7 C 13/2021
č. j. 7 C 13/2021-278
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO MS Praha 28 Co 119/2025-325- OS Praha 8 7 C 13/2021-278
- MS Praha 28 Co 119/2025-325
Citované zákony (14)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 120 § 135 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 5
- o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, 56/2001 Sb. — § 36 § 37
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 15 § 16
- o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, 418/2011 Sb. — § 5
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2932
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 82 800 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 82 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 800 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 66 223,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.
1. Žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 82 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že požaduje doplacení zbylého pojistného plnění z titulu škodní události č. , hodnota, , pod kterým je vedena žádost žalobkyně o poskytnutí pojistného plnění za škodu, která vznikla žalobkyni při dopravní nehodě, k níž došlo , datum, kolem , hodnota, hodin před domy , č. p., v obci , adresa, , když účastníkem nehody bylo , značka vozidla, , RZ , SPZ, , které v době nehody řídil , jméno FO, , jehož provozovatelem a vlastníkem je žalobkyně. Dalším účastníkem zmíněné nehody bylo , značka vozidla, RZ , SPZ, , které řídila , tituly před jménem, , jméno FO, , a jež bylo z titulu zákonného pojištění odpovědnosti pojištěno u žalované. Řidič vozidla žalobkyně byl obžalován z přečinu ublížení na zdraví a po provedeném trestním řízení byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 5. 2020, č. j. 17 T 103/2019-338, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č. j. 10 To 168/2020-358, zproštěn obžaloby, když soud dospěl k závěru, že nikoliv jednání obžalovaného, ale jednání chodce zapříčinilo, že obžalovaný musel zpomalit, nestihl projet křižovatku před projíždějícím autem a došlo ke střetu , značka vozidla, s , značka vozidla, . Dále krajský soud dovodil, že obžalovaný řidič vozu Honda neodpovídá za zavinění dopravní nehody ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti dle § 16 písm. b) tr. zák.
2. Při nehodě došlo na , značka vozidla, k totální škodě, škoda byla stanovena na částku 240 000 Kč, když cena vraku 136 500 Kč byla žalobkyni vyplacena, k doplacení zbývala částka 103 500 Kč, kterou žalobkyně žádá po žalované. Na základě výzvy k doplacení žalovaná uvedla, že šetření pojistné události bylo ukončeno a doplaceno bude pouze 20 700 Kč, včetně DPH, což se stalo. Žalovaná měla zjistit, že míra účasti řidiče , značka vozidla, na nehodě měla představovat 80 %. Vyplacené pojistné mělo zohledňovat uvedenou míru účasti. Žalobkyně mailem z , datum, požádala o došetření pojistné události a s ohledem na vyjádření žalované, které zůstalo beze změny, zaslala předžalobní upomínku a doplacení sporné částky do , datum, . K doplacení nedošlo. Žalobkyně s odkazem na § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uvedla, že dle předestřeného ustanovení při střetu dvou nebo více provozů se vypořádají provozovatelé podle své účasti na způsobení škody, když za situace, kdy řidič , značka vozidla, nehodu nezavinil ani ve formě nevědomé nedbalosti dle žalobkyně nepřichází v úvahu vypořádání závislé na míře účasti. S odkazem na § 6 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu, a § 2758 odst. 1 a § 2811 o. z. požaduje uhrazení škody, která žalobkyni vznikla ve výši 240 000 Kč, s ohledem na uhrazenou část v celkové výši 157 200 Kč žádá o zaplacení zbytku. Částku požaduje i se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího, kdy došlo k ukončení šetření pojistné události, tedy , datum, .
