39 C 239/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 1 530 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na přerušení řízení do skončení řízení , Anonymizováno, , na základě podnětu k zahájení , Anonymizováno, ze dne , datum, , se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 530 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 530 000 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 165 738 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 530 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že žalovaná částka představuje smluvní pokutu z důvodu porušení smluvního závazku žalované z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem na straně pronajímatele a žalovanou na straně nájemce dne , datum, 2021 na pronájem části pozemku (veřejného prostranství), jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. , hodnota, této smlouvy, o výměře , Anonymizováno, m2. Porušeným smluvním závazkem žalované z nájemní smlouvy ze dne , datum, 2021 bylo nesplnění povinnosti žalované dle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, písm. , Anonymizováno, této smlouvy, tj. v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli částku 10 000 Kč denně do doby protokolárního předání předmětu nájmu. Žalovaná svou povinnost dle tvrzení žalobce nesplnila, neboť předmět nájmu nevyklidila a nepředala pronajímateli po skončení nájemní smlouvy. Ke skončení smlouvy uvedl, že dne , datum, 2021 žalobce vypověděl nájemní smlouvu se žalovanou, tato výpověď byla doručena žalované dne , datum, 2021, tedy výpovědní doba počala běžet v souladu se smlouvou dne , datum, 2021 a skončila dne , datum, 2021. S ohledem na výše uvedené se proto žalobce touto žalobou domáhal po žalované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč denně za období od , datum, 2021 do , datum, 2021, tj. za 153 dní v celkové výši 1 530 000 Kč. Výzva na úhradu smluvní pokuty byla žalované doručena dne , datum, 2023, splatnost yla stanovena ke dni , datum, 2023 a od , datum, 2023 je tedy žalovaná dle názoru žalobce s úhradou smluvní pokuty v prodlení, když za toto období náleží žalobci zákonný úrok z prodlení. Žalobce zaslal žalované též předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) ze dne 18.7.2024, a to do datové schránky, doručené dne 19. 7. 2024.

2. Na výzvu soudu ohledně tvrzení týkající se přiměřenosti výše smluvní pokuty žalobce uvedl, že žalovaná byla od počátku, tj. již ode dne uzavření smlouvy, srozuměna s výší smluvní pokuty v případě, že předmět nájmu nevyklidí a nepředá. Smluvní pokuta a její výše 10 000 Kč za každý den prodlení měla zajišťovat splnění vyklizení a protokolárního předání ze strany žalované, kdy tyto povinnosti musí být splněny kumulativně, k čemuž ze strany žalované nedošlo. Žalobce poukázal na důvody výpovědi nájemní smlouvy pro umenšení prostoru tzv. , Anonymizováno, zahrádek na , Anonymizováno, , přičemž žalovaná se neúspěšně domáhala neplatnosti výpovědi. Smluvní pokuta představovala nejen sankční, ale i preventivní charakter. Žalobce má za to, že výše smluvní pokuty je přiměřená i s ohledem na lukrativní místo předmětu nájmu. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že přestože žalovaná tvrdila, že nemohla ovlivnit podmínky smlouvy a její obsah, v současné době žalovaná uzavřela se žalobcem novou nájemní smlouvu, kde je opět sjednána stejně vysoká smluvní pokuta, tj. 10 000 Kč denně v případě nevyklizení a nepředání předmětu nájmu, rovněž jsou zde zakotveny i další smluvní pokuty, a to vše přesto, že předmětem nové nájemní smlouvy je část pozemku parc. č. , hodnota, o maximální výměře , Anonymizováno, m2, jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , adresa, a , Anonymizováno, , tj. v menší výměře oproti původně uzavřené nájemní smlouvě.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Ve vyjádření žalované k žalobě žalovaná uvedla, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný, navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu a uložení povinnosti žalobci nahradit žalované náklady řízení. Žalovaná namítla, že žalovaný z textu nájemní smlouvy ze dne , datum, 2017 neshledal, že by měl smluvní povinnost pozemek, resp. jeho část dle nájemní smlouvy, po skončení nájemního vztahu protokolárně předávat. Žalovaná dále poukázala na nerovný přístup žalobce ve vztahu k jiným nájemníkům. Žalovaná namítala, že protokolární předání nebylo výslovně ve smlouvě stanoveno jako smluvní povinnost, a tedy smluvní pokutu lze požadovat pouze v případě kumulativního porušení obou povinností, tj. povinností vyklidit a protokolárně předat. Z tohoto důvodu žalovaná namítá, že smluvní pokuta nebyla platně sjednána. Žalovaná dále namítala nepřiměřenou výši smluvní pokuty a navrhla soudu moderaci dle § 2051 oz.

