43 C 243/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného státní občan Ukrajiny zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro zaplacení 18 652,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 852,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 321 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Opatrovníkovi žalovaného se přiznává odměna za zastoupení ve výši 6 930 Kč, která bude poukázána k rukám opatrovníka prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8 po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky celkem ve výši 18 652,45 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení, zčásti kapitalizovanými). Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, 2021 žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovaném aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Žalobkyně dále dne , datum, 2021 uzavřela s žalovaným dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jehož základě se žalovaný zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu dne , datum, 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 17 852,45 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku (v tomto případě 800 Kč) nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 17 852,45 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 776,70 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni , datum, 2022. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni , datum, 2022. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 17 852,45 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 17 852,45 Kč od 24. 10. 2022 do 20. 11. 2022 spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 17 852,45 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 17 852,45 Kč od 3. 11. 2022 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 3. 11. 2022, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 776,70 Kč za období ode dne 1. 8. 2022 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 23. 10. 2022. Žalobkyně požaduje od 21. 11. 2022 smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění.

2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně k této výzvě soudu předložila přehled žádostí o úvěr (aplikační data), úvěrovou zprávu o žalovaném a dále tvrdila, že vycházela z informací, které žalovaný žalobkyni sám poskytl a z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (tedy ze zmiňované úvěrové zprávy).

3. V této věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný má občanství Ukrajiny. Soud proto prvně zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) určuje pro danou věc zvláštní jurisdikční pravidla, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle této smlouvy. Pohledávka žalobkyně za žalovaným vznikla na základě uzavřené rámcové smlouvy – smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Jde tedy o soukromoprávní sankci za nesplnění smluvní povinnosti. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, neboť žalovaný má na území Česka povolen pobyt. Na základě dotazu na Ředitelství služby cizinecké policie (č. l. 82) soud zjistil, že žalovaný měl na území České republiky pobyt povolen a to od , datum, 2021 do , datum, 2021 za účelem zaměstnanecké karty. Smluvní závazkové vztahy se pak dle článku 48 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Na základě ustanovení rámcové smlouvy – podmínek pro používání kontokorentu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným si strany ujednaly, že tato smlouva se bude řídit právním řádem České republiky, když dle závěrečných ustanovení podmínek se smlouva o kontokorentu i případné spory mezi stranami řídí českým právem a dále se veškeré smluvní vztahy, které vzniknou uzavřením Smlouvy o kontokorentu, řídí a vykládají v souladu s právním řádem České republiky, zejména občanským zákoníkem, zákonem číslo 284/2009 Sb., o platebním styku, zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případně dalšími souvisejícími právními předpisy.

4. Žalovanému byl dále z důvodu neznámého pobytu v řízení ustanoven opatrovník, který navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný nárok neuznává. Namítal, že k prokázání vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného dosud nebyly žalobkyní předloženy žádné listiny a není tak možné ověřit správnost žalobních tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr, ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39. Dále sporoval výši požadované částky.

5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovaném aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Žalobkyně dále dne , datum, 2021 uzavřela s žalovaným dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jehož základě poskytnula žalovanému částku ve výši 17 862,45 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednané úroky (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, o našich službách, včetně platebních na č.l. 23–24 spisu, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, na č.l. 11-12 spisu ze dne , datum, 2021, podmínky pro používání kontokorentu na č.l. 15–18 spisu, podmínky pro používání kontokorentu na č.l. 19–22 spisu, ceník žalobkyně účinný od , datum, 2020 na č.l. 6 spisu, formulář , Anonymizováno, na č.l. 7-8 spisu, přehledem čerpání a splácení kontokorentu na č.l. 9 spisu, výpis z běžného účtu na č.l. 25–26 spisu).

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, žalobkyně ho zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou vyzvala k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 17 852,45 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 776,70 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni , datum, 2022. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni , datum, 2022 (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu, tzv. Předžalobní výzva ze dne 24. 10. 2022 na č.l. 27 spisu, podací arch na č.l. 10 spisu, odesílatel , právnická osoba, , je zde uveden žalovaný, č. zásilky , Anonymizováno, ).

8. Nebylo prokázáno, a to i přes výzvu soudu dle §118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Z prohlášení žalovaného ve shora uvedené smlouvě to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru.

9. Opatření dostatečných podkladů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze vyvodit ani z přehledu žádostí o úvěr, z aplikačních dat k žalovanému na č.l. 102 spisu, dokladu totožnosti žalovaného na č.l. 48-49 spisu, kdy se jedná o řidičský průkaz, prohlášení o trvalém bydlišti na č. l. 47 spisu, kopie dokladů totožnosti žalovaného na č.l. 46 spisu, ani z úvěrové zprávy na č. l. 103-104 spisu, které soud k důkazu provedl.

10. Pokud šlo o výdaje, ty podle všeho nebyly prověřovány nijak. Úvěrová zpráva jako taková neobsahuje žádné informace o žalovaném, které by byly k prověření jeho úvěruschopnosti potřeba. Z ničeho ani neplyne, že byla zjišťována a ověřována (např. z nájemní smlouvy apod.) výše nákladů na bydlení, či jakýchkoliv jiných nákladů.

11. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 852,45 Kč.

12. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

13. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že poskytla peněžní prostředky ve výši 17 852,45 Kč, avšak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala jeho úvěruschopnost jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů ani výdajů žalovaného, ani o existenci a způsobu plnění jeho případných dosavadních dluhů. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla dostatečné podklady, aby provedla profesionální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na jehož základě by mohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

17. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout též z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud nezpochybnil, že odvolací soud přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, podle § 588 o. z.

19. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal na jistině částku 17 852,45 Kč. Tuto částku je proto povinen žalobkyni vrátit (zaplatit).

20. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vydání bezdůvodného obohacení v částce 17 852,45 Kč.

22. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli odměny nebo poplatky v souvislosti s poskytnutí úvěru, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu v rozsahu všech těchto nároků (na odměny a poplatky související s poskytnutím kontokorentu, úrok z prodlení, včetně kapitalizovaných částek) zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 321 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 91,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 652,45 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze dvou úkonů (převzetí zastoupení a účast na jednání dne 5. 11. 2025) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

24. Soud k tomu uvádí, že při vyhlášení rozsudku opomněl rozhodnout o povinnosti žalobkyně uhradit soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za žalobu podle Položky 1 bodu 1. písm. a), přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud proto tuto povinnost žalobkyni uložil v samostatném usnesení zasílaném společně s tímto rozsudkem.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

26. Opatrovníkovi žalovaného náleží za zastupování žalovaného celková částka 6 930 Kč (odměna á 1 860 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, 1x písemné vyjádření k žalobě, 1x účast na jednání dne 5. 11. 2025) a 3x režijní paušál 450 Kč. Tuto částku opatrovníkovi vyplatí podle § 140 odst. 2 o.s.ř. stát, který náklady zastoupení žalovaného také ponese.

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.