43 C 36/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl Mgr. Šárkou Kohoutovou, jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 67 877,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 877,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 12. 2023 domáhala zaplacení částky 67 877,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 9. 5. 2023 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , (dříve , Anonymizováno, ) se sídlem , adresa, , a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8. 11. 2023. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 194 944 Kč s tím, že po dobu trvání úvěru zaplatil částku 174 005,67 Kč. Splatnost nároků žalobkyně nastala dne 8. 5. 2023. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 150 320,86 Kč skládající se z jistiny 47 408,57 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, , dále účelně poskytnutých nákladů ve výši 966,71 Kč a úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 101 945,58 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 82 443 Kč, žalovaná částka tak činila 67 8773,86 Kč. Žalobkyně uvedla, že jí byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a že vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby.

2. Žalovaný se dostavil k nařízenému jednání, svůj závazek vůči žalobkyni nerozporoval a požádal o splátkový kalendář.

3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. V listině označené jako úvěrová smlouva ze dne 8. 11. 2021 byla jako maximální úvěrový limit (který mohl být měněn) uvedena částka 60 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru byla sjednána na částku 60 000 Kč, celková částka, kterou by měl úvěrovaný zaplatit pak činila 107 758,43 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána patnáct dnů od data výpisu, úroková sazba za splnění předpokladů 146,949 % p.a., RPSN 299,98 % (prokázáno listinou označenou jako úvěrová smlouva ze dne 8. 11. 2021). V řízení však nebylo prokázáno, to i přes výzvu učiněnou soudem žalobkyni (ačkoliv uvedené žalovaný nerozporoval), že právní předchůdkyně žalobkyně tuto smlouvu o úvěru sjednala právě se žalovaným a ve znění, které soudu tvrdila a předložila. Žalovaný je v listině označené jako úvěrová smlouva ze dne 8. 11. 2021 uveden pouze svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Tato písemnost neobsahuje žádný podpis žalovaného; z ničeho neplyne, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat.

5. Žalovaný čerpal částku úvěru v celkové výši 194 944 Kč (prokázáno výpisem z účtu na č.l. 9, dále potvrzením o provedené platbě ze dne 9. 1. 2023, 17. 10. 2022, 11. 7. 2022, 4. 7. 2022, 13. 5. 2022, 20. 4. 2022, 21. 3. 2022, 16. 2. 2022, 18. 1. 2022, 22. 12. 2021 a 11. 8. 2021; potvrzením o platbě ze dne 9. 2. 2023), a to na účet, který byl příslušnou bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením banky č.l. 62). Žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně částku 174 005,67 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období 11. 8. 2021 až 5. 9. 2023) a po postoupení pohledávky uhradil žalobkyni částku 82 443 Kč (žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ujednaly postoupení pohledávky za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020 na č.l. 31 až 40 včetně tabulky postoupených pohledávek na č.l. 30, listinou o převodu ze dne 27. 1. 2020 na č.l. 41) Zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, byla doručena žalovanému dne 15. 6. 2023 (prokázáno podacím lístkem na č.l. 7); žalobkyně soudu ničím nedoložila, že by žalovanému byla v uvedený den doručena předžalobní výzva k plnění, jak žalobkyně tvrdila. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván teprve doručením žaloby, tedy dne 19. 2. 2024. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně kopii občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného).

7. Z listin – informace na č.l. 8, platební informace , Anonymizováno, na č.l. 29 a z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, tj. listin označených jako „, Anonymizováno, , standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice platné od 13. 7. 2021“ na č. l. 10–24 spisu a jako „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ na č. l. 25–28, soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

12. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 194 944 Kč s tím, že žalovaný plnil částku ve výši 174 005,67 Kč právní předchůdkyni žalobkyně a částku 82 443 Kč žalobkyni. Žalovaný tak uhradil celkem částku 256 448,67 Kč. Ačkoliv žalovaný v dané věci nárok žalobkyně z tvrzené smlouvy o úvěru nerozporoval, soud nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala smlouvu o úvěru právě s žalovaným ve znění, které tvrdila. Žalobkyně tedy v této části neunesla břemeno důkazní. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, nemohlo být žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Podle listiny označené jako úvěrová smlouva měla být sjednána úroková sazba 146,949 % ročně a RPSN až 299,98 %.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitel, soud se ze své úřední povinnosti zabýval i tím, zda by se v daném případě, s ohledem na ujednání o výši úrokové míry, jednalo o platně uzavřenou úvěrovou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že v listině, kterou žalobkyně označila jako smlouvu o úvěru, byla uvedena úroková sazba 146,949% p. a. a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) činila až 299,98 %. Uvedená výše úroků je dle stanoviska soudu nepřiměřeně vysoká. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). Žalobkyně tvrdila, že úvěrová smlouva byla uzavřena v listopadu roku 2021, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v listopadu roku 2021 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 7,82 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 146,949 % převyšuje běžnou úrokovou sazbu více jak osmnáctinásobně, roční procentní sazba nákladů 299,98 % je více jak třicetiosminásobná. Rozpor s dobrými mravy by byl a je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; úročení uvedené v listině označené jako úvěrová smlouva vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru by z tohoto důvodu odporovala dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva by tak byla absolutně neplatná ve smyslu § 588 věty první o. z.

17. Ačkoliv tedy žalovaný v dané věci svůj závazek z tvrzené smlouvy o úvěru nerozporoval a uznal jej, soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady. Předmětem řízení je v posuzovaném případě nárok, který je v rozporu s kogentními normami. Jde tedy o věc, v níž nelze schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o.s.ř.). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyní požadovaná úroková míra odporuje zejména § 588 o. z. a pokud by smlouva o úvěru byla platně sjednána, odporovala by dobrým mravům. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023 č.j. 35 Co 345/2022-56 vedené v obdobné věci má ochrana slabší a „takto zasažené smluvní strany v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva.“18. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 194 944 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru v dané věci nedošlo a pokud by se tak stalo, byla by tato smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku právní předchůdkyni žalobkyně vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný vrátil žalobkyni a právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby částku v celkové výši 256 448,67 Kč. Žalovaný tak vrátil bezdůvodné obohacení v částce vyšší, než byla částka poskytnutá žalobkyní.

19. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 300 Kč za účast na jednání v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon v případech neuvedených v odst. 1 a 2.

21. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

22. Při vyhlášení rozsudku dne 29. 5. 2024 došlo k chybě ve výroku I., třetím řádku, neboť soud v tomto výroku zamítl zákonné úroky z prodlení od 9. 5. 2023 do zaplacení, zatímco při vyhlášení rozsudku tyto zamítl do 9. 5. 2013. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost ve výroku rozsudku tímto písemným vyhotovením podle ust. § 167 odst. 2 a § 164 o.s.ř. opravil.