7 C 28/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Valehrachem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce ulice a číslo , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 579 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 10 579 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 600 Kč.

1. Žalobce podal žalobu na zaplacení sporné částky s odůvodněním, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo na dálnici [anonymizováno] na kilometru [anonymizováno] ve směru na [obec] k dopravní nehodě, kdy řidička [jméno] [příjmení] s vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve směru od [obec] na [obec] v klesání k mostu u [obec] s vyřazeným rychlostním stupněm se údajně lekla malého zvířete na vozovce, dostala na mokrém povrchu smyk, vozidlo vylétlo mimo vozovku, kde dopadlo na účelovou komunikaci vedoucí pod srázem souběžně s dálnicí a následně narazilo pravou zadní částí do kmene borovice. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidičky a spolujezdce [jméno] [příjmení], ovlivněni řidičky alkoholem bylo vyloučeno testem, ke střetu s vozidlem nedošlo, technická závada nebyla uplatněné jako příčina dopravní nehody. Poškozený [příjmení] byl s otřesem mozku hospitalizován od [anonymizováno] do [datum] k observaci v Oblastní nemocnici [obec]. Za ošetření zranění poškozeného [příjmení] uhradil žalobce smluvním zdravotnickým zařízením za poskytnutou péči 10 579 Kč, když tento nárok vznáší ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má žalobce právo tyto náklady požadovat po osobě, která svým protiprávním jednáním poškození zdraví způsobila, ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu nárok vznesl žalobce přímo proti pojišťovně, u které bylo vozidlo, kterým byla způsobena škoda, pojištěno. Žalovaný nerozporoval výši nákladů, odmítl však plnit s tím, že nebylo žádné zaviněná jednání prokázáno, v posuzovaném případě však má žalobce za to, že řidička škodu zavinila tím, že zvolila jízdní manévr, který nebyl natolik bezpečný a ohleduplný, aby nevyvolal nebezpečí vzniku škody na zdraví, za což nese odpovědnost. Žalobce s odkazem na § 2910 obč. zák. má za to, že hlavní příčinou dopravní nehody bylo zaviněné protiprávní jednání řidičky vozidla spočívající v tom, že nedbala zvýšené opatrnosti a nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které mohla předvídat s tím, že žalobce má za to, že vzhledem k tomu, že komunikace vedla poblíž lesa, mohla řidička předpokládat výskyt zvěře, když vzhledem k tomu, že řidička jela za deště po mokré vozovce má za to, že u řidičky je zde vyvratitelná domněnka nedbalosti, když žalobce odkazoval na § 2911 obč. zák., když porušení absolutního práva na zdraví indikuje protiprávnost. V reakci na vyjádření žalovaného odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 2368/98, ze kterého vyplývá, že soud není v občanském soudním řízení vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení a na základě hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. může dospět k závěru, že skutek pro nějž byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán a v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání se stal, přestože soud v trestním řízení učinil závěr, že tento skutek prokázán nebyl s tím, že v přestupkovém řízení příslušný orgán vycházel z tvrzení řidičky, které považuje žalobce za účelové. Dále žalobce argumentoval na internetu prezentovaným doporučením, že v případě hrozící srážky se zvěří je lepší nestrhávat volant a narazit do zvěře s tím, že v úseku, na kterém došlo k nehodě, předcházela výstražná značka a dále poukazoval žalobce na policejní statistiky, ze kterých vyplývá, že srážka se zvěří je druhou nejčastější příčinou dopravních nehod, z toho dovozuje žalobce zavinění řidičky.

2. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout s odůvodněním, že pokud se žalobce domáhá náhrady škody dle § 2910 obč. zák. v takovém případě namítá nedostatek pasivní legitimace, protože ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem škůdce se nejedná o právo na náhradu škody, ale o specifický nárok poškozeného na výplatu pojistného plnění za pojištěného škůdce, (§§ 9 a 6 zákona č. 168/1999 Sb.). Pokud by se soud neztotožnil s výše uvedenou argumentací, žalovaný konstatoval, že došlo k dopravní nehodě v důsledku náhlé překážky, která byla vytvořena přebírajícím zvířetem, nehoda byla šetřena Policií ČR a následně MÚ [obec] odborem správních agend, když přestupkové řízení bylo zastaveno, protože skutek, pro který byla stíhána, nebyl přestupkem. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta s odkazem na § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti č. 168/1999 Sb., ze kterého vyplývá, že dle tohoto ustanovení má pojištění právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatnění a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění s tím, že dle § 55 zákona o veřejném zdraví (správně a o veřejném zdravotním pojištění), na jehož základě původně žádala žalobkyně náhradu vynaložených nákladů ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli na zdraví újmu a zaviněným protiprávním jednáním třetích osob. Žalobce neprokázal, že by zde bylo zaviněné protiprávní jednání ze strany řidičky, proto žalovanému nevznikla povinnost plnit pojistné plnění dle zákona o pojištění odpovědnosti. Pokud byl uplatňován nárok dle § 2910 obč. zák., když žalovaný nechápe, na základě jakého právního titulu mělo vzniknout právo na náhradu škody vůči žalovanému, který není škůdcem ve vztahu k vzniklé škodě a nejednalo se ani o zaviněné jednání řidičky s ohledem na rozhodnutí správního orgánu.

