7 C 34/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Valehrachem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem: Mgr. jméno příjmení jméno . se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalované zastoupen advokátem: Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o 2 338 683,83 Kč s příslušenstvím

I. Soud připouští změnu žaloby, tak jak byla navržena podáním žalobce datovaným 21. 1. 2022 (§ 95 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 730 599,87 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení, z částky 1 748 458,98 Kč ve výši 8,5 % ročně od 6. 6. 2018 do zaplacení; z částky 590 224,85 Kč ve výši 9 % ročně od 2. 10. 2018 do zaplacení; z částky 391 916,04 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení na účet Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 422 037,98 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce původně podal žalobu o zaplacení částky 2 338 683,83 Kč s příslušenstvím dne [datum], v průběhu řízení žalobce podáním datovaným [datum] rozšířil žalobu o s příslušenstvím. Soud připustil změnu – rozšíření žaloby, protože dosavadní dokazování mohlo být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

2. Žalobce podal žalobu na zaplacení sporných částek s odůvodněním, že oba účastníci řízení jsou obchodními společnostmi provozující pojišťovací činnost ve smyslu zákona č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, když žalobou uplatněný nárok, je požadován z titulu solidární odpovědnosti žalovaného. Požadované částky představují 50 % částky, která byla žalobkyní zaplacena poškozenému panu [jméno] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen poškozený) z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen tahač), a to v souvislosti s dopravní nehodou z [datum], když žalobce je na základě smlouvy o škodovém pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem vozidla – tahače. [ulice] nehodu a nároky z ní vyplývající žalobce eviduje jako pojistnou událost č. 2011 [číslo]. Žalovaný je pojistitelem návěsu [registrační značka] (dále jen návěs), který byl součástí jízdní soupravy s tahačem, který byl pojištěn u žalované, ze stejného titulu. Žalobce plnil poškozenému škodu, která postupně narůstala v průběhu uspokojování jeho nároků, když žalobce uhradil postupně částku, která je dvojnásobkem sporné sumy. Žalobce plnil poškozenému v souladu s ustanovením §§ 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok požaduje žalobce z titulu solidární odpovědnosti dle § 7 odst. 1 německého zákona o silničním provozu (StVG a související judikatury tamních vrcholných soudů, mimo jiné rozsudek z [datum] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]), z kterého vyplývá, že za škody způsobené provozem vozidla (soupravy), kterým je tahač s připojeným návěsem mající rozdílné odpovědností pojistitele jsou oba dva pojistitelé, to jak pojistitel tahače, tak návěsu odpovědni, společně a nerozdílně. V rámci následného vypořádání pojistitelů platí, že každý z těchto subjektů odpovídá druhému pojistiteli co do poloviny zaplacené částky. Aplikaci německého práva žalobce dovozuje z ustálené Evropské judikatury, konkrétně z rozsudku soudního dvora Evropské unie z 21. 1. 2016 ve spojených věcech C359/14 a C475/14, ze kterého vyplývá, že nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] z [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a rady č. 864/2007 z [datum] o právu rozhodném pro mimo smluvní závazkové vztahy (Řím II), musí být vykládány v tom smyslu, že právo rozhodné pro uplatnění regresního nároku pojistitele tahače, který nahradil škodu poškozeným při dopravní nehodě zaviněné řidičem uvedeného vozidla, vůči pojistiteli přívěsu taženého vozidla při této dopravní nehodě se určí na základě čl. 7 nařízení č. 593/28, pokud pravidla deliktní odpovědnosti použitelná na tuto dopravní nehodu podle čl. 4 a následné řízení [číslo] stanovují rozdělení povinnosti náhrady škody. Žalovaný nezpochybňoval nárok žalobce až do roku 2016, kdy prostřednictvím jejího škodního zástupce [příjmení] – [anonymizováno] bylo do [datum] uhrazeno v rámci regresu 5 308 633,17 Kč, když žalobce má za to, že došlo ze strany žalovaného k přehodnocení obsahu rozsudku soudního dvora z [datum] ve výše uvedených ve spojených věcech. Žalobce však má za to, že výše uvedeným rozhodnutím nedošlo k změně právní úpravy ani judikatury, a proto je na místě žalobě vyhovět, když mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je pojistitelem návěsu, který byl účastníkem dopravní nehody, jak vyplývá z fotodokumentace a zprávy o dopravní nehodě. Pokud žalovaný s odkazem na § 511 odst. 2 s. o. z. č. 40/1964 Sb. namítal, že mu nebylo umožněno uplatňovat námitky vůči původnímu věřiteli žalobce, konstatuje, že se tak stalo nejpozději v roce 2012, kdy také začala žalovaná strana uspokojovat regresní nároky žalobce, pokud bylo namítáno promlčení nároku žalobce konstatuje, že žádná z plateb nebyla promlčena, protože nejstarší, z plateb, které jsou nárokovány byla z [datum] za situace, kdy žaloba byla podána [datum], kdy s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech 32 Cdo 3603/2015 a 32 Cdo 31/2016 má regresní nárok samostatnou právní povahu, samostatnou promlčecí dobu, která je nezávislá na promlčení původního dluhu, regresní nárok na uhrazení 50 % vynaloženého plnění vůči žalované nastal okamžikem každého plnění. Žalobce se domáhal plnění z dílčích faktur, které vystavovala [právnická osoba], která vystupovala jako škodní zástupce poškozeného, jednalo se o úhradu [datum] - 5 424,27 EUR - 149 661,04 Kč, [datum] - 11 740,94 EUR - 323 704,77 Kč, [datum] - 743,86 EUR - 20 510,18 Kč, [datum] 5 621,58 EUR - 154 938,74 Kč, [datum] - 15 200,44 EUR - 419 317,85 Kč, [datum] 57 692 EUR - 1 546 280,48 Kč, [datum] 96 EUR - 2 568,98 Kč, [datum] 22 549,69 EUR - 595 559,86 Kč, [datum] 10 920,32 EUR - 284 376,05, [datum] 30 000 EUR – 802 080 Kč, [datum] - 4 346,47 EUR - 114 292,36 Kč, [datum] 10 094,70 EUR - 264 097,35 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění ve výši 50 % z proplacené náhrady poškozenému dne [datum] na částku 1 748 458,97 Kč, a následně dne [datum] na částku 590 225 Kč, následně rozšířením žaloby se žalobce domáhal 50 % uhrazených škod, kdy bylo uhrazeno [datum] 11 205,12 EUR – 287 355,30 Kč, [datum] 11 788,10 EUR - 303 130,99 Kč, [datum] 7 594,10 EUR - 193 345,79 Kč, když na výše uvedené sumy byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum], ve všech případech žalobce se dožaduje zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po odeslání výzvy, doručení výzev nebylo zpochybňováno. Uvedené částky byly placeny mimo jiná za ztráty na výdělku poškozeného, odborný posudek, lékařské zprávy, vyšetření, cestovní náhrady, odškodné za bolest, sirotčí důchody pozůstalých dětí. Pokud bylo namítáno, že žalobce plnil promlčené nároky, nikdy se tak nestalo. Pokud žalovaným bylo odkazováno na údajnou neexistenci právního základu nároku, argumentoval žalobce zákonem o pojistné smlouvě [číslo] § 33 odst. 1, když obdobná úprava je i v platném občanském zákoníku [číslo] odst. 1 [číslo] 2012 Sb. Pokud žalovaný zpochybňoval nárok žalobce, tento odkazoval též na rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2015 ve věci sp. zn. 23 Cdo 4210/2013 ze kterého vyplývá právo žalobce na regres ve výši, která odpovídá míře účasti na nehodě.

3. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor a včas se k věci vyjádřil. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že nárok, který je činěn předmětem sporu zcela neuznává. Za nesporné považoval žalovaný fakt, že eviduje škodní událost pod [číslo] z [datum], při níž mělo dojít k poškození blíže neznámého vozidla vozidlem [příjmení] [registrační značka] (správně [registrační značka]), když toto vozidlo mělo být u žalobce rámcovou pojistnou smlouvu pojištěno pod [číslo]. Žalovaný zpochybnil, že by k výše uvedenému pojištěnému vozidlu byl připojen návěs [registrační značka] a tento měl být v době dopravní nehody pojištěn u žalované firmy, toto neměl žalobce doložit, když samotné oznámení škodné události z [datum] ze strany řidiče a provozovatele nepostačuje. Žalovaný též považuje za neprokázanou samotnou pojistnou událost. Žalobcem předložené příkazy k platbě a výpisy z účtu dokazují pouze to, že od [datum] byly činěny platby na účet, kde příjemcem byl [anonymizována dvě slova]. Spojitost provedených plateb s pojistnou událostí žalobce považuje za nesouvisející s pojistnou událostí. Žalobce považoval za neunesení důkazního břemene na straně žalobce, kdy neprokázal škodnou událost. Žalovaný namítal, že pokud se žalobce měl dozvědět z oznámení [datum] a s platbami měl začít [datum], nesplnil oznamovací povinnost v souvislosti s uplatňovaným regresem, který vyplývá z § 511 odst. 2 s. o. z. [číslo]. I pokud by žalobce prokázal spojitost jím uplatňovaného nároku z titulu solidární odpovědnosti, neměla žalovaná možnost vyjádřit se k nároku na pojistné plnění a uplatnit případné námitky proti nároku uplatňovaného poškozeným. Žalovaný má za to, že žalobce neprokázal, proč plnil a plnil v jakém rozsahu, žalovaný namítl promlčení všech nároků vzhledem k tomu, že se jedná o škodu vzniklou [datum] za situace, kdy žaloba byla podána [datum]. Dále žalovaný namítal, že v českém právním řádu není zakotven regresní nárok mezi pojistiteli, když má za to, že jediným ustanovením, které upravuje regresní nároky § 10 zákona č. 168/1999 Sb., který obsahuje taxativní výčet, kdy má pojistitel právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění, toto však na sporný případ se nepoužije, protože dle uvedeného ustanovení může pojistitel uplatňovat nároku pouze vůči pojištěnému, pojistníkovi a provozovateli vozidla, právo žalobce jako pojistitele tahače na úhradu pojistného plnění vůči pojistiteli návěsu v českém právním řádu. Žalovaný též namítal, že je třeba zkoumat míru účasti jednotlivých osob na dopravní nehodě a nestanovovat automaticky míru odpovědnosti provozovatele návěsu.