4. Na výzvu soudu ohledně tvrzení týkající se nepřiměřenosti výše smluvní pokuty žalovaná uvedla, dle jejího tvrzení k žádné smluvní povinnosti, které by zakládalo vznik nároku na smluvní pokutu nedošlo a také, že je žalovaná v pozici slabší smluvní strany, neboť žalobce nepřipustil žádné úpravy smlouvy, pouze ji žalované předložil k podpisu formou „take it or leave it“. V rámci reakce na vyjádření žalobce dále uvedla, že žalovaná předmět nájmu neprovozovala a nepoužívala, poukázala také na omezení činnosti restaurací od , datum, 2020 do , datum, 2021 z důvodu covidu, a že nově uzavřená smlouva o nájmu z , datum, 2024 byla pronajata za shodným účelem umístění předzahrádek, kdy nedošlo k vizuálním změnám (vzhled zahrádky), pouze k jiné výměře pronajímaného prostoru. Dále žalovaná poukázala na to, že smluvní pokuta přestavuje 4násobek maximálního nájemného, tedy přesahuje potřebu zajištění oprávněných zájmů žalobce. Žalovaná dále opětovně namítla nerovný přístup žalobce k provozovatelům předzahrádek.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Z nájemní smlouvy , Anonymizováno, ze dne , datum, 2017 (č.l. 5p.v. an.) uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem nájmu byla část pozemku (veřejného prostranství), jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, mezi, Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. , hodnota, této smlouvy, o výměře , Anonymizováno, m2. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 50 Kč/m2/den, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností výpovědi ve 3 měsíční výpovědní lhůtě i bez udání důvodu, výpovědní lhůta počíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dle čl. , Anonymizováno, (Smluvní pokuty) , Anonymizováno, této smlouvy, za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli tyto smluvní pokuty: , Anonymizováno, v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli částku 10 000 Kč denně do doby protokolárního předání předmětu nájmu.

7. Z výpovědi z nájmu (č.l. 8 p.v.) bylo zjištěno, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu dne , datum, 2021.

8. Z doručenky k výpovědi (č.l. 9) bylo zjištěno, že výpověď byla žalované doručena , datum, 2021.

9. Z rozsudku OS pro Prahu 1 č.j. 30 C 272/2021-87 ze dne 20. 12. 2022ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 91 Cp 133/2023-142 (č.l. 9 p.v. – 14) bylo zjištěno, že byla zamítnuta žaloba na určení, že výpověď nájemní smlouvy je neplatná, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

10. Z výzvy k vyklizení z , datum, 2021 (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaná byl žalobcem vyzvána k vyklizení předmětné části pozemku.

11. Z rozsudku pro uznání OS pro Prahu 1 č.j. 40 C 112/2023-29 ze dne 1. 12. 2023 (č.l. 17) bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vyklidit předmětnou část pozemku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Z výzvy k úhradě faktického užívání a smluvní pokuty z , datum, 2023 (č.l. 18) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 1 530 000 Kč, a to do 30. 9. 2023.

13. Z doručenky k výzvě k úhradě (č.l. 19 p.v.) bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla žalované doručena dne , datum, 2023.

14. Ze žádosti o prominutí dluhu z , datum, 2023 (č.l. 20) a , Anonymizováno, z , datum, 2023 (č.l. 25) bylo zjištěno, že žalovaná požádala o prominutí dluhu - smluvní pokuty dle obdržené výzvy, žalobce však s prominutím dluhu nesouhlasil a uložil , Anonymizováno, zajistit dodržování smluvních vztahů v rámci agendy komerčních pronájmů , Anonymizováno, .

15. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty z , datum, 2024 (č.l. 25 p.v.) a doručenky (č.l. 26 p.v.) bylo zjištěno, že žalované byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, která jí byla dne , datum, 2024 doručena.

16. Z nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, 2024 (č.l. 60 an.) uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem nájmu byla část pozemku parc. č. , hodnota, , o maximální výměře , Anonymizováno, m2, jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. , hodnota, této smlouvy. Dle čl. , Anonymizováno, (Smluvní pokuty) , Anonymizováno, této smlouvy, za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli tyto smluvní pokuty: , Anonymizováno, v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, a to za každý i jen započatý den, v němž bude porušení některé z těchto povinností trvat, a to za jakoukoliv nedodrženou podmínku/povinnost.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně, a to ve znění rozhodném:

18. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

21. Pokud se týká přiměřenosti žalované smluvní pokuty, pak po právní stránce soud věc posoudil podle § 2051 o. z., dle něhož může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

22. Při právním hodnocení věci soud postupoval podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.1.2023 ve věci sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, zejména pak podle odst. 60 a odst. 61 rozsudku, tj. aplikoval tzv. tříkrokový test, když posuzoval přiměřenost konkrétního vzneseného nároku a nikoliv přiměřenost ujednání samotného, které zůstává nedotčeno v souladu se zásadou pacta sunt servanda.

23. Na prvním místě se soud v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR zabýval funkcí smluvní pokuty. Soud v tomto případě vycházel z obecných výkladových pravidel občanského zákoníku a v souladu s § 556 o.z. zohlednil především vůli jednajících stran, tj. žalobce a žalované. Soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že vystupuje v pozici slabší smluvní strany, když nemohla ovlivnit znění smlouvy a jejích jednotlivých ustanovení, neboť jí byla dle tvrzení žalované smlouva předložena formou „take it or leave it“. K tomuto soud uvádí, že žalovaná nebyla žalobcem nijak nucena k uzavření předmětné nájemní smlouvy z , datum, 2017 (žalovaná toto ani netvrdila), tuto nájemní smlouvu uzavřela dobrovolně a tedy ze své vlastní vůle. Již při uzavření smlouvy si tak žalovaná byla vědoma nejen svých práv, ale i povinností, mj. co se týče povinnosti vyklidit a předat předmět nájmu v případě skončení smlouvy pod hrozbou sankce – smluvní pokuty. Žalovaná si byla již od počátku, tj. ode dne podpisu smlouvy , datum, 2017 vědoma a byla srozuměna s výší smluvní pokuty 10 000 Kč v případě nepředání a nevyklizení předmětu nájmu. Nadto bylo v řízení prokázáno (a toto bylo ostatně i mezi stranami nesporné), že v současné době žalovaná a žalobce uzavřeli novou nájemní smlouvu ze dne , datum, 2024, jejíž předmětem je stejný prostor, avšak liší se v rozměrech – v původní nájemní smlouvě byl předmět nájmu o výměře , Anonymizováno, m2, v nyní uzavřené smlouvě z , datum, 2024 však byla výměra o téměř 2násobek nižší, tj. o maximální výměře , Anonymizováno, m2. Přestože se tedy předmět nájmu téměř dvojnásobně snížil, výše smluvní pokuty 10 000 Kč za každý den v případě nevyklizení a nepředání předmětu nájmu zůstala stejná. Žalovaná tuto nájemní smlouvu se stejnou sankcí za nevyklizení a nepředání uzavřela, tedy opětovně vyslovila svůj souhlas s tímto ustanovením, a opětovně projevila vůli být vázána takovýmito smluvními ujednáními, přestože v projednávané věci jejich platnost namítá a rozporuje mj. z důvodů tvrzené nemožnosti takové ustanovení změnit. Soud proto tvrzení žalované v tomto směru považuje za účelové. Soud rovněž neshledal, že by byla žalovaná slabší smluvní stranou, ani, že by ustanovení o smluvní pokutě mělo být neplatné z důvodu, že žalované nebyla stanovena zvláštním ustanovením povinnost protokolárně předat předmět nájmu při jeho skončení. Soud k tomuto uvádí, že tato povinnost vyplývá implicitně z ustanovení čl. , Anonymizováno, Nájemní smlouvy týkající se smluvní pokuty za každý den prodlení do doby protokolárního předmětu předání nájmu, a to v případě, že žalovaná při skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá pronajímateli ve stanovené lhůtě. Nadto žalovaná ani netvrdila, že by předmět nájmu vyklidila a jakýmkoli způsobem žalobci předala (např. i za absence předávacího protokolu). Její tvrzení je rovněž vyvráceno pravomocným rozhodnutím soudu o vyklizení z 1.12.2023, z něhož vyplývá, že žalovaná pokračovala v užívání prostor navzdory skončení nájmu.

