43 C 186/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 19 362 Kč s příslušenstvím;

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 362 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 8. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 19 362 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , 15. 12. 1970 (dále jen „pojistník“), a žalovaná uzavřely dne 28. 5. 2012 pojistnou smlouvu životní pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, . V pojistné smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou úrazovou složkou. Pojistné činilo 335 Kč měsíčně. K datu podání žaloby bylo pojištění skončeno výpovědí. Pojistník uhradil celkem na pojistném částku 51 590 Kč. Žalovaná vyplatila pojistníkovi pojistné plnění ve výši 26 250 Kč a odkupné ve výši 5 978 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2025 postoupil pojistník svou pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná však tento nárok odmítla.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. , Anonymizováno, písm. , Anonymizováno, , Anonymizováno, pojistných podmínek , Anonymizováno, pojištění (dále jen „SPP“ či „, Anonymizováno, pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů (čl. , Anonymizováno, SPP). Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy (čl. , Anonymizováno, SPP), od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy.

3. Ze zaplaceného pojistného a z kapitálové hodnoty pojistné smlouvy byly strhávány poplatky, náklady a cena pojistného ve smyslu článku , Anonymizováno, SPP. Rozsah budoucího pojistného plnění tak odvisí od toho, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva v některých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků (dále jen „Přehled poplatků“), který je podle článku , Anonymizováno, SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu a pojistník s ním nebyl seznámen. Sazebník poplatků se tedy nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ujednání článku , Anonymizováno, SPP. Žalobkyně dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017.

4. Žalobkyně dále uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřovala ujednání zneužívající povahy dle článku, Anonymizováno, , Anonymizováno, směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže pojistník neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Žalobkyně se dále odkázala na Pokyny o výkladu a uplatňování směrnice 93/13/EHS, které dne 22. července 2019 schválila Evropská komise s cílem zajistit její efektivní aplikaci v členských státech EU a zemích EHP. Uvedla, že v rámci své působnosti má právo EU přednost před vnitrostátními právními předpisy a vnitrostátní orgány, včetně soudů, jsou povinny vykládat vnitrostátní právní předpisy, pokud možno v souladu s právem EU, aby byla zajištěna jeho účinnost.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Předně namítala, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, jelikož pojistník po celou dobu trvání platnost smlouvy nezpochybňoval a nedomáhal se její neplatnosti. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2025, č.j. 18 Co 428/2024-188. Žalobkyně se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, když sama není spotřebitelem. Odmítla rovněž tvrzení žalobkyně, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání a odkázala judikaturu Nejvyššího soudu. Žalovaná namítala, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Obchodní model žalobkyně je podle žalované postaven na nekalých obchodních praktikách a lživé reklamě lákající klienty se smlouvami životního pojištění z let 2001 až 2013. Žalobkyně odkupuje pohledávky od spotřebitelů za velmi malou část jejich hodnoty, což odůvodňuje obtížnou dobytností a vysokými náklady. tato tvrzení jsou však nepravdivá a lživá. Žalobkyně podává pouze opakující se žaloby s odkazem na nesprávné právní předpisy a uvedeny nesprávné odkazy na jednotlivá ustavení pojistných smluv. Žalovaná pojistnou smlouvu považovala za platnou a odmítla, že by obsahovala jakákoliv zneužívající ujednání a že by ujednání o poplatcích bylo neurčité, stejně tak měla za to, že pojistník byl seznámen se sazebníkem poplatků. Rovněž vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, a to ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 13. 8. 2023. Z opatrnosti vznesla žalovaná i námitku promlčení v objektivní promlčecí lhůtě, tj. ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 13. 8. 2022 a odkázala na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu. Současně navrhla započtení vzájemně nepromlčených plnění ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku dále jen („OZ“), neboť uhradila pojistníkovi 32 228 Kč a v téže době uhradil pojistník v subjektivní promlčecí době 7 185 Kč a v objektivní 11 205 Kč.

6. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

7. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná uzavřela s panem , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 15. 12. 1970, pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , a to dne 28. 5. 2012. Dále, že pojistník uhradil žalované po dobu trvání smlouvy na pojistném částku celkem 51 590 Kč a že žalovaná vyplatila pojistné plnění ve výši 26 250 Kč, a to na základě oznámení o výsledku šetření pojistné události z 2. 4. 2025, a dále odkupné ve výši 5 978 Kč při skončení pojistné smlouvy. Dále mezi stranami je rovněž nesporné, že pojistná smlouva byla panem , jméno FO, vypovězena dne 4. 4. 2025, kdy k ukončení pojistné smlouvy došlo k 31. 5. 2025.