4. Soud provedl důkaz těmito listinami: flotilová rámcová smlouva [číslo] z [datum], oznámení škodné události pojištěným z [datum], fakturami [anonymizována dvě slova], na které navazovaly příkazy k platbě ze strany žalovaného z 1. 3., 20. 4., [datum], 28. 3., 6. 4., 19. 7., 18. 8., [datum], 22. 2., 2. 7., 15. 8., [datum] s výstupy z účtu žalovaného vedeného u UniCredit bank ze stejných dat, žádost o náhrady škody ze [datum], mailová korespondence účastníků z [datum], žádost o náhradu škody z [datum], mailová korespondence z [datum], předžalobní výzva z [datum] s kopií stránky z podacího archu, výstupem z vyhledávání dle SPZ od informačního střediska ČKP, mailovou korespondencí mezi účastníky z [datum] (vyhledávání dle [příjmení] kódu), rozsudek soudního dvora, čtvrtého senátu z [datum], přehled přijatých plateb (dle žalobce) od žalovaného, mailová korespondence z 12. a [datum], ověřenými překlady sumarizace nákladů na náhradu škody z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], lékařská zpráva týkající se poškozeného z [datum], dopis poškozeného z [datum] s potvrzeními o ošetření z 15. 2., [datum], dopis Fakultní nemocnice a polikliniky pro dětskou a dorostovou medicínu z [datum], dopis ze [datum] s hodnocením bolestného poškozené [jméno] von [anonymizováno] se sumarizací jízdních výloh, dopis z [datum] se sumarizaci jízdních výloh, dopis doručený [datum] se sumarizací nároků na sirotčí důchod pro [jméno], [jméno], [anonymizováno] a [jméno] von [anonymizováno], dopis z [datum] se sumarizací nákladů jízdného, [datum], [datum] na dávky důchodového zabezpečení pro poškozeného, [datum] regresní nároky na mzdu, respektive ušlou mzdu poškozeného, dopisy z 4. 1., [datum], faktura z [datum], dopis z [datum], [datum], 21. 9., [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účetní evidence spisů za období od [datum] (správně [datum]) až [datum], výstup z internetu týkající se firmy [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], příkaz k úhradě z [datum] s výpisem z účtu, z [datum] s výpisem z účtů, [datum] s výpisem z účtu, žádost o náhradu škody z [datum], mailovou korespondencí z [datum], faktura z [datum], dopis ze [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], potvrzení o jízdách z [datum], dopis z [datum], rozsudek Okresního soudu [příjmení] [příjmení] č. j. 52 C 633/20 d – 13, částečná faktura z [datum], 8. 4., 23. 4., [datum], článek Tahač vs přívěs z [datum], faktury z 8. 2., 3. 3., [datum], 12. 1., 13. 2., 26. 6., 6. 10., [datum], 23. 1., 11. 5., 4. 7., [datum], zpráva o dopravní nehodě od policejní okrskové stanice [příjmení] z [datum] s fotodokumentací, faktura z [datum], pojistné podmínky Triglav pojišťovny a.s (dřívější označení žalobce) pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem T012/04 platného od 1. 4. 2004, Všeobecné pojistné podmínky platné od [datum], smluvní ujednání ke škodlivému pojištění vozidel platné od [datum], založené byly kursy devizového trhu ze stránek ČNB s platností k 21. 2., 6. 5. a [datum].

