7 C 220/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Valehrachem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody 269 050 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 269 050 Kč se z amítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 500 Kč.

1. Žalobkyně podala žalobu na náhradu škody s odůvodněním, že žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalované vznikla škoda. Žalobkyně se svým dřívějším manželem jako zástavní dlužníci uzavřeli s panem [jméno] [příjmení] jako zástavním věřitelem dne 10. 1. 2007 dvě zástavní smlouvy na nemovitost, když právo bylo zřízeno na [list vlastnictví] pod [číslo jednací] a na [list vlastnictví] pod [číslo jednací], když následně oba listy vlastnictví byly sloučeny v jeden, a to v [list vlastnictví]. Následně 10. 4. 2008 se zástavní věřitel dvěma samostatnými listinami vzdal zástavního práva, avšak měl učinit písařskou chybu spočívající v tom, že na obou listinách uvedl totéž č. j. - [anonymizováno] [číslo] [rok]. Následně dne 5. 2. 2016 žalobkyně u Katastrálního úřadu podala dva návrhy na vklad práva do Katastru nemovitostí s návrhem na výmaz zástavních práv, když zástavní smluvní právo k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce činilo částku 3 500 000 Kč, na výzvu Katastrálního úřadu měla žalobkyně podání 16. 2. 2016 řádně doplnit, katastrální úřad pod č. j. V-574/2007 zástavní právo dne 7. 3. 2016 vymazal, avšak ohledně zástavního práva V [číslo] dne 1. 3. 2016 vydal rozhodnutí o tom, že návrh na výmaz se zamítá. Proti zamítavému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem den 6. 4. 2016, kde věc byla vedena pod 47 C 2/2016, kde soud usnesením žalobu zamítl dne 26. 4. 2017. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení včasné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, kde při jednání 5. 4. 2018 rozsudkem ve věci sp. zn. 4 Co 243/2017 žalobě žalobkyně zcela vyhověl, 30. 4. 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek doručil účastníkům a 17. 5. 2018 katastrální úřad zástavní právo z LV vymazal. Po celou dobu trvání řízení 2 roky a 3 měsíce bylo dispoziční právo žalobkyně s nemovitostmi omezeno, když dle žalobkyně katastrální úřad neprojevil žádnou snahu o řešení sporu a neučinil žádný úkon směřující k nápravě tohoto protiprávního stavu. Dne 30. 5. 2018 žalobkyně uplatnila právo na náhradu vzniklé škody a nemateriální újmy dle zákonné č. 82/1998 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., žalovaná ve své odpovědi náhradu škody zamítla, a to i po opakovaném pokusu o smírné řešení podáními z 23. 6. a 12. 10. 2018. Žalobkyně má za to, že za situace, kdy LV je veřejně dostupná listina, která je přístupná všem fyzickým a právnickým osobám, kdy zástavní právo bylo zapsáno u nemovitosti v rozsahu 3543 m² pozemků a objektu o ploše 226 m², když zápis vzbuzoval dojem, že žalobkyně je povinna uhradit panu [příjmení] (údajnému zástavnímu věřiteli částku 3 500 000 Kč). Informace o zamítnutí návrhu měla podnítit pana [příjmení] k pokusu o vydírání, dcery žalobkyně se domnívaly, že žalobkyně bude nucena prodat veškerý svůj nemovitý majetek, aby se zbavila zástavního práv, dcery získaly dojem, že jim lže buď jejich otec nebo matka nebo otcův přítel (pan [příjmení]), když jedna z dcer s žalobkyní od zahájení řízení více než dva roky nekomunikovala a vyhýbala se jí. Žalobkyně údajně