43 C 295/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného státní občan Italské republiky bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 40 409 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 23 409 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 366,74 Kč za dobu od 10. 7. 2013 do 27. 9. 2023, s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 127,57 Kč za dobu od 10. 7. 2013 do 27. 9. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 008,83 Kč od 28. 9. 2023 do 2. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 008,83 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 22 008,83 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 40 409 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 366,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 127,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 008,83 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a s úrokem 19,98 % ročně z částky 22 008,83 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 15. 5. 2013, poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, k uzavření smlouvy o půjčce/spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně poplatky za tuto půjčku v celkové výši 23 409 Kč, které jsou tvořeny úrokem, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná na základě předmětné smlouvy o půjčce zavázal uhradit činí 51 409 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60měsíčních splátkách po 857 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 7. 2014 a 846 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni 17. 12. 2013 činila dlužná jistina 22 008,83 Kč a dlužné poplatky 18 400,17 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností od 27. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, zároveň žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

3. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

4. V této věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný má občanství Italské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Sdělení č. 508/1990 Sb.) neurčuje pro danou věc zvláštní jurisdikční pravidla, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I. bis“). Pohledávka žalobkyně za žalovaným vznikla ze smlouvy uzavřené mezi těmito účastníky. Jde tedy o soukromoprávní závazkový vztah. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území Česka své bydliště – trvalý pobyt od 1. 7. 2008 na adrese adresa. Poměry účastníků v této věci se řídí podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro smlouvu uzavřenou mezi fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti, s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti, je právo země, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje.

5. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností od 27. 9. 2023 (důkaz: č. l. 25), skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovaným, je prokázána připojeným seznamem (důkaz: č. l. 24) Ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 5. 2013 plyne, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 3 576 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 321 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14 512 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 19,98 % p.a., RPSN 63,93 % (důkaz: smlouva o půjčce ze dne 15. 5. 2013 na č. l. 15 a smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 16). Celkovou částku ve výši 51 409 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60měsíčních splátkách po 857 Kč (poslední splátka stanovena na den 9. 7. 2014 a na částku 846 Kč). Dlužná částka, kterou žalobkyně požaduje je 40 409 Kč, neboť od uzavření smlouvy žalovaný dohromady uhradil již 11 000 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (důkaz: č. l. 17) žalobkyně informovala žalovaného o této skutečnosti vyzvala ho rovnou k úhradě dlužné částky 40 409 Kč. Výzvou ze dne 30. 7. 2024 (důkaz: č. l. 20) vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána ve stejný den, tedy 30. 7. 2024, jak plyne z podacího lístku (důkaz: č. l. 19).

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr (který je s ohledem na dobu sjednání úvěru nutno s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. posuzovat zejména podle ustanovení § 261 odst. 3 a § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), žalovaný jej nesplatil. Tím vznikla pohledávka uplatněná v tomto řízení, jak byla specifikována výše; ta byla posléze postoupena žalobkyni. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 000 Kč, neboť žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 51 409 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem 3 576 Kč a poplatky v celkové výši 19 833 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobkyně nad rámec úroků účtuje poplatky za blíže neurčené zpracování úvěru a další služby, aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN, které dosahuje výše 63,93 %. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř dvakrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2013, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 14,51 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 19,98 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů 63,93 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 4,5násobná.

7. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle kterého je neplatní právní úkon takový, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jehož výše činí 17 000 Kč (rozdíl částky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce, tedy 28 000 Kč a částky, kterou již žalovaný na splacení půjčky dohromady uhradil, tedy 11 000 Kč). Co do částky 17 000 Kč je proto žaloba důvodná.

8. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval, přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. První výzva k plnění byla žalobkyní zaslána dne 27. 10. 2023 (důkaz: podací lístek č. l. 18), má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 1. 11. 2023 (§ 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 2. 11. 2023, počínaje následujícím dnem 3. 11. 2023 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 17 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu 3. 11. 2023 činila 15 % ročně, žalobkyně však požadovala 8,05 % ročně, soud proto návrh nepřekročil a přiznal úrok v této výši. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl v řízení částečný úspěch, což je v tomto případě žalovaný. Žalovaný však byl v řízení nečinný, žádné náklady v řízení mu tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.