5. Mezi účastníky je nesporné a soud vzal za svá shodná skutková tvrzení (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) o tom, že žalobcem, respektive byl v době dopravní nehody [datum] pojistitelem vozu [příjmení] [registrační značka] (tahač), žalovaný sice původně zpochybňoval, ale bylo doloženo výstupy ze seznamu pojištěných osob, že žalovaný byl ve stejné době pojistitelem návěsu [registrační značka] bylo prokázáno, že při nehodě, která byla způsobena jízdní soupravou tahače a návěsu při nehodě zemřela manželka poškozeného, došlo k těžkému zranění poškozeného, těžkému zranění dcery [jméno] poškození vozu, po dopravní nehodě, kdy zemřela [jméno] [anonymizována dvě slova] zůstali sirotci [jméno], [jméno], [anonymizováno] a [jméno] a pozůstalý manžel – poškozený. Účastníkem dopravní nehody bylo jak vozidlo samotné – tahač, tak návěs, tedy vozidla, která byla z titulu odpovědnosti z provozu pojištěna u žalobce, respektive žalovaného. Výše uvedené bylo zjištěno zprávou policie SRN. Dále bylo prokázáno, že žalovaný jako pojistitel tahače vyplácel prostřednictvím německého zástupce poškozenému, respektive sirotkům postupně vznikající škodu na zdraví, ušlé mzdě, bolestném, a dalších nárocích, tak jak byly tvrzeny žalobcem v žalobě a dokládány listinami. Žalovaný nerozporoval, že po určité období plnil dle požadavků žalobce jednu polovinu uhrazených nároků, které vyplývaly z pojistné události. Pokud žalovaný vyplácel škodu poškozenému i pro sirotky, platby byly v eurech, přepočty na české koruny nebyly v rozporu se založenými výstupy od ČNB. Bylo prokázáno, že žalovaný plnil v období od července 2013 do března 2016 dobrovolně a nezpochybňoval nárok žalobce na polovinu poskytnutého odškodnění. Soud shodně s Vídeňským soudem ve věci 52 C 633/20D-13 konstatuje, že podle německého práva platného do [datum] platila solidární odpovědnost provozovatele tahače a provozovatele návěsu v poměru 50:50 s odkazem na rozhodnutí spolkového soudního dvora ve věci IV ZR [číslo]. Soud konstatuje, že výši poskytnutého pojistného plnění považuje za prokázanou listinami, které založil žalobce, fakturami, kterými byla vyúčtována škoda, doklady o proplácení – výpisy z účtů a doložení výše faktur, nesporné bylo též, že žalobce zaslal výzvy k plnění, které lze považovat za předžalobní výzvy, když všechny nároky, které jsou předmětem sporu byly v době před třemi roky před podáním žaloby uhrazeny, nedošlo tedy k promlčení nároku (viz §§ 101, 103 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném v době nehody) soud konstatuje, že právo bylo uplatněno včas v běžící tříleté promlčecí lhůtě, a to v plném rozsahu předmětu sporu, prvá sporná škoda vznikla žalobci dne [datum] na základě příkazu k úhradě prvé částky 149 661,04 Kč, pokud žaloba byla podána k soudu [datum], k promlčení nedošlo.

