7 C 285/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobců: A) Jméno žalobce A sídlem Adresa žalobce A B) Jméno žalobce B , IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované 1) ., IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem sídlo advokáta 2) Jméno žalovaného 2) , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa 3) Jméno žalovaného 3) , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta na ochranu osobnosti a o náhradu nemajetkové újmy žalobci A ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím a žalobci B ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhají ochrany osobnosti s návrhem na přiznání nemajetkové újmy žalobci A) ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím a žalobci B) ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím, jejíž výroky mají znít následovně:

I. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „My, níže podepsaná společnost , Jméno žalované 1), , se Vám tímto pane , Jméno žalobce A, omlouváme za to, že jsme Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházeli obsah Vaší emailové korespondence a neupustili jsme od takového jednání ani po té, co jste nás, resp. naše jednatele o to opakovaně žádal a co jste nás, resp. naše jednatele opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Dále se Vám také omlouváme za to, že jsme Vám bez Vašeho souhlasu a vědomí zablokovali přístup do Vaší emailové schránky, nechali si k této schránce zřídit nové přístupové údaje, nechali si zprávy doručené do této emailové schránky přeposílat na emailové adresy našich jednatelů, pana , Jméno advokáta B, a , Jméno advokáta C, a že jsme si stáhli celý obsah této emailové schránky na náš soukromý server a umožnili k němu přístup třetím osobám. Svého výše uvedeného jednání litujeme a velmi se Vám za něj omlouváme.“.

II. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „My, níže podepsaná společnost , Jméno žalované 1), ., se Vám tímto pane , Jméno žalobce B, omlouváme za to, že jsme Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházeli obsah Vaší emailové korespondence a neupustili jsme od takového jednání ani po té, co jste nás, resp. naše jednatele o to opakovaně žádal a co jste nás, resp. naše jednatele opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Dále se Vám také omlouváme za to, že jsme Vám bez Vašeho souhlasu a vědomí zablokovali přístup do Vaší emailové schránky, nechali si k této schránce zřídit nové přístupové údaje, nechali si zprávy doručené do této emailové schránky přeposílat na emailové adresy našich jednatelů, pana , Jméno advokáta B, a , Jméno advokáta C, a že jsme si stáhli celý obsah této emailové schránky na náš soukromý server a umožnili k němu přístup třetím osobám. Svého výše uvedeného jednání litujeme a velmi se Vám za něj omlouváme.“.

III. Žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný , Jméno žalovaného 2), , se Vám tímto pane kolego , Jméno žalobce A, omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší emailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

IV. Žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný , Jméno žalovaného 2), , se Vám tímto pane kolego , Jméno žalobce B, omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší emailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

V. Žalovaný 3) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný , Jméno žalovaného 3), , se Vám tímto pane kolego , Jméno žalobce A, omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší emailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

VI. Žalovaný 3) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný , Jméno žalovaného 3), , se Vám tímto pane kolego , Jméno žalobce B, omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší emailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně velmi se Vám za něj omlouvám“.

VII. Žalovaný 1) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný 1) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný 2) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný 2) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaný 3) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalovaný 3) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši 75.000, - Kč s příslušenstvím ve výši 10,75 % z této částky ročně počítaným od 8.11.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalovaný 1) je povinen vydat žalobcům v elektronické podobě kompletní obsah emailových schránek , e-mail, a , e-mail, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“II. Žalobce A) je povinen uhradit:a) žalovanému 1) náklady řízení ve výši 57 959 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1);b) žalovanému 2) náklady řízení ve výši 47 093,2 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2);c) žalovanému 3) náklady řízení ve výši 47 093,2 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3).

III. Žalobce B) je povinen uhradit:a) žalovanému 1) náklady řízení ve výši 66 187 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1);b) žalovanému 2) náklady řízení ve výši 47 093,2 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2);c) žalovanému 3) náklady řízení ve výši 47 093,2 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3).

1. Žalobci se svou žalobou na ochranu osobnosti ze dne 8. listopadu 2021 domáhali vůči žalovaným vyslovení omluvy a přiznání nemajetkové újmy v celkové výši 225 000 Kč pro každého ze dvou žalobců za porušení listovního tajemství, které mělo spočívat v nahlížení do obsahu e-mailové korespondence s klienty (e-mailové adresy/schránky ve tvaru , e-mail, ). Žalobci současně tvrdí i narušení soukromé korespondence ze strany žalovaných. Své nároky žalobci odůvodňovali jednáním žalovaných, kterého se měli dopustit v souvislosti s ukončením spolupráce mezi žalobci a žalovaným 1) v srpnu a září 2021. Žalobci byli advokáti a na základě smluv o trvalé spolupráci působili v rámci žalovaného 1), který je advokátní kanceláří, resp. advokátním s.r.o. Mnohaletá spolupráce mezi žalobci a žalovanými nebyla ukončena v dobrém a mezi stranami došlo ke konfliktům. Podáním ze dne 8. dubna 2024 žalobci navrhli změnu, resp. rozšíření žaloby o povinnost žalovaného 1) vydat žalobcům v elektronické podobě kompletní obsah e-mailových schránek obou žalobců, jakož o povinnost nahradit žalobcům náhrady nákladů řízení. Dále došlo k úpravě obsahu navrhovaných omluv v bodech I. a II. petitu žaloby. Navrhovaná změna žaloby byla s ohledem na dosavadní výsledky dokazování soudem připuštěna usnesením č.j. 7 C 285/2021-368 ze dne 19. dubna 2024.