3. Žalovaná navrhovala žalobu v plném rozsahu zamítnout s odůvodněním, že eviduje škodnou událost z 10. 9. 2018, při níž došlo ke střetu , značka vozidla, a , značka vozidla, , přičemž žalobkyni bylo již vyplaceno 136 500 Kč za vykoupení vraku a dalších 20 700 Kč. Žalovaná další plnění odmítla s ohledem na to, že s odkazem na § 2932 o. z. hodnotila míru účasti řidiče , značka vozidla, na 80 %. Pokud žalobkyně odkazuje na odůvodnění trestního rozsudku, kde byl obžaloby řidič , značka vozidla, zproštěn, vycházel soud ze zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného), když žalovaná poukázala na fakt, že po nehodě neměl řidič , značka vozidla, jevit známky šoku a o přítomnosti chodce, který měl údajně vstoupit do vozovky nebylo příslušníkům policie při nehodě sděleno nic. S tvrzením o chodci přišel řidič až téměř měsíc po vzniku dopravní nehody u výslechu. Žalovaná dále poukázala na fakt, že trestní řízení má jiné zásady než občanskoprávní, v trestní věci pochybnosti o skutku vedly k vyřčení osvobozujícího rozsudku, což však neplatí pro řízení občanskoprávní, když konstatuje, že z posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že k nehodě došlo v důsledku nedání přednosti řidičem , značka vozidla, řidičce , značka vozidla, , která měla před vznikem dopravní nehody přednost v jízdě s tím, že nemá za to, že řidička , značka vozidla, reagovala opožděně a mohla střetu vozů zabránit. Poukázala také na znalecký posudek, ze kterého vyplývalo, že řidička mohla na zleva vyjíždějící automobil reagovat až v okamžiku, kdy mohla spolehlivě vyhodnotit, že bude jeho řidič pokračovat v průjezdu křižovatkou, což však bylo problematické pro poměrně nízkou rychlost , značka vozidla, a měnění rychlosti při průjezdu křižovatkou, čímž byly vyměněny podmínky pro vnímání pohybu jeho vozidla, čímž se změnily podmínky pro včasnou reakci řidičky. Žalovaná má za to, že vzhledem k tomu, že nevystupovala v trestním řízení, tak v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci II. ÚS 46/10, bude třeba provést dokazování ohledně důvodu vzniku dopravní nehody v řízení u zdejšího soudu. V reakci na znalecký posudek znalce , jméno FO, , doplnila žalovaná svoji procesní obranu a uvedla, že řidič , značka vozidla, použil dané vozidlo k jízdě za situace, v níž nebylo z technického hlediska způsobilé provozu na pozemních komunikacích. Dále poukázala na závěry znaleckého posudku, ze kterých vyplývá, že řidička , značka vozidla, nemohla zpomalit, protože před její vozidlo vjelo , značka vozidla, náhle, když mělo s průjezdem křižovatky počkat do doby, až , značka vozidla, projede křižovatkou.
4. Žalobkyně replikou doplnila skutková tvrzení a právní argumentaci, když tvrdila, že hlavní příčinou vzniku dopravní nehody a, Anonymizováno, tedy škody bylo jednání neznámého chodce, který náhle přebíhal před , značka vozidla, , který donutil řidiče zpomalit při průjezdu křižovatkou a jednání řidičky, která se plně nevěnovala řízení vozidla, nesledovala situaci, nepřizpůsobila své chování vzniklé situaci, reagovala opožděně, neodvrátila dopravní nehodu a porušila tím své povinnosti vyplývající z § 4a a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. V reakci na vypracování znaleckého posudku zadaného soudem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobkyně konstatovala, že považuje posudek za nepřezkoumatelný, neúplný, nevěrohodný a zkreslený s tím, že znalec měl vybírat pouze skutečnosti, které byly k neprospěchu žalobkyně, když poukazovala též na formální nedostatky znaleckého posudku, opětovně odkázala na rozsudek Okresního soudu Praha-západ, že řidička , značka vozidla, měla dostatek času na nastalou dopravní situaci reagovat.
5. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne ze dne 14. 6. 2022, č. j. 7 C 13/2021-96, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 82 800 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů 22 651,20 Kč (výrok II). Soud prvního stupně v dané věci neshledal důvodu pro zjišťování průběhu dopravní nehody, zavinění dopravní nehody, respektive podílu na dopravní nehodě, protože vozidlo žalobkyně , značka vozidla, nebylo technicky a právně podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, způsobilé provozu na veřejných komunikacích. Uzavřel tedy, že je zcela nepodstatné, jaký byl technický stav vozidla ve skutečnosti, neboť vůz byl technicky nezpůsobilý ex lege, jako takový neměl být účasten provozu na pozemních komunikacích, když ani není podstatné, že technický stav nebyl důvodem nehody. Podle soudu prvního stupně nehoda a škoda byla v příčinné souvislosti s přítomností vozu žalobkyně na pozemních komunikacích a kdyby žalobkyně, respektive řidič, ctili povinnost neprovozovat technicky nezpůsobilý vůz, k nehodě by nedošlo. Za této situace je podle soudu prvního stupně důvod pro odmítnutí pojistného plnění, a to s ohledem na § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb.
6. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. 28 Co 359/2022-123, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil odlišně příčinnou souvislost mezi technickým stavem vozidla žalobkyně a vzniklou škodou. Podle názoru odvolacího soudu sama skutečnost, že vůz žalobkyně se zúčastnil provozu na pozemních komunikacích, přestože nebyl technicky způsobilý ex lege k provozu na těchto komunikacích, když žalobkyně, respektive řidič jejího vozidla, nectil zákonnou povinnost, jak uzavřel soud prvního stupně, nebyla hlavní a jedinou příčinou dopravní nehody a vzniku škody. Došel tedy k závěru, že v je v daném případě nutné doplnit skutkový stav věci ohledně zjištění pro věc relevantních skutečností, zejména stran samotného průběhu dopravní nehody.
7. Soud vzal za svá shodná, resp. nezpochybňovaná skutková tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) ohledně pojištění , značka vozidla, u žalované z titulu odpovědnosti z provozu vozidla, hlášení pojistné události žalobkyní, částečného plnění, existence předžalobní korespondence a důvodu odmítnutí plnění ze strany žalované.
8. Ostatní skutečnosti byly mezi stranami sporné. Sporné bylo zejména určení míry zavinění účastníků předmětné dopravní nehody na této nehodě pro účely stanovení rozsahu a výše výplaty pojistného plnění žalobkyni.
9. Soud provedl dokazování listinami, výslechem svědků, znaleckým posudkem včetně jeho doplňků a výslechem znalce. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.
10. Z předložených listinných důkazů zjistil soud podstatné skutečnosti především k vzájemné komunikaci účastníků. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované dopis, kterým ji informoval o převzetí právního zastoupení a vyzval k výplatě pojistného plnění (na č. l. 14 spisu). Dne , datum, žalovaná dopisem „, Anonymizováno, “ po prošetření pojistné události č. , hodnota, vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 20 700 Kč z důvodu domnívané míry účasti poškozeného vozidla ve výši 80 % (na č. l. 15 spisu). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně reagovala na argumentaci žalované žádostí o došetření pojistné události (na č. l. 16 spisu). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k doplacení zbývající části pojistného plnění ve výši 82 800 Kč (na č. l. 18).
11. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, v , Anonymizováno, hodin došlo v obci , adresa, k dopravní nehodě, přičemž , jméno FO, řídil osobní automobil tov. zn. , značka vozidla, , RZ , SPZ, . Vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla je potom , Jméno žalobkyně, . Při průjezdu křižovatkou s ulicí , adresa, nedal řidič vozidla , značka vozidla, přednost osobnímu automobilu , značka vozidla, RZ , SPZ, , který řídila , tituly před jménem, , jméno FO, . Přednost na dané křižovatce není upravena dopravním značením. , jméno FO, se střetl pravou zadní částí vozidla , značka vozidla, s přední částí vozidla , značka vozidla, a při střetu bylo na vozidle , značka vozidla, vylomeno pravé zadní kolo do strany. , tituly před jménem, , jméno FO, při střetu utrpěla kontuzi páteře a byla vozidlem záchranné pomoci převezena do FN v Motole. Vozidlo , značka vozidla, nemělo v době dopravní nehody platnou technickou prohlídku. Poslední platnost zmíněné prohlídky skončila dne , datum, .