24. Žalobce označil funkci smluvní pokuty za preventivní, tj. s účelem předcházet porušení smluvní povinnosti, a sankční, tj., že se mělo jednat o smluvní pokutu sjednanou bez ohledu na případně způsobenou škodu v důsledku porušení zajištěné povinnosti. Pro posouzení přiměřenosti nároku žalobce tedy soud vycházel z míry zásahu do zájmů smluvních stran, přičemž měl na paměti také okolnost, že nájemní smlouva byla uzavřena na prostor pronájmu předzahrádky nacházející se na lukrativním místě , Anonymizováno, v bezprostřední blízkosti např. , Anonymizováno, , tj. v místě s vysokou koncentrací lidí, zejména turistů. Soud v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2823/2019 ze dne 6. 11. 2019, v němž Nejvyšší soud posuzoval přiměřenost smluvní pokuty (rovněž) ve výši 10 000 Kč denně do doby protokolárního předmětu nájmu za období od 2. ledna 2013 do 31. ledna 2013 (předmětem byl nájem části pozemku o výměře , Anonymizováno, za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku), kterou Nejvyšší soud shledal za přiměřenou, když mj. uvedl, že: „Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Není-li smluvní pokuta pro dlužníka dostatečnou pobídkou, aby splnil svoji vyklizovací povinnost, má pro něj možnost (nadále) užívat předmět nájmu nepochybně větší hodnotu, než kolik činí dohodnutá výše (denní sazba) smluvní pokuty. Tedy dohodnutá smluvní pokuta je přinejmenším adekvátní tomu, jak si sám dlužník „cení“ možnosti předmět nájmu nadále užívat.“ a dále zdůraznil, že: „žalovaný musel být s výší denní sazby smluvní pokuty při jejím sjednávání srozuměn a věděl, že odpovídá potřebě zajistit včasné vyklizení vysoce exponovaného pozemku centrálního pražského náměstí, které je jako předmět pronájmu za účelem podnikatelské činnosti velmi lukrativním místem. Jestliže nájemní vztah skončil, vznikla mu povinnost vyklidit předmět nájmu. To, že ho ve sjednané době nevyklidil, nasvědčuje tomu, že dohodnutá smluvní pokuta nebyla pro něj očividně dostatečnou pobídkou.“25. Soud I. stupně má za to, že výše specifikovaná judikatura přesně odpovídá i tomuto projednávanému případu, kdy se jednalo o vysoce exponovaný pozemek , Anonymizováno, (v tomto případě , Anonymizováno, ) v bezprostřední blízkosti , Anonymizováno, , který je i velmi lukrativním místem z hlediska podnikatelské činnosti s ohledem na vysokou koncentraci lidí, zejm. turistů. Žalovaná byla od počátku srozuměna s výší smluvní pokuty, jakožto důsledku nepředání a nevyklizení předmětu nájmu, přesto daný prostor i nadále užívala, což vyplývá i z pravomocného rozhodnutí soudu o vyklizení prostor, čímž je vyvráceno tvrzení žalované, že předmět pronájmu po skončení trvání nájemní smlouvy neužívala. Jestliže pro žalovanou nebyla výše smluvní pokuty dostatečnou pobídkou, aby splnila svoji vyklizovací povinnost, měla pro ni možnost i nadále, tj. bez právního důvodu, užívat předmět nájmu nepochybně větší hodnotu, než kolik činila dohodnutá výše (denní sazba) smluvní pokuty. Tato výše smluvní pokuty byla tedy přinejmenším adekvátní tomu, jak si žalovaná sama „cenila“ možnosti předmět nájmu i nadále užívat, přestože k užívání již neměla právní důvod. Výše smluvní pokuty není zanedbatelná, ovšem je potřeba zohlednit, že celková výše smluvní pokuty je právě důsledkem déletrvajícího prodlení žalované se splněním zajištěné povinnosti – tedy výše je přímo úměrná dlouhotrvajícímu porušení povinnosti ze strany žalované od , datum, 2021 do , datum, 2021, tj. celkem 153 dní. Není rovněž bez významu, že Nejvyšší soud shledal stejnou výši smluvní pokuty – tj. ve výši 10 000 Kč denně – za přiměřenou již v tehdy projednávaném období, tj. za leden 2013, kdy je obecně známo, že ceny pronájmu prostor v mezidobí vzrostly, tedy v tomto projednávaném období od , datum, /2021 do , datum, /2021 soud rovněž považuje smluvní pokutu v této stejné denní výši za přiměřenou.