2. Žalobci měli v souladu se smlouvami o spolupráci u žalovaného 1) zřízené e-mailové schránky (ve tvaru , e-mail, ). Po ukončení spolupráce ze strany žalobců byl žalovaným 1) oběma z nich znemožněn přístup do jejich e-mailových schránek. Žalobci tvrdí, že žalovaní pročítali obsah e-mailových zpráv (a to jak komunikaci s klienty, tak soukromou korespondenci) v obou schránkách, v čemž spatřují zásah do listovního tajemství dle čl. 13 Listiny základních práv a svobod (Listina), který se vztahuje i na elektronickou komunikaci. V tomto jednání žalovaní nepřestali ani po jednání mezi stranami, uskutečněném dne 13. září 2021, při kterém žalobci upozornili žalované, že takové jednání považují za protiprávní a žádají, aby od něj žalovaní upustili. Žalobci se proto rozhodli obrátit na soud, a to nejprve s návrhem na vydání předběžného opatření,[footnoteRef:1] a následně s žalobou na ochranu osobnosti, ve které požadují jak morální, tak peněžité zadostiučinění za zásah do svých práv, po rozšíření žaloby také vydání kompletního obsahu obou e-mailových schránek a náhradu nákladů řízení. Žalobci argumentovali mimo jiné srovnáním postavení advokáta s postavením zaměstnance, jehož komunikaci nesmí zaměstnavatel dle § 316 odst. 2 zákoníku práce číst ani přes existenci vztahu nadřízenosti a podřízenosti, kdy je podle žalobců tím spíš třeba chránit komunikaci advokáta, jakožto rovnocenného smluvního partnera advokátní kanceláře. [1: Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 7 Nc 4001/2021-22 ze dne 29. září 2021 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalovanému 1) uloženo, aby se zdržel jakéhokoliv nahlížení do e-mailové schránky žalobce A) a jakéhokoliv nakládání s jejím obsahem. Nařízení předběžného opatření na návrh žalobce A) bylo potvrzeno Městským soudem v Praze č.j. 55 Co 361/2021-46 ze dne 1. listopadu 2021. Městský soud v Praze konstatoval, že řešená situace je důsledkem nekorektního či nedbalého jednání obou stran, když je otázkou, proč žalobce, pakliže smlouvu vypovídal, si nezajistil své emaily ve schránce patřící žalované a nepředal jí zbytek týkající se jejích klientů k dalšímu využití. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 7 Nc 4001/2021-23 ze dne 7. října 2021 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalovanému 1) uloženo, aby se zdržel jakéhokoliv nahlížení do e-mailové schránky žalobce B) a jakéhokoliv nakládání s jejím obsahem. ]

3. Na to reagovali žalovaní ve svém vyjádření k žalobě ze dne 18. prosince 2021 (a svých pozdějších vyjádřeních). Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli, aby ji soud v celém rozsahu zamítl. Žalovaný 1) poskytl v souladu se článkem 2.4. smlouvy o trvalé spolupráci oběma žalobcům materiálně technické zabezpečení včetně předmětných e-mailových schránek. Jejich vlastníkem a držitelem byl po celou dobu pouze žalovaný 1), žalobci měli pouze odvozené a časově omezené právo je užívat. Při poskytování služeb svým vlastním klientům (tedy jiným klientům, než klientům žalovaného 1)) a stejně tak pro soukromé účely neměli žalobci dle článku 2.5. smlouvy o spolupráci dovoleno využívat materiálně technické zabezpečení, tj. ani využívat předmětné e-mailové schránky. Žalobci poskytovali právní služby klientům žalovaného 1) v souladu s § 15 odst. 4 zákona o advokacii. Smlouvy o poskytování právních služeb uzavíral s klienty vždy pouze žalovaný 1), jednalo se tedy o klienty žalovaného 1). E-mailová korespondence s klienty je důležitou součástí klientských spisů, které je žalovaný 1) povinen vést. Žalovaný 1) monitorováním nově příchozí e-mailové komunikace v nezbytném rozsahu pouze chránil oprávněné zájmy klientů v rámci prevenční povinnosti předcházet škodám, a taktéž své oprávněné zájmy, když odpovědnost advokáta za škodu způsobenou klientovi je odpovědností objektivní (poskytování právních služeb dle zákona o advokacii a etického kodexu). Nezbytným monitoringem došlé pošty byl do 20. září 2021 pověřen pan , jméno FO, , vykonávající funkci office managera, následně pak od 21. září 2021 žalovaní 2 a 3 z pozice společníků a jednatelů žalované 1. Žalovaní trvají na tom, že monitoring e-mailových zpráv probíhal pouze v nezbytně nutné míře tak, aby jakýkoliv zásah byl minimalizován a aby byla šetřena práva žalobců.