12. Z rozsudku OS Praha-západ ze dne 28. 5. 2020, č. j. 17 T 103/2019-338, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č. j. 10 To 168/2020-358, bylo zjištěno, že obžalovaný , jméno FO, byl zproštěn obžaloby, dle které měl způsobit nehodu na silnici, kde není přednost v jízdě upravena svislým dopravním značením, nedal přednost řidičce , jméno FO, v důsledku čehož její vůz narazil přední částí do pravé zadní části vozu , značka vozidla, , jednalo se o druhé rozhodnutí ve věci, když v prvém případě bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, protože se obžalovaný ke skutku uvedenému v obžalobě doznal. Po podání stížnosti Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. V novém řízení zjevně s ohledem na zásadu v pochybnostech ve prospěch (in dubio pro reo) zprostil obžalovaného obžaloby s tím, že nehodu měl způsobit chodec, který způsobil, že obžalovaný musel zpomalit, nestihl projet křižovatkou před vozem řidičky , značka vozidla, , když nejednal zaviněně ani nepředvídal porušení pravidel silničního provozu ze strany chodce. Odvolací soud uvedl, že řidička vozu , značka vozidla, mohla při včasné reakci střetu bez problémů zabránit, když má za to, že žádat po obžalovaném, aby dbal zvýšené opatrnosti vůči určité skupině chodců, by byl přepjatý formalismus.
13. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, soud zjistil, že řídila firemní auto , značka vozidla, . Jela ulicí , adresa, směrem do , adresa, , rychlostí maximálně 40 km/h. Na křižovatce se koukala doprava, neboť je na daném místě přednost zprava a plot, přes který je špatná viditelnost na pravou stranu. Druhé auto potom zaznamenala až těsně před srážkou, které se snažila zabránit tím, že auto strhla doleva. Po nehodě jí bylo špatně, odvezla ji sanitka, pamatuje si však, že pan , jméno FO, na místě nehody řekl, že jí nedal přednost zprava.
14. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, dne , datum, zjistil, že si při vjezdu do křižovatky , adresa, a , adresa, kontroloval situaci po pravé straně, neboť si byl vědom přednosti zprava. Měl dobrý výhled a viděl bílé auto s tím, že vyhodnotil, že bez problémů křižovatku projede. Na hranici zmíněné křižovatky viděl, že osoba menšího vzrůstu šikmo přebíhá , adresa, , pročež zpomalil. Poté ucítil náraz do zadní části vozidla, které řídil.
15. V řízení byl vypracován znalecký posudek č. , hodnota, ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem jmenovaným soudem z oboru doprava, doprava městská a silniční, posuzování dopravních nehod. Úkolem znalce bylo stanovit příčinu shora uvedené dopravní nehody ze dne , datum, s tím, že měl popsat průběh nehodového děje při této nehodě a posoudit možnosti jednotlivých účastníků dopravní nehody k odvrácení nehodového děje a míru jejich účasti na dopravní nehodě. Znalcem bylo zjištěno, že řidič vozidla , značka vozidla, vjel do křižovatky a zrychloval svoji jízdu v době, kdy se ke křižovatce blížilo vozidlo , značka vozidla, , které vzhledem k tomu, že vozidlo , značka vozidla, před něj vjelo náhle, nemohlo již zpomalit, popřípadě zastavit. Řidič vozidla , značka vozidla, měl tedy s průjezdem křižovatkou počkat do doby až vozidlo , značka vozidla, křižovatkou projede. Pokud by tak učinil, zastavil by vozidlo před místem střetu a druhé vozidlo by mohlo křižovatkou bezpečně projet. V doplňku znaleckého posudku ze dne , datum, jmenovaný znalec zohlednil rovněž možnost průběhu nehodového děje tak, že řidič , značka vozidla, zastavil pouze na křížení slepé, Anonymizováno, , adresa, s ulicí , adresa, a následně již plynule pokračoval se zrychlením až do místa střetu s vozidlem , značka vozidla, . Z předmětného doplňku ke znaleckému posudku vyplynul závěr, že řidič vozidla , značka vozidla, vjel do křižovatky v době, kdy řidička vozidla , značka vozidla, již nemohla nehodě zabránit.
16. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, byl vyslechnut na ústním jednání u zdejšího soudu dne 22. 6. 2023. Znalec setrval na svých předchozích závěrech a doplnil, že vycházel ze skript a literatury, včetně publikace , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve znaleckém posudku potom použil početní metodu, na základě které došel k uvedeným závěrům.
17. Z doplňku znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynuly následující skutečnosti. Znalec se v daném doplňku zabýval variantou, že přes , adresa, mohl náhle přecházet chodec. Stanovil, že vzhledem k dobré viditelnosti, která byla v den dopravní nehody na místě střetu, mohl řidič vozidla , značka vozidla, vidět přecházejícího chodce minimálně 26 vteřin předtím, než se chystal vjet a projet křižovatkou, a případný chodec se musel nacházet v prostoru křižovatky v době, kdy byl řidič vozidla , značka vozidla, , značka vozidla, na její hranici při vjíždění do této křižovatky. V doplňku ke znaleckému posudku při výpočtech vycházel z hodnoty, že řidička vozidla , značka vozidla, musela jet rychlostí 50 km/h (nejvyšší povolenou rychlostí v daném místě). Uzavřel, že řidič vozidla , značka vozidla, vjel do křižovatky tak, že při dané rychlosti nedokázal křižovatkou projet, aniž by nedošlo ke střetu vozidel, přičemž nehodě se již nedalo zabránit. Zdůraznil, že vozidlo , značka vozidla, přitom nebylo technicky způsobilé pro jízdu na pozemních komunikacích.
18. U výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, na ústním jednání u zdejšího soudu dne , datum, znalec setrval na závěrech znaleckého posudku i jeho doplňků, především na závěru, že řidička vozidla , značka vozidla, jedoucí z , adresa, nemohla střetu s řidičem vozidla , značka vozidla, zabránit. Co se potom týče rychlosti vozidel, má za to, že uváděné rychlosti obou vozidel jsou nepřiměřeně nízké. V případě vozidla , značka vozidla, s ohledem na dobré rozhledové podmínky považuje za přiměřenou rychlost 30-40 km/h, čemuž rovněž odpovídá i skutečnost, že řečené vozidlo bylo po nárazu otočeno o 90 stupňů. Neodpovídá potom ani tvrzená rychlost vozidla , značka vozidla, , jež měla být maximálně 40 km/h, neboť z poškození obou vozidel a jejich postavení po střetu vyplývá rychlost vyšší.
19. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil, a to zejména z protokolu o ohledání místa činu ze dne , datum, , protokolu o výslechu obviněného ze dne , datum, , protokolu o hlavním líčení ze dne , datum, a ze dne , datum, , přičemž soud v rámci hodnocení důkazů vyšel především z výsledku znaleckého zkoumání a svědeckých výpovědí. Vzhledem ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, včetně jeho doplňku, který řádně obhájil a stvrdil, neprovedl soud pro nadbytečnost zpracování revizního znaleckého posudku. Soud nesdílí názor žalobkyně, že znalecký posudek zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, včetně jeho doplňku jsou nepřezkoumatelné a vychází z jednostranně vybraných podkladů. Znalec při svém výslechu všechny své závěry obhájil, logicky a srozumitelně vysvětlil. Pokud se týká rychlosti , tituly před jménem, , jméno FO, , pak znalec ve svých výpočtech vyšel z rychlosti 50km/hod. (nikoliv z rychlosti uváděné , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši max. 40km/hod.), a to z důvodu, že tuto rychlost stanovil jako odpovídající konečnému postavení a poškození obou vozidel. Není tedy pravdou, že by znalec pouze převzal sdělení poskytnuté , tituly před jménem, , jméno FO, , aniž by jej podrobil svému kritickému posouzení. Pro úplnost soud podotýká, že byť strana žalobkyně měla k výstupům znaleckého zkoumání , tituly před jménem, , jméno FO, rozsáhlé výhrady, na jeho výslech při ústním jednání dne , datum, se za stranu žalobkyně nikdo nedostavil, ačkoliv byl termín tohoto jednání vzat na vědomí na předchozím ústním jednání.
20. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne , datum, v , hodnota, hodin došlo v obci , adresa, k dopravní nehodě, přičemž , jméno FO, řídil osobní automobil tov. zn. , značka vozidla, , RZ , SPZ, , jehož vlastníkem a provozovatelem je , Jméno žalobkyně, , po , adresa, . Při průjezdu křižovatkou s ulicí , adresa, nedal přednost zprava osobnímu automobilu , značka vozidla, RZ , SPZ, , který řídila , tituly před jménem, , jméno FO, . Přednost na dané křižovatce není upravena dopravním značením a tedy platí přednost zprava. Řidič vozidla , značka vozidla, vjel do křižovatky tak, že při dané rychlosti nedokázal křižovatkou projet, aniž by nedošlo ke střetu vozidel, a řidička vozidla , značka vozidla, jedoucí z , adresa, nemohla střetu zabránit. Vozidlo , značka vozidla, nadto nebylo v době dopravní nehody technicky způsobilé pro jízdu na pozemních komunikacích.
21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
22. Podle § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kdy nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, a ušlý zisk.
23. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.
24. Podle § 5 odst. 1 písm. b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále též jako „ZPPK“), je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Podle § 22 odst. 1 ZPPK řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci. Dle § 22 odst. 2 ZPPK nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava. Dle odst. 3 téhož ustanovení platí, že řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce. To neplatí, pokud řidič zastavuje vozidlo v křižovatce za účelem plnění povinností podle § 5 odst. 1 písm. h) nebo při odbočení vlevo podle § 21 odst. 5.
25. Podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích způsobilé provozu na veřejných komunikacích, silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud jeho technická způsobilost nebyla schválena, jde-li o vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení, nebo nesplňuje technické požadavky na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jde-li o vozidlo, jehož technická způsobilost nepodléhá schválení.
26. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů, dospěl soud k závěru, že zavinění na vzniklém škodním ději je výlučně na straně žalobkyně, respektive dopravní nehodu zavinil řidič vozidla , značka vozidla, , jehož provozovatelkou je žalobkyně. Ze znaleckého posudku vyhotoveného v dané věci a výpovědí svědků jasně plyne, že řidič vozidla , značka vozidla, vjel do předmětné křižovatky v době, kdy již musel vidět z pravé strany přijíždějící vozidlo , značka vozidla, . Přes danou skutečnost vjel do křižovatky, avšak nestihl jí projet rychlostí, aby se v této křižovatce nenacházel v době, kdy do ní přijela řidička vozidla , značka vozidla, , která již nebyla schopna na uvedenou situaci reagovat tak, aby se mohla srážce osobních automobilů vyvarovat. Je třeba odmítnout úvahy žalobkyně, že byly splněny podmínky pro pokračování v jízdě, neboť řidič vozidla , značka vozidla, nejel dostatečnou rychlostí, aby z křižovatky stihl odjet včas. Z dokazování přitom vyplynulo, že řidiči vozidla , značka vozidla, nic nebránilo, aby své vozidlo zastavil ještě před hranicí křižovatky. Soud má dále za to, že i kdyby se potvrdilo tvrzení žalobkyně, že přes , adresa, přecházel v rozhodné době chodec, musel být vzhledem k viditelnosti na daném místě vidět již v době, kdy byl řidič vozidla , značka vozidla, na její hranici při vjíždění do této křižovatky. Je tedy zjevné, že v případě, že se řidič vozidla , značka vozidla, plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, musel být schopen situaci vyhodnotit tak, že křižovatkou nestihne bezpečně projet, a naopak měl zastavit na její hranici. Jestliže jmenovaný řidič uvádí, že chodce spatřil až při vjetí do křižovatky, pak dle soudu v zásadě sám přiznává, že v rozporu se zákonnými ustanoveními nevěnoval plnou pozornost situaci v provozu. Shora uvedené skutečnosti potom vedly ke srážce s vozidlem , značka vozidla, . Soud tedy uzavírá, že příčinu dopravní nehody shledává zcela na straně řidiče vozidla , značka vozidla, , který opakovaně porušil dopravní předpisy, nejprve tím, že se účastnil silničního provozu ve vozidle, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, a dále tím, že do předmětné křižovatky vjel za situace, v níž viděl (nebo měl vidět) přijíždějící vozidlo zprava, kterému byl povinen dát přednost. Z těchto důvodů je na místě žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.
27. Bylo-li potom v trestním řízení zjištěno, že nehodu měl způsobit chodec, který způsobil, že obžalovaný musel zpomalit, přičemž nestihl projet křižovatkou před vozem řidičky , značka vozidla, , a tedy nejednal zaviněně, neboť nemohl předvídat porušení pravidel silničního provozu ze strany chodce, a řidička vozu , značka vozidla, mohla při včasné reakci střetu bez problémů zabránit, soud pro úplnost uvádí, že dle § 135 o. s. ř. platí, že soud je vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Civilní soud však není vázán odůvodněním rozhodnutí soudu v trestním řízení, zejména pokud jde o posouzení občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou škodu. Soud přitom připomíná, že v trestním řízení bylo zavinění pana , jméno FO, posuzováno toliko ve smyslu § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nikoliv ve smyslu občanskoprávním. Došly-li tedy soudy v trestním řízení ke shora uvedeným zjištěním, které uvedly v odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 5. 2020, č. j. 17 T 103/2019-338, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č. j. 10 To 168/2020-358, zdejší soud v daném řízení těmito zjištěními není vázán a nic mu nebrání v tom, aby si otázku zavinění dopravní nehody a průběhu nehodového děje znovu posoudil.
28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 223,30 Kč. Povinnost k úhradě nákladů řízení žalované soud stanovil procesně neúspěšné žalobkyni.
29. Tyto náklady sestávají:z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 800 Kč dle § 7 odst. 5 a. t. sestávající z částky 4 420 Kč za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. převzetí a příprava právního zastoupení, sepis podání ve věci samé ze dne , datum, (č. l. 33), ze dne , datum, (č. l. 82) a ze dne , datum, (č. l. 115), účast na ústních jednáních dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ,tj. celkem 44 200 Kč;a z částky 2 210 Kč za každý z 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. h) a. t., a to u úkonů, které byly učiněny na výzvu soudu, avšak ve velice stručném rozsahu, přičemž soud neshledal, že by byly dány podmínky k přiznání plné výše odměny, tj. za podání ve věci samé ze dne 17. 9. 2021 (č. l. 52), ze dne 4. 12. 2023 (č. l. 173) a ze dne 24. 4. 2024 (č. l. 200), tj. celkem 6 630 Kč;včetně 13 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 3 900 Kč;daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 730 Kč ve výši 11 493,30 Kč.
30. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
31. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.