43 C 263/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobce , IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného státní občan Ukrajiny bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 103 656,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 656,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 103 656,85 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 083 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 6. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 103 656,85 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu za zdravotní péči poskytnutou žalobkyní žalovanému ve dnech od 4. 2. 2024 do 13. 2. 2024. V žalobě dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nebyl v uvedené době účasten veřejného zdravotního pojištění v České republice, a je proto povinen uhradit žalobkyni náklady na poskytnutou zdravotní péči z vlastních zdrojů. Dne 15. 2. 2024 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky fakturou na částku 103 656,85 Kč. Žalovaný však uvedenou částku žalobkyni neuhradil, a to ani po opakovaných výzvách žalobkyně, naposledy výzvou k plnění ze dne 10. 2. 2025, ve které žalovaného upozornila na možnost vymáhat dluh soudní cestou.

2. Jelikož žalobkyně je právnickou sobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státní příslušník Ukrajiny, právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc o věci rozhodnout a případně, jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Smlouva obsahující kolizní normy byla mezi Českou republikou a Ukrajinou uzavřena (Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou jako součást Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech pod č. 123/2002 ve Sb. m.), a proto je třeba v této věci vycházet z dvoustranné smlouvy. Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 89/2012 Sb. jako následek nesplnění povinnosti žalovaného na základě uzavřené smlouvy o péči o zdraví podle ust. § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle čl. 48 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, jelikož žalovaný má bydliště na území České republiky.

3. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Rovněž podle článku 48 odst. 1 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek.

4. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena toliko ústně, byla však uzavřena na území České republiky a jejím předmětem bylo poskytnutí zdravotní péče žalovanému ve zdravotnickém zařízení žalobkyně na území České republiky. Proto se dle shora uvedených ustanovení řídí českým právem.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

7. Z daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2024 (č. l. 5 p. v. – 6) a přílohy k faktuře (č. l. 6 p. v. – 8) soud zjistil, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu celkem na částku 103 656,85 Kč, která je složena z položek: , Anonymizováno, (2 811,9 Kč), , Anonymizováno, (1 047,54 Kč), , Anonymizováno, (8 779,6 Kč), , Anonymizováno, (22 039,12 Kč), , Anonymizováno, (36 298,72 Kč), , Anonymizováno, (11 096,34 Kč), , Anonymizováno, (1 946,56 Kč), , Anonymizováno, (1 374,6 Kč), , Anonymizováno, (8 442,77 Kč), , Anonymizováno, (2 336,82 Kč), , Anonymizováno, (2 207,26 Kč), , Anonymizováno, (462,94 Kč), , Anonymizováno, (2 368,42 Kč), , Anonymizováno, (2 444,26 Kč). Splatnost faktury byla stanovena na 29. 2. 2024. Soud z Prohlášení pacienta – cizince, samoplátce na č. l. 9 zjistil, že žalovaný toto prohlášení podepsal, přičemž je vyhotoveno v cizím jazyce (psáno azbukou). Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2025 (č. l. 4) a kopie obálky (č. l. 4. p. v. – 5) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do jednoho týdne od obdržení výzvy.

8. Podle § 41 odst. 1 písm. c) z. o zdr. službách je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou posoudil jako neuhrazenou odměnu za péči žalobkyně o zdraví žalovaného z titulu smlouvy o péči o zdraví podle ust. § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“). Úrok z prodlení náleží žalobkyni podle ust. § 1968 a §10. 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 083 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 183 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí náhrada nákladů řízení advokátem nezastoupeného účastníka v celkové výši 900 Kč za žalobu a předžalobní výzvu dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť v souladu se závěry plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, je na místě vyloučit uplatnění podzákonného právního předpisu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., který určuje náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka. Paušální náhrada 300 Kč za úkon se bez zjevného důvodu liší od náhrady přináležející advokátem zastoupenému účastníkovi. Vzniká tak bezdůvodná nerovnost mezi stranami civilního sporu, která je dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nepřípustná. Soud shledal, že takto vzniklou mezeru v právu je zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu s obdobným postupem nastíněném Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.

13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.