4. Žalovaní uvedli, že tvrzení, že procházeli obsah e-mailové komunikace je nepravdivé, komunikaci pouze monitorovali v nezbytně nutné míře (aby bylo zabráněno vzniku škod na straně klientů) a obsah zpráv nečetli. Pouze podle hlaviček nově příchozích e-mailových zpráv zkontrolovali, zda se jedná o e-maily od klientů žalovaného 1) a zda jsou uvedeni i další adresáti spolupracující s žalovaným 1), aby mohlo být zajištěno poskytnutí právních služeb klientům žalovaného 1). Upozorňují také na to, že opatření k monitorování emailových zpráv ve schránkách užívaných žalobci byl žalovaný 1) nucen přijmout v reakci na odmítnutí součinnosti při ukončení spolupráce ze strany žalobců. Žalobci po ukončení spolupráce žalovanému 1) nepředali spisy klientů žalovaného 1), přičemž součástí spisu je i emailová komunikace mezi klienty a advokáty. Archivací obsahu e-mailových zpráv žalovaní pouze plnili povinnosti dle § 25 zákona o advokacii, tedy povinnost vést přiměřenou dokumentaci o poskytování právních služeb. Vzhledem k objektivní odpovědnosti advokátní kanceláře vůči svým klientům, žalovaná pouze chránila své oprávněné zájmy a jednala v rámci své prevenční povinnosti, chránila taktéž zájmy klientů. Žalovaní odmítli také argumentaci srovnáním s postavením zaměstnance, neboť postavení advokáta je odlišné. Žalovaní 2) a 3) pak podle svého vyjádření ze dne 27. září 2022 nejsou pasivně věcně legitimování, neboť jsou jednateli a společníky žalovaného 1), přičemž jejich jednání je nutno přičítat pouze žalovanému 1). Nadto žalobci ani netvrdí, jaká osobnostní práva měla být porušena.

5. Mezi stranami bylo nesporné, že oba žalobci působili v rámci žalovaného 1) jako advokáti na základě smluv o trvalé spolupráci (žalobce B) jako společník), že spolupráce byla ze strany obou žalobců ukončena a v návaznosti na to jim žalovaný 1) znemožnil přístup do e-mailových schránek, které jim byly poskytnuty na základě smluv o trvalé spolupráci, a že žalovaný 1) měl přístup k e-mailové komunikaci v předmětných schránkách. Sporné pak bylo především to, do jaké míry procházeli žalovaní obsah jednotlivých e-mailových zpráv, tedy především to, zda četli i obsah zpráv, nebo prováděli pouze nezbytný monitoring za účelem obecné prevenční povinnosti předcházet škodám, které by mohly být způsobeny klientům.

6. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné. Soud provedl dokazování předloženými listinami a svědeckými výpověďmi svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Na základě smluv o trvalé spolupráci poskytl žalovaný 1) žalobcům materiálně technické zabezpečení (zahrnující přístup na internet včetně e-mailových schránek ve tvaru , e-mail, ) pro účely poskytování právních služeb klientům žalovaného 1) (viz. článek 2.4 smlouvy o trvalé spolupráci). Při poskytování právních služeb třetím osobám nesměli žalobci podle článku 2.5 smlouvy o trvalé spolupráci využívat materiálně technické zabezpečení poskytnuté žalovaným 1) a dále byly povinni zajistit, že jejich poskytování právních služeb třetím osobám nebude nijak spojováno s žalovaným 1). V čl. 3. 2 smlouvy o trvalé spolupráci byla sjednána mezi žalovaným 1) a oběma žalobci konkurenční doložka, podle které nesměl žádný z žalobců po dobu 12 měsíců po skončení spolupráce se žalovaným 1) bez předchozího písemného souhlasu žalovaného 1) jakýmkoli způsobem přímo či nepřímo nabídnout a nebo poskytnout právní služby klientům žalovaného 1) (vše zjištěno z torza smlouvy o trvalé spolupráci uzavřené dne , datum, mezi žalovaným 1) a žalobcem A) a ze smlouvy o trvalé advokátní spolupráci – společníci uzavřené dne , datum, mezi žalovaným 1) a žalobcem B)).

8. Žalobce A) vypověděl smlouvu o spolupráci dne 1. září 2021, následně od ní dne 17. září odstoupil (zjištěno z výpovědi smlouvy o trvalé spolupráci ze dne 1. září 2021 a z odstoupení od smlouvy o trvalé spolupráci ze dne 17. září 2021 ze strany žalobce A)). Žalobce B vypověděl smlouvu o spolupráci dne 6. srpna 2021 a současně od ní z právní opatrnosti odstoupil, taktéž odstoupil z funkce jednatele (zjištěno z pozvánky na valnou hromadu ze dne 6. srpna 2021).