8. V návrhu pojistné smlouvy č. , hodnota, (č. l. 8 a č. l. 58 spisu) byl jako den počátku pojištění sjednán den 1. 6. 2012, pojistník se zavázal platit roční pojistné ve výši 335 Kč, přičemž základní pojistná částka – pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin byla 50 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění pro případ smrti následkem úrazu ve výši 500 000 Kč. Pojistná doba byla sjednána do 75 let věku pojistníka. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení pojistníka, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy , Anonymizováno, a se , Anonymizováno, pojistnými podmínkami pro , Anonymizováno, pojištění a potvrzuje jejich převzetí. Návrh na uzavření pojistné smlouvy neobsahoval nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

9. Dle čl. , Anonymizováno, SPP (č.l. 9 až 12 a č.l. 42 až 45 spisu) je , Anonymizováno, pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. , Anonymizováno, SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. , Anonymizováno, SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. , Anonymizováno, SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. , Anonymizováno, SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty.

10. Dle Přehledu poplatků a parametrů produktu , Anonymizováno, pojištění (č.l. 48 až 49 spisu) činil poplatek z běžného pojistného 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

11. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31.12.2012 (č.l. 60) soud zjistil, že žalovaná informovala pojistníka o stavu smlouvy, zejména o zaplaceném pojistném za rok 2012 ve výši 2 345 Kč, stavu kapitálové hodnoty smlouvy (0 Kč) a nákladech na pojistné služby ve výši 3 826 Kč.

12. Pojistník uhradil žalované na pojistném částku ve výši 51 590 Kč (č. l. 19 až 23 spisu, č. l. 50 až 55 spisu a oznámení od , právnická osoba, na č. l. 24 spisu). Za dobu od 13. 8. 2022 do 13. 8. 2025 uhradil pojistník pojistné ve výši 11 360 Kč (16. 9. 2022 až 1. 4. 2022, tj. 32 x 355). Žalovaná vyplatila dne 3. 4. 2025 pojistníkovi pojistné plnění ve výši 26 250 Kč a dne 9. 6. 2025 odkupné ve výši 5 978 Kč (č. l. 56, 57 spisu, dále č. l. 27 a viz oznámení o výsledku šetření pojistné události na č. l. 28).

13. Pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 19 362 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy (viz příloha č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2025 na č. l. 25 spisu).

14. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 18. 6. 2025, a to s odkazem na § 56 obč. zák. (č.l. 29 spisu).

15. Dle dohledového benchmarku č. 3/2019 považuje ČNB nestanovení rozsahu pojistného plnění a nevymezení pojistné události v pojistné smlouvě, resp. v pojistných podmínkách, dostatečně jasně a přesně, a dále nesplnění povinnosti pojišťovny seznámit zájemce se všemi součástmi pojistných podmínek ještě před uzavřením pojistné smlouvy, za jednání v rozporu s povinností pojišťovny jednat s odbornou péčí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o pojišťovnictví (viz dohledový benchmark č. 3/2019).

16. Žalobkyně na internetu možnost přezkumu podvodné životní pojistky, kdy po posouzení smluv nabízí i odkup vyrovnávacího nároku, a to na stránkách , Anonymizováno, (viz reklama žalobkyně – printscreen obrazovky: , Anonymizováno, , vyplácíme skryté poplatky, zjisti nárok; printscreen obrazovky ze stránek , Anonymizováno, a printscreen z obrazovky a stránek , Anonymizováno, , kde je i uvedena možnost ověření smlouvy zdarma).

17. Z vyřízení stížnosti žalovanou ze dne 18. 6. 2025 (č. l. 26), Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy (č. l. 46–47) a dotazníku pojištěného (č. l. 59) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

18. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatelky sjednávající pojistnou smlouvu paní , jméno FO, , dále výslech svědka pana , jméno FO, , zprávy aktuára a smlouvu o postoupení pohledávek, jelikož tento důkaz považoval za nadbytečný s ohledem na právní hodnocení věci.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 28. 5. 2012, zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

21. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

22. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

23. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

24. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

25. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

26. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

27. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

28. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

29. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

30. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

31. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

32. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

33. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

34. S ohledem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025 č. j. 18 Co 428/2024-188, se soud předně zabýval tím, zda původní klient žalované namítal nedostatky pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, tj. námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. V posuzované věci spatřovala žalobkyně důvod neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění v porušení zákonných ustanovení, jejichž cílem je ochrana zájmu slabší smluvní strany – spotřebitele. Pokud však zákon váže neplatnost na ochranu určité osoby, pak námitku neplatnosti může vznést jen tato osoba – v posuzované věci spotřebitel (pojistník). Z uvedeného plyne, že pokud je neplatnost konstruována jako ochrana spotřebitele, postupník (ne-spotřebitel) se jí sám dovolávat nemůže.

35. Soud proto na jednání dal žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy vyzval ji k doplnění tvrzení, kdy a jakou formou pojistník uplatnil vůči žalované tvrzené nedostatky pojistné smlouvy a jaké konkrétní nedostatky pojistník žalované případně vytkl, a současně k označení důkazů prokazujících uvedená tvrzení. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu doplnila, že odkazované rozhodnutí odvolacího soudu se vztahuje k jiné právní úpravě, která na posuzovanou věc nedopadá, neboť dle znění § 55 obč. zák. se jednalo již o neplatnost absolutní. Soud se s tvrzením žalobkyně neztotožnil, neboť žalobkyně v posuzované věci namítá neplatnost smlouvy o investičním pojištění s odkazem na § 55 a 56 obč. zák. – tj. ustanovení, která obč. zák. vázal na ochranu spotřebitele – pojistníka. Vzhledem k tomu, že soud nemá za dotvrzené a prokázané, že původní pojistník (spotřebitel) námitku neplatnosti smlouvy vůči žalované vznesl (ostatně nic takového ani žalobkyně netvrdila) a žalobkyně se postoupením tvrzené pohledávky nestává spotřebitelem, nevztahuje se na žalobkyni oprávnění vyhrazené zákonem pouze spotřebiteli (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2025, č.j. 18 Co 428/2024-188). Žalobkyně tudíž tvrzenou pohledávkou za žalovanou nedisponuje.

36. Námitku žalované o neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky nemá soud za důvodnou, neboť v případě postoupení pohledávky žalované jako dlužníkovi tato námitka nepřísluší. Pro žalovanou je podstatné toliko to, zda postupovaný dluh existuje. K námitkám žalované, že postoupení pohledávky je činěno v neprospěch spotřebitelů soud uzavírá, že předmětem postoupení byla pohledávka pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení, což je pohledávka převážně promlčená (viz níže), na jejímž postoupení soud nespatřuje vůči spotřebiteli ničeho nemravného.

37. I přes výše uvedené se soud zabýval i otázkou promlčení žalovaného nároku za situace, kdy by byla aktivní legitimace žalobkyně dána bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv, a to s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.7.2025, č.j. 17 Co 196/2025-284.

38. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

39. Jestliže by pojistníkovi, resp. žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti předmětné pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

40. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

41. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že pojistník za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 11 360 Kč (13. 8. 2022/ tj. 16. 9. 2022 až 1. 4. 2022, tj. 32 x 355), žalovaná naproti tomu pojistníkovi uhradila dne 3. 4. 2025 pojistné plnění ve výši 26 250 Kč a dne 9. 6. 2025 odkupné ve výši 5 978 Kč. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co pojistníkovi zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 3 600 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná pojistníkovi (11 360), je nižší jak částka, kterou mu již vydala (26 250 Kč a 5 978 Kč), soud shledává námitku započtení opodstatněnou.

42. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. V této souvislosti žalobkyně rovněž argumentovala, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor pojistníka, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017.

43. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila při ukončení smlouvy pojistníkovi odkupné, rovněž i v průběhu trvání pojistné smlouvy pojistné plnění. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám pojistník po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvě jako k platné, využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí.

44. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavírané žalovanou. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, když soudu je z úřední činnosti tento dokument znám, přičemž je soudu známo, že obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

45. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

46. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

47. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi pojistníkem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi, neplacení pojistného). Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

48. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

49. Popsaná neurčitost by tedy zapříčinila absolutní neplatnost posuzované pojistné smlouvy. S ohledem na shora uvedené soud však soud nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť tyto námitky náleží pouze spotřebiteli – pojistníkovi. Pro úplnost však soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet.

50. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobkyně nedisponuje pohledávkou, jejíhož zaplacení se žalobou domáhá, a i v případě, kdy by touto pohledávkou disponovala, nepřevyšoval by její nepromlčený nárok na vydání bezdůvodného obohacení započtenou pohledávku žalované (z téhož titulu).

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované, a to v celkové 1 350 Kč. Uvedené náklady se sestávají z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 450 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a usnesení NS ze dne 18.11.2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 za 3 úkony (vyjádření, přípravu účasti k jednání a účasti na jednání).

52. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.