měla v úmyslu předmětný dům přizpůsobit k bydlení, aby mohla prodat stávající dům, ve kterém bydlela a z kupní ceny uhradit zůstatek hypotečního úvěru, záměr však vzhledem k přetrvávajícímu zástavnímu právu nemohla uskutečnit. V tentýž den, kdy žalobkyně podala návrh na výmaz zástavního práva, podala u téhož Katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo], který převedla své sousedce, protože ta ho dlouhodobě užíval jako zahradu a byla v domnění, že katastrální úřad zástavu vymaže, následně nabyvatelka zjistila, že na pozemku vázne zástavní právo 3 500 000 Kč a mohla se tedy domnívat, že žalobkyně před ní tuto skutečnost úmyslně zamlčela. Též v očích některých finančních institucí se žalobkyně nacházela v pozici zástavního dlužníka a nepřicházelo, tedy v úvahu finanční instituci žádat o pomoc při financování přestavby objektu. Žalobkyně měla být omezena ve svém dispozičním právu s majetkem neoprávněně po dobu od 1. 3. do 17. 5. 2018, tedy 807 dní, když hodnotu omezení vyjádřenou hypotečním úrokem za rok 2017 v průměru 2,19 % činí částku 169 050 Kč, když při použití úrokové sazby pro sankční úroky by se jednalo o částku 621,24 Kč. Dále žalobkyně dle § 2909 obč. zák. se cítí být poškozena porušením dobrých mravů nejen protahováním soudního řízení, ale i dopadem na zdraví, vztahy v rodině a s dalším okolím a požaduje přiznání dle § 2971 občanského zákoníku částku 100 000 Kč. V reakci na vyjádření žalované označila žalobkyně za žalovanou [příjmení] republiku jednající ČÚZaK, když porušení práv žalobkyně odvozuje z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 4 Co 243/2017, který přezkoumával předchozí rozhodnutí a uzavřel, že je povinností Katastrálního úřadu rozhodujícího o povolení vkladu posuzovat úkony podle obsahu, nikoliv podle č. j. P souvislost vzniku škody spatřuje v porušení práva žalobkyně ze strany Katastrálního úřadu tím, že vydal nezákonné rozhodnutí, jak shledal Vrchní soud v Praze. Žalobkyně též nesouhlasila s výtkou vůči postupu žalobkyně, že mohla podat nový návrh na vklad s bezvadným potvrzením o zániku zástavního práva s tím, že zástavní věřitel již svojí povinnost splnil, požadovanou škodu doložila žalobkyně potvrzením zaplacených hypotečních úrocích v částce 108 780,78 Kč za období roku 2016 až 2018, když má za to, že není pochyb o tom, že zástavní právo v té době zapsáno být nemělo. Pokud žalovaná namítala, že zástavní právo žalobkyně 8 let zjevně nevadilo, potvrzuje, že to platilo do roku 2015, tedy 7 let, když zapsané zástavní právo mělo poskytovat naději před možným zneužitím práva, respektive manipulací s listem vlastnictví, když poukázala též na to, že v roce 2018 měla zjistit, že z jejího LV záhadným způsobem zmizelo 36 m² pozemku, když katastrální úřad nijak nezdůvodnil a nevysvětlil tento stav. V rámci doplnění skutkových tvrzení po prvém jednání ve věci zopakovala odůvodnění výše majetkové újmy ve výši 169 050 Kč a nemajetkovou újmu odůvodňovala tím, že se kauzou zabývá od 20. 1. 2016, kdy návrh na výmaz podala, od té doby mělo uplynout téměř 6 let a za tyto průtahy požaduje částku 20 000 Kč za rok, tedy celkem 100 000 Kč, když záležitostí dřívější, a nynějšího sporu měla ztratit 79 hodin práce pořizování důkazů, cestování na katastrální úřad a k soudům, když tyto náklady měly být ve výši 59 889 Kč. Pokud by byla zastoupena, činily by náklady nejméně 98 557 Kč.

