39 C 382/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 78 058 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 029 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 029 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 78 058 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, 2021 kolem , Anonymizováno, hodin v obci , adresa, pan , jméno FO, , nar., datum, , trvale bytem , adresa, čp. , adresa, (dále jen „řidič“), řídil osobní vozidlo , vozidlo, RZ , SPZ, ve stavu vylučujícím způsobilost způsobeném požitím alkoholických nápojů, kdy dle znaleckého posudku činila hladina alkoholu v jeho krvi v době nehody minimálně 1,65 g/kg. Řidič na místní komunikaci v , adresa, nezvládl řízení a vozidlem srazil , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (dále jen „poškozená“), která se nacházela na vozovce v blízkosti chodníku, kde si zavazovala botu. Poškozená byla zachycena přední pravou částí vozidla, zavlečena pod pravé přední kolo a následně přejetá pravým předním a zadním kolem vozidla. Řidič si střetu byl vědom, přesto na místě nehody nezastavil, neposkytl poškozené žádnou pomoc a z místa nehody ujel. V důsledku nehody poškozená utrpěla závažná zranění, mimo jiné tržně zhmožděnou ránu nosu a čela, zlomeninu nosních kůstek, zlomeniny žeber, pneumotorax, rupturu sleziny s krvácením do dutiny břišní, zlomeninu krčku pažní kosti a další závažná poranění, což si vyžádalo letecký transport do , Anonymizováno, nemocnice , adresa, a následnou urgentní operaci včetně odstranění sleziny. Jednáním řidiče došlo k porušení povinností dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně § 5 odst. 2 písm. b) a § 47 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. b). Řidič byl Okresním soudem v Rakovníku odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení (nákladech na hrazené služby) poškozené částku 390 290 Kč. Žalobkyně náklady uplatnila u žalované, která žalobkyni zaplatila částku 195 145 Kč – žalovaná odmítla zaplatit polovinu nákladů s odůvodněním, že si poškozená újmu spoluzpůsobila. Žalobkyně nesouhlasila s mírou spoluzavinění poškozené, kterou považovala žalovaná za odpovídající. K tomuto uvedla, že poškozená je ve srovnání s řidičem výrazně zranitelnějším účastníkem provozu na pozemních komunikacích, na řidiče jsou kladeny vyšší nároky stran ohleduplnosti při provozu na pozemních komunikacích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 290/2012). S ohledem na spor se žalovanou ohledně míry spoluzavinění poškozené na způsobené újmě se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, a to ani z části. Konstatovala, že mezi stranami je spor pouze o tom, jakou měrou se poškozená spolupodílela na vzniku újmy. Odmítla spoluzavinění poškozené pouze ve výši 30 %, kterou uváděla žalobkyně; spoluzavinění poškozené dosahuje podle žalované 50 %, neboť poškozená byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, v době dopravní nehody klečela na jednom koleni a zavazovala si levou botu ve vozovce mimo přechod, kde předtím upadla, tedy poškozená nezachovala potřebnou míru opatrnosti uloženou zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.

3. Mezi účastníky nebyly sporné skutkové okolnosti případu, toliko právní otázka týkající se posouzení míry spoluzavinění poškozené na dopravní nehodě.

1. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

2. Mezi účastníky nebylo sporné, že se stala dne , adresa, 2021 kolem , Anonymizováno, hodin v obci , adresa, dopravní nehoda, při které , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, čp. , adresa, (dále jen „řidič“), řídil osobní vozidlo , vozidlo, RZ , SPZ, ve stavu vylučujícím způsobilost způsobeném požitím alkoholických nápojů, kdy dle znaleckého posudku činila hladina alkoholu v jeho krvi v době nehody minimálně 1,65 g/kg. Řidič na místní komunikaci v , adresa, nezvládl řízení a vozidlem srazil , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (dále jen „poškozenou“), poškozená se nacházela na vozovce, v době dopravní nehody klečela a zavazovala si levou botu ve vozovce mimo přechod, kde předtím upadla. Poškozená byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu ve výši 2,05 – 2,16 g/kg. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení poškozené částku 390 290 Kč.

3. Soud provedl i jiné než shora uvedené důkazy, avšak neučinil z nich žádná pro věc podstatná zjištění, proto je blíže neuvádí.

4. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů, nesporných tvrzení účastníků a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně, a to ve znění rozhodném:

6. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou , Anonymizováno, .

7. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

8. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

9. Podle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“) má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

10. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že možnost poměrného snížení náhrady škody se neváže na porušení právní povinnosti poškozeného nebo jeho zavinění, ale váže se na vznik, či zvětšení škody následkem okolností, které se přičítají poškozenému (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2810/2019).

11. Podle § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. je účastník provozu na pozemních komunikacích povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

12. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

13. Podle § 5 odst. 2 písm. a), b) zák. č. 361/2000 Sb. řidič nesmí a) požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen „alkoholický nápoj“) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy, b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.