9. Následně došlo k znepřístupnění e-mailových schránek žalobců resetem hesla na pokyn žalovaného 2) office managerovi , jméno FO, , který znepřístupnění e-mailových schránek zajistil prostřednictvím externí IT firmy , právnická osoba, . Konkrétně ve dnech 4. 11. 2021 a 9. 11. 2021 se pracovník IT společnosti , právnická osoba, přihlásil z IP adresy náležející žalovanému 1) do emailové schránky žalobce A) a došlo ke znepřístupnění této emailové schránky, k nastavení automatické odpovědi „out of office“ a archivace obsahu emailové schránky. Dne 9. 11. 2021 pak výlučným důvodem pro přihlášení do emailové schránky bylo ukončení archivace jejího obsahu. Ve dnech 17. 9. 2021 a 22. 9. 2021 došlo z IP adresy žalovaného 1) k přihlášení do emailové schránky žalobce B) za účelem archivace obsahu uvedené emailové schránky. E-mailové schránky byly na krátkou dobu přesměrovány na žalované 2) a 3). Následně došlo k archivaci e-mailových schránek, což byl standardní postup vždy, pokud ve firmě žalovaného 1) skončil pracovat právník. Archivaci schránek na serveru provedla externí IT firma , právnická osoba, . Archivace schránek proběhla stejným způsobem, jako tomu bylo vždy v minulosti, když z advokátní kanceláře odcházel nějaký právník – v těchto případech v minulosti zadával pokyny k archivaci sám žalobce B), který měl dříve ve firmě na starosti oblast IT. Požadavek na archivaci schránky byl IT firmě zadán vždy, když z advokátní kanceláře odcházel právník, jednalo se o běžný postup (zjištěno z prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatele společnosti , právnická osoba, ze dne 18.8.2022 a ze dne 25.2.2022, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024 a ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024).

10. Z provedeného dokazování vyplývá, že žádná z osob, která se z titulu své pracovní pozice účastnila archivace a znepřístupnění e-mailových schránek obsah e-mailových schránek nečetla (zjištěno z čestného prohlášení , jméno FO, , který pracoval u žalovaného 1 na pozici office managera ze dne 19.8.2022 a ze dne 28.2.2022, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024, ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024 a ze svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne 8.2.2024). K tomu soud doplňuje, že z pouhého čestného prohlášení žalobců závěr, že tak činili žalovaní 2) a 3), vyvodit nelze.

11. Zaměstnanec žalovaného 1) , jméno FO, i společnost , právnická osoba, zajišťující pro žalovaného 1) IT služby byli smluvně zavázáni k povinnosti mlčenlivosti o všech informacích důvěrného charakteru, které se dozvěděli při práci pro žalovaného 1) (zjištěno z čl. 10 pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 31.5.2018 a z čl. 4 smlouvy o poskytování služeb uzavřené s právním předchůdcem žalovaného 1) a právním předchůdcem společnosti , právnická osoba, ze dne 17.8.2009 ve spojení s úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, a úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ).

12. Každá ze stran předložila soudu odlišnou právní kvalifikaci a úkolem soudu bylo posoudit, zda lze jednání žalovaných považovat za protiprávní zásah do osobnostních práv žalobců, nebo zda bylo jednání žalovaných přiměřené a o zásah do práva listovního tajemství se nejednalo, příp. bylo ospravedlněno jiným právem, které mělo v tomto případě legitimní přednost.

13. Na zjištěný skutkový stav popsaný výše soud aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení, na základě kterých věc právně posoudil následovně:

14. Podle čl. 13 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

15. Evropská ústavní doktrína a soudní judikatura, stejně jako naše domácí, kromě ochrany obsahu předávaných informací chrání skrze komunikační svobodu i vnější okolnosti, za nichž se komunikace uskutečňuje - tj. místo, čas, účastníky, druh a způsob komunikace (např. výslovně bod 16 nálezu II. ÚS 789/06 nebo rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvR 370/07, 1 BvR 595/07 - Grundrecht auf Computerschutz; či rozhodnutí 1 BvR 668/04 - Vorbeugende Telekommunikationsüberwachung). Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) přitom opakovaně zdůraznil, že sběr a uchovávání údajů týkajících se soukromého života jednotlivce spadají pod rozsah čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť výraz "soukromý život" nesmí být interpretován restriktivně. Komentovaná fazeta práva na soukromí tak konzumuje i právo na ochranu před sledováním, hlídáním a pronásledováním ze strany veřejné moci, a to i ve veřejném prostoru či na veřejně přístupných místech. Navíc žádný zásadní důvod neumožňuje vyloučit z pojmu soukromého života aktivity profesní, obchodní či sociální (srov. rozsudek Niemietz proti Německu). Jak uvedl ESLP, tato extenzivní interpretace pojmu "soukromý život" je ve shodě s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, jejímž cílem je "zaručit na území každé smluvní strany každé fyzické osobě ... respektování jejích práv a základních svobod, a zejména jejího práva na soukromý život, v souvislosti s automatizovaným zpracováním údajů osobního charakteru, které se jí týkají (čl. 1), přičemž ty jsou definovány jako jakékoliv informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby" (čl. 2) (viz také rozsudek Amman proti Švýcarsku a tam citovaná judikatura).

