43 C 283/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl Mgr. Šárkou Kohoutovou, jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobce sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Rozsudek pro uznání se nevydává.

II. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,8 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,10,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a dále kapitalizovaný úrok ve výši 10 050 Kč od 21. 7. 2008 do 27. 7. 2009 se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel dne 21. 7. 2008 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o půjčce č. , číslo smlouvy, , na základě níž poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 33 920 Kč sestávající z půjčky ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč, a to formou 53 pravidelných týdenních splátek. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původní věřitelkou a přechodným věřitelem společností , právnická osoba, došlo s účinností ke dni 1. 7 .2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 30 050 Kč a sestávala z jistiny 20 000 Kč a souhrnného poplatku 10 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. , právnická osoba, a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018. Žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně.

2. Žalovaný se dostavil k nařízenému jednání a svůj závazek vůči žalobkyni nijak nerozporoval, žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Jelikož je žalobkyně společností se sídlem na Maltě, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční společností, dopadá na věc úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10. 1. 2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalobkyně je zahraniční společností a žalovaný na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný je českým státním příslušníkem a v obvodu zdejšího soudu se nachází místo trvalého pobytu žalovaného evidované v informačním systému evidence obyvatel. Zdejší soud je tak obecným soudem žalovaného ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Dne 21. 7. 2008 uzavřel žalovaný se společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě této smlouvy poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek v částce 13 920 Kč, celkem tedy 33 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč vždy do rukou osoby uvedené v článku 13 smluvních podmínek s tím, že 1.splátka byla splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Dle článku 1 smluvních podmínek smlouvy o půjčce činila RPSN 206,8% (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 21. 7. 2008 na č.l. 21, smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č.l. 44).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 společnost , právnická osoba, jako postupitel postoupila na společnost , právnická osoba, jako na postupníka pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce specifikované v příloze č. 1 této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. Pohledávky jsou postupovány, jak stojí a leží ve smyslu § 1918 občanského zákoníku. Smlouva je uzavřena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle článku I bodu 3 postupník se zavazuje zaplatit postupiteli za postoupené pohledávky úplatu za podmínek sjednaných v článku IV. této smlouvy. Podle článku II. bodu 3 postupitel a postupník se dohodli, že k postoupení pohledávek dojde v okamžiku připsání úplaty dle článku IV. této smlouvy na účet postupitele (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 24-43).

7. V listině označené jako příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek (na č.l. 20) je uvedena pohledávka za žalovaným.

8. Dne 25. 6. 2015 bylo vyhotoveno společností , právnická osoba, oznámení o postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky na č.l. 13) a dne 14. 9. 2018 společností , právnická osoba, (prokázáno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 na č.l. 22).

9. Žalobkyně a společnost , právnická osoba, jsou zahraničními společnostmi (prokázáno certifikátem o registraci na č.l. 45, listinou o registraci na č.l. 44-49, zákonem o společnostech, ověřeným překlad na č.l. 50, výpisem z OR Malta na č.l. 51–52, výpisem z OR a rejstříku spol. , Anonymizováno, , a to žalobkyně na č.l. 7-12 s tlumočnickou doložkou). Žalobkyně zaslala žalovanému zásilku č. , Anonymizováno, , a to dne 19. 9. 2018 (prokázáno podacím archem ze dne 19. 9. 2018).

10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného za společnost , právnická osoba, k zaplacení dlužné částky a oznámil mu postoupení pohledávky (prokázáno výzvou před podáním žaloby na č.l. 23 ze dne 25. 4. 2024, podacím archem ze dne 26. 4. 2024 na č.l. 18 ze dne 26. 4. 2024).

11. Z listiny – výpis z účtu na č.l. 19, soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy, která byla uzavřená v roce 2008, proto se na danou věc aplikuje hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o. z.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

17. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst.3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

18. Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

19. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

21. Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle odst. 2 oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalobkyně sice předložila smlouvu o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, ze dne 19. 6. 2015, nedoložila však, že v rámci uvedené smlouvy byla postoupena i pohledávka za žalovaným a zejména pak nepředložila smlouvu o postoupení pohledávek ze společnosti , právnická osoba, na současnou žalobkyni , Jméno žalobce, .

23. Žalobkyně sice do spisu založila listinu označenou jako „Příloha č., Anonymizováno, 1 smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“, na kterou odkazovala smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , nicméně z této listiny nevyplývá, vyjma jejího označení, žádná spojitost se smlouvou o postoupení pohledávek. Uvedené je zřejmé i z toho, že uvedená příloha měla obsahovat seznam postupovaných pohledávek, ale v předložené tabulce je pouze pohledávka za žalovaným. Žalobkyně tedy neprokázala, že by pohledávka za žalovaným byla předmětnou smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na společnost , právnická osoba, . I kdyby následně došlo k přechodu pohledávky z této společnosti na žalobkyni (což nebylo v řízení prokázáno), nemohla by žalobkyně pohledávku za žalovaným nabýt, neboť nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Žalobkyně tedy v této části neunesla břemeno důkazní. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, nemohlo být žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

24. Soud dodává, že i kdyby byl přechod pohledávky mezi věřiteli prokázán, požadovaný nárok žalobkyně je nárokem ze smlouvy o půjčce podle § 657 o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž ust. § 55 a násl. o. z. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 33 920 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem 13 920 Kč (cca 69 % z výše jistiny). Výši tohoto poplatku považuje soud v jeho souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud posoudil ujednání o poplatku jako tzv. „skrytý úrok“. Poplatek byl sjednán pevně a jeho výše zjevně neodrážela náročnost poskytované služby. RPSN činila 206,8%, což značně překračuje běžnou úrokovou míru, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. V dané věci byla smlouva uzavřena v červenci roku 2008, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červenci roku 2008 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 13,53 % ročně. Je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů 206,8 % je více jak patnáctinásobná.

25. Za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud tak má za to, že dohoda o poplatcích podléhá korektivu dobrých mravů (§ 3 odst. 1 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv původní věřitel postavil svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by věřitel takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřel. Rozpor předmětného ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

26. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od společnosti , právnická osoba, přijal částku 20 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 39 o. z. Žalobkyně by tak měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval.

27. Ačkoliv tedy žalovaný v dané věci svůj závazek z tvrzené smlouvy o úvěru nerozporoval a uznal jej, soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady. Předmětem řízení je v posuzovaném případě nárok, který je v rozporu s kogentními normami. Jde tedy o věc, v níž nelze schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o.s.ř.). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyní požadované skryté úroky a RPSN odporují zejména 39 o. z., tedy smlouva o úvěru odporuje dobrým mravům.

28. Lze shrnout, že žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci a i kdyby ji prokázala, tj. došlo by k přechodu pohledávky za žalovaným na žalobkyni, měla by toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení nejdříve ode dne, kdy žalovaného prokazatelně vyzvala k jeho vydání, tj. ode dne doručení předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024. Soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 300 Kč za účast na jednání v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon v případech neuvedených v odst. 1 a 2.

30. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

31. Při vyhlášení rozsudku dne 4. 12. 2024 došlo k chybě ve výroku II., neboť soud v tomto výroku zamítl zákonné úroky z prodlení 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, zatímco při vyhlášení rozsudku tyto zamítl od 1. 1. 2020. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost ve výroku rozsudku tímto písemným vyhotovením podle ust. § 167 odst. 2 a § 164 o.s.ř. opravil.