39 C 322/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 974,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 499,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným ze dne , Anonymizováno, 2025 (č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 37 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve výši 5 500 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 1. 1. 2025. Žalovaný si navíc při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu v souladu se smlouvou, službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 165 Kč a volitelnou službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 87,84 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit také poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč a smluvní úrok ve výši 7 012,29 Kč. Úvěr (první splátka) byla splatná dne 31. 1. 2025. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 k úhradě dlužné částky a upozornil ho na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne , Anonymizováno, 2025 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 5 500 Kč (převedena na účet žalovaného byla fakticky částka 5 499,97 Kč), žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 87,84 Kč a smluvní úrok ve výši 7 012,29 Kč. Dále byla ujednána smluvní pokuta za prodlení se zaplacením splátky, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. RPSN sjednané ve smlouvě dosahovalo výše 2 046 % (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, “). Soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 5 499,97 Kč dne 1. 1. 2025 (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 1. 1. 2025), když jistiny v této výši se po žalovaném také domáhá, jak je uvedeno v žalobě. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 29. 8. 2025 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , Anonymizováno, 2025 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 5 499,97 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku, která je nad rámec jistiny tvořena poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 109,45 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 87,84 Kč a smluvním úrokem ve výši 7 012,29 Kč; nad rámec toho měl žalovaný uhradit poplatek za prodlení se zaplacením splátky ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 1,066 % denně z aktuálně načerpané jistiny, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 2 046 %.

13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v lednu roku 2025, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2025 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,63 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 2 046 % je pak více než 241násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalobkyně žalovanému na bankovní účet ve výši 5 499,97 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud žalobu zamítl co do částky 7 474,2 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 12 974,17 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 5 499,97 Kč.), tvořenou poplatkem za vyplacení tranší úvěru (109,45 Kč), poplatkem za službu „Presto“ (165 Kč), poplatkem za službu „Klidné spaní“ (87,84 Kč), smluvním úrokem (7 012,29 Kč) a smluvní pokutou (99,62 Kč).

15. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 8. 2025, ve kterém stanovila lhůtu do 3 dnů, tj. s ohledem na doručení dopisu žalovanému (§ 573 o. z.) do 8. 9. 2025 (výzva byla podána na poštu dne 2. 9. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky). Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 8. 9. 2025. Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 9. 9. 2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovanému žádné náklady nevznikly.

17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.