39 C 18/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 256 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 466 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 22. 1. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 25 256 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 17. 12. 2024 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovaným prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč. V souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalovaného úvěr vyplacen. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 21. 3. 2025. Žalovaný úvěr řádně nesplatil a ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok 4 596 Kč. Žalobkyně požaduje taktéž zaplacení smluvní pokuty ve výši 660 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 17. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 1 000 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na navýšení celkové částky jistiny úvěru na částku 4 000 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na navýšení celkové částky jistiny úvěru na částku 8 100 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na navýšení celkové částky jistiny úvěru na částku 12 100 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na navýšení celkové částky jistiny úvěru na částku 16 300 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na navýšení celkové částky jistiny úvěru na částku 20 000 Kč. Žalovaný se tak zavázal splatit načerpanou jistinu ve výši 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána posledním dodatkem č. , hodnota, ve výši 279,59 % a RPSN bylo 1227,1 %. V každém z dodatků, stejně tak jako v původní smlouvě o úvěru, byla samostatně vypočtena výše úrokové sazby a RPSN k nové výši načerpaného úvěru. Tyto parametry se s každým dodatkem měnily. Úroková sazba se pohybovala od 352,83 % ročně do 279,59 % ročně a RPSN bylo vždy nad 1000 %, ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, dokonce 2115,7 % (důkaz: smlouva o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Z výpisu z účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 17. 12. 2024 částku ve výši 1 000 Kč a 3 000 Kč, dne 18. 12. 2024 částku 4 100 Kč, 4 000 Kč, 4 200 Kč a 3 700 Kč, dohromady celkem 20 000 Kč (důkaz: výpis z účtu č. , č. účtu, ). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou z 14. 9. 2025 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky s datem podání 18. 9. 2025). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024). Žalovaný netvrdil, že by na svém dluhu cokoliv uhradil a v řízení zůstal zcela nečinný.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka celkem ve výši 20 000 Kč, a to poté, co byla po uzavření pěti dodatků na tuto částku načerpaná jistina navýšena. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 24 596 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 20 000 Kč tvořena úrokem a poplatky. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 1227,1 %, zápůjční úroková sazba je 279,59 % ročně.

13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva (stejně jako dodatky) uzavřena v prosinci roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v prosinci roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,63 % ročně. Sjednaná roční procentní sazba nákladů ve výši 1227,1 %, reflektující i další poplatky a náklady je pak více než 142nasobná. Sjednaná úroková sazba ve výši 279,59 % ročně je pak 32násobná. Soud má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětných ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 20 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně eviduje za žalovaným nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v této výši. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.

15. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván výzvou z 14. 9. 2025 s tím, že tato výzva byla podána na poštu 18. 9. 2025. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (23. 9. 2025). Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž byl vyzván k úhradě ve lhůtě 3 dnů. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit dne 26. 9. 2025 a počínaje dnem 27. 9. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 466 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 58,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 011 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 256 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.

18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.