26. Výše uvedené platí i o argumentu žalované, že smluvní pokuta přestavuje 4násobek maximálního nájemného. K tomuto soud dále doplňuje, že nelze přijmout argument, aby žalovaná, která navzdory skončení nájemní smlouvy, a tedy zániku právního důvodu k užívání předmětných prostor, tyto prostory i nadále užívala a následně se domáhala moderace smluvní pokuty, aby odpovídala sjednané výši nájmu, neboť takové řešení by postrádalo jakoukoli sankční a ostatně i preventivní funkci smluvní pokuty, kterou má splňovat. Je žádoucí, aby výše přiznané smluvní pokuty reflektovala i skutečnost, že žalovaná, vědoma si zániku smlouvy, a tedy oprávněnosti užívat prostory, v tomto užívání bez právního důvodu i nadále pokračovala.

27. Ve druhém kroku při přezkumu přiměřenosti žalovaného nároku ze smluvní pokuty se soud zabýval posouzením okolností porušení smluvní povinnosti a v neposlední řadě taktéž přihlédl k dotčení zájmů stran, okolnostem známým v době sjednávání smluvní pokuty, jakož i okolnostem známým v době porušení smlouvy i okolnostem nastalým po porušení povinnosti.

28. Soud má za to, že k porušení povinnosti ze strany žalované došlo v důsledku úmyslného jednání žalované, která vědoma si skončení nájemní smlouvy, i nadále bez právního důvodu pokračovala v užívání předmětných prostor, prostory nevyklidila a nepředala, což bylo prokázáno pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 40 C 112/2023 z 1. 12. 2023 o vyklizení. K tomuto soud I. stupně uvádí, že žalobce byl oprávněn vypovědět nájemní smlouvu i bez udání důvodu, proto se v tomto řízení blíže nezabýval důvody (koncepcemi veřejných prostor, jejich změnami apod.), pro které byla výpověď z nájmu ze strany žalobce žalované dána, neboť to v tomto řízení není pro právní posouzení rozhodné. Nadto soud poukazuje na pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 30 C 272/2021 ze dne 20. 12. 2022 ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím Městského soudu v Praze ohledně určení, že výpověď z nájmu byla platná, tedy otázka oprávněnosti podání výpovědi byla již pravomocně vyřešena a soudu ani nepřísluší, aby ji přezkoumával. Soud I. stupně zdůrazňuje, že pro právní posouzení nadto ani není rozhodné, co vedlo žalobce k podání výpovědi žalované, pouze to, že výpověď byla platná, nájem z tohoto důvodu skončil a žalovaná tak byla povinna předmět nájmu přestat užívat, dle smlouvy byla rovněž povinna předmět nájmu vyklidit a předat. I přes tuto skutečnost však žalovaná v užívání prostoru bez právního důvodu pokračovala, což prokazuje rozhodnutí soudu o vyklizení prostor z 1. 12. 2023 (viz důkazy shora), z čehož vyplývá, že žalovaná užívala bez právního důvody prostory nejen v době, která je v tomto řízení předmětem žaloby – tj. od , datum, 2021 do , datum, 2021, ale v letech následujících.

