7 C 101/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Lomozovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 700 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky coby přiměřeného zadostiučinění z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejích osobnostních práv, konkrétně práva na život a důstojnost, zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, vážnost, čest, soukromí i projevy osobní povahy. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná ji psychicky vydírá, šikanuje a způsobuje jí duševní útrapy v souvislosti s tím, že s insolvenční správkyní žalobkyně podvodně uzavřela kupní smlouvu na prodej bytové jednotky č. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku č. parc. st. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, (dále i jen „Bytová jednotka“) a k Bytové jednotce nabyla vlastnické právo. Žalobkyni však nebyl zajištěn náhradní byt. Bytovou jednotku žalovaná nadto koupila bez přístupové cesty a přístup do bytu si na žalobkyni vynucuje psychickým nátlakem, jímž jí způsobuje psychické újmy. Psychický nátlak spočívá v provádění exekuce vyklizením Bytové jednotky exekutorem, který na základě neplatného souhlasu se vstupem na cizí pozemek (přístupová cesta), jenž mu neoprávněně poskytla insolvenční správkyně žalobkyně, učinil opakovaný pokus o vyklizení Bytové jednotky, zničil a vyměnil zámek u vchodové branky, vstoupili na cizí pozemek (přístupová cesta) a do společných částí domu. Dále žalovaná porušila její osobnostní práva tím, že se domáhá nájemného za užívání Bytové jednotky, aniž by měla se žalobkyní sepsanou nájemní smlouvu, zasílá žalobkyni předžalobní výzvy a podává na žalobkyni trestní oznámení, v souvislosti s nimiž byla žalobkyně vyslýchána policií.

2. Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Shodně se žalobkyní uvedla, předmětem kupní smlouvy uzavřené s insolvenční správkyní žalobkyně byla bytová jednotka č. , Anonymizováno, , která je vymezena na pozemku č. parc. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, . Na základě kupní smlouvy nabyla vlastnické právo k Bytové jednotce. Tvrzení žalobkyně o poskytnutí náhradního bydlení je v rozporu s úpravou v občanském zákoníku. Žaloba je pro žalovanou zcela nesrozumitelná, svá tvrzení žalobkyně ničím nedokládá a žalovaná ji považuje za šikanózní.

3. Na základě nesporných a shodných tvrzení účastníků řízení, není-li dále uvedeno jinak, učinil soud následující skutková zjištění: Přípisem , právnická osoba, ze dne 6. 1. 2022, č. j. KRPS327018-7/TČ-2021-011112 byla žalobkyně vyzvána, aby se dostavila k podání vysvětlení ve věci neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (z výzvy k podání vysvětlení na č. l. 9). Přípisem ze dne 20. 1. 2022 žalovaná žalobkyni vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení – nájemného za neoprávněné užívání bytu v období od 1. 9. 2021 do 1. 1. 2022 ve výši 64 000 Kč (z předžalobní výzvy na č. l. 10). V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023 uvedený soud konstatoval, že vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, je žalovaná, přičemž vklad vlastnického práva byl proveden dne 15. 2. 2018 s právními účinky ke dni 11. 12. 2017 (z rozsudku Krajského soudu v Praze na č. l. 98). Žalobkyně byla povinnou v exekučním řízení o vyklizení bytu vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 1044/2019. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2021, č. j. 9 EXE 1044/2019 – 135 soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh na zastavení exekuce vyklizením žalobkyně z bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. , adresa, . Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021, č. j. 9 EXE 1044/2019171 bylo citované usnesení Okresního soudu v Příbrami změněno tak, že se specifikovaná exekuce zastavuje pro zásadní vady exekučního titulu, jež byl vydán v rozporu s hmotným právem, tedy v rozporu s § 285 insolvenčního zákona (to vše ze spisu Okresního soudu v Příbrami 9 EXE 1044/2019).

4. Z ostatních provedených důkazů – ambulantních nálezů na č. l. 4, 7 a 8, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č. l. 6, fotografií na č. l. 108–109 – soud neučinil žádná další pro posuzovanou věc relevantní skutková zjištění.

5. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem správce domu č. , hodnota, v k. ú. , adresa, pana , Anonymizováno, ani výpis z KN ke dni 26. 11. 2018 týkající se pozemku č. parc. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Dále soud neprovedl důkaz listinou oznámení o skončení exekuce na č. l. 3, neboť skutečnost, že exekuce byla zastavena již vyplanula z důkazu spisem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 9 EXE 1044/2019.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, je na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenční správkyní žalobkyně žalovaná. O tom mezi účastníky tohoto řízení ostatně nebylo sporu. Žalobkyně byla povinnou v exekučním řízení o vyklizení bytu vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 1044/2019. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2021, č. j. 9 EXE 1044/2019-135 soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh na zastavení exekuce vyklizením žalobkyně z bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. , adresa, . Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021, č. j. 9 EXE 1044/2019171 bylo citované usnesení Okresního soudu v Příbrami změněno tak, že se specifikovaná exekuce zastavuje pro zásadní vady exekučního titulu, jež byl vydán v rozporu s hmotným právem, tedy v rozporu s § 285 insolvenčního zákona. Přípisem , právnická osoba, ze dne 6. 1. 2022, č. j. KRPS-327018-7/TČ-2021-011112 byla žalobkyně vyzvána, aby se dostavila k podání vysvětlení ve věci neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru. Přípisem ze dne 20. 1. 2022 žalovaná žalobkyni vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytu v období od 1. 9. 2021 do 1. 1. 2022.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 citovaného ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

9. Podle § 2910, věty prvé, o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

10. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

11. Žalobkyně se v posuzované věci domáhala přiměřeného zadostiučinění (satisfakčního nároku), jímž má být odčiněna nemajetková újma, spočívající v duševních útrapách, jež jí vznikla zásahem žalované do jejích osobnostních práv (§ 81, §2910, věta prvá, a § 2956 o. z.). Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu je dle § 2910, věty prvé, o. z. je obecně 1. protiprávní jednání škůdce (zde původce neoprávněného zásahu do osobnostních práv), jímž dojde k zásahu do absolutního (zde osobnostního) práva jiného, 2. vznik újmy, 3. příčinná souvislost mezi nimi a 4. zavinění. Spatřuje-li žalobkyně neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v činnosti soudem pověřeného exekutora spočívajícím v provádění exekuce vyklizením Bytové jednotky (opakované pokusy o vyklizení Bytové jednotky, poškození a výměna zámku u vchodové branky) za situace, kdy byla řečená exekuce později zastavena pro nepřípustnost (§ 268 odst. 1 písm. h\ o. s. ř.) s ohledem na zásadní vady exekučního titulu spočívající v jeho vydání v rozporu s hmotným právem (žalobkyni nebyla jakožto osobě povinné zajištěna bytová náhrada dle § 285 odst. 3 insolvenčního zákona), nemůže být její žaloba podaná proti žalované úspěšná, jelikož žalovaná není jakožto účastník exekučního řízení (oprávněný) původcem tvrzených neoprávněných zásahů. Z uvedeného plyne, že v posuzované věci není naplněna první ze shora uvedených podmínek, za nichž by bylo lze uvažovat o odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu žalobkyně. Soud se proto již nezabýval naplněním podmínek zbývajících. Žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována.

12. Nad rámec uvedeného se jeví vhodným uvést, že za daných skutkových okolností by bylo lze uvažovat toliko o odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu státní moci nezákonným rozhodnutím či případně nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

13. Ve vztahu k dalším naříkaným zásahům do osobnostních práv žalobkyně, jež žalobkyně spatřuje jednání žalované spočívajícím v zasílání předžalobních výzev k zaplacení bezdůvodného obohacení (byť žalovanou zároveň nesprávně označeného i jako nájemné) za užívání Bytové jednotky bez právního důvodu, či podávání trestních oznámení na žalobkyni pro neoprávněný zásah do práva k Bytové jednotce, nelze v takovém jednání žalované coby vlastníka Bytové jednotky spatřovat neoprávněný zásah do práv žalobkyně. Právo vlastníka nemovitosti požadovat po osobě, jež jeho nemovitost bez právního důvodu užívá, vydání toho, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, je zakotveno v (§ 2991 a násl. o. z.). Nevydá-li dlužník bezdůvodné obohacení dobrovolně, je právem žalobce domáhat se jeho vydání u soudu, přičemž zaslání předžalobní výzvy je toliko postupem, jenž žalobci ukládá § 142a o. s. ř., chce-li si v případě úspěchu v budoucím soudním řízení nárokovat proti žalovanému náhradu nákladů řízení. Obdobně ani podávání trestních oznámení vlastníkem nemovitosti proti osobě, jež tuto nemovitost neoprávněně užívá, nelze hodnotit jako šikanózní, neboť účel trestního oznámení se jevím být v takovém případě zcela legitimním.

14. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč složenou z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč (písemné podání ve věci ze dne 26. 5. 2023, příprava na jednání dne 9. 8. 2023 a účast na něm).

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť neshledal důvodu pro určení lhůty delší.