38 C 90/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 046 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 26.2.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 779,70 Kč za dobu od 22.1.2024 do 25.2.2025, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 779,70 Kč za dobu od 26.2.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 26.2.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 874 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 10.4.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 13 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 779,70 Kč za dobu od 22.1.2024 do zaplacení. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 22.12.2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 9 000 Kč, a to dne 22.12.2023 na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 21.1.2024 spolu s poplatkem za sjednání úvěru 3 779,70 Kč a smluvním úrokem 266,30 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.2.2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaný spolu uzavřeli dne 22.12.2023 úvěrovou smlouvu, na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s úrokem ve výši 266,30 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 779,70 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně a RPSN bylo 9055,69 %. Z potvrzení o provedení transakce a sdělení banky má soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného byla zaslána dne 22.12.2023 částka 9 000 Kč, a to společností , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2024 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.2.2025 včetně přílohy – seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 19.2.2025 (viz dopis ze dne 19.2.2025 a podací lístek). Dopisem ze dne 19.2.2025 odeslaným dne 19.2.2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (dopis ze dne 19.2.2025 a podací lístek).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši celkem 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku jistiny, sjednaný smluvní úrok ve výši 36 % ročně (ve výši 266,30 Kč) a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 779,70 Kč. Výši úroků považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 9055,69 %.

13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v prosinci roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v prosinci roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,29 % ročně. Je tak zřejmé, že samotná úroková sazba ve výši 36 % ročně je výrazně vyšší, procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 9055,69 % je více než 974násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala její právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet ve výši 9 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z. V rozsahu poplatků a smluvního úroku dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl co do částky 4 046 Kč.

15. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19.2.2025, který byl odeslán téhož dne. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 19.2.2025; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 24.2.2025 (pondělí). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 25.2.2025 (úterý). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 26.2.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 26.2.2025 do zaplacení z částky 9 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 9 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatku, smluvního úroku ve výši celkem 4 046 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 69 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 31 %.

17. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 874 Kč představující 38 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %) z jejich celkové výše 2 300 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. ve znění do za uvedené 3 úkony.

18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.