3. Soud provedl důkaz těmito listinami: -) informace o dopravní nehodě z [datum], -) usnesení MÚ [obec] odboru správních agend o zastavení řízení z [datum], -) vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení za období od [anonymizováno] do [datum], -) předžalobní výzva z [datum], -) rozpis plateb k náhradě za léčení za období od [anonymizováno] do [datum], -) informace o škodě ze [datum], -) výzva k zaplacení náhrady nákladů z [datum], -) informace o škodě z [datum], -) detail relace o dopravní nehodě [datum], -) kopie hlášení sporné dopravní nehody ze [datum], -) listiny, které byly dnes založeny, které jsou specifikovány shora, další důkazy přes poučení o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. a poučení žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy, které by svědčily pro zavinění nehody ze strany řidičky a přes poučení dle § 119a odst. 1 a 2 o.s.ř. žádné další důkazy a skutková tvrzení navrhovány nebyly.

4. Výše uvedenými důkazy má soud za prokázané, že došlo k dopravní nehodě tak, jak jí popsal v žalobě žalobce, toto je doloženo informacemi o dopravní nehodě PČR i rozhodnutím MÚ [obec] odboru správních agend v usnesení o zastavení řízení, který neshledal zavinění na straně řidičky vozidla, neshledal, že by se jednalo o přestupek. Pokud dovozoval žalobce zavinění na straně řidičky s odkazem na publikovaná doporučení při hrozící srážce se zvěří, nejedná se o doporučení, která by měla absolutní platnost, nejedná se o právní normu, stejně tak statistika policie o tom, že srážka se zvěří je druhým nejčastějším důvodem dopravních nehod, nesvědčí nic o zavinění na té nehodě, pokud žalobce argumentoval snímkem ze street view, poukazovala značka na jiné nebezpečí, avšak doplněna byla dodatkovou tabulkou týkající se nikoliv zvěře, ale možností výskytu sněhu, jehož výskyt nebyl informaci o dopravní nehodě zmiňován.

5. Dle § 55 odst. 1 a zákonné č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

6. Dle § 6 odst. 1 a zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

7. Dle 9 odst. 2 písm. a) zákona nestanoví-li to zákon, jinak má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

8. Dle § 2910 obč. zák. č. 89/2012 Sb. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného nahradí poškozenému co, tím způsobil, povinnost k náhradě škod vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněním porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Dle § 2911 obč. zák. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

10. Dle § 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnutí jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti s ohledem na výše uvedená hmotněprávní a procesní ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu, protože v daném případě, že se nejedná o náhradu škody proti pojišťovně, jedná se o speciální nárok vyplývající z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, když dle uvedeného ustanovení má pojišťovna nárok na refundaci vyplácených nákladů vůči třetí osobě pouze v případě, kdy náklady byly vynaloženy v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci, v posuzovaném případě soud vychází z rozhodnutí MÚ [obec] odboru správních agend, ze kterého vyplývá, že řidička nezavinila dopravní nehodu, nedopustila se přestupku, soud z tohoto rozhodnutí vychází, když další důkazy, které byly velmi nepřímé ve vztahu ke konkrétní věci nejsou způsobilé prokázat jakékoliv zavinění, byť nedbalostní ze strany řidičky, proto nezbylo soudu než žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Pokud řidička na dálnici měla zpomalit za deště na 80 km/hod., jedná se o rychlost, kterou obecně lze hodnotit na dálnici jako přiměřenou i za deště. Žalobce nenabídl žádný důkaz, který by v konkrétním případě prokázal zavinění řidičky na škodě, nebylo prokázáno porušení zákonné povinnosti.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.. Soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů za 2 úkony po 300 Kč za vyjádření k věci a účast u jednání jako účastníkovi nezastoupenému advokátem v souladu s § 1 odst. 1, 3 písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř..