025 (pondělí). Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 15.12.2025 (pondělí). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 16.12.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 16.12.2025 do zaplacení z částky 6 707,82 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 6 707,82 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 4 786,80 Kč a části úroku z prodlení, žalobkyně byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 58 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 42 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.