29. K námitce žalované týkající se omezení činnosti restaurací od , datum, 2020 do , datum, 2021 z důvodu covidu, soud uvádí, že tato námitka je zjevně irelevantní, když předmětem žaloby je zcela jiné období, a to smluvní pokuta za období od , datum, 2021 do , datum, 2021, kdy již žádná omezení z důvodu covidu v restauračních zařízeních nebyla (a žalovaná to ani netvrdí).

30. Stejně tak je irelevantní námitka žalované ohledně údajného rozdílného a nerovného přístupu žalobce k provozovatelům předzahrádek. Soud poukazuje na skutečnost, že předmětem tohoto řízení je pouze posouzení oprávněnosti nároku uplatňovaného touto žalobou, tedy zdali žalovaná porušila smluvní ujednání a zdali z tohoto důvodu žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Je bez právního významu, jestli žalobce uplatňoval tento nárok i u všech jiných provozovatelů předzahrádek nebo pouze u části z nich (a toto tvrzení rovněž nebylo ani prokázáno, neboť k prokázání žalovaná předložila pouze přípisy , Anonymizováno, , tedy tvrzení 3. subjektu zastupujícího podnikatele a jejich zájmy). Z tohoto důvodu soud uvádí, že důkazy předložené žalovanou v tomto směru považoval za nadbytečné. Soud nadto poukazuje i na skutečnost, že se údajně rozdílný přístup tvrzený žalovanou týkal jiných náměstí v , Anonymizováno, – např. , Anonymizováno, (viz č.l. 47) nikoli , Anonymizováno, , přestože v samotné listině předložené žalovanou týkající se údajného nerovného postupu je rovněž napsáno, že „Na , Anonymizováno, platí pro provozovatele jiná pravidla než na náměstí , Anonymizováno, “ (viz č.l. 48), tedy i z tohoto vyplývá, že existovala rozdílná pravidla pro jednotlivá náměstí. Soud však tyto důkazy blíže nerozvádí, když nejsou pro právní posouzení z hlediska projednávaného nároku rozhodné.

31. Stejně tak je ve věci irelevantní námitka žalované, jaký vizuální vzhled má/měla tzv. předzahrádka, nebo jestli a jak se změnila koncepce využití veřejného prostoru – tj. zúžení prostoru předzahrádek za účelem zvětšení prostoru průchodu , Anonymizováno, .

32. Žalobce ve svém vyjádření (č.l. 57) mj. uvedl, že jeho zájem spočíval v kultivaci veřejného prostoru, schválení pravidel pro provoz restauračních zahrádek, pro jejich vizualizace a zmenšení prostoru, aby nenarušovaly jednu z významných tepen a nejvíce navštěvovaných míst, kdy úzkými uličkami jádra města procházely denně , Anonymizováno, a tuto skutečnost je třeba zohledňovat při umisťování přechodných zařízení, zejména v podobě restauračních zahrádek. Soud uvádí, že bylo v řízení prokázáno porovnáním předchozí a nové nájemní smlouvy, že došlo k umenšení prostoru, který byl předmětem nájmu, tedy z , Anonymizováno, m2 na maximálně , Anonymizováno, m2, tedy již tato samotná skutečnost prokazuje tvrzení žalobce, že měl zájem na úpravě (mj. velikosti) pronajímaného prostoru a jeho zmenšení, umožňující volnější pohyb osob díky většímu volnému prostoru náměstí na úkor rozlohy pronajímané tzv. předzahrádky. Co se týče míry zásahu do zájmů žalobce, pak je zřejmé, že v důsledku porušení zajištěné povinnosti žalované došlo k nekomfortní situaci žalobce, který, ač byla nájemní smlouva platně ukončena a oprávnění žalované užívat předmět nájmu zaniklo, žalovaná pokračovala i nadále bez právního titulu v jeho užívání a žalobce se musel domáhat vyklizení soudní cestou, tedy mu nebylo umožněno svůj záměr – týkající se např. umenšení prostoru předzahrádky realizovat. Naproti tomu u žalované k žádnému zásahu do jejích zájmů nedošlo, když nadále pokračovala v užívání prostor nacházející se na velmi lukrativním místě v centru , Anonymizováno, , v bezprostřední blízkosti , Anonymizováno, , a tedy i v její podnikatelské činnosti související s provozem předzahrádky.

33. Soud I. stupně se ještě vyjadřuje k námitce žalované, kterou vznesla při jednání dne 14. 1. 2025, tedy, že žalobce je dominantní soutěžitel, který de facto ovládá trh a zneužívá svého postavení. Soud uvádí, že k tomuto posouzení je příslušný výlučně Orgán pro ochranu hospodářské soutěže, nikoli soud. Pro právní posouzení nemá tato námitka žalované žádný význam, kdy soud v souladu s judikaturou podrobil otázku přiměřenosti smluvní pokuty tzv. 3krokovému testu, jak výše uvedeno, a dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty požadovaná žalobou je vzhledem k okolnostem daného případu přiměřená, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok II.). Nadto soud opětovně poukazuje na skutečnost, že žalovaná nebyla nikterak nucena uzavřít nájemní smlouvu o užívání předzahrádky (toto ani netvrdila) – pokud ji nechtěla užívat, nemusela smlouvu se žalobcem uzavřít, když užívání předzahrádky není jakoukoli podmínkou pro provozování restauračních zařízení, jedná se pouze o fakultativní možnost, kterou žalobce provozovatelům restauračních zařízení v místě náměstí poskytuje, přičemž je s ohledem na veřejný prostor náměstí vhodná i jeho regulace co se týče plochy/vzhledu apod. Soud nemá a nemůže zasahovat žalobci do toho, jakým způsobem má tato veřejná prostranství využívat, příp. nechat využívat 3. stranami na základě smluv, když podmínky užívání vycházejí z autonomie vůle stran, do které soud nezasahuje, splňují-li zákonem stanovené požadavky, jako je tomu v tomto případě.

34. Veškeré výše uvedené námitky žalované nesměřující k výši smluvní pokuty, ale k jiným shora uvedeným skutečnostem, soud považoval za irelevantní pro právní posouzení, a tedy nadbytečné se jimi blíže zabývat, když nemohou mít vliv na právní posouzení daného případu. Soud I. stupně v argumentaci žalované spatřoval spíše snahu oddálit rozhodnutí ve věci. Soud rovněž zamítl žalovanou vznesený návrh na přerušení řízení do skončení řízení Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (je-li vedeno, když soud měl k dispozici pouze podnět k zahájení správního řízení od , Anonymizováno, ze dne , datum, 2024), neboť pro přerušení řízení nebyly splněny zákonné důvody, zejm. se nejednalo o posouzení otázky, která by mohla mít význam pro rozhodnutí ve věci (výrok I.). Proti tomuto zamítnutí návrhu na přerušení řízení podle § 109 o.s.ř. není odvolání přípustné dle § 202 odst. 1 písm. g) o.s.ř.

35. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu skutkovému stavu:

36. Žalobce (jako pronajímatel) se žalovanou (jako nájemcem) uzavřeli dne , datum, 2017 nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem byla část pozemku (, Anonymizováno, ), jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. , hodnota, této smlouvy, o výměře , Anonymizováno, m2. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 50 Kč/m2/den, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností výpovědi ve 3 měsíční výpovědní lhůtě i bez udání důvodu, výpovědní lhůta počíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dle čl. , Anonymizováno, (Smluvní pokuty) , Anonymizováno, této smlouvy, za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli tyto smluvní pokuty: , Anonymizováno, v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli částku 10 000 Kč denně do doby protokolárního předání předmětu nájmu. Žalobce vypověděl nájemní smlouvu dne , datum, 2021, výpověď byla doručena žalované dne , datum, 2021. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 30 C 272/2021-87 ze dne 20. 12. 2022 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 91 Cp 133/2023-142 (č.l. 9 p.v. – 14) byla zamítnuta žaloba na určení, že výpověď nájemní smlouvy je neplatná. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení předmětu nájmu s ohledem na uplynutí výpovědní doby. Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 40 C 112/2023-29 ze dne 1. 12. 2023 bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vyklidit předmětnou část pozemku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce (jako pronajímatel) se žalovanou (jako nájemcem uzavřeli dne , datum, 2024 nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem byla část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , o maximální výměře , Anonymizováno, m2, jež se nachází před objektem č.p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyznačeného na orientačním situačním plánku, který tvořil přílohu č. , hodnota, této smlouvy. Dle čl. , Anonymizováno, (Smluvní pokuty) , Anonymizováno, této smlouvy, za nedodržení podmínek této smlouvy je nájemce povinen zaplatit pronajímateli tyto smluvní pokuty: , Anonymizováno, v případě, že nájemce po skončení nájmu nevyklidí předmět nájmu a nepředá jej pronajímateli ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, a to za každý i jen započatý den, v němž bude porušení některé z těchto povinností trvat, a to za jakoukoliv nedodrženou podmínku/povinnost. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne , datum, 2023 doručenou žalované , datum, 2023, a dále předžalobní výzvou z , datum, 2024, která byla žalované doručena dne , datum, 2024.

37. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že výpovědní doba počala běžet od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, tedy od , datum, 2021, a skončila uplynutím stanovené 3měsíční výpovědní lhůty, tedy dne , datum, 2021, což mělo za následek skončení nájmu dle § 2225 a násl. OZ. Bylo tedy povinností žalované nejpozději tohoto dne přestat užívat předmět nájmu a odevzdat předmět nájmu žalobci. Dle uzavřené smlouvy byla žalovaná povinna nejpozději k tomuto dni (, datum, 2021) vyklidit předmětné prostory a předat je žalobci (pronajímateli), což se nestalo. Žalovaná i nadále předmětné prostory bez právního důvodu užívala. Pravomocnými rozhodnutími soudu bylo rozhodnuto o oprávněnosti podané výpovědi i o vyklizení. O vyklizení rozhodl OS pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání dne , datum, 2023. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce, kterým se domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy ve výši 10 000 Kč za každý den neoprávněného užívání od , datum, 2021 do , datum, 2021 je po právu a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, když soud shledal smluvní pokutu a její výši za přiměřenou s ohledem na okolnosti daného případu.

38. Zákonný úrok z prodlení žalobci soud přiznal od 1. 10. 2023, a to na základě marného uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky dle výzvy z , datum, 2023, doručené žalované dne , datum, 2023.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl analogicky podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a dále analogicky podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Jelikož v daném řízení záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu (pokud jde o posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a její výše) a žalobce byl co do základu nároku ve věci úspěšný, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 100 % úspěchu ve věci z přiznané částky 1 530 000 Kč, kterou soud pro účely náhrady nákladů řízení považuje mj. za tarifní hodnotu pro výpočet náhrady odměny za zastupování, nicméně také za základ pro účely výpočtu soudního poplatku dle sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tedy přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 165 738 Kč představující zaplacený soudní poplatek podle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků ve výši 5 % ve výši 76 500 Kč, dále 5 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 14 420 Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 1 530 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba/návrh ve věci samé, vyjádření žalobce na základě výzvy soudu (č.l. 57), účast na jednání dne 14. 1. 2025), tj. 72 100 Kč, 4 x režijní paušál á 300 Kč, 1 x režijní paušál á 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 1 650 Kč, DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku, tj. po zaokrouhlení ve výši 15 488 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce.

40. Soud konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb.; dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, a dále ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to v závislosti na tom, kdy byly úkony právní služby učiněny.

41. Lhůtu k plnění soud uložil třídenní podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.