16. Hranice práva na ochranu osobnosti v podobě jeho ochranné funkce se však nacházejí v legitimním zájmu, který působí proti němu. Může jít např. o zájem provozovatele zprostředkovávajícího distanční kontakty na uchování podkladů o poskytnutých službách, na uchovávání určitých údajů o nich, a to v souvislosti s jejich vyúčtováním uživateli zařízení. Za legitimní zájem, který by působil proti právu na soukromou komunikaci, však již nelze považovat zájem na uchovávání údajů o uskutečněné komunikaci jen za účelem jejich následného využití pro obchodní rozvoj provozovatelova podnikání. Rovněž přiměřeně vykonávaná kontrola zaměstnavatele, která směřuje k ověření, zda např. není zaměstnanci nadbytečně využíván telefon, by mohla být legitimním zájmem působícím proti komunikační svobodě, avšak veškeré tyto aktivity je třeba regulovat tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.

17. Právo chrání ty osoby, které se skutečně podílejí na komunikačním procesu. V daném případě se tedy jedná o odesilatele a příjemce e-mailových zpráv. Omezení základního práva na důvěrnost komunikace je postaveno pod výhradu zákona, který má stanovit případy a způsoby omezení tohoto práva. Specifické účely omezení Listina nestanoví. Výhrada zákona neznamená, že by nemohly i podzákonné předpisy specifikovat omezení, to ovšem platí za předpokladu, že k jejich vydání existuje řádné zákonné zmocnění. Nelze však přehlédnout, že materiální obsah čl. 8 Úmluvy se překrývá i s materiálním obsahem komentovaného ustanovení (kromě dalších ustanovení Listiny, jakými jsou především čl. 10 a čl. 12).

18. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby přichází v úvahu pouze u zásahů do osobnosti chráněné všeobecným osobnostním právem, které je třeba kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o. z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislosti mezi zásahem a vzniklou újmou na chráněných osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o. z. (srov. NS 30 Cdo 1410/2014). Tam, kde v důsledku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo k jejímu porušení, eventuálně „jen“ k pouhému ohrožení - tedy ke vzniku nemajetkové újmy, pak ustanovení § 13 odst. 1 o.z. určuje, že fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Současně je však třeba vážit, zda v konkrétním případě nejsou dány okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu, tj. okolnosti, které porušení, resp. ohrožení osobnosti fyzické osoby ospravedlňují. Takto o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde např. tam, kde k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, resp. kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem. Do této skupiny se pak mimo jiné řadí i výkon povinnosti svědecké a znalecké, pokud jsou odůvodněny předmětem věci (NS 30 Cdo 593/2013).

20. Subjektivní osobnostní právo, resp. v jeho rámci jednotlivá subjektivní práva jsou neoddělitelně spjata s osobností každé fyzické osoby jako individuality a suveréna, resp. s jednotlivými hodnotami, které tvoří celistvost osobnosti každé fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě. Prostřednictvím tohoto subjektivního osobnostního práva se osobnost každé fyzické osoby jako individuality a suveréna uplatňuje ve vztahu k jiným subjektům s rovným právním postavením. Subjektivní všeobecné osobnostní právo se vyznačuje především tím, že: a) náleží bez dalšího každé fyzické osobě jako individualitě a suverénu, b) s ohledem na svůj předmět, který tvoří osobnost jako atribut spjatý s každou fyzickou osobou jako individualitou a suverénem, resp. jednotlivé hodnoty jako součásti celistvosti této její osobnosti v její fyzické a morální jednotě (především život, zdraví a tělo, osobní svoboda, čest, důstojnost a pověst, jméno, podoba, slovní projevy osobní povahy, jakož i osobní soukromí) má osobní, nemajetkový charakter, c) působí vůči všem ostatním subjektům (tj. vůči všem fyzickým a právnickým osobám) s rovným právním postavením, d) patří fyzické osobě výlučně po celou dobu jejího života, což znamená, že fyzická osoba jako subjekt všeobecného osobnostního práva po celou dobu svého života vylučuje kterýkoliv subjekt s rovným právním postavením z možnosti nakládat v mezích právního řádu s její osobností, resp. s jejími jednotlivými hodnotami, e) je časově neomezené, takže trvá po celou dobu jejího života, tj. od jejího narození (resp. již od početí), až do její smrti, f) je dále nepřevoditelné (nezcizitelné), nepostižitelné výkonem rozhodnutí a je nepromlčitelné a neprekludovatelné (NS 30 Cdo 31/2012).

21. Neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučují konkrétně tyto okolnosti, když: a) dotčená fyzická osoba k zásahu do své osobnosti, resp. do jednotlivých hodnot, tvořící její osobnost v její fyzické a morální jednotě (integritě), svolila, nebo b) je zásah s ohledem na různé veřejné zájmy dovolen zákonem, přičemž do této kategorie spadají tzv. zákonné licence, které jsou výslovně zakotveny např. v § 12 odst. 2 a 3 o. z., v § 23 odst. 3 a 4, § 24 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, v čl. 6, 7, 8, 26 Úmluvy o lidských právech v biomedicíně - č. 96/2001 Sb. m. s., § 191a a násl. o. s. ř., apod. V těchto případech (pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze) jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší veřejný zájem, odůvodněný naléhavými sociálními potřebami, které jsou v demokratické společnosti nezbytné, c) k zásahu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem. Jde zejména o výkon práva kritiky (čl. 17 Listiny základních práv a svobod), o obecnou svépomoc (§ 6 o. z.), o odvracení škody (§ 417 o. z.), o nutnou obranu a krajní nouzi (§ 418 odst. 1 o. z.), o výkon práv účastníků řízení (v řízení soudním nebo správním před povolanými orgány s rozhodovací mocí), jakož i o výkon povinnosti svědecké a znalecké (pokud jsou odůvodněny předmětem věci), o výkon činnosti advokáta v rámci hájení oprávněných zájmů svého mandanta, resp. klienta, o výkon rozhodovací činnosti státních orgánů, a podobně (srov. NS 30 Cdo 2266/2008, viz shodně NS 30 Cdo 580/2008).

22. Jestliže byl neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby způsoben někým, kdo byl použit právnickou nebo jinou fyzickou osobou k realizaci činnosti této právnické či jiné osoby, přičítá se za použití analogie ustanovení § 420 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 853 o. z. neoprávněný zásah samotné jiné fyzické či právnické osobě. Soud se musí zabývat splněním předpokladu tohoto druhu odpovědnosti, a to že právnická osoba vědomě použila takové osoby a že taková osoba vědomě jednala, byla použita za právnickou osobu v rámci pověřením vymezené činnosti. Je-li na základě zhodnocení všech okolností konkrétního případu - především z hlediska místního, časového a věcného vztahu k plnění činnosti - na místě závěr, že se činnost použité osoby již neděla v rámci pověřením vymezené činnosti, ale šlo o vybočení (exces) z tohoto rámce, tedy o jednání za jiného z vlastní iniciativy a ve vlastním zájmu, postihují občanskoprávní sankce podle ustanovení § 13 o. z. přímo tuto použitou osobu (srov. NS 30 Cdo 2092/2007).

23. Podle § 86 o.z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

24. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že k omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení mnohdy nepředpokládá, může dojít i v případě jejich kolize. Základní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. Při úvaze o prioritě jednoho ze dvou v kolizi se ocitajících základních práv je nutno zkoumat, zda byly využity všechny možnosti minimalizace zásahu do základního práva druhého. Při střetu základních práv, které stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4 odst. 4 Listiny, který ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikaci šetřily podstatu a smysl základních práv (I. ÚS 191/05, č. 161/2006 Sb. n. u. ÚS).

25. Na základě výše uvedeného teoretického vhledu soud po právní stránce uzavřel, že pojem soukromí nesmí být vykládán restriktivně, zahrnuje i pracovní prostředí, zaměstnání, atd. Na druhou stranu je nutno vycházet ze základní definice všeobecných osobnostních práv (viz judikatura shora) a projevů soukromé povahy. Podle názoru soudu (obdobně jako i NS 30 Cdo 64/2004) nejde u komunikace advokáta vůči klientovi o projev osobní povahy, tj. nejde o zásah do osobnostního práva. Při posuzování zásahu nutno také rozlišovat, v jakém postavení v rámci komunikace „dotčená“ osoba stojí, zda v pozici „hovořícího“ či příjemce zprávy (viz NS 30 Cdo 768/2009). Jinak by bylo možno zásah posoudit, byl-li by žalobcem klient. Nicméně s ohledem na uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb, ať již ústní či písemné s žalovaným 1), by se o zásah do osobnostních práv klientů taktéž nejednalo. K tomu soud podotýká, že předmětné e-mailové schránky měly být žalobci využívány pouze pro komunikaci s klienty žalovaného 1), jejichž zájmy je žalovaný 1) v souladu se zákonem o advokacii povinen chránit, předcházet vůči nim škodám a taktéž komunikaci s těmito klienty archivovat. Pokud e-mailová schránka žalobců obsahovala též jejich soukromou korespondenci či korespondenci s jejich „vlastními“ klienty, pak tato skutečnost představovala porušení smluvní povinnosti za straně žalobců. S vědomím této skutečnosti nelze dát přednost ochraně zájmů žalobců, které jsou výsledkem porušení jejich smluvní povinnosti, před ochranou klientů žalovaného 1), ohledně kterých byly smlouvy o spolupráci uzavřeny. I pokud by tedy došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců, pak podle názoru soudu k tomuto zásahu došlo v minimálním rozsahu (když z provedeného dokazování vyplynulo, že žádná z osob podílejících se na archivaci obsahu e-mailových schránek a jejich znepřístupnění obsah e-mailové korespondence nečetla) v rámci výkonu jiného subjektivního práva, resp. povinnosti stanovené zákonem o advokacii, a to konkrétně ustanoveními § 16, § 24 odst. 1, § 25 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.[footnoteRef:2] [2: Dle § 16 odst. 1 věta první zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Dle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Dle § 24 odst. 2 zákona o advokacii, vykonává-li advokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za újmu podle odstavce 1 tato společnost nebo zahraniční společnost. Dle § 25 zákona o advokacii je advokát povinen vést o poskytování právních služeb přiměřenou dokumentaci.]