6. Soud konstatuje, že bylo prokázáno, že žalobce plnil za žalovaného bez výhrad až do roku 2016, zde soud konstatuje, že pokud plnil částečně z titulu solidární odpovědnosti provozovatele návěsu, respektive pojištění v souladu s ustanovením § 2054 nového občanského zákoníku dle odst. 2, vyplývá, že plní-li dlužník dluh z části má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu, soud má za to, že výše uvedené ustanovení lze na předmět sporu aplikovat, protože se jednalo o postupná plnění ze stejného právního důvodu, stejného skutku – škodní události, když zpočátku žalobci žalovaný 50 % z uhrazeného pojistného plnění poskytoval. Soud dále konstatuje, že na daný spor lze aplikovat ustanovení starého občanského zákoníku § 451 odst. 1 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení vzhledem k tomu, že žalobce plnil, to co měl a mohl plnit žalovaný z titulu zákonné odpovědnosti z provozu dle zákona č. 168/1999 Sb. Odpovědnost obou subjektů vyplývá přímo ze zákona, kdy poškozený mohl požadovat zcela nárok na škodu, která vznikla, jak přímo zcela žalobci, tak zcela po žalovaném a je, respektive bylo na obou pojistitelích se vyrovnat. Ustanovení § 10 výše uvedeného zákona sice působí jako taxativní výčet, soudem je však vnímán jako příkladmý, když analogicky aplikuje tato ustanovení na vztah dvou pojišťoven, které by obě měly povinnost plnit, a v souvislosti s pojistnou událostí vystupují za pojištěné. Soud též má za to, že pokud žalobce plnil za pojištěnce poškozenému, za situace, kdy za pojistnou událost odpovídala i další pojistitel – žalovaný, je spravedlivé, aby byl uznán povinným uhradit polovinu vyplaceného pojistného. Pokud žalovaný namítá, že neodpovídá, že není upraveno v českém právním řádu právo na regres pojistitele proti pojistiteli, soud s tímto výkladem nesouhlasí s tím, že má za to, že vzhledem k tomu, že obě strany jako pojistitelé vystupují za subjekty (pojištěné), které odpovídají za škodu solidárně dle § 438 odst. 1 starého obč. zák. (Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně), dle druhého odstavce v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody. Dle § 439 SOZ kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. Soud má za to, že se ze strany žalovaného jedná o bránění práva v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., respektive § 8 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dle kterých zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaný zapomíná, že podobný případ nemůže být výjimečný a jejich argumentace by se obrátila proti nim, pokud by plnil primárně žalovaný. S ohledem na shora uvedené i s ohledem na obdobnou právní úpravu v SRN soud žalobě vyhověl s tím, že se jedná o regres pojistitele tahače vůči pojistiteli návěsu, který vůči poškozenému má stejné povinnosti jako pojistitel tahače, za situace, kdy žalobce v podstatě za žalovaného uhradil pojistné plnění, má právo na regres v rozsahu 50 %, takové řešení soud shledává jako spravedlivým, soud hodnotí, že obě části jízdní soupravy se podílely na nehodě stejně, protože k nehodě by nedošlo nepochybně tak, jak došlo, pokud by se nejednalo o jízdní soupravu, vzhledem k odstupu času je jiné hodnocení nereálné. Soud Konstatuje, že žalovaný měl možnost uplatnit své námitky nárokům, které jsou předmětem sporu, protože o základu nároku věděl o několik let dříve. Nároky, které jsou předmětem sporu, soud posuzoval podle, hmotného práva ve znění v době nehody v souladu s § 3028 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. Pokud bylo argumentováno i NOZ, bylo to pouze podpůrně.

7. Soud přiznal žalované částky společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o osm procentním bodů v souladu s § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je v souladu s ustanovením §§ 142 odst. 1 a 149 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů, které byly spojeny s účelným hájením práva na účet právního zástupce a to za soudní poplatky ve výši 116 935 a 19 595 Kč, náklady na překlad listin do českého jazyka v celkové výši 27 661 Kč, náklady právního zastoupení ve výši dle § 7 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. po 17 660 Kč, za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, návrh ve věci samé, vyjádření k výzvě soudu [datum], doplňující vyjádření ze [datum], rozšíření žaloby z [datum], dále po rozšíření za 5 úkonů po 19 260 Kč za účast u jednání před soudem prvého stupně [datum], doplnění skutkových tvrzení a důkazů z [datum], reakce žalobce na vyjádření žalovaného z [datum], účast při jednání před soudem [datum] a písemný závěrečný návrh z [datum] společně s 11 paušálními náhradami hotových nákladů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, když pokud zástupce žalobce účtoval za cesty k soudu náhradu cestovného, vycházel z nesprávně stanovené průměrné spotřeby ve výši 6,73 Kč, když měl vycházet z posledního údaje uvedeného v technickém průkazu ve výši 6,4 litru [číslo] km, dle metodiky ES 2015 W, proto náhrada byla stanovena při prvé cestě [datum] na částku 2 872,20 Kč, při paušálu 4,7 Kč za kilometr, ceně BA 95 37,1 Kč za litr, v druhém případě opět soud aplikoval spotřebu 6,4 litru na 100 km, avšak při vyhláškové ceně 44,50 Kč za litr, tedy 3 064,48 Kč, dále soud přiznal náhrady za celkem 16 započatých půlhodin po 100 Kč strávených cestou k soudu a zpět při dvou cestách dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3 advokátního tarifu, společně s 21 % DPH dle § 137 odst. 3. o.s.ř., z nároků vyplývajících z advokátního tarifu ve výši 44 750,31 Kč, celkem částka uvedená ve výroku III.

9. Výrok o nákladech státu je v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšný žalovaný byl uznán povinným uhradit náklady na tlumočné, které nebyly kryty zálohou (záloha 11 400 Kč, tlumočné 12 600, rozdíl 1 200 Kč)

10. Splatnost nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal důvod pro změnu třídenní zákonné pariční lhůty s ohledem na povinný subjekt.