2. Žalovaná v prvé řadě navrhovala, aby řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínky řízení, protože žalovaný (původně žalován ČÚZaK) nemá právní subjektivitu (žalobkyně výše uvedený nedostatek dodatečně zhojila označením žalované České republiky), dále žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalovaná neporušila ve vztahu k žalobkyni žádnou povinnost stanovenou zákonem ani nezasáhla do jiného práva žalobkyně porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu práva. Žalovaná potvrdila, že pokud byl návrh na výmaz práva veden pod V [číslo] 2016 [číslo], byl odkaz na řízení, na základě kterého vzniklo zástavní právo [anonymizováno] [číslo], tomu odpovídalo i potvrzení o vzdání se zástavního práva, v němž je odkaz na stejné číslo řízení, vklad práva byl povolen s právními účinky vkladu ke dni podání návrhu na vklad. V návrhu evidovaném pod sp. zn. V [číslo] 2016 [číslo] byl navrhován výmaz zástavního práva, který byl povolen pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], ale vkladová listina – potvrzení zástavního věřitele [jméno] [příjmení] odkazovala na zástavní právo vzniklé na podkladě smlouvy evidované pod [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná přípisem z 8. 2. 2016 seznámila žalobkyni jako navrhovatelku s podklady pro rozhodnutí a následně tento návrh dne 1. 3. 2016 zamítla s tím, že obsah vkladové listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad. Pokud bylo proti rozhodnutí orgánu prvého stupně podána žaloba podle části páté o.s.ř., krajský soud žalobu usnesením č.j. 47 C 2/2016 – 49 z 26. 4. 2017 zamítl s tím, že právní úkon za daňový zákon se žalobkyně domáhala výmazu zástavního práva není dostatečně určitý a srozumitelný, tj. označuje jiné vkladové řízení, kterým byl vklad zástavního práva ve prospěch účastníka tohoto řízení povolen s tím, že souhlasí se závěrem katastrální úřadu, který uvedl, že výmazu zástavního práva, zápisů do katastru brání skutečnost, že listina, jež má být podkladem takového zápisu svým obsahem neodůvodňuje takový výklad. Nejedná se o chybu v psaní a počtech, kterou by bylo možno výkladem překlenout a dospět tak k jednoznačnému závěru o tom jakého zástavního práva se věřitel vzdal. V odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem z 5. 4. 2018, vklad zániku zástavního práva povolil s tím, že v řízení dle části páté o.s.ř. správní rozhodnutí nepřezkoumává, nýbrž věc nově posuzuje meritorně. Vrchní soud hodnotil listinné důkazy dle § 17 odst. 5 katastrálního zákona a dospěl k závěru, že uvedení nesprávného č. j. pod nímž bylo zástavní právo k předmětným nemovitostem vloženo do katastru, představuje zjevnou písařskou chybu, jíž je možno překlenout výkladem dle kogentních výkladových pravidel ve shora naznačeném smyslu. Na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo zástavní právo vymazáno. Žalovaná dále namítala, že předpokladem odpovědnosti státu i za škodu z titulu rozhodnutí je nezákonnost rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi prvními dvěma předpoklady. Právo na náhradu škody mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 zákona o odpovědnosti státu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Vzhledem k tomu, že rozhodování o žalobách podle části páté o.s.ř. nemá povahu přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu, nepřichází proto v úvahu zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost. Žalovaná má za to, že za situace, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno pro nezákonnost, ale nahrazeno rozsudkem soudu, není nárok na náhradu škody, dle žalované žalobkyni nic nebránilo, aby podala nový návrh na vklad doložený bezvadným potvrzením o zániku práva s tím, že byla-li zajištěná pohledávka skutečně uhrazena, byl zástavní věřitel povinen potvrzení vystavit. Pokud tak věřitel neučinil, nepostupoval v souladu s právem, což nemůže jít k tíži státu. Vzhledem k způsobu výpočtu požadované škody není žalovaná schopna se k němu vyjádřit, konstatuje však, že škodou se míní újma v majetkové sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřitelná v penězích, za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. O existenci nemajetkové újmy lze dle žalované důvodně pochybovat vzhledem ke skutečnosti, že o tvrzení o zániku zástavního práva je z roku 2008 a návrh na vklad byl až z roku 2016. Žalovaná dále uvedla, že se katastrální úřad nedopustil žádných průtahů (nečinnosti), protože návrh na výmaz vkladem předmětného zástavního práva byl podán 5. 2. 2016, o návrhu bylo rozhodnuto 1. 3. 2016, tedy ve lhůtě dle § 71 správního řádu ve spojení s § 18 katastrálního zákona (20 denní ochranná lhůta), proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu podala žalobkyně žalobu podle části páté, žaloba byla soudem prvého stupně zamítnuta a k odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze vklad (výmaz zástavního práva) povolil, žalovaná zástavní právo po právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze 17. 5. 2018 vymazala. Pokud tak žalobkyně namítala, že postup Katastrálního úřadu„ otevřel zástavnímu věřiteli, aby žalobkyni vydíral“, měla se obrátit na orgány činné v trestním řízení, toto však nesouvisí s rozhodnutím Katastrálního úřadu. K průtahům na straně Katastrálního úřadu nedošlo.

3. Soud provedl důkaz těmito listinami: -) uplatnění nároku na náhradu škody a nemateriální újmy z 30. 5. 2018 s doručenkou do datové schránky, -) odpověď na žádost o náhradu škody z 23. 8. 2018, -) rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 243/2017-77 z 5. dubna 2018, -) reakce žalobkyně na přípis žalovaného z 23. 8. 2018 datovaná 29. 8. 2018, -) odpověď žalovaného na dopis žalobkyně z 29. 8. 2018 datovaná 15. 10. 2018, -) výstup z centrální evidence obyvatel týkající se žalobkyně z 21. 10. 2019, -) návrh na vklad do Katastru nemovitostí sp. zn. V 763/2016-510 doručená katastru 5. 2. 2016, -) vzdání se zástavního práva účastníka [jméno] [příjmení] z 10. 4. 2008 s ověřeným podpisem, -) návrh na vklad práva do katastru sp. zn. V - [anonymizováno] [rok] [číslo] doručený katastru 5. 2. 2016, -) vzdání se zástavního práva z 10. 4. 2008 s ověřeným podpisem, -) listina označená jako seznámení s podklady pro rozhodnutí datovaná 8. 2. 2016 s doručenkou -) rozhodnutí Katastrálního úřadu Ústeckého kraje Katastrální pracoviště Ústí nad Labem z 1. 3. 2016, které nabylo právní moci 7. 3. 2016 s doručenkou, -) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 47 C 2/2016-49 z 26. dubna 2017, -) vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci V [číslo] [rok] [číslo], -) potvrzení [právnická osoba] z 16. 1. 2017 poskytnutém hypotečním úvěru a výší úroků, z 16. 1. 2017, 22. 1. 2018, 21. 1. 2019, -) doplnění žaloby proti rozhodnutí Katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na zánik zástavního práva datované 14. dubna 2016, -) výpis z Katastru nemovitostí z 18. 1. 2017, -) předvolání k jednání dne 21. 4. 2019 věci 47 C 2/2016 datované 22. března 2017, -) odvolání proti usnesení č.j. 47 C 2/2016-49 datované 9. 6. 2017, -) předvolání k jednání před odvolacím soudem na den 5. 4. 2018, z 20. 3. 2018, -) doplnění návrhu na vklad č. j. V-764/2016-510 o účastníka řízení datované 16. 2. 2016, -) výpis z katastru z 5. 11. 2009, 3. 6. 2009, 28. 3. 2012, -) rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 354/2020-124 z 25. listopadu 2020. -) přehled nákladů žalobkyně, -) kopie velkého technického průkazu od vozu [registrační značka], -) přiznání k dani z příjmu žalobkyně za rok 2020, Dále soud provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 47 C 2/2016 z něj -) žalobou, -) usnesením Krajského soudu z 26. 4. 2017, -) rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 5. 4. 2018, -) výpisem z Katastru nemovitostí z 8. 11. 2021, další důkazy přes poučení o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř., respektive dle § 119a odst. 1 a 2 o.s.ř. nebyly.

4. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

5. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

6. Dle § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle s. ř. s. nebo v trestním řízení.

7. Dle § 6 odst. 1, 2 písm. b) zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní orgány (dále jen úřad) úřadem podle odst. 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydaném v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

8. Dle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Dle § 8 odst. 1 a 2 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále upraveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dl § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

10. Dle § 31a odst. 1, a 2 písm. a), b), d) a e) zákona bez ohledu na to, zda nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit, jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) s ohledem na výše uvedená hmotněprávní ustanovení. Soud na spor aplikuje zákon, nikoliv o. z., protože obecný předpis lze aplikovat jen při absenci zvláštní úpravy. Mezi účastníky nebylo předmětem sporu, že nárok, který byl uplatněn u žalované a soudu, byl uplatněn řádně a včas u příslušného orgánu, mezi účastníky též bylo nesporné, jaký byl obsah rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj z 1. 3. 2016, obsah rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z 26. dubna 2017 a Vrchního soudu v Praze. Soud konstatuje, že nárok žalobkyně není co do základu po právu, protože rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, od kterého se odvíjí žaloba, nebylo zrušeno pro nezákonnost nebo změněno příslušným orgánem, ale pokud Katastrální úřad pro Ústecký kraj zamítl návrh na vklad práva, učinil tak předvídatelným způsobem, seznámil žalobkyni se stavem, důvody pro zamítnutí uvedl do rozhodnutí a zároveň řádně poučil o možnosti podat proti zamítavému rozhodnutí žalobu podle části páté o.s.ř. ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, žalobkyně tohoto práva využila, Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl, opět řádně odůvodnil, pokud ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, nerozhodoval o zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro nezákonnost, ale měnil rozsudek soudu prvého stupně. Soud proto za situace, kdy žalobkyně svá práva odvozuje od nezákonného rozhodnutí, konstatuje, že dle § 8 odst. 1 není nárok co do základu po právu, protože pravomocné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Za této situace, i pokud by vznikla žalobkyni nějaká škoda, nemohla být v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím Katastrálního úřadu. Pokud namítala žalobkyně délku řízení, kdy od podání návrhu do pravomocného rozhodnutí vrchního soudu uplynuly 2 roky a 3 měsíce, soud neshledává, že by tato délka řízení, kdy o věci rozhodovaly celkem 3 orgány, není nepřiměřenou délkou řízení s ohledem na předmět řízení, soud neshledal, že by v řízení došlo k průtahům, které by byly způsobeny dotčenými orgány respektive, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, řízení bylo též do jisté míry složité a bylo to způsobené žalobkyní dodanými podklady (vzdání se práva zástavního), které vedlo katastrální úřad a krajský soud k nevyhovění návrhu, respektive zamítnutí žaloby. Dále soud konstatuje i kdyby zde došlo k protiprávnímu zásahu, k vydání nezákonného rozhodnutí, soud neshledává, že by žalobkyni vůbec vznikla škoda ve výši hypotečních úroků za situace, kdy žalobkyně otálela s podáním návrhu téměř 8 let a úvěrová smlouva ze které odvozuje své nároky byla uzavřena před podáním návrhu, byť úroky vznikly až o údajném nezákonném rozhodnutí, stejně tak by soud neshledal důvodu pro přiznání nemajetkové újmy, když shledává, že žalobkyně se domohla svého práva postupem, který předvídal zákon, se kterým musela vzhledem k tomu, že vyvolala určité řízení počítat. Dostatečnou satisfakcí již bylo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, soud dále konstatuje, že soud neshledává významným předmět řízení pro žalobkyni za situace, kdy i v době rozhodování o žalobě na náhradu škody nedošlo k prodeji nemovitosti nebo jeho zatížení, s ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů, které byly spojeny s účelným hájením práv, a to za 5 úkonů advokátem nezastoupeného účastníka po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze 17. 12. 2019, vyjádření k podání žalobkyně z 8. 11. 2021, příprava na jednání a účast u jednání soudu 21. 9. 2021 a 5. 5. 2022). Náklady byly přiznány v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 1, 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.

13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud neshledal důvodu pro změnu třídenní zákonné pariční lhůty.