26. Soud se dále neztotožnil s argumentací žalobců o ochraně jejich soukromé korespondence na základě analogie k ochraně zaměstnanců, resp. s argumentací, že advokát by měl být chráněn dokonce širším způsobem než zaměstnanec, neboť se jedná o rovnocenného partnera. Právě z tohoto důvodu má soud za to, že zaměstnanci náleží vyšší ochrana, když je slabší stranou, zatímco advokát je profesionálem a podnikatelem, který navíc z pozice advokáta velmi dobře zná svá práva. V této souvislosti si soud dovoluje připomenout výňatek z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, kterým nebylo vyhověno odvolání žalovaného 1) proti nařízení předběžného opatření, když Městský soud konstatoval, že: „řešená situace je důsledkem nekorektního či nedbalého jednání obou stran, když je otázkou, proč žalobce, pakliže smlouvu vypovídal, si nezajistil své emaily ve schránce patřící žalované a nepředal jí zbytek týkající se jejích klientů k dalšímu využití.“ K tomu zdejší soud po provedeném dokazování a objasnění veškerých okolností případu dodává, že žalobci jako advokáti si museli být vědomi svých povinností advokátů, stejně tak povinností žalovaných působících v advokacii. Přesto, jak uvedl Městský soud v Praze, nevyvinuli dostatečnou aktivitu, aby tomuto sporu předešli, což podle názoru soudu bylo v jejich silách. Pokud by zdejší soud podané žalobě, byť jen z části vyhověl, mohlo by se v konečném důsledku jednat o zjevné zneužití práva na straně žalobců, které dle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany, vše tím spíše, že způsob archivace a znepřístupnění e-mailových schránek zavedl u žalovaného 1) právě jeden z žalobců v době jejich vzájemné spolupráce a naprosto stejným způsobem bylo postupováno vůči všem skončivším advokátům/právníkům.

27. Pokud se týká tvrzené soukromé komunikace, pak žalobci jednak byli smluvně zavázáni, že nebudou předmětnou e-mailovou schránku užívat k jiným účelům, než ke komunikaci s klienty žalovaného 1). Kromě toho má soud za to, že v daném případě byly využity všechny možnosti minimalizace zásahu do základního práva druhého a těžko mohlo být v možnostech žalovaného 1) přesně odlišit korespondenci s jeho klienty a s případnými dalšími osobami, a to aniž by korespondenci blíže monitoroval. Podle názoru soudu je třeba mít na paměti, že v daném případě převážil nad všemi posuzovanými zájmy právě zájem klientů žalovaného 1), v jejichž zájmu provedený monitoring jistě byl s ohledem na povinnosti advokátní kanceláře předcházet škodám, ať již z hlediska případných lhůt pro konkrétní úkony či jiných zájmů těchto klientů, bez ohledu na to, zdali se předmětní klienti nakonec po odchodu žalobců rozhodli spolupracovat dále s žalobci a již nespolupracovat s žalovaným 1). Z tohoto pohledu je také podstatné, že v případě, kdy by žalobci po svém odchodu od žalovaného 1 řádně zahájili „novou“ spolupráci s původními klienty žalovaného 1), pak se mohli domáhat předání klientských spisů standardní cestou v součinnosti se samotnými klienty, popř. mohli předmětné informace získat od klientů samotných. Tomu však bránila sjednaná konkurenční doložka. Soud tedy uzavřel, že pokud by měl podané žalobě vyhovět, nastolil by vůči žalovaným (a potažmo všem advokátům a advokátním kancelářím) natolik nepřiměřeně přísný režim, který by žalovaným de facto znemožnil řádně plnit povinnosti stanovené zákonem o advokacii a stavovskými předpisy.

28. Pokud se týká pasivní legitimace žalovaných 2) a 3), zda celé jejich případné jednání je či není přičitatelné právnické osobě, pak soud má s odkazem na rozhodnutí NS 30 Cdo 2837/2004 za to, že žalovaný 2) a 3) pasivně legitimováni nejsou a jejich jednání je plně přičitatelné právnické osobě, jejímž jménem vykonávají jako společníci advokacii a jejímiž jsou současně jednateli, tj. žalovanému 1).

29. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žaloba není po právu, když k zásahu do osobnostních práv žalobců, který by se v jejich životech projevil negativním způsobem, nedošlo. I pokud by k němu v minimálním rozsahu došlo, je tento zásah ospravedlnitelný „vyšším zájem“, který v tomto případě je ochrana práv klientů, předcházení škodám na straně klientů a ochrana před vznikem objektivní odpovědnosti za způsobené škody, dále plnění povinností vyplývajících ze zákona o advokacii a stavovských předpisů.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v níže uvedených částkách:a) Náklady řízení žalovaného 1 ve vztahu k žalobci A činí celkem částku ve výši 57 959 Kč a sestávající z:- odměny advokáta za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a také u 5 úkonů dle ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 15 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a j) AT (viz níže uvedené), a to za 5 úkonů ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob – ústní jednání ve dnech 7.11.2023, 8.2.2024 přesahující 2 hod., 11.4.2024 a 16.7.2024) a za 10 úkonů ve výši 3 100 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč), celkem ve výši 43 400 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT a § 12 odst. 4 AT), odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 14. 10. 2021 ve věci sp.zn. 7 Nc 4001/2021 (§ 11 odst. 1 písm. j) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) a § 12 odst. 4 AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 15 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 4 500 Kč; a- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 1 doložil, že je plátcem DPH, ve výši 10 059 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 1 ve vztahu k žalobci A náklady řízení ve výši 57 959 Kč (43 400 Kč + 4 500 Kč + 10 059 Kč).b) Náklady řízení žalovaného 1 ve vztahu k žalobci B činí celkem částku ve výši 66 187 Kč a sestávají z:- odměny advokáta za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a také u 5 úkonů dle ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 17 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a j) AT (viz níže uvedené), a to za 5 úkonů ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob - ústní jednání ve dnech 7.11.2023, 8.2.2024 přesahující 2 hod., 11.4.2024 a 16.7.2024) a za 12 úkonů ve výši 3 100 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč), celkem ve výši 49 600 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT a § 12 odst. 4 AT), odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 26. 10. 2021 ve věci sp. zn. 7 Nc 4002/2021 (§ 11 odst. 1 písm. j) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) a § 12 odst. 4 AT), návrh na zrušení předběžného opatření ze dne 10. 3. 2022 ve věci sp.zn. 7 Nc 4002/2021 (§ 11 odst. 1 písm. j) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 22. 2. 2024 ohledně předběžného opatření ve věci sp.zn. 7 Nc 4002/2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 17 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 5 100 Kč; a- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 1 doložil, že je plátcem DPH, ve výši 11 487 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 1 ve vztahu k žalobci B náklady řízení ve výši 66 187 Kč (49 600 Kč + 5 100 Kč + 11 487 Kč).c) Náklady řízení žalovaného 2 ve vztahu k žalobci A činí celkem částku ve výši 47 093,20 Kč a sestávají z:- odměny za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 14 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (viz níže uvedené) ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob), celkem ve výši 34 720 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 14 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 4 200 Kč; a- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 2 vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je plátcem DPH, ve výši 8 173,20 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 2 ve vztahu k žalobci A náklady řízení ve výši 47 093,20 Kč (34 720 Kč + 4 200 Kč + 8 173,20 Kč).d) Náklady řízení žalovaného 2 ve vztahu k žalobci B činí celkem částku ve výši 47 093,20 Kč a sestávají z:- odměny za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 14 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (viz níže uvedené) ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob), celkem ve výši 34 720 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 14 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 4 200 Kč;- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 2 vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je plátcem DPH, ve výši 8 173,20 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 2 ve vztahu k žalobci B náklady řízení ve výši 47 093,20 Kč (34 720 Kč + 4 200 Kč + 8 173,20 Kč).e) Náklady řízení žalovaného 3 ve vztahu k žalobci A činí celkem částku ve výši 47 093,20 Kč a sestávají z:- odměny za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 14 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (viz níže uvedené) ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob), celkem ve výši 34 720 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 14 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 4 200 Kč; a- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 3 vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je plátcem DPH, ve výši 8 173,20 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 3 ve vztahu k žalobci A náklady řízení ve výši 47 093,20 Kč (34 720 Kč + 4 200 Kč + 8 173,20 Kč).f) Náklady řízení žalovaného 3 ve vztahu k žalobci B činí také celkem částku ve výši 47 093,20 Kč a sestávají z:- odměny za právní zastoupení podle ustanovení § 7 bodu 5. a ustanovení § 9 odst.4 písm. a) a ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za celkem 14 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (viz níže uvedené) ve výši 2 480 Kč/úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč, odměna 3 100 Kč/úkon snížená o 20 % za společné úkony při zastupování více osob), celkem ve výši 34 720 Kč, kdy konkrétně šlo o tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 4. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 7. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – první započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 8. 2. 2024 – druhé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), písemné podání ve věci samé ze dne 8. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), účast na jednání dne 16. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT);- paušální náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT za 14 úkonů právní služby po 300,00 Kč celkem ve výši 4 200 Kč; a- náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného 3 vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je plátcem DPH, ve výši 8 173,20 Kč.Celkem tak vznikly žalovanému 2 ve vztahu k žalobci B náklady řízení ve výši 47 093,20 Kč (34 720 Kč + 4 200 Kč + 8 173,20 Kč).