14. Podle § 53 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce. Chodec, který nese předmět, jímž by mohl ohrozit provoz na chodníku, užije pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

15. Podle § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

16. Podle § 54 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Nevidomý chodec signalizuje úmysl přejít vozovku mávnutím bílou slepeckou holí ve směru přecházení. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy; nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně uvolnit prostor pro projetí těchto vozidel. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Chodec musí dát přednost tramvaji.

17. Ze shora provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

18. Dne , datum, 2021 kolem , Anonymizováno, hodin se stala v obci , adresa, dopravní nehoda, při které , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, čp. , adresa, (dále jen „řidič“), řídil osobní vozidlo , vozidlo, RZ , SPZ, ve stavu vylučujícím způsobilost způsobeném požitím alkoholických nápojů, kdy dle znaleckého posudku činila hladina alkoholu v jeho krvi v době nehody minimálně 1,65 g/kg. Řidič na místní komunikaci v , adresa, nezvládl řízení a vozidlem srazil , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (dále jen „poškozenou“), poškozená se nacházela na vozovce, v době dopravní nehody klečela a zavazovala si levou botu ve vozovce mimo přechod, kde předtím upadla. Poškozená byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu ve výši 2,05 – 2,16 g/kg. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení poškozené částku 390 290 Kč.

19. Žalovaný nárok žalovaná sporovala co se týče míry zavinění dopravní nehody, resp. míry zavinění řidiče pojištěného vozidla u žalované a poškozené, kdy žalobkyně uvádí, že u poškozené se jedná o 30 % spoluúčast, dle žalované se jedná o 50 % spoluúčast.

20. K tomuto soud uvádí, že míra spoluzavinění je otázka právní. V daném případě jde o posouzení tvrzeného spoluzpůsobení si újmy poškozenou. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě. Jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. 25 Cdo 2216/2019).

21. Po provedeném dokazování a zhodnocení zjištěného skutkového stavu, který byl mezi stranami nesporný, soud dospěl k závěru, že míra spoluzavinění poškozené na dopravní nehodě činí 40 %. Pokud jde o míru spoluúčasti na dopravní nehodě, má soud především za to, že účast poškozené nebyla zanedbatelná (§ 2918 občanského zákoníku). Řidič vozidla zásadním způsobem porušil pravidla silničního provozu tím, že řídil pod vlivem alkoholu (§ 5 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb.), což bezpochyby snížilo jeho řidičské schopnosti i reakční dobu, aby mohl zavčas reagovat na překážku na vozovce, kterou představovala poškozená, která v době dopravní nehody klečela na vozovce, nacházela se mimo přechod a byla rovněž pod vlivem alkoholu. Dopravní nehoda se stala v pozdních nočních hodinách, kdy je snížená viditelnost, navíc poškozená z důvodu, že klečela, představovala překážku, která byla hůře viditelná z důvodu pokleku, a jednalo se o překážku, která nebyla v pohybu. Přítomnost alkoholu u poškozené měla rovněž vliv na rychlost reakce poškozené, aby případnému střetu s vozidlem ze své strany zabránila. Poškozená tím, že se bezdůvodně zdržovala na vozovce, porušila ust. § 54 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., rovněž se nacházela mimo přechod, čímž porušila ust. § 53 odst. 1 a § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. Na druhou stranu řidič osobního vozidla porušil pravidla silničního provozu, a to tím, že se nevěnoval dostatečně řízení, když na vzniklou překážku na vozovce zavčas nezareagoval, a zejména tím, že byl pod vlivem alkoholu, což dle názoru soudu výrazným způsobem přispělo k tomu, že řádně a včas nezareagoval a střetu s poškozenou nezabránil. Současně je třeba vzít v úvahu, že ohrožení ze strany řidiče vozidla vůči chodci je několikanásobně vyšší než opačně. V daném případě proto řidič nese větší míru odpovědnosti na vzniklé dopravní nehodě. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že s ohledem na to, že řidič vozidla byl pod vlivem alkoholu a rovněž nevynaložil potřebnou míru opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit, zavinil dopravní nehodu ve výši 60 %, tedy jeho míra spoluzavinění je 60 %, naproti tomu míra spoluzavinění u poškozené je 40 %.

22. Shodně s judikaturou soud I. stupně uvádí, že ačkoliv pachatelem trestných činů v dopravě bývá řidič motorového vozidla, může jím být i jiný účastník provozu na pozemních komunikacích. Hranice okolností, které může či nemůže řidič předvídat, nelze dovozovat pouze hypoteticky, ale je třeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů. Z hlediska zavinění z nedbalosti to pak znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, jež spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit. O zavinění z nedbalosti může jít pouze tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 11 pod č. T 279).

23. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak ve výroku I. a II. uvedeno, kdy žalobkyni přiznal polovinu žalované částky, která po započtení již zaplacené částky žalovanou tvoří dohromady 60 % z nákladů vynaložených na léčení poškozené, a tedy odpovídá míře spoluzavinění poškozené ve výši 40 %. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. S ohledem na rozhodnutí soudu, kdy žalobkyně i žalovaná byly úspěšné obě pouze částečně, a to každá ve výši 50 %, nepřiznal žádné ze stran náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. (viz